Když smažete historii v Chrome nebo Firefoxu, zbavíte se seznamu navštívených stránek uvnitř prohlížeče. Jenže Windows 10 i Windows 11 si paralelně vedou vlastní evidenci, takzvanou DNS client resolver cache. Jde o systémovou mezipaměť, do které si operační systém ukládá DNS záznamy, které potřeboval pro překlad domén na IP adresy. Není schovaná v žádné složce, kterou byste proklikali v Průzkumníku. Zobrazíte ji jedině příkazem ipconfig /displaydns v příkazovém řádku nebo přes Get-DnsClientCache v PowerShellu. A právě proto o ní většina uživatelů netuší. Důležité upřesnění: tato cache neukládá kompletní URL každé podstránky ani čas návštěvy. Drží názvy domén a DNS záznamy, tedy například „seznam.cz“ nebo „youtube.com“, spolu s typem záznamu a dobou platnosti. I tak ale může napovědět, s jakými doménami počítač v poslední době komunikoval.

Co přesně DNS cache obsahuje, a co ne

Rozdíl mezi historií prohlížeče a systémovou DNS cache si zaslouží jasné srovnání:

Každý záznam v DNS cache obsahuje pole jako Name, Type, TimeToLive, Data a Status. Neuvidíte v něm, že jste na Wikipedii četli článek o kvantové fyzice, uvidíte jen to, že váš počítač překládal doménu „cs.wikipedia.org“. Záznamy navíc expirují samy podle hodnoty TTL, takže nejde o trvalý archiv. Přesto může na sdíleném nebo pracovním počítači i pouhý seznam domén prozradit víc, než byste chtěli.

Proč tam jsou i weby, na které jste neklikli

Překvapivé je, že DNS cache nemusí odrážet jen vaše vědomá kliknutí. Když otevřete jedinou stránku, prohlížeč může potřebovat přeložit domény všech zdrojů, které stránka načítá: reklamních sítí, analytických skriptů nebo fontů z externích serverů. Moderní weby navíc používají techniku dns-prefetch, která překládá domény odkazů ještě dříve, než na ně kliknete. Výsledek? V DNS cache se mohou objevit domény, o kterých nemáte ponětí. Nejde tedy o čistou „historii surfování“, ale o technický otisk síťové aktivity systému. V cache se mohou objevit také záznamy vzniklé na základě lokálního souboru Hosts nebo negativních odpovědí, například když doména neexistuje.

Jak DNS cache zobrazit a smazat krok za krokem

Postup je stejný pro Windows 10 i Windows 11 a zvládne ho kdokoliv:

• Klikněte na Start a napište cmd nebo příkazový řádek.
• Spusťte ho jako správce (pravé tlačítko → Spustit jako správce).
• Pro zobrazení mezipaměti zadejte: ipconfig /displaydns a stiskněte Enter.
• Pro smazání mezipaměti zadejte: ipconfig /flushdns a stiskněte Enter.

Pokud preferujete PowerShell, ekvivalentní příkazy jsou Get-DnsClientCache a Clear-DnsClientCache. Microsoft uvádí, že Clear-DnsClientCache dělá totéž co ipconfig /flushdns. Mazání má smysl hlavně po citlivé práci na sdíleném počítači nebo před jeho předáním jinému uživateli. Jako každodenní rutinu to ale není potřeba dělat, protože záznamy se podle TTL průběžně mažou samy.

DNS cache je jen jedna vrstva. Existují další

I po vymazání lokální DNS cache zůstávají stopy jinde. Běžné DNS dotazy mohou v závislosti na konfiguraci putovat sítí nešifrovaně, takže váš poskytovatel internetu nebo správce firemní sítě je může vidět, aniž by potřeboval přístup k vašemu počítači. Řešením je šifrované DNS: Firefox nabízí DNS over HTTPS, Chrome má funkci Secure DNS. Na firemních spravovaných zařízeních ale může být tato ochrana vypnutá nebo řízená zásadami organizace. A mimochodem, obdobnou DNS cache si drží i macOS a Android. Nejde o specialitu Windows, ale o základní princip fungování internetu.

Stopy po surfování zkrátka nejsou jen jeden seznam v jednom prohlížeči. Jsou to vrstvy, od prohlížeče přes operační systém až po síť. Kdo chce mít skutečný přehled o tom, co jeho počítač prozrazuje, musí vědět o všech těchto vrstvách.

Šest měsíců omezování

Pro běžného Rusa přišla blokace „ze dne na den“: 12. února ráno WhatsApp fungoval, odpoledne už ne. Z pohledu regulátora ale šlo o vyvrcholení půlročního procesu. Už 13. srpna 2025 Roskomnadzor omezil hlasové hovory přes WhatsApp. V listopadu následovala další omezení a úřad veřejně připustil možnost úplného zablokování. Podle The Moscow Times šlo technicky o zásah do dostupnosti domén whatsapp.com a web.whatsapp.com v ruské DNS, jednoduchý, ale účinný krok, který odřízl každého, kdo nepoužívá VPN.

Dva dny předtím, 10. února, se další postupná omezení dotkla i Telegramu. Uživatelé hlásili problémy s načítáním médií, ale stále mohli psát. U WhatsAppu byl zásah tvrdší: plné odstřižení.

Důležitý je historický kontext. Když ruský soud v březnu 2022 označil činnost Facebooku a Instagramu pod Metou za extremistickou, uvedl, že se rozhodnutí na WhatsApp nevztahuje. Čtyři roky WhatsApp přežíval jako tolerovaná výjimka. Únor 2026 tuto výjimku zrušil.

Max: messenger, občanka i zámek v jednom

Kreml nenabízí Max jen jako náhradu chatu. Peskov ho označil za „dostupnou alternativu k zahraničním messengerům“, ale skutečný rozsah aplikace jde mnohem dál. Podle oficiálních podmínek služby je Max napojen na portál státních služeb Gosuslugi a systém elektronické identifikace ESIA. Obsahuje funkci Digital ID, která má umožnit prokazování totožnosti pomocí digitálního dokladu. Kódy pro přihlášení do Gosuslugi mohou chodit přímo do botu uvnitř Maxu.

Tady začíná problém. Pokud si uživatel nastaví Max jako hlavní způsob dvoufázového ověření pro Gosuslugi, návrat k SMS nemusí být možné provést vzdáleně a může vyžadovat osobní návštěvu pobočky MFC. Stát tak uživatele zamyká do vlastního ekosystému nikoli příkazem, ale infrastrukturní závislostí.

Co Max o uživatelích sbírá:

• Jméno, telefon, interní ID
• IP adresu, údaje o zařízení, polohu
• Aktivitu v aplikaci, případně data z adresáře
• Údaje z Gosuslugi a dalších státních systémů (po souhlasu uživatele)

Všechna data jsou ukládána v Rusku a podle zásad ochrany soukromí mohou být předána výkonným a soudním orgánům na zákonnou žádost. Kritici i Associated Press upozorňují na absenci end-to-end šifrování. WhatsApp naopak staví ochranu soukromé komunikace na end-to-end šifrování, a právě proto se dostává do konfliktu s ruskými požadavky, podle nichž mají platformy spadající do kategorie „organizátor šíření informací“ umožnit FSB přístup k účtům za účelem monitoringu.

Tři kroky digitálního nátlaku

Formulace „nutí přejít“ neznamená, že každý Rus dostal příkaz nainstalovat Max. Mechanismus je sofistikovanější a skládá se ze tří vrstev:

• Zhoršit zahraniční službu. Půl roku omezení, pak plná blokace.
• Omezit obcházení. Rusko rutinně blokuje VPN a úřady se snaží možnosti jejich používání dále omezovat.
• Zvýhodnit domácí alternativu. Napojení na Gosuslugi, Digital ID a dvoufázové ověření: služby, bez kterých se běžný občan neobejde.

Reakce veřejnosti nejsou pasivní. Podle AP přerostla nespokojenost s internetovými restrikcemi v petice, žaloby i tlak ze strany byznysu. Ale stát má v rukou infrastrukturu, a to je v tomto souboji rozhodující.

Může se to u nás stát?

Technicky ano, právně v EU a Česku výrazně hůře. Evropský rámec DSA připouští omezení služby jen za přísně stanovených podmínek a jako krajní řešení, zejména při závažném porušování pravidel. Český telekomunikační úřad navíc staví tuzemský internet na principu síťové neutrality a nediskriminačního přístupu ke všem legálním aplikacím. Plošné politické vypnutí messengeru, jaké provedlo Rusko, je v současném českém právním rámci krajně nepravděpodobné.

Pro Čechy, kteří komunikují s rodinou nebo přáteli v Rusku, má ale blokace praktický dopad už teď. WhatsApp na české straně funguje dál, jenže protějšek v Rusku může být bez VPN nedostupný. Spoléhat na jediný messenger pro kontakt s Ruskem je od února 2026 riskantní, rozumné je mít záložní kanál, ať už jde o e-mail, telefon, nebo jinou aplikaci.

Ruský model není anomálie. Je to učebnice: nejdříve státní náhradou zhoršit dostupnost cizí služby, pak prosadit „národní“ alternativu a nakonec ji svázat se státními úkony tak pevně, že odchod přestane být realistický.