Proč rozhodovalo IBM, a ne Microsoft

Aby dávalo smysl, proč Gates nemohl prosadit vlastní řešení, je potřeba se vrátit na začátek osmdesátých let. IBM navrhovalo hardware původního osobního počítače včetně klávesnice. Microsoft dodával operační systém, nejprve MS-DOS, později Windows. Fyzická podoba vstupních zařízení byla především v rukou IBM a Microsoft se musel přizpůsobit klávesám, které měl k dispozici.

Samotná kombinace Ctrl+Alt+Delete přitom nevznikla pro Windows ani pro přihlašování. Vymyslel ji inženýr IBM David Bradley jako interní restartovací sekvenci pro programátory. Tři klávesy rozmístěné daleko od sebe na klávesnici byly zvoleny záměrně, aby je uživatel nestiskl omylem. Bradley sám později vtipně poznamenal, že kombinaci sice vynalezl on, ale slavnou ji udělal Bill Gates.

Z restartu bezpečnostní štít

Microsoft později převzal Ctrl+Alt+Delete a využil ji k něčemu úplně jinému: jako takzvanou bezpečnostní přihlašovací sekvenci (secure attention sequence). Jde o mechanismus, který má zajistit, aby přihlašovací sekvenci zpracoval důvěryhodný systémový komponent. Když uživatel stiskne tuto kombinaci, Windows ji zpracují mimo běžné aplikace a následně zobrazí přihlašovací obrazovku nebo bezpečnostní nabídku.

Důvod je prostý: bez tohoto mechanismu by škodlivý program mohl napodobit přihlašovací dialog a pokusit se od uživatele získat heslo. Ctrl+Alt+Delete tak vytváří důvěryhodný bod mezi uživatelem a systémem, který běžná aplikace nemůže jednoduše napodobit. Právě proto ji Microsoft dokumentuje jako bezpečnostní prvek dodnes, i když ji moderní verze Windows už nevyžadují povinně ve všech konfiguracích.

Jeden odmítnutý hardwarový detail tak nepřímo přispěl ke vzniku bezpečnostního mechanismu Windows a návyku, který přežil desítky let a několik generací operačního systému.

Gatesova vize nakonec existuje, jen ne na klávesnici

Gates veřejně popsal jen „jedno tlačítko“, bez bližší specifikace. Zajímavé ale je, že podobný princip Microsoft později skutečně realizoval. U některých tabletů s Windows vyžadoval od výrobců dedikované přihlašovací tlačítko, které mohlo provést stejnou bezpečnostní přihlašovací sekvenci jako Ctrl+Alt+Delete jediným stiskem. Na některých zařízeních s Windows 10 plnila podobnou roli kombinace tlačítka napájení a snížení hlasitosti.

A dnešní Windows 11? Ty nabízejí přihlášení přes Windows Hello, PIN nebo fyzický bezpečnostní klíč. Tříklávesová kombinace už dávno není jedinou cestou k přihlášení.

Co dnes Ctrl+Alt+Delete vlastně dělá

Na současných Windows otevírá Ctrl+Alt+Delete bezpečnostní obrazovku s několika volbami:

• Zamknout počítač
• Přepnout uživatele
• Odhlásit se
• Změnit heslo
• Otevřít Správce úloh

Kdo chce rovnou Správce úloh bez mezikroku, může použít Ctrl+Shift+Esc. Ve vzdálených relacích pak funguje Ctrl+Alt+End jako náhrada, protože samotná kombinace Ctrl+Alt+Delete se v některých prostředích zachytí lokálním systémem.

Ctrl+Alt+Delete přežila éru MS-DOSu, Windows 95, XP, Windows 7 i Windows 10. Vznikla jako provizorní nástroj pro programátory IBM, později se stala součástí bezpečnostního mechanismu Windows a nakonec i kulturním symbolem celé platformy. Jeden odmítnutý návrh na Gatesovo tlačítko tak změnil uživatelský návyk několika generací a Gates to po letech dokázal komentovat s úsměvem.

Spor o procenta, který rozhodl o miliardách

Osm procent nebylo samozřejmostí. Paul Allen, spoluzakladatel Microsoftu, ve svých memoárech Idea Man popisuje, že považoval pět procent za absolutní strop pro manažera bez technického zázemí. Proti byli i někteří programátoři, kterým vadilo, že tak velký podíl firmy získá člověk, který nepíše kód.

Gates ale trval na svém. Ballmerovi nabídl podíl, který měl podle dobových záznamů dosahovat přibližně 8,75 procenta, a Allenovi řekl, že rozdíl nad pět procent pokryje ze svého vlastního podílu. „Microsoft musí Steva mít,“ zněl jeho argument. Po inkorporaci v červnu 1981 vypadala vlastnická struktura přibližně takto: Gates 53 %, Allen 31 %, Ballmer 7,8 %. Firma tehdy měla 129 zaměstnanců a roční tržby necelých 18 milionů dolarů. Nikdo z nich nemohl tušit, že jednou půjde o společnost s hodnotou v řádu stovek miliard dolarů.

Dva přístupy ke stejné firmě

Klíč k dnešnímu majetkovému obratu neleží v roce 1981, ale v desetiletích, která následovala. Ballmer si akcie Microsoftu držel. Podle odhadů finančních žebříčků firmy Bloomberg Billionaires Index mu i v roce 2026 patří přibližně čtyřprocentní podíl a akcie Microsoftu tvoří drtivou většinu jeho celkového majetku. Dividendy a výnosy z podílu dále investoval a svou pozici výrazně neředil.

Gates šel opačnou cestou. Akcie systematicky prodával, přeléval kapitál do investiční společnosti Cascade Investment a stále větší část majetku převáděl do filantropie. Už v květnu 2014 ho Ballmer předstihl jako největší individuální akcionář Microsoftu, tehdy držel 333,25 milionu akcií oproti Gatesovým 330,14 milionu. Dnes se odhaduje, že Gatesův podíl v Microsoftu činí méně než jedno procento. V oficiálním proxy statementu Microsoftu z roku 2025 už Gates nefiguroval mezi akcionáři s podílem nad pět procent.

V květnu 2025 Gates oznámil, že hodlá během následujících dvaceti let převést „prakticky všechen“ svůj zbývající majetek do Gates Foundation, která má podle jeho plánu ukončit činnost v roce 2045. Každý převedený dolar ho v žebříčku nejbohatších lidí světa posouvá níž.

Kdy přesně se to zlomilo

První okamžik, kdy Ballmer Gatese v celkovém jmění skutečně předběhl, zaznamenaly finanční žebříčky v roce 2024. Stálo za tím něco konkrétního: akcie Microsoftu tehdy šplhaly na historická maxima tažená boomem umělé inteligence. A tento růst od té doby pokračoval.

Oficiální výsledky Microsoftu ukazují, jak výrazně AI změnila hodnotu firmy:

• AI služby a infrastruktura se staly jedním z hlavních motorů růstu.
• Azure pokračoval v rychlém rozšiřování díky poptávce po cloudových a AI kapacitách.
• Microsoft Cloud dál rostl a těžil z propojení služeb Azure, Office a Copilotu.
• Poptávka po AI infrastruktuře zůstává vysoká a Copilot se rozšiřuje napříč produkty Microsoftu.

Každý procentní bod růstu akcií Microsoftu se Ballmerovi propisuje do majetku výrazně silněji než Gatesovi. Koncentrace, která by u většiny investorů znamenala vysoké riziko, mu v éře AI přinesla desítky miliard dolarů.

Co Ballmer s miliardami dělá

Část bohatství Ballmer přesunul do sportu. V srpnu 2014 koupil basketbalový tým Los Angeles Clippers. Hodnota klubu od té doby výrazně vzrostla a dnes se odhaduje v řádu několika miliard dolarů. K tomu přibyla investice do arény Intuit Dome a dalších sportovních a zábavních projektů. I po těchto akvizicích však zůstává Microsoft naprosto dominantním zdrojem jeho majetku.

Pro srovnání: nejbohatší Češi disponují majetkem v řádu desítek miliard dolarů. Ballmerovo jmění je několikanásobně vyšší než majetek nejbohatších českých podnikatelů. A rozdíl mezi ním a Gatesem dosahuje desítek miliard dolarů.

Dar, který nebyl darem

Veřejně není doloženo, že by Gates svého rozhodnutí litoval. Allen ve svých memoárech zpětně uznával, že Ballmer Microsoft „udělal disciplinovanější a systematičtější“ a výrazně pomohl s náborem lidí i růstem firmy. Gates ho v osmdesátých letech prosazoval navzdory odporu části společnosti, protože věřil, že bez něj Microsoft nezvládne obchodní stránku rychle rostoucího byznysu.

Příběh Gatese a Ballmera není o jednom velkorysém gestu z roku 1980. Je o tom, jak dva lidé se stejným startovním bodem (stejná firma, stejná kolej, stejné přátelství) naložili se svým podílem úplně jinak. Jeden ho držel. Druhý ho postupně rozdělil mezi filantropii a další investice. A výsledek se dnes měří v desítkách miliard dolarů.

Windows Phone už dnes není moc známý pojem, ačkoliv ho někteří jistě pamatují. Operační systém, který měl konkurovat samotnému Androidu, ovšem neuspěl. Z jakých důvodů? Redakce Mobify zachytila, že se o tom rozpovídal Bill Gates, který to považuje za největší chybu ve svém životě. Těch zásadních přešlapů a nedostatků bylo více, čehož si je zpětně zakladatel Microsoftu vědom, ale teď už je pozdě a není jasné, zda by měl vůbec Windows Phone šanci na úspěch.

Android byl otevřený, Windows Phone naopak

Zatímco na jedné straně stojí jako mobilní systém iOS (eventuálně později vzniknuvší iPad OS), který najdete pouze na telefonech Apple, na straně druhé může jakýkoliv výrobce využít Android, který je – na rozdíl od „appláckého“ systému – otevřený. A snad kdyby se podobnou cestou vydal i Windows Phone, mohl nabízet zajímavou protiváhu.

Jenomže se tak nestalo a vznikal de facto další uzavřený systém, který nicméně nabízel dokonce i synchronizaci s počítačem, což bylo jinak na tu dobu komplikované a často nemožné. V této chvíli se ale ještě Windows Phone jakž takž držel, ale přesto vydal Microsoft jeho nástupce, a sice Windows Phone, který byl v mnoha směrech pokrokový.

Zároveň ale začínaly přibližně v této době masivněji vznikat aplikace třetích stran, jimž Windows Phone zpočátku naproti moc nešel, ale později se jim přece jenom otevřel. Jenomže zájem o systém celkově upadal, neboť byl stále hodně izolovaný, kdežto konkurenční Android už měl v té době oblibu de facto po celém světě, a to jak u vývojářů, tak u uživatelů.

Místo bylo pouze pro jeden „non-apple“ systém

Jak Bill Gates dle TheVerge uvedl, Microsoft se pustil do hry s tehdy již 3letým Androidem, na nějž od počátku hodně ztrácel, a náskok se mu nedařilo snižovat v žádném směru. Vývojáři se postupně od Windows Phone odvraceli, ačkoliv je to z mého pohledu systém, který měl určitě potenciál – ale pokud jde třeba o synchronizaci aplikací, tak ta už je dnes mnohdy skvělá napříč různými platformami (třeba Google Disk funguje dobře).

Ve světě však bylo dle Billa Gatese vedle iOS (od Applu) místo pouze pro jeden operační systém na telefony, a ten jeho to nakonec nebyl. Neúspěch přisoudil zejména sobě, protože prý projekt špatně řídil a nechal si utéct mnohé příležitosti. Někde jsem i četl, že kdyby vydržel ještě dva roky, mohl uspět. Což je škoda, protože věřím, že by tu dnes jinak byla velmi schopná třetí platforma – a nemyslím si, že by to bylo nemožné.

Až do roku 2011 tu bylo totiž například BlackBerry OS, a moc dobře si pamatuji, když se firma kdysi pokoušela vytvořit jistou protiváhu iPhonů. V podstatě to byly luxusní telefony, které neměl jen tak někdo – jenomže na rozdíl od Applu, tehdejší představitelé moc nectili zákazníky a chtěli se alespoň zčásti držet ve starých kolejích, což nakonec zlomilo BlackBerry vaz, vychází z příběhu na InvestoPedia, a iOS i Android ji za pár let převálcovali.