260 tisíc zrcadel na ploše dvou Prah

Slovo „obří“ v tomto případě není nadsázka. Elektrárna zabírá 1 817 hektarů, což odpovídá zhruba rozloze Prahy 6. Na pouštní pláni stojí 260 tisíc sledovaných zrcadel s celkovou kolektorovou plochou 800 tisíc metrů čtverečních, rozmístěných do 46 kolektorových okruhů. V nádržích pod nimi čeká přibližně 19 tisíc tun roztavené soli.

Čísla výroby odpovídají rozměrům: podle CTG má elektrárna ročně dodat 2,067 terawatthodiny elektřiny, což místní úřady přepočítávají na spotřebu asi 830 tisíc domácností. Zároveň má projekt ušetřit přibližně 620 tisíc tun standardního uhlí ročně. Fotovoltaická část byla k síti připojena už v prosinci 2024, plný gigawattový výkon celého fotovoltaického a CSP komplexu pak v září 2025. Komerční zkušební provoz integrovaného celku CTG oznámila 7. července 2026.

Roztavená sůl není baterie, a to je pointa

Když se řekne „úložiště energie“, většina lidí si představí lithiové baterie. Princip roztavené soli je zásadně odlišný. Baterie ukládají elektřinu elektrochemicky: při nabíjení a vybíjení se v nich přesouvají ionty mezi elektrodami. Roztavená sůl naproti tomu uchovává teplo. Nejde tedy o nabíjení ve stejném smyslu jako u baterie a samotné tepelné médium nepodléhá cyklování stejným způsobem jako elektrochemické články. Horká nádrž uchovává sůl při vysoké teplotě, zatímco po odebrání tepla se ochlazená sůl vrací do studené nádrže a celý cyklus se opakuje.

Americké ministerstvo energetiky ve svých technických materiálech uvádí, že ukládání tepelné energie může být výhodné tam, kde je potřeba levná akumulace tepla a následná výroba elektřiny. Neznamená to ale, že jde o bezúdržbový systém. Vysoké teploty namáhají nádrže, potrubí i armatury a přinášejí riziko koroze a tepelné únavy materiálů. Po západu slunce navíc hrozí zatuhnutí soli v potrubí, pokud systém není správně provozován a vyhříván. Jsou to ale jiná provozní rizika než u lithiových článků, kde se řeší například tepelný únik nebo požár.

Důležité je i to, kde se obě technologie potkávají a kde se míjejí. Lithiové baterie dnes představují významnou technologii pro krátkodobou akumulaci, typicky v řádu několika hodin, a dobře se hodí například k vyrovnávání špiček. Tepelné úložiště v roztavené soli může dávat smysl tam, kde je k dispozici dostatek přímého slunečního záření a kde je potřeba přesunout výrobu elektřiny do večerních a nočních hodin. Podle IEA proto nelze obě technologie jednoduše postavit proti sobě. Každá řeší jiný typ energetického problému.

Proč zrovna Čína a proč zrovna poušť

Lineární Fresnelův reflektor, tedy řady plochých nebo mírně zakřivených zrcadel odrážejících světlo na pevně umístěnou přijímací trubici, není žádná novinka. Technologii popisuje americké ministerstvo energetiky jako jednu z architektur CSP. CTG ji ale nasadila ve velkém měřítku v kombinaci s fotovoltaikou. Odborný server pv magazine srovnává Hami například s dubajským komplexem Noor Energy 1 o celkovém výkonu zhruba 950 MW. Ten kombinuje 700 MW CSP a 250 MW fotovoltaiky, ale používá jinou konfiguraci CSP.

Proč se to povedlo právě tady? Gobi nabízí vhodnou kombinaci podmínek: vysokou úroveň přímého slunečního záření (DNI), rozsáhlé plochy, nízké srážky a politickou podporu Pekingu pro rozvoj velkých energetických základen v pouštních a aridních oblastech. Čína navíc disponuje státními developery a dodavatelským řetězcem, které umožňují stavět energetické projekty v mimořádně velkém měřítku. V širší oblasti Hami vznikají i další rozsáhlé hybridní projekty, včetně projektu společnosti CEEC o výkonu 1,5 GW, který počítá s věžovým CSP namísto lineárního Fresnelova systému.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Technologie koncentrované solární energie není Evropě neznámá. Podle zpráv Společného výzkumného střediska Evropské komise (JRC) má CSP v EU komerční základnu, ale její další rozvoj závisí mimo jiné na tom, jak trh ocení flexibilitu a řiditelnost výroby. Problém je prostý: pro velké CSP elektrárny potřebujete hodně přímého slunečního záření. Česko s jeho vyšším podílem rozptýleného záření a častější oblačností nemá podmínky pro gigawattový PV-CSP hybrid po vzoru Gobi.

Reálnější cesta pro střední Evropu vede přes menší aplikace: solární teplo pro průmysl, akumulaci tepla v teplárenství nebo sezónní zásobníky. V polských Gliwicích například vzniká solární teplárenský park o tepelném výkonu 13,2 MW s velkým zásobníkem horké vody pro městské vytápění. Princip akumulace tepla je podobný, ale účel i měřítko jsou zcela odlišné od čínského projektu.

Hami není konec lithiových baterií ani univerzální řešení pro celý svět. Je to ale ukázka toho, že v pouštních regionech s dostatkem přímého slunečního záření může kombinace fotovoltaiky a koncentrované solární energie s tepelným úložištěm posunout část výroby do večerních a nočních hodin. A to je v energetice, kde je jedním z hlavních problémů solární výroby její proměnlivost, důležitý technologický posun.

Co přesně za ty peníze dostanete

Viking TYR III je outdoorová powerbanka s lithiovou baterií o kapacitě 30 000 mAh (111 Wh). Rozložíte ji jako knížku, uvnitř se skrývá pětice monokrystalických solárních panelů, které při dostatečném slunečním svitu generují až 8 W výkonu. Nabíjení se spustí automaticky, jakmile panely zachytí světlo.

Výstupy pokrývají prakticky všechno, co drobná elektronika potřebuje:

• USB-C PD, až 20 W
• 2× USB-A QC, až 22,5 W
• Bezdrátové nabíjení, až 15 W
• Micro USB, vstup pro dobíjení samotné powerbanky ze sítě

Součástí je i LED svítilna se třemi režimy: stálé světlo, stroboskop a SOS pro nouzové přivolání pomoci. Aktivujete ji dvojitým stiskem hlavního tlačítka. Odolnost IP54 znamená ochranu proti prachu a stříkající vodě, ale pouze při zakrytých konektorech. Do potoka ji neházejte, manuál výrobce před ponořením výslovně varuje.

Solár jako záloha, ne jako náhrada zásuvky

Tady je potřeba být upřímný. Osm wattů solárního výkonu zní dobře, ale jednoduchá matematika ukazuje realitu: 111 Wh děleno 8 W dává necelých 14 hodin nepřetržitého ideálního osvitu. To je teoretické minimum za laboratorních podmínek. V českém létě, kde slunce svítí pod různými úhly a mraky ho pravidelně zakrývají, počítejte spíš s několika jasnými dny pro plné dobití.

Sám výrobce to v dokumentaci uvádí jasně: solární panely jsou záložní zdroj, ne primární způsob nabíjení. V praxi to znamená, že powerbanku nabijete doma ze zásuvky, vezmete ji na výlet a solár využijete k průběžnému doplňování energie během dne. Na víkendovém kempu vám panely prodlouží výdrž o desítky procent, ale nenahradí adaptér v zásuvce.

Co se týče reálného výkonu pro telefon: z plně nabité baterie zvládnete přibližně pět až šest kompletních nabití běžného smartphonu s baterií kolem 4 000 mAh. Teoreticky vychází více, ale ztráty při převodu energie vždy část kapacity odeberou.

Důležitý detail: víc zařízení najednou ano, ale pomaleji

TYR III umí nabíjet několik zařízení současně. Telefon na kabelu, hodinky bezdrátově, sluchátka na druhém USB. Zní to skvěle, ale je tu háček: při souběžném nabíjení může powerbanka omezit rychlonabíjení a část výstupů pracuje pouze v základním režimu 5 V / 3 A. Kdo potřebuje rychle doplnit telefon před odchodem na trasu, udělá lépe, když odpojí ostatní zařízení.

Jak si stojí proti alternativám ve stejné cenové zóně

Cena 1 590 Kč není žádná exkluzivní akce Decathlonu, stejnou částku najdete i u prodejce best-power.cz a Heureka ukazuje minimum kolem 1 590 až 1 599 Kč. Jde o standardní tržní cenu.

Zajímavější je srovnání v rámci řady Viking:

Kdo chce maximum kapacity a nejsilnější solár, volí TYR III. Kdo šetří každý gram v batohu a potřebuje vyšší voděodolnost, bude spokojenější s W24W, ale její 2W panel je spíš symbolický. A TYR II je zlatá střední cesta: stejný solár, stejné bezdrátové nabíjení, o 300 Kč méně, ale o třetinu menší baterie.

Kde a jak ji koupíte

Na Decathlon Marketplace je TYR III dostupná výhradně online. Odesílá ji partner best-power.cz, v kamenných prodejnách Decathlonu ji nenajdete a nelze ji tam ani vyzvednout. Případné reklamace se řeší přímo s partnerským prodejcem, ne na prodejně.

Skoro kilogram v batohu navíc, tolik TYR III váží, je cena za energetickou nezávislost na několik dní. Pro minimalistického ultralight turistu to může být moc. Pro partu na víkendovém kempu, kde se nabíjí čtyři telefony, hodinky a Bluetooth reproduktor, je to investice, která se může zaplatit prvním výletem bez nervózního sledování procent baterie.

Pět let ve stínu

Skupina Volt Typhoon podle společného poradenství CISA, NSA a FBI nepoužívala klasický malware, který by spustil alarm. Pracovala s takzvanými technikami LOTL (living off the land), tedy s nástroji, které v napadených sítích již legitimně existují. Administrátorské účty, běžné systémové příkazy, standardní vzdálený přístup přes VPN. Nic, co by vypadalo podezřele.

Konkrétní kroky „číhání“ vypadaly takto:

• Průzkum prostředí – mapování celé sítě, zjišťování, kde končí kancelářské IT a kde začínají průmyslové řídicí systémy (OT).
• Krádež a obnovování přístupů – získávání administrátorských hesel, aby přístup přežil i opakované změny přihlašovacích údajů.
• Laterální pohyb – pomalý, nenápadný přesun z jednoho systému do druhého směrem k technologiím řídícím fyzický provoz.
• Mazání stop – cílené odstraňování logů a práce v běžných pracovních hodinách, aby aktivita splývala s normálním provozem.

V jednom potvrzeném případě se útočníci dostali až do řídicího systému a byli připraveni postoupit dále. Advisory uvádí, že toto chování není součástí tradiční kyberšpionáže. Cílem nebyl odposlech ani krádež dat, ale schopnost narušit fyzické funkce infrastruktury.

Bez vody do dvou hodin kolabuje nemocnice

Proč je přístup do vodáren nebo elektráren cennější než databáze s miliony záznamů? Protože výpadek základní služby má okamžitý, kaskádový dopad na život lidí.

Americká agentura CISA v listopadu 2023 potvrdila aktivní cílení na průmyslové řídicí jednotky (PLC) ve vodárenském sektoru. Konkrétní americká municipalita musela přejít na manuální provoz, tedy na ruční ovládání čerpadel a ventilů. Podle průvodce CDC pro nemocnice při výpadku dodávky vody může být provoz zdravotnického zařízení téměř zcela omezen už během několika hodin. Pak nejde sterilizovat nástroje, splachovat, chladit přístroje ani zajistit základní hygienu.

Ministerstvo zdravotnictví USA (HHS) ve svém svědectví před Kongresem popsalo, co kyberútok na nemocnici reálně znamená: odklony sanitek do vzdálenějších zařízení, rušení operací a regionální přetížení okolních nemocnic. Nejdražší ztrátou už nemusí být uniklá databáze, ale hodiny a dny, kdy nefunguje služba, kterou lidé považují za samozřejmou.

Na konferenci Critical Effect DC 2025, konané v červnu ve Washingtonu, organizátoři tuto provázanost pojmenovali přímo v názvu jednoho z panelů: „No Water, No Hospitals.“ Voda a zdravotní péče nejsou dva oddělené problémy. Jsou jeden.

Česko není mimo hru

Stejný typ hrozby se týká i české infrastruktury. NÚKIB, český ekvivalent americké CISA, už v dubnu 2020 vydal varování před rozsáhlou vlnou kyberútoků cílících zejména na zdravotnická zařízení v Česku. Šlo tehdy o období pandemie, kdy byly nemocnice pod maximálním tlakem a jakýkoli výpadek mohl mít fatální následky.

V energetice NÚKIB veřejně popsal riziko spojené s chytrými elektroměry od dodavatelů z nedůvěryhodného právního prostředí. V krajním scénáři, tedy při koordinované manipulaci s velkým počtem měřidel, pracuje regulátor s možností dominového efektu až k blackoutu na úrovni přenosové soustavy. Nejde o poplašnou zprávu, ale o oficiální regulační analýzu, která ukazuje, že český stát s kyber-fyzickými dopady v energetice počítá.

Prostřednictvím GovCERT.CZ nabízí NÚKIB koordinaci incidentů, konzultace k zabezpečení průmyslových řídicích systémů, segmentaci sítí a správě přístupů. Nástroje existují. Otázka je, kolik provozovatelů kritické infrastruktury je skutečně využívá.

Proč je tak těžké vetřelce najít

Klasický ransomware je hlučný: zašifruje data, zobrazí výkupné, provoz se zastaví. Popisovaný typ průniku je jeho pravý opak. Útočník nechce být vidět. Používá legitimní účty, nepouští vlastní software a pracuje pomalu. Proto může v síti přežít roky.

Britské Národní centrum kybernetické bezpečnosti (NCSC) navíc ve své analýze z ledna 2024 upozornilo, že umělá inteligence bariéry pro útočníky dále snižuje. AI pomáhá hlavně v průzkumu: rychlejší vyhledání zranitelných systémů, přesvědčivější phishingové e-maily a efektivnější práce s odcizenými přihlašovacími údaji. Podle hodnocení NCSC AI téměř jistě zvýší objem i dopad kyberútoků a zpřístupní sofistikované techniky i méně zkušeným aktérům.

Co mohou provozovatelé infrastruktury udělat hned:

• Aktualizovat všechny systémy vystavené do internetu, firewally, VPN brány a routery.
• Zavést vícefaktorové ověřování odolné proti phishingu.
• Centralizovat logování a skutečně logy vyhodnocovat.
• Striktně oddělit kancelářskou síť od průmyslových řídicích systémů.
• Naplánovat výměnu technologií, které už výrobce nepodporuje.
• Připravit záložní režim pro případ, že automatizace selže.

Nejsou to exotická opatření. Jsou to základy, které ale v praxi řada provozovatelů stále nemá.

Nejde jen o IT, jde o bezpečnost lidí

Debata o kybernetických útocích na infrastrukturu se postupně přesouvá z technických konferencí do roviny veřejné bezpečnosti, profesní odpovědnosti a pojistitelnosti. Připravovaný Cyber Safety Summit ve Washingtonu staví problém jako otázku standardu péče, tedy toho, jakou úroveň kybernetické ochrany by měl provozovatel vodárny nebo nemocnice garantovat, aby nesl odpovědnost za následky.

To je zásadní posun. Když se kyberútok na vodárnu přestane vnímat jako „problém IT oddělení“ a začne se posuzovat stejně jako porušení stavebních norem nebo hygienických předpisů, změní se motivace i rozpočty.

Voda teče, světlo svítí, sanitka přijede. Tři věci, nad kterými se nikdo nepozastavuje, dokud nepřestanou fungovat. Někdo uvnitř těch systémů už možná sedí a čeká. A právě to, že ho nevidíme, je celý smysl jeho přítomnosti.

Co je cennější než reaktor: uzel v přenosové soustavě

Každá velká elektrárna potřebuje silné připojení do přenosové sítě, rozvodnu, vysokonapěťové vedení, povolení pro průmyslové využití území. Vybudovat tohle všechno na zelené louce trvá roky a stojí stovky milionů. Odstavené jaderné elektrárny to mají hotové. Fraunhofer ISE ve své studii poskytuje, že právě stávající síťové přípojky dělají z bývalých elektrárenských areálů ideální místa pro velkokapacitní úložiště.

Grohnde v Dolním Sasku je ukázkový případ. Reaktor s čistým výkonem 1 360 MW tu běžel od roku 1984. Dnes na stejném místě a v jeho okolí v obci Emmerthal vzniká celý energetický klastr: firma GESI představila v březnu 2025 projekt bateriového úložiště o výkonu 870 MW s dalším spuštěním projektu v roce 2028, španělská sW MW MW přidala. A to není všechno, provozovatel přenosové soustavy TenneT tu staví nový rozvod na 25 hektarech s dokončením kolem roku 2030, která lokalita napojí na klíčové severojižní koridory.

Čísla, která stojí za pozornost

Bateriové projekty na bývalých jaderných lokalitách nejsou jediné experimenty. Jde o systematický trend:

• Grohnde/Emmerthal – GESI 870 MW + FRV 600 MW / 2 400 MWh, součet výkonu 1 470 MW
• Brokdorf – PreussenElektra rozpracovala scénář až 800 MW / 1 600 MWh ve dvou fázích
• Gundremmingen – RWE potvrdilo 400 MW / 700 MWh, investice kolem 230 milionů eur, spuštění 2027
• Philippsburg – EnBW oznámilo finální investiční rozhodnutí na 400 MW / 800 MWh bez státní podpory, stavba od léta 2026

Součet jen těchto čtyř lokalit? Přes 3 100 MW nainstalovaného výkonu. To je víc, než kolik dodává všechny tři poslední odstavené bloky dohromady. Jenže (a tady je klíčové rozlišení) baterie nejsou reaktory. Pracují v řádu hodin, ne měsíců. Jejich role je jiná: ukládají přebytky větru a slunce, vracejí se v hodinách špičky, stabilizují frekvenci sítě a nucené vypínání obnovy zdrojů. GESI sama své úložiště popisuje jako „vysoce flexibilní špičkovou elektrárnu“, není jako nový základní zdroj.

Nechátrají, rozebírají se, a zároveň se přestavují

Představa opuštěných betonových kolosů zarůstajících břečťanem je lákavá, ale nepřesná. Odstavené elektrárny žijí dál v režimu takzvaného Rückbau, regulované odstraňování, která sama o sobě trvá roky až dekády. Grohnde dostalo první licenci k likvidaci v prosinci 2023 a na jaře 2026 bylo podle dolnosaského ministerstva životního prostředí už zcela bez paliva. Brokdorf obdržel první povolení k odstavení a odstranění v říjnu 2024, poslední transport vyhořelého paliva proběhl v únoru 2026.

V Gundremmingenu na lokalitě stále pracuje zhruba 400 zaměstnanců. Obce kolem Grohnde si od bateriového klastru slibují sedmimístné roční příjmy z živnostenské daně. Průmyslový život těchto míst nekončí, mění formu.

Nahradilo jádro uhlí? Data říkají něco jiného

Častá námitka zní: Němci vypnuli jádro a teď pálí víc uhlí. Fraunhofer ISE po prvním roce bez jádra konstatoval, že výpadek jaderné výroby nahradil obnovitelné zdroje, zatímco výroba z fosilních paliv klesla. Za rok 2024 tvořily obnovitelné zdroje v Německu 59,4 % domácí výroby elektřiny. Destatis sice za rok 2023 zaznamenal růst výroby z plynu o 3,9 %, ale šlo o návrat po mimořádně slabém krizovém roce 2022.

Přesnější je říct, že v některých hodinách vzrostla role plynu a dovozů. Právě proto jsou bateriové huby tak důležité: tlumí cenové extrémy, posouvají levnou přebytkovou elektřinu do dražších hodin a snižují potřebu fosilních špičkových zdrojů.

Co to znamená pro Česko

Německo je součástí spojeného evropského trhu. Více flexibility u silných německých uzlů nemůže nepřímo tlumit cenové výkyvy a přeshraniční toky, které se dotýkají i české soustavy. Podle nás ale nemá smysl slibovat, že konkrétní baterie v Grohnde zlevní český účet za elektřinu; efekt se rozpouští v celém středoevropském systému a relevantní bude až kumulativní dopad desítek podobných projektů.

A co přímá inspirace pro českou lokalitu? Dukovany dnes stále provozují čtyři aktivní bloky a ČEZ připravuje stavbu nových jaderných bloků. Německý model „druhého života“ je pro ně zatím akademický. Ale princip, neodepsat síťový uzel po konci výroby, ale přestavět ho na flexibilní infrastrukturu, je univerzální. u José Cabrera sází na kompletní odstranění a uvolnění území, Belgie u Doel 3 a Tihange 2 řeší hlavně rozebírání a zároveň Španělsko prodlužuje jiné bloky. Německo je v tomto ohledu nejdál: energetické znovuvyužití začíná ještě před dokončením odstranění. Grohnde vyrábělo elektřinu 39 let. Jeho druhý život právě začíná, a může trvat stejně dlouho.