Co přesně Florida zakázala a co ne

Zákon HB 1217 míří na všechny veřejné subjekty, tedy státní orgány, okresy, města i speciální distrikty. Zakazuje jim:

• přijímat nebo vynucovat rezoluce, vyhlášky či politiky na podporu cílů net-zero
• používat veřejné peníze na financování těchto politik
• zavádět daně, poplatky, penále nebo offsety navázané na uhlíkový obsah paliv či emise skleníkových plynů
• vstupovat do systémů obchodování s emisemi typu cap-and-trade
• být členem organizací, které podmiňují členství podporou cílů net-zero

Důležitá je ale i druhá strana mince. Zákon výslovně ponechává prostor municipálním utilitám – tedy městům, která provozují vlastní elektrárny nebo plynárenské sítě –, aby dál přijímaly pravidla pro jejich provoz. Zachovány zůstávají také obecné energetické politiky i místní opatření na ochranu ovzduší a vody. Florida tedy nezakázala „řešit klima“ v absolutním smyslu. Zakázala konkrétní politické a finanční nástroje, které tvoří významnou část klimatické politiky v Evropě i v některých progresivně vedených amerických městech.

Miami, Orlando, Fort Lauderdale: kdo přijde o co

Zákon dopadá nejviditelněji na jihofloridská města, která si v posledních letech vytvořila ambiciózní klimatické plány. Miami přijalo cíl uhlíkové neutrality do roku 2050 s mezicílem snížení emisí o 60 % do roku 2035. Orlando se zavázalo ke stoprocentní obnovitelné elektřině do roku 2050 a zavedlo politiku udržitelného zadávání veřejných zakázek, která zvýhodňovala dodavatele s nižší uhlíkovou stopou. Fort Lauderdale dokončilo v únoru 2025 plán net-zero pro městský provoz do roku 2040 a pro celé město do roku 2050.

Všechny tyto dokumenty nyní narážejí na nový právní rámec. Formulace odkazující na cíle net-zero budou muset být odstraněny nebo upraveny. Nákupní preference založené na uhlíkové stopě se dostávají pod tlak. Členství v mezinárodních klimatických iniciativách, jako je Race to Zero, může být se zákonem v rozporu. Orlando Utilities Commission jako městská utilita ale může dál investovat do solárních elektráren a snižování emisí – jen to nesmí být formálně součástí politiky založené na cílech net-zero.

Kancelář guvernéra DeSantise zákon prezentovala jako ochranu obyvatel před vyššími cenami energií a dopravy. Oficiální legislativní analýza je ale zdrženlivější: fiskální dopad na veřejné rozpočty označuje jako „neurčitý“ a konkrétní model úspor pro domácnosti nepředkládá. Zákon sám o sobě ceny elektřiny nesnižuje. Omezuje však možnost zavádět budoucí poplatky, které by je teoreticky mohly zvýšit.

EU má svůj cíl

EU má od roku 2021 právně závazný Evropský klimatický zákon, který stanovuje klimatickou neutralitu do roku 2050 jako závazný cíl. Systém emisních povolenek EU ETS funguje od roku 2005 a od roku 2027 se rozšiřuje o ETS2 pro budovy, silniční dopravu a malé provozy. Jedna povolenka představuje právo vypustit jednu tunu ekvivalentu CO₂.

Florida omezuje právě ty nástroje, které Evropská unie dlouhodobě rozvíjí – cíle net-zero, uhlíkové cenové mechanismy i obchodování s emisemi. Je to podobné, jako kdyby jedna země zakázala výstavbu dálnic ve chvíli, kdy soused buduje celou dálniční síť.

Macinka a česká verze příběhu

Petr Macinka převzal Ministerstvo životního prostředí 15. prosince 2025 a okamžitě nastavil tón. „V Česku pomyslně dnešním dnem skončila klimatická krize,“ prohlásil na brífinku. O tři dny později oznámil, že se v nové systemizaci od ledna 2026 nepočítá se sekcí ochrany klimatu. Rétorika i směr jsou floridskému zákonu v mnohém blízké – méně institucí, méně závazků a menší důraz na klimatickou politiku.

Jenže právní realita je odlišná. Česko je členským státem Evropské unie a je vázáno Evropským klimatickým zákonem. Emisní povolenky v ČR upravuje zákon č. 383/2012 Sb. a stát je nemůže jednostranně „vypnout“ po floridském vzoru. Vláda navíc 12. ledna 2026, tedy necelý měsíc po Macinkově prohlášení, zřídila funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal. Ministerstvo životního prostředí zároveň nadále oficiálně vede agendu „Klima a energetika“, včetně Politiky ochrany klimatu.

Macinka by z floridského zákona podle tohoto srovnání pravděpodobně měl politickou radost. Jako symbol představuje přístup, který dlouhodobě prosazuje. Jako právní inspirace pro Česko je ale situace odlišná – česká města nemohou zrušit systém EU ETS, protože o něm sama nerozhodují. Stejně tak český stát nemůže z evropského systému emisních povolenek jednostranně vystoupit.

Kulturní válka, ne energetická reforma

Největší význam floridského zákona nespočívá v tom, že by přes noc zlevnil účty za elektřinu. Ostatně ani oficiální legislativní analýza nic takového neslibuje. Jeho význam spočívá v tom, že z klimatické politiky udělal explicitní téma politického střetu mezi státem a místními samosprávami. DeSantis odebral progresivně vedeným městům nástroje, kterými se odlišovala od konzervativního vedení státu. Miami, Orlando i Fort Lauderdale mohou dál investovat do solární energetiky nebo úspor energie. Nesmějí to ale rámovat jako naplňování cílů net-zero.

V Evropě se podobný spor odehrává na jiné úrovni – nikoli mezi státem a městy, ale mezi některými členskými státy a Bruselem. Polská pravice, maďarský premiér Viktor Orbán nebo Petr Macinka představují různé podoby kritiky evropské klimatické politiky. Nástroje jsou jiné, ale základní otázka zůstává stejná: kdo má rozhodovat o podobě klimatické transformace a kdo ponese její náklady.

Florida dala jednu odpověď. Brusel nabízí opačný přístup. Česko se nachází mezi nimi – s ministrem, který klimatickou krizi symbolicky zpochybňuje, a s unijním právem, které klimatickou politiku právně zakotvuje.