Od Kaspické příšery k taktickému dronu

Sovětský svaz začal s ekranoplány experimentovat v roce 1966, kdy konstruktér Rostislav Alexejev poprvé vznesl nad Kaspické moře obří KM, stroj o hmotnosti 544 tun, letící rychlostí přes 500 km/h. CIA ho zachytila na satelitních snímcích a pojmenovala „Caspian Sea Monster“. Později přišla raketová Luň a transportní Orľonok. Jenže program narazil na zásadní problém: ekranoplán byl hybrid mezi lodí a letadlem a nikdo v sovětské byrokracii se k němu nechtěl hlásit. Po Alexejevově smrti a rozpadu SSSR celý koncept zmizel v archivech.

Co se od té doby změnilo? Především technologie. Autonomní řízení odstraňuje potřebu posádky, elektrický pohon zlevňuje provoz a miniaturizace senzorů umožňuje nacpat průzkumné vybavení do stroje, který má délku čtyři metry. REGENT vzal fyzikální princip, při kterém pod křídlem letícím blízko povrchu roste tlak a klesá indukovaný odpor, a zabalil ho do úplně jiného formátu. Squire není nástupce Kaspické příšery. Je to její vzdálený potomek, zmenšený na zlomek velikosti a přestavěný pro úplně jiné mise.

Tři režimy, jeden stroj

Klíčem k pochopení Squire je architektura, kterou REGENT nazývá „float, foil, fly“. Stroj nejprve plave jako loď. Pak se zvedne na hydrofoily a při rychlosti kolem 65 km/h se trup dostane nad vodu. A nakonec přejde do ground-effect letu, kde dosahuje maximální rychlosti přibližně 130 km/h.

Základní parametry Squire:

• Délka: 4 metry, rozpětí křídel: 5,5 metru
• Maximální rychlost: 130 km/h (70 uzlů)
• Dolet: 185 km (100 námořních mil)
• Užitečný náklad: 23 kg (asi 50 liber)
• Pohon: osm elektrických vrtulí (podle serveru Heise)
• Provoz: plně autonomní, bez pilota

Oproti civilnímu Viceroy, dvanáctimístnému stroji s doletem 290 kilometrů a nákladem přes 1 400 kilogramů, je Squire výrazně menší a lehčí. Ale právě v tom spočívá jeho vojenská logika: je levný, postradatelný a nepotřebuje žádnou přistávací dráhu. Stačí mu kus moře.

Proč ho radary zachytí hůř

Formulace „radary ho nevidí“ je zjednodušení, ale má reálný základ. Pozemní a lodní radary fungují na principu přímé viditelnosti. Radarový paprsek se šíří přímočaře, a protože Země je kulatá, nízko letící cíl zmizí pod horizontem už v relativně krátké vzdálenosti. Podle Congressional Budget Office platí, že čím níže cíl letí, tím kratší je detekční vzdálenost i reakční čas obránce.

K tomu přidejte clutter, tedy silné odrazy radarového signálu od mořské hladiny, které maskují malý cíl letící pár metrů nad vlnami. Squire tak kombinuje dvě výhody: nízký profil letu a malou radarovou odraznou plochu.

Absolutní neviditelnost to ale neznamená. Moderní námořní radary typu AN/SPQ-9B jsou konstruované právě pro detekci nízko letících cílů nad mořem. Letouny včasné výstrahy AEW&C se dívají shora a radarový horizont pro ně neplatí. A agentura DARPA spustila program Frosty zaměřený specificky na zachycení cílů za horizontem. Jinými slovy: Squire není neviditelný, ale v prostředí pobřežní války, kde každá minuta varovného času rozhoduje, je jeho profil letu reálnou taktickou výhodou.

Od laboratoře ke cvičení s námořní pěchotou

REGENT není startup s powerpointovou prezentací. Firma má za sebou sérii kontraktů s americkou námořní pěchotou v celkové hodnotě přes 370 milionů korun. První fáze spolupráce z října 2023 se zaměřila na demonstraci technologie v pobřežním prostředí, druhá fáze z března 2025 přidala scénáře zásobování v ohrožených zónách a zdravotnickou evakuaci.

A pokrok pokračuje. V červenci 2026 se Squire zúčastnil vojenského experimentu Silent Swarm, kde se testovaly i schopnosti v prostředí elektronického boje. Firma po cvičení oznámila, že posouvá platformu směrem k operační připravenosti. Oficiální termín zavedení do výzbroje ale zatím nepadl.

Mise, které Squire podle výrobce zvládne, zahrnují průzkum s elektrooptickými a infračervenými senzory, lehkou logistiku včetně doručení munice nebo zdravotnického materiálu, pátrání a záchranu i protiponorkové úkoly s aktivním a pasivním sonarem. S nákladem 23 kilogramů nejde o těžký transportér, spíš o rychlého, levného a obtížně zachytitelného kurýra a pozorovatele.

Proč se starý princip vrací právě teď

Americká cesta k ekranoplánům nebyla přímočará. DARPA v červnu 2025 ukončila program Liberty Lifter, ambiciózní projekt velkého nákladního WIG stroje. Simulace a testy sice koncept potvrdily, ale agentura se rozhodla poznatky přenést do menších, rychleji realizovatelných platforem. Squire vypadá přesně jako ta praktičtější alternativa.

Podle nás skutečná novost Squire nespočívá v žádné „magické neviditelnosti“. Spočívá v tom, že REGENT dokázal vzít šedesát let starý fyzikální princip a přetvořit ho v levný, autonomní a na infrastruktuře nezávislý nástroj pro pobřežní válku. V době, kdy námořní pěchota řeší distribuovanou logistiku mezi ostrovy v Pacifiku a potřebuje zásobovat předsunuté jednotky bez přístavu a letiště, je stroj, kterému stačí kus otevřené vody, přesně to, co hledá.

Pro českou armádu přímý význam nemá, Česko z pochopitelných důvodů námořnictvo nebuduje. Ale pro spojence NATO s pobřežím v Baltu, Středomoří nebo Severním moři může být koncept levných, obtížně detekovatelných bezpilotních spojek mezi ostrovy a předmostími velmi zajímavý. Squire zatím zůstává demonstrátorem. Ale je to demonstrátor, který už létá.

Tři čísla, tři různé rekordy

Kolem nejrychlejšího bateriového dronu na světě koluje hned několik čísel a je důležité je rozlišit. Veřejně dohledatelný oficiální titul v Guinness World Records drží od 11. prosince 2025 bratři Luke a Mike Bellovi s rychlostí 657,59 km/h, naměřenou v Kapském Městě při dodržení pravidel. Pak tu je neoficiální benchmark 685 km/h, který na jaře 2026 nastavil dron Blackbird týmu Biggs. Ten sice při jednom průletu dosáhl až 730 km/h, ale obousměrný průměr podle pravidel skončil na 685 km/h. Pokus však Guinness neuznal, protože nesplnil všechny formální náležitosti.

Nyní přichází Apex Recordhunter s rychlostí 699 km/h. Číslo překonává obě předchozí hodnoty. Jenže pro oficiální uznání nestačí interní telemetrie a tisková zpráva. FAI vyžaduje předem deklarovanou trať, průlety v obou směrech a výsledek jako průměr obou. Guinness k tomu přidává nezávislé svědky, certifikované časoměřiče a kompletní dokumentaci. Quantum Systems plánuje oficiální pokus podstoupit; šéf projektu Robert Gardemin pro Hartpunkt uvedl, že „budou ještě rychlejší“ a rekord chtějí oficiálně potvrdit. Kdy přesně, firma zatím neupřesnila.

Proč je důležitější, co přijde po rekordu

Apex Recordhunter nevznikl proto, aby visel na zdi v muzeu rekordů. Vznikl jako testovací platforma pro technologie, které mají skončit v záchytných dronech proti jednosměrným ruským bezpilotním prostředkům. A tady začíná skutečný příběh.

Ruský Geran-4, novější generace bezpilotního prostředku vycházejícího z íránské řady Šáhid, je podle ukrajinských zdrojů z bojového nasazení výrazně rychlejší než starší typy. Dnešní záchytné drony představují jednu z cest, jak na podobné hrozby reagovat levnějšími prostředky než klasickými protiletadlovými střelami.

Quantum Systems potvrzuje, že „několik inovací“ z Apexu přenese do interceptorových programů. Podle investora Duke Capital Partners jde mimo jiné o pokroky v pohonu a konstrukci draku. Apex využívá vysokovýkonné bateriové články V4Smart z okruhu Porsche Group a bateriový pack stavěl Liebherr. V únoru 2026 Quantum Systems převzal výrobce elektromotorů Hacker Motor, což posiluje jeho kontrolu nad klíčovou částí elektrického pohonu.

Od rekordu k bojové vrstvě obrany

WIY Drones už dnes vyrábí záchytné drony pro různé typy cílů. STRILA je bojově prověřený interceptor proti pomalejším cílům typu Šáhid s rychlostí přes 350 km/h a záchytnou výškou do 6 000 metrů. Ukrajinská Národní garda objednala 15 000 kusů. Nad ní stojí SPYS, platforma určená proti rychlejším cílům s udávanou rychlostí až 600 km/h, dosahem 12 kilometrů a čelním navedením. První dávka 50 kusů má jít do bojového testování v červenci 2026.

Celá logika je ekonomická. Střely systému Patriot stojí řádově miliony dolarů, zatímco některé bezpilotní prostředky představují výrazně levnější cíle. Pokud levný elektrický interceptor dokáže převzít část úkolů při likvidaci levnějších vzdušných hrozeb, mohou drahé protiletadlové střely zůstat pro cíle, proti nimž jsou skutečně potřeba. Quantum Systems a WIY Drones pro tento účel založily společný podnik Quantum WIY Industries a rozvíjejí výrobu přímo na Ukrajině, kde Quantum provozuje továrnu a vývojový hub od roku 2024.

Interceptory na vrtulnících a evropský rozměr

Záchytné drony nemusí startovat jen ze země. V červnu 2026 oznámil Airbus Helicopters spolupráci s Quantum Systems na integraci interceptorů na vojenské vrtulníky H145M. Představa je jednoduchá: vrtulník nese zásobu záchytných dronů, operuje nad větší oblastí a vypouští je tam, kde je potřeba reagovat na vzdušnou hrozbu. Záchytné drony se tak mohou stát mobilnější součástí širší obranné vrstvy.

Pro evropský obranný ekosystém, včetně české debaty o levnější vrstvě protivzdušné obrany, je tohle relevantnější než samotný rychlostní rekord. Přímá česká stopa v programu Apex ani v interceptorech STRILA a SPYS se v otevřených zdrojích nenachází. Nepřímý dopad ale existuje: vzniká evropsko-ukrajinský průmyslový směr pro masovou obranu proti bezpilotním prostředkům a technologie, které se dnes testují na rekordních rychlostech, mohou později najít uplatnění v těchto systémech.

Apex Recordhunter zatím nemá oficiální razítko rekordmana. Má ale něco cennějšího: demonstraci toho, kam se může elektrický pohon dostat, když se neřeší sériová výroba, ale jediný cíl – maximální rychlost.