Fialová houba, čtyři odpovědi, žádná jistota

Jeden z nejnázornějších případů testu představovala fotografie fialové houby rostoucí v mechu. ChatGPT ji označil za čirůvku fialovou a uvedl, že je jedlá po tepelné úpravě. Gemini, Grok i Perplexity se shodly na lakovce ametystové, která je rovněž považována za jedlou. Čirůvka fialová a lakovka ametystová jsou však dva odlišné druhy. Chatboti se tedy neshodli ani na základní identifikaci, přestože své odpovědi podávali s velkou jistotou. Opírali je přitom o viditelné znaky na fotografii, jako jsou barva klobouku, lupeny, tvar třeně a prostředí, ve kterém houba rostla.

U oranžových hub na pařezu už byly výsledky výrazně problematičtější. Odpovědi sahaly od jedovaté hlívy oranžové (Omphalotus) až po ponurník, který se nepovažuje za jedlý. Rozdíl mezi jedovatou a nejedlou houbou je přitom zásadní, ale chatbot dokázal tento rozdíl odbýt jedinou větou, aniž by projevil pochybnosti.

Jediný případ, ve kterém se všechny čtyři nástroje shodly, představovala mladá bedla vysoká (Macrolepiota procera), kterou správně určily jako jedlou. I v dalších odpovědích se však objevilo varování: Perplexity u jiné houby navrhl jako alternativu muchomůrku plavohnědou (Amanita fulva) s poznámkou, že „bývá jedlá po důkladné tepelné úpravě“. Právě takové podmíněné ujištění může být pro nezkušeného houbaře nebezpečné, protože vzbuzuje dojem, že houbu lze bez obav konzumovat.

Problém není chyba, ale tón, kterým ji chatbot podá

Největším problémem testu není samotná skutečnost, že se chatboti mýlí. To se dá očekávat. Zásadní je způsob, jakým odpovídají, když si nejsou jistí. Podle autorů testu působil Grok nejpřesvědčivěji, ale zároveň byl nejméně opatrný. Právě tato kombinace může u nezkušeného houbaře vést k nebezpečnému rozhodnutí. Perplexity a ChatGPT častěji přidávaly podmínky a varování, což je z hlediska bezpečnosti vhodnější přístup, ale ani ten nestačí k tomu, aby bylo možné určit houbu bezpečně.

Rozsáhlejší benchmark od Quesma založený na souboru 1 040 fotografií hub přinesl konkrétní čísla: i nejlepší multimodální modely chybně označily za jedlé 11 až 12 % jedovatých hub. U modelu Grok 4.6 tento podíl dosáhl 28 %. Jinými slovy, téměř tři z deseti jedovatých hub v testu mohly být podle jeho odpovědí považovány za jedlé.

A nejde jen o chatboty. Studie publikovaná v časopise Clinical Toxicology testovala tři specializované aplikace pro určování hub na 78 vzorcích. Nejlepší z nich dosáhla celkové přesnosti 49 %. U jedovatých hub byla úspěšnost pouze 44 %. Ani aplikace vytvořené přímo pro určování hub tedy nepředstavují spolehlivou bezpečnostní pojistku.

Česká čísla, která mluví jasně

V roce 2024 skončilo v českých nemocnicích po požití hub 184 lidí. Někteří z nich se podle tiskové zprávy IKEM dostali do život ohrožujícího stavu. Toxikologické informační středisko evidovalo v letech 2022 a 2024 shodně 861 dotazů týkajících se hub. Roční počet hospitalizací se v posledních šesti letech pohyboval mezi 122 a 281.

Případ otravy v Česku, u kterého by bylo přímo potvrzeno, že člověk snědl houbu na základě rady chatbota, se zatím nepodařilo dohledat. Ze zahraničí ale podobné případy známe. CNN popsala případ muže z Ohia, který po chybném určení houby pomocí aplikace snědl muchomůrky a skončil v kritickém stavu. Australští toxikologové ve studii zaznamenali také případy otrav, při nichž mobilní aplikace chybně označily jedovaté houby za jedlé.

Umělou inteligenci přitom v Česku používá podle průzkumu CVVM 72 % lidí, přičemž polovina z nich alespoň jednou týdně. Česká aplikace „Aplikace na houby“ má na Google Play přes milion stažení a nabízí také experimentální optické rozpoznávání pomocí neuronové sítě. Právě slovo „experimentální“ je v tomto případě důležité. Konkurenční aplikace Rostou ve svém popisu výslovně varuje, že při sběru se nelze spoléhat pouze na fotografie a popisy.

Co chatbotu na fotce chybí a co dělat místo dotazu

Mykolog Jan Borovička v rozhovoru pro Radiožurnál upozornil, že umělá inteligence může nabídnout orientační určení, ale nemůže potvrdit, že je houba bezpečná ke konzumaci. Důvod je prostý: jedna fotografie zpravidla nezachycuje všechny znaky, které odborník potřebuje k určení druhu. Důležité mohou být například:

• spodní strana klobouku (lupeny, rourky nebo ostny)
• celý třeň včetně báze, prstenu a pochvy
• substrát a prostředí, ve kterém houba roste
• vůně
• změna barvy po rozříznutí
• více plodnic různého stáří

Platforma iNaturalist pro dokumentaci hub a dalších organismů doporučuje pořizovat více fotografií z různých úhlů, například celkový záběr houby v prostředí nálezu, detail klobouku a detail třeně se spodní stranou klobouku. Také Česká mykologická společnost na svém webu upozorňuje, že určování hub pouze podle fotografií zaslaných přes internet bývá značně obtížné. Výsledek takového určení je proto třeba chápat jako orientační.

Bezpečný postup při nálezu neznámé houby je jednoduchý. Nesbírejte ji ke konzumaci. Vyfotografujte ji z více úhlů a zachovejte celou plodnici, pokud ji potřebujete ukázat odborníkovi. V případě pochybností se obraťte na houbařskou poradnu. Ústřední poradna České mykologické společnosti funguje v Praze celoročně a regionální poradny provozují také muzea po celé republice, například Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Při podezření na otravu kontaktujte Toxikologické informační středisko; pokud možno mějte k dispozici fotografie, zbytky hub i připraveného jídla.

Chatbot může být užitečným pomocníkem, pokud chcete zjistit, jak se houba jmenuje, jaké má příbuzné druhy nebo kde obvykle roste. Rozhodnutí, zda ji sníst, mu ale svěřovat nelze. Sebevědomě podaná odpověď totiž není důkazem správnosti a ani varování připojené na konci odpovědi nezaručuje, že se člověk vyhne nebezpečné chybě.

Z chatovacího okna na pracovní rozcestník

Dosud uživatelé znali Copilot hlavně jako chat v Teams, postranní panel ve Wordu nebo asistenta v Outlooku. Nový Copilot tohle všechno zachovává, ale staví nad tím další vrstvu, která mění způsob, jakým se s AI pracuje.

Modul Home je výchozí obrazovka, kde se potkávají dva režimy: klasický Chat pro rychlé dotazy a Cowork pro delegování složitějších úkolů od začátku do konce. Součástí Home je i funkce Today, proaktivní přehled nad e-maily, kalendářem, vlákny v Teams a úkoly, který může fungovat jako ranní briefing bez nutnosti všechno postupně otevírat. Microsoft k tomu přidává i „Office in Copilot“, tedy přímé zapojení Wordu, Excelu a PowerPointu do stejného prostředí. Uživatel tak nemusí kvůli každému kroku přepínat mezi aplikacemi.

Klíčová změna spočívá v tom, že Copilot má postupně sám rozpoznávat, jestli zadání patří do Chatu, Coworku nebo Code, a práci přesměrovat do odpovídajícího režimu. Místo aby člověk pokaždé vybíral správný nástroj, část tohoto rozhodování převezme samotný Copilot.

Code a Autopilot: od odpovědí k vykonávání

Modul Code míří na tvorbu interních řešení pomocí přirozeného jazyka. Uživatel může popsat aplikaci, tracker, dashboard nebo workflow a Copilot mu s jejich vytvořením pomůže. Nejde přitom o klasické programování, ale o no-code/low-code přístup, který má fungovat v rámci prostředí Microsoft 365. Pro IT oddělení to znamená možnost centrální správy, nastavování oprávnění a kontroly toho, jaké nástroje a integrace mohou uživatelé využívat.

Nejambicióznější novinkou je Autopilot. Jde o persistentního cloudového agenta, který může pracovat i bez průběžného zadávání jednotlivých promptů. Má vlastní identitu v rámci firemního tenantu a může pracovat s přiděleným kontextem a oprávněními. Prakticky to může znamenat například sledování vybraných Teams kanálů, navazování na rozpracovaná vlákna, přípravu podkladů na schůzky, koordinaci termínů, spouštění opakovaných workflow nebo upozorňování na rizika v projektech.

Předchůdcem Autopilota byl Microsoft Scout, představený 2. června 2026. Autopilot na tuto myšlenku navazuje a zasazuje ji do širšího ekosystému Copilotu.

Limity samozřejmě existují. Agent pracuje jen v rámci přidělených oprávnění, citlivé akce mohou vyžadovat lidské schválení a Microsoft zdůrazňuje význam nastavení cílů a hranic jeho činnosti. Satya Nadella to v dřívějším výsledkovém hovoru popsal jako „makrodelegování a mikrořízení“: člověk předává větší úkoly, ale zároveň určuje pravidla a kontroluje jejich provedení.

Co to znamená v praxi a kolik to stojí

Nový Copilot není automaticky dostupný všem. Home a Code se začínají rozšiřovat prostřednictvím programu Frontier, tedy preview programu na úrovni tenantu, který musí firemní administrátor povolit. Autopilot míří do uzavřeného preview na konci září 2026. Plošná dostupnost pro všechny uživatele to zatím není.

Z hlediska licencí platí:

• Copilot Chat (základní chatování) je u části plánů Microsoft 365 dostupný bez samostatného příplatku, ale nejde o plný pracovní Copilot.
• Plný pracovní Copilot vyžaduje samostatnou licenci Copilot.
• Cowork, Code a Autopilot mohou navíc využívat spotřební účtování prostřednictvím Copilot Credits; administrátor musí mít nastavenou odpovídající fakturaci a pravidla používání.

Čeština patří mezi podporované jazyky Copilotu, ale Microsoft nepublikuje samostatný český harmonogram pro všechny nové funkce. Rozhodující je stav konkrétního firemního tenantu, licence a případné zapojení do preview programu, nikoli samotná geografická poloha uživatele.

Revoluce, nebo přebalení?

Podle nás oboje, ale ne rovným dílem. Microsoft nestaví produkt úplně od nuly; Cowork, Scout, Work IQ i větev GitHub Copilot zaměřená na tvorbu aplikací existovaly už dříve jako samostatné linie. Nové je především jejich propojování do jednoho prostředí se společným směrováním práce, správou a kontrolou a novým ekonomickým modelem. Nadella už dříve popisoval směřování k širšímu sjednocení Copilotu napříč komerční i spotřebitelskou částí nabídky.

Konkurence jde podobným směrem. Google u Workspace tlačí orchestraci napříč aplikacemi prostřednictvím Gemini a Workspace Studio pro tvorbu agentů bez kódování. OpenAI u ChatGPT Work nabízí vícehodinové vícekrokové úkoly se schvalováním důležitých akcí. Odlišnost Microsoftu spočívá v tom, že Autopilot má fungovat přímo uvnitř firemního tenantu s vlastní identitou v Entra, auditovatelností a napojením na existující infrastrukturu Microsoftu 365. Není to externí bot, ale nástroj fungující v rámci firemního prostředí.

Copilot se tak mění z nástroje, kterému se ptáte, na rozhraní, kterému zadáváte práci. Jestli v praxi splní slib jakéhosi operačního systému pro práci, ukáže až nasazení na reálných firemních tenantech a první zkušenosti s Autopilotem. Zatím jde o jeden z nejambicióznějších architektonických posunů, které Microsoft v éře AI představil.

Co chatboty radily a v čem se lišily

V našem testu dostaly všechny tři modely identický prompt simulující akutní nouzi na přejezdu. Jádro odpovědi bylo u všech shodné: okamžitě pryč z kolejiště, a pokud brání závora, prorazit ji. ChatGPT a Gemini šly k věci přímo, krátce a kategoricky, bez zbytečného rozvádění. Grok mířil stejným směrem, ale jeho formulace byla opatrnější a méně naléhavá. V situaci, kdy rozhodují vteřiny, může i pár řádků navíc znamenat ztracený čas.

Pozitivní je, že odpovědi chatbotů se shodují s oficiálními doporučeními polského správce železniční infrastruktury PKP PLK i české policie. Žádný z modelů neradil zůstat v autě ani neupřednostňoval ochranu závory před únikem z kolejiště. Negativní překvapení je subtilnější: ani jeden chatbot nedokáže nahradit to, co v takové chvíli potřebujete nejvíc – okamžitou fyzickou reakci a přímé spojení s tísňovou linkou.

Oficiální postup: co dělat doopravdy

Česká Policie ČR i polské PKP PLK se shodují na jasném pořadí kroků:

• Auto pojede? Okamžitě pryč z kolejiště. I přes závoru. Závory jsou konstruovány tak, aby se při nárazu snadno zlomily; v Polsku to PKP PLK přímo popisuje jako záměrný bezpečnostní prvek.
• Auto nepojede? Všichni okamžitě ven z vozu. Pryč od kolejí.
• Volat 112 nebo 158. Nahlásit číslo přejezdu, které najdete na žluté nálepce u přejezdového zabezpečovacího zařízení.
• Je-li čas a bezpečný odstup, varovat blížící se vlak.

Škoda na závoře je v takové chvíli druhořadá. Právně se situace posuzuje individuálně; institut krajní nouze může chránit člověka, který odvrací bezprostřední ohrožení života. Běžně samozřejmě platí, že vjezd na přejezd při červené znamená pokutu 4 500 až 25 000 korun a šest trestných bodů. Ale to je pokuta pro živého řidiče, ne pro mrtvého.

Proč lidé na přejezdech „zamrznou“

Americký Národní úřad pro bezpečnost dopravy (NTSB) popsal případ z Valhally, kde řidičku po aktivaci přejezdu rozptýlila závora narážející do karoserie. Místo aby ujela, začala řešit poškození vozu. Tím přišla o čas k úniku. Stresová fixace na špatný problém (škodu, pravidla, závoru) je dobře zdokumentovaný jev. A právě tady se ukazuje, proč může být chatbot v takové chvíli problematický nástroj: člověk v panice sáhne po telefonu a místo aby vytočil 112, začne formulovat dotaz.

Česká čísla, která mluví jasně

Drážní inspekce za rok 2024 eviduje přes 140 střetnutí na přejezdech, 27 mrtvých a 88 zraněných. Jen u osobních aut šlo o 94 případů, 8 mrtvých a 41 zraněných. Nejde o hypotetický scénář. Nejde o polskou specialitu. Přejezdy zabíjejí i v Česku, pravidelně a zbytečně.

Chatbot na prevenci, ne na přejezd

Sám OpenAI ve svém Help Center uvádí, že v nouzové situaci je potřeba volat záchranné složky. Google u Gemini výslovně nedoporučuje používat jeho telefonní funkci pro tísňová volání. Anthropic u svého Claudea deklaruje, že model má v situacích s rizikem pro lidský život odkázat na záchranné služby. Provozovatelé chatbotů to vědí. Otázka je, jestli to ví i řidič, kterému právě klesla závora za zády.

Chatbot si nechte na klidný večer u stolu: přečíst si, jak fungují přejezdy, co znamená žlutá nálepka a jaké číslo volat. Na kolejích rozhodují sekundy a okamžitá fyzická reakce: noha na plyn, ruka na kliku, hlas do telefonu na 112. Žádný prompt to nenahradí.

Co se vlastně stalo v Bydhošti

Vojvodská dětská nemocnice v Bydhošti musela po zveřejnění screenshotu veřejně vysvětlovat, co se na její pohotovosti stalo. Podle oficiální odpovědi vedení nemocnice redakci portálu Android.com.pl šlo o jazykovou korekci tří vět z vyšetřovací anamnézy. ChatGPT neměl určovat ani navrhovat léčbu; 14letou pacientku vyšetřil lékař osobně, konzultoval případ s dětským chirurgem a diagnostický i léčebný postup probíhal standardně.

Problém nastal ve chvíli, kdy lékař-rezident zkopíroval upravenou pasáž zpět do dokumentu a neodstranil chatbotový dovětek. Ten se dostal do finální propouštěcí zprávy, kterou rodiče obdrželi jako oficiální zdravotnický dokument. A právě v tom je jádro: propouštěcí zpráva není interní poznámka. Podle Národního centra elektronického zdravotnictví slouží k cílenému předání informací o hospitalizaci a je klíčová pro kontinuitu péče. Když v ní zůstane text, který s konkrétním pacientem nesouvisí, zpochybňuje to důvěryhodnost celého dokumentu.

Nemocnice autenticitu zprávy potvrdila, oznámila zavedení nápravných opatření a zdůraznila, že do ChatGPT nebyly vloženy žádné citlivé ani identifikující údaje pacientky. Veřejně oznámený disciplinární trest vůči lékařům z dostupných zdrojů potvrzen nebyl.

Internetový soud versus realita

Reakce na sociálních sítích byla tvrdá a okamžitá. Podle sekundárních zdrojů včetně polského serveru Polityka Zdrowotna a českého Centrum.cz zaznívaly v komentářích požadavky na doživotní zákaz povolání, odebrání licence i obvinění z ohrožení dítěte. Důležité je ale přesně rozlišit: tyto hlasy přicházely od komentujících na veřejných facebookových příspěvcích a diskuzních fórech. Žádný oficiální orgán (ani nemocnice, ani polská lékařská komora, ani zdravotnický úřad) takový krok nenavrhl.

Emocionální síla reakce přesto vypovídá o něčem výrazném. Propouštěcí zpráva je pro rodiče nemocného dítěte dokument, kterému bezvýhradně důvěřují. Očekávají, že každé slovo v něm napsal člověk, který jejich dítě viděl, vyšetřoval a rozhodl o jeho péči. Stopu po AI proto vnímají jako narušení této důvěry – ne nutně proto, že by AI udělala chybu, ale proto, že její přítomnost nebyla transparentní.

Paradox: pacienti AI používají sami

Na celé kauze je pozoruhodný jeden kontrast. Zatímco veřejnost požaduje od lékařů téměř nulovou toleranci k jakékoli stopě po AI v dokumentaci, sama chatboty pro zdravotní účely používá masově. Podle průzkumu Rock Health z roku 2026 využívá AI pro zdravotní dotazy 32 % amerických spotřebitelů. Data KFF jdou ještě dál: 41 % uživatelů AI pro zdraví přiznalo, že do chatbotu nahrálo i osobní lékařské informace, výsledky vyšetření či laboratorní zprávy.

Rozdíl je v odpovědnosti a v tom, kam výstup míří. Když pacient konzultuje příznaky s chatbotem, rozhoduje na vlastní riziko a výsledek zůstává u něj. Když lékař použije chatbot při práci, výstup se může propsat do formálního dokumentu, který ovlivňuje návaznou péči. Profesní a právní odpovědnost je nesrovnatelně vyšší. Přesto je pokrytecké tvářit se, že AI do zdravotnictví nepatří, zatímco ji třetina populace denně používá k sebediagnostice.

Nemocnice AI zavádí, i ta v Bydhošti

Ironií je, že tatáž nemocnice v Bydhošti od ledna 2026 čerpá z fondů EU a polského Plánu obnovy projektu digitalizace a AI v hodnotě přes 90 milionů korun. Cílem je zlepšit práci personálu a dostupnost informací pro pacienty. Nejde tedy o izolovaný výstřelek jednoho rezidenta, ale o střet mezi systémovým zaváděním a absencí srozumitelných pravidel pro každodenní praxi.

Česko je na tom podobně. Podle průzkumu Ministerstva zdravotnictví z února 2026 AI v klinické praxi využívá nebo testuje 67,6 % dotázaných zdravotnických zařízení. Resort od ledna 2025 provozuje Výbor pro umělou inteligenci ve zdravotnictví a veřejně mluví o projektech automatizované dokumentace – od hlasového přepisu návštěv po inteligentní zpracování klinických záznamů. Jednotná národní metodika typu „jak smí lékař používat ChatGPT při psaní dokumentace“ ale podle veřejně dostupných zdrojů zatím neexistuje. Úřad pro ochranu osobních údajů sám odkazuje na potřebu metodického vedení od ministerstva nebo České lékařské komory.

Kde je hranice a kdo ji nakreslí

Evropský AI Act rozděluje systémy umělé inteligence podle míry rizika. Medicínské použití, zejména diagnostika a rozhodování o léčbě, spadá do kategorie vysoce rizikových systémů, kde zákon vyžaduje řízení rizik, dokumentaci, logování a především lidský dohled. Odpovědnost nikdy nenese algoritmus; vždy ji má poskytovatel systému a instituce, která ho nasadila.

Jenže běžný spotřebitelský chatbot použitý „bokem“ v ordinaci není totéž co certifikovaný zdravotnický prostředek s označením CE. Certifikovaný systém prochází posouzením shody, má definovaný účel použití a jasnou regulační cestu. ChatGPT nic z toho nemá, a přesto ho lékaři po celém světě používají k rešerším, formulacím i přepisům. Podle nás tady právě leží skutečný problém celé kauzy: ne v tom, že lékař sáhl po AI, ale v tom, že neexistují jasná pravidla, která by mu řekla jak, kdy a za jakých podmínek to smí udělat.

Incident v Bydhošti nezměnil ani léčbu čtrnáctileté dívky. Změnil ale něco jiného: ukázal, že vstupujeme do éry AI rychleji, než stíháme vysvětlovat pacientům, co to znamená. A dokud toto vysvětlení nepřijde, bude každý zapomenutý dovětek chatbotu fungovat jako zápalka v sudu plném nedůvěry.

Noční chat, který nahradil rozhovor v páru

Podle sekundárního přepisu smazaného vlákna šlo o klasický scénář emocionálního úniku. Partner byl měsíce vzdálený, komunikace vázla, po hádce Alexandra místo konfrontace otevřela aplikaci. Chatbot reagoval okamžitě, bez výčitek, bez vlastní špatné nálady. Psal přesně to, co potřeboval slyšet, ujištění, náklonnost, bezpodmínečnou pozornost.

Sama přiznala sklon k hyperfixaci a popsala, jak ji konverzace emočně zasáhla víc, než čekala. Výčitky neměl partner. Měla je ona. Nejvíc ji bolelo, jak se při tom chatování cítila, jako kdyby dostávala něco, co jí ve vztahu chybělo, od něčeho, co neexistuje. Jak celý příběh dopadl, to nemáme jak ověřit. Původní vlákno zmizelo do archivu a dostupná verze konec vztahu nepopisuje.

Proč zrovna Character.ai

Character.ai není běžný chatbot. Na rozdíl od asistentů typu ChatGPT je celá platforma stavěná kolem postav a roleplaye. Uživatel si nevybírá nástroj k práci, ale osobnost k rozhovoru, s předem vybavenými atributy, úvodním pozdravem, který nastavuje vztahový tón hned v první zprávě, a modelem, který se učí z kontextu i zpětné vazby.

Co to znamená v praxi:

• Postava má charakter. Atributy, styl řeči, emoční nastavení, vše tvoří odpovědi tak, aby působily jako „lidsky“.
• Model se přizpůsobuje. Čím déle si píšete vaše nálady a potřeby. Dr. Kinga Stopczyńska z Univerzity v Lodži to nazývá „zrcadlový efekt“, systém funguje jako zrcadlo, které ukazuje jen to, co chcete vidět.
• Hlas posiluje iluzi. Character Calls nabízí obousměrné hlasové hovory, které se navíc ukládají jako textový chat. Intimní rozhovor tak nezůstane pomíjívým momentem, archivuje se.

Stopczyńska ve svém komentáři pro Univerzitu v Lodži pojmenovává jádro problému: chatbot je idealizovaný partner bez vlastních nálad, bez nároků, bez konfliktu. Vždy připraven potvrdit hodnotu uživatele. Žádný živý člověk tohle nemůže být trvale.

Šedesát jedna procent říká: tohle už je za čarou

Alexandřin příběh není ojedinělá kuriozita. Výzkum DatingAdvice.com a Kinsey Institute z roku 2025, provedený na dvou tisících amerických singlů, ukázal, že 61 % dotázaných považuje sexting nebo zamilování se do AI za překročení hranice věrnosti. Konkrétně: 32 % označilo sexting s AI přímo za podvádění, 29 % totéž řeklo o romantickém vztahu s chatbotem.

Pro srovnání, sledování pornografie za nevěru považuje jen 20 % respondentů. Rozdíl je v reciprocitě. Porno je pasivní konzumace, seriálová postava neodpovídá zpět. Chatbot reaguje, personalizuje, potvrzuje. Justin Lehmiller z Kinsey Institute v rozhovoru pro Newsweek požaduje, že klíčový je faktor tajení a porušení důvěry, problém není „jen bot“, ale intimita směrována mimo vztah.

Globální data Norton Insights Report 2026 přidávají další vrstvy: 67 % online daterů by zvažovalo randění s AI a 42 % se domnívám, že AI partner by mohl být emočně podpůrnější než člověk. V Česku uvedlo otevřenost k AI vztahu 65 % respondentů, více než v Německu (50 %), srovnatelně s Francií a Británií (64 %). Reprezentativní česká data o tom, kolik lidí tu skutečně obsluhuje vztah s chatbotem, ovšem zatím neexistují.

Regulace přichází, české právo zatím mlčí

Debata o společník chatbotech už přešla z akademických konferencí do legislativy. Na podzim 2025 uspořádaly Anthropic a Stanford uzavřený osmihodinový workshop za účasti Apple, Google, OpenAI, Meta a Microsoftu. Cílem bylo řešit rizika pro mladší a zranitelné uživatele.

Konkrétní pravidla přinesl kalifornský zákon SB 243:

• Povinné upozornění, že chatbot není člověk.
• U nezletilých připomínka každé tři hodiny, že jde o AI a že je čas na pauzu.
• Protokol proti sebevražednému a sebepoškozujícímu obsahu.
• Omezení sexuálně explicitních výstupů pro nezletilé.
• Každoroční hlášení krizových zásahů od 1. července 2027.

České právo žádnou zvláštní kategorii „AI nevěry“ nezná. Rozvodové řízení pracuje s pojmem hlubokého, trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství. Tajená noční komunikace s chatbotem by se podle našeho odhadu pravděpodobně neřešila jako nový druh nevěry, ale mohla by posloužit jako jeden z důkazů rozvratu, podobně jako tajené chatování s cizím člověkem.

Kde leží hranice

Stopczyńska i Lehmiller se shodují na jednom: hranice neleží v samotném používání aplikace. Nevinná zábava je otevřená, epizodická, bez emočního nahrazování partnera. Problém začíná ve chvíli, kdy se z chatbotu stane tajný zdroj podpory, který je uspokojivější než kontakt s živým člověkem vedle vás. Když AI přestane být hračka a začne být pohodlnější, vždy dostupný náhradník.

Alexandra nepotřebovala lepší algoritmus. Potřebovala, aby jí partner řekl to, co jí napsal bot. Že udělám všechno, abych se cítila milovaná. Technologie tu jen ukázala díru, která ve vztahu byla dávno předtím, než otevřela aplikaci.