Jedna ropucha zastavila průmyslový park

Označení „jedna ropucha“ je zkratka, která příběh zjednodušuje víc, než je zdrávo. Berlínský správní soud v srpnu 2023 řešil spor kolem obojživelníkového plotu na marzahnské parcele a konstatoval, že i když na konkrétním pozemku nebyl přes den spatřen jediný exemplář, parcela představuje potenciální suchozemské stanoviště ropuchy zelené; rozmnožovací voda leží pouhých pět set metrů daleko a druh je aktivní převážně v noci. Německý spolkový zákon o ochraně přírody zakazuje významné narušení stanovišť přísně chráněných druhů i poškození jejich rozmnožovacích a klidových stanovišť. Nejde tedy o libovůli úředníků, ale o zákonný režim, který pracuje s celou lokální populací a jejím stanovištěm.

A nebyla to jen ropucha. Tagesspiegel popsal, že projekt brzdila i zdlouhavá procedura schvalování veřejné podpory v Bruselu a že berlínská dotace by podle Urbana byla nižší než ta bavorská. V dubnu 2024 CSE stavební záměr v Marzahnu oficiálně stáhla. Koupě pozemku byla zrušena a přípravné práce zastaveny. Berlín tak přišel nejen o továrnu na baterie, ale i o plánované testovací centrum a výrobu zeleného vodíku.

Proč vyhrál Lichtenfels

Firemní web MOLL datuje rozhodnutí o bavorské alternativě do února 2024, tedy zhruba tři roky po původním berlínském oznámení. Co rozhodlo? Především hotová nemovitost. V Lichtenfels-Schney firma převzala moderní závod s přibližně deseti tisíci metry čtverečními výrobních ploch a pěti a půl tisíci metry kanceláří. Žádné povolování na zelené louce, žádný zdokumentovaný konflikt s chráněnými druhy na stavební parcele.

K tomu přišla výrazná veřejná podpora. Bavorské ministerstvo hospodářství v prosinci 2025 oznámilo dotaci 22,17 milionu eur při celkovém investičním objemu přes 93 milionů eur, v přepočtu více než 2,3 miliardy korun. Ministr Hubert Aiwanger projekt označil za milník pro Bavorsko i celou Evropu. Pozdější bavorské klastrové materiály pracují s ještě vyšším odhadem kolem 103 milionů eur.

Důležitá je přesnost: „evropská jednička“ v titulku neznamená největší bateriovou továrnu na kontinentu. Znamená první evropskou výrobu sodíkových článků. V první fázi má závod kapacitu 1 GWh s možností růstu až na 5 GWh. Pro srovnání: PowerCo ve Salzgitteru staví lithium-iontovou gigafactory na 20 až 40 GWh, francouzská ACC v Douvrinu cílí na 40 GWh a švédský Northvolt Ett plánoval 60 GWh. Lichtenfels je tedy pionýr technologie, ne objemový gigant.

Sodík místo lithia: proč na tom záleží

Sodíkové baterie fungují na principu velmi podobném lithiovým; Fraunhofer Battery Alliance označuje technologii za řešení, které lze vyrábět na upravených linkách původně určených pro lithium-iontové baterie. Klíčová výhoda: sodík je mnohonásobně dostupnější než lithium, což může snížit závislost na omezených surovinových zdrojích a materiálové náklady. Baterie navíc mohou nabídnout některé bezpečnostní výhody.

Nevýhoda je dnes jedna, zato zásadní: nižší energetická hustota. Proto MOLL necílí na elektromobily, ale na stacionární bateriová úložiště, kde hmotnost a objem nehrají tak kritickou roli. Podle aktuálních informací z webu CSE i bavorské regionální reportáže BR24 by výroba měla postupně nabíhat na přelomu let 2026 a 2027, přičemž firma už hledá zhruba 120 nových zaměstnanců.

Co to znamená pro Česko

Česká republika o bateriové investice aktivně usiluje. CzechInvest deklaruje ambici přilákat až tři gigafactory a vybudovat kompletní bateriový ekosystém od těžby po recyklaci. Největší dosud oznámenou investicí je projekt Toyoty v Kolíně za přibližně 17 miliard korun včetně bateriových montáží. Veřejně doložený český projekt na výrobu sodíkových článků ale zatím neexistuje.

Blízkost bavorského závodu přesto může být pro české firmy zajímavá. MOLL bude potřebovat dodavatele automatizace, strojírenských komponent, testovacího vybavení i logistiky a CzechInvest zahraničním bateriovým firmám aktivně nabízí napojení na český dodavatelský řetězec s přístupem na německý trh.

Berlín se poučil, ale pozdě

Marzahn-Hellersdorf v květnu 2025 oznámil nový model rozvoje CleanTech Business Parku založený na takzvaném „habitatovém síťování“, tedy kooperativním plánování, které má od začátku sladit průmyslový rozvoj s ochranou přírody. Dřívější koordinace s ochranáři mohla šance na udržení projektu zvýšit, ale zpětně už to nic nemění.

Případ MOLL není jen kuriózní historka o žábě. Je to učebnicový příklad toho, že u průmyslových investic za miliardy rozhodují stejně tvrdě biotopy, povolovací procesy, hotová nemovitost i struktura veřejné podpory. Kdo některý z těchto faktorů podcení, riskuje, že jeho továrna skončí o tři sta kilometrů jinde.