Studie publikovaná v roce 2024 v Nature Communications ukázala, že čínské emise tohoto plynu vzrostly z 2 600 tun v roce 2011 na 5 100 tun v roce 2021. Po přepočtu na ekvivalent CO2 to odpovídá přibližně 125 milionům tun ročně, tedy zhruba jednomu procentu celkových čínských emisí oxidu uhličitého. Když se řekne, že „nikdo o tom nemluví“, nejde o žádné spiknutí. Jde o slepé místo veřejné debaty: zatímco emise CO2 z uhelných elektráren zná téměř každý, úniky syntetických plynů z rozvoden zůstávají tématem odborných inventur a regulačních dokumentů, nikoli večerních zpráv.

Proč je jeden kilogram tak ničivý

SF6 je syntetický plyn, který se v přírodě přirozeně nevyskytuje. Jeho molekula je mimořádně stabilní a v atmosféře může přetrvat déle než tři tisíce let. Právě díky této vlastnosti je SF6 vynikajícím elektrickým izolantem a účinně pomáhá zhášet elektrický oblouk ve vysokonapěťových zařízeních. Jenže tatáž stabilita znamená, že každý gram, který unikne do atmosféry, v ní může přispívat k oteplování po tisíciletí.

Ukazatel GWP100 (oteplovací potenciál v horizontu sta let) porovnává účinek jednoho kilogramu dané látky s účinkem jednoho kilogramu CO2. Evropská komise uvádí pro SF6 hodnotu 24 300. Čínské oficiální inventury používají starší hodnotu 23 500, což vysvětluje menší rozdíly v přepočtech na ekvivalent CO2 mezi jednotlivými zdroji. Podstata je však stejná: kilogram SF6 má v tomto ukazateli oteplovací účinek odpovídající 24 300 kilogramům CO2.

Čínský boom obnovitelných zdrojů má skrytou daň

Čína v letech 2011 až 2021 vybudovala největší kapacitu solárních a větrných elektráren na světě. Každý nový gigawatt výkonu ale potřebuje také vedení, rozvodny a spínací prvky, které elektřinu dopraví z pouští a stepí na západě a severu země do továren a měst na východním pobřeží. A právě v těchto zařízeních se SF6 používá ve velkém.

Studie publikovaná v Nature Communications vyčíslila, že nárůst emisí SF6 v daném desetiletí odpovídal přibližně jedenácti procentům průměrného ročního snížení emisí CO2, kterého Čína dosáhla díky rozvoji fotovoltaiky a větrné energetiky. Solární a větrné elektrárny tedy nadále přinášejí klimatický přínos, jeho část však oslabují úniky z nedostatečně kontrolované síťové infrastruktury. Je to, jako byste zateplili dům, ale nechali dokořán otevřené okno v podkroví.

Čínská oficiální zpráva předložená v rámci UNFCCC za rok 2021 přitom uvádí pouze 4 400 tun SF6, tedy o 700 tun méně, než kolik odhaduje vědecká studie na základě měření atmosférických koncentrací. Tento rozdíl naznačuje, že oficiální inventury mohou skutečné emise podhodnocovat.

Západ emise snižuje, Čína je zdvojnásobila

Globální reanalýza publikovaná v roce 2024 v časopise Atmospheric Chemistry and Physics umožňuje přímé srovnání vývoje emisí v jednotlivých regionech:

• Čína: 5 160 tun SF6 v roce 2021, oproti 2 600 tunám v roce 2011. Její podíl na světových emisích vzrostl z 34 na 57 procent.
• USA: pokles z 1 250 tun v roce 2005 na 480 tun v roce 2021, mimo jiné díky programu detekce úniků a recyklace pod dohledem agentury EPA.
• EU: pokles ze 410 na 250 tun ve stejném období, k němuž přispěla regulace fluorovaných skleníkových plynů.

Čína dnes vypouští přibližně jedenáctkrát více SF6 než USA a dvacetkrát více než celá Evropská unie. Přitom technologie, které mohou úniky omezit, už existují. Patří mezi ně detekce netěsností, recyklační linky, kvalitnější těsnění, vakuové zhášení nebo alternativní směsi plynů bez SF6.

Podle materiálu čínského ministerstva životního prostředí z roku 2025 představují hlavní překážku ekonomické náklady: zachytávání a čištění SF6 při údržbě je dražší než nákup nového plynu. Ministerstvo odhaduje, že zavedení povinné recyklace by mohlo přinést úsporu odpovídající přibližně 3,2 milionu tun CO2 ročně. Do roku 2030 by tato úspora mohla dosáhnout až šesti milionů tun.

Státní společnost State Grid podle policy briefu organizace iGDP plánuje přechod na rozvodny využívající směsné plyny, dosažení nulového růstu spotřeby SF6 do roku 2028 a zpřísnění požadavků na roční míru úniků na 0,1 procenta. Jde o kroky správným směrem, zatím však především o plány, jejichž skutečný dopad se teprve ukáže.

Co to znamená pro Česko a Evropu

SF6 není problém omezený na Čínu. ČEZ Distribuce ve své výroční zprávě za rok 2023 potvrzuje, že zařízení obsahující SF6 se používají v rozváděčích, vypínačích a rozvodnách. Zpráva zároveň popisuje kontroly těsnosti a systémy detekce úniků.

Česká národní inventura skleníkových plynů uvádí za rok 2023 celkové emise SF6 ve výši necelých 75 kilotun CO2 ekvivalentu. To odpovídá přibližně 3,2 tuny samotného plynu za celou českou ekonomiku. Ve srovnání s tisíci tunami vypouštěnými v Číně jde o malé množství. I takové emise ale mají dlouhodobý dopad, protože SF6 zůstává v atmosféře po tisíciletí.

Evropská unie na problém reaguje konkrétními opatřeními. Nařízení 2024/573 postupně zakazuje uvádění nových spínacích zařízení využívajících SF6 na trh:

• Od ledna 2026 pro zařízení do napětí 24 kV
• Od ledna 2028 pro zařízení s napětím 52–145 kV
• Od ledna 2030 pro zařízení s napětím 24–52 kV
• Od ledna 2032 pro zařízení s napětím nad 145 kV nebo nad 50 kA

Od roku 2035 má být pro servis zařízení povoleno používat SF6 pouze v regenerované nebo recyklované podobě. ČEZ Distribuce už tyto změny aktivně komunikuje svým zákazníkům na webu.

Solár dál dává smysl, ale potřebuje čistší síť

Zásadní je vyvodit správný závěr: čínské fotovoltaické a větrné elektrárny nepřestaly přispívat k ochraně klimatu. Studie netvrdí, že obnovitelné zdroje škodí. Ukazuje, že část jejich klimatického přínosu – podle uvedeného srovnání přibližně jedenáct procent – se zbytečně ztrácí kvůli únikům plynu z infrastruktury, která tyto zdroje připojuje k elektrické síti.

Podle nás je to silný argument pro to, aby se dekarbonizace nechápala pouze jako výměna jednoho zdroje elektřiny za jiný, ale jako proměna celého energetického řetězce – od panelu přes rozvodnu až po zásuvku. Bez důsledné kontroly fluorovaných skleníkových plynů se část přínosu obnovitelných zdrojů zbytečně vytrácí.

Pět tisíc tun neviditelného plynu ročně nemusí na první pohled působit dramaticky. Po přepočtu však jde o přibližně 125 milionů tun CO2 ekvivalentu. A tento plyn může v atmosféře přetrvat déle než tři tisíce let.