Pět věcí, na kterých stojí celá ekonomika

Veřejné materiály dvou největších českých dodavatelů ukazují rozptyl jasně. E.ON publikuje tři modelové domácnosti s bateriemi: ceny 250, 310 a 340 tisíc korun a roční úspory 23 500, 31 700 a 36 400 korun. Prostá návratnost vychází kolem devíti až deseti let. ČEZ obecně uvádí rozpětí šest až dvanáct let. Rozdíl mezi šesti a dvanácti lety přitom nedělá značka panelu, ale pět konkrétních faktorů:

• Velikost systému vůči reálné spotřebě domu – předimenzovaná elektrárna vyrábí přebytky, které se zhodnocují za zlomek maloobchodní ceny.
• Vlastní spotřeba v reálném čase – kilowatthodina spotřebovaná přímo doma ušetří plnou cenu ze sítě; tatáž kilowatthodina poslaná do sítě vynese několikanásobně méně.
• Fyzická akumulace – baterie nebo ohřev vody posouvají spotřebu do večera, kdy panely už nepracují.
• Podmínky zhodnocení přetoků – výkupní ceny, měsíční poplatky, limity virtuální baterie.
• Smluvní a servisní podmínky – pokuty za předčasné ukončení, automatické prodloužení, rozsah záloh při výpadku.

Přetoky: čísla, která v nabídce často chybí

Operátor trhu OTE v červenci 2025 popsal rekordní výskyt záporných cen elektřiny na velkoobchodním trhu. Přetoky z domácích elektráren vznikají právě ve chvílích, kdy je v síti přebytek a cena padá. Co to znamená v praxi pro majitele panelů?

E.ON od dubna 2026 nabízí fixní výkup přetoků za 500 Kč/MWh s měsíčním poplatkem 39 korun. Přeloženo: za každou megawatthodinu poslanou do sítě dostanete 0,5 Kč za kilowatthodinu. ČEZ u produktu Elektřina pro soláry připisuje 2 780 Kč/MWh, ale pouze do obchodní části ceny – regulované poplatky za distribuci a systémové služby tím nesmažete, platíte je dále při zpětném odběru. Kdo staví návratnost hlavně na prodeji přetoků, staví na nejslabším pilíři celé ekonomiky.

Priorita práce s přebytky by měla vypadat takto: okamžitá vlastní spotřeba → ohřev vody → fyzická baterie → virtuální baterie nebo sdílení → klasický výkup jako doplněk.

Virtuální baterie není skutečná baterie

Dodavatelé často nabízejí „virtuální baterie“ jako alternativu k fyzickému úložišti za desítky tisíc korun. E.ON popisuje, že zákazník si přebytky „ukládá“ do limitu 4 MWh ročně. ČEZ uvádí, že jde fakticky o princip výkupu a zpětného započtení do vyúčtování, nikoli o skutečnou akumulaci. Při čerpání „své elektřiny“ zpět ze sítě platí regulovaná část ceny a často i měsíční paušál. Virtuální baterie dává smysl u domácností s většími přetoky a bez fyzického úložiště, ale není zadarmo a není ekvivalent lithiového článku ve sklepě.

Dotace 2026: úvěr místo daru

Kdo čeká dotaci ve stylu roku 2022, bude překvapený. Od 25. června 2026 funguje pro běžné domácnosti program Nová zelená úsporám formou bezúročného úvěru, nikoli přímé dotace. Přímá podpora zůstala jen v NZÚ Light pro zranitelné domácnosti, kde lze na malou FVE s ohřevem vody získat maximálně 120 tisíc korun při minimálním výkonu 3 kWp.

Bezúročný úvěr sice šetří úroky, ale peníze je třeba vrátit. Špatně navržená instalace s nízkou vlastní spotřebou tak může splácet výrazně déle, než ukazuje prodejní kalkulačka. Navíc od ledna 2026 odpadl poplatek za podporované zdroje (495 Kč/MWh bez DPH) a celkové ceny elektřiny klesly zhruba o deset procent – levnější nakupovaná elektřina obecně mírně prodlužuje návratnost nové fotovoltaiky oproti krizovým rokům.

Co žádat od dodavatele před podpisem

ERÚ doporučuje kontrolovat cenu, pokuty, prodloužení a rozsah služeb. Minimální seznam otázek, na které by měl dodavatel odpovědět písemně:

• Kolik kWh ročně vyrobí systém na mé konkrétní střeše po započtení orientace a stínu?
• Jaké procento vlastní spotřeby a kolik MWh přetoků předpokládáte?
• Jak přesně budou přetoky zhodnoceny a jaké jsou měsíční poplatky?
• Je v ceně vyřízení připojení, výrobního EAN, registrace u OTE a odpovědnosti za odchylku?
• Co přesně poběží při výpadku sítě a které okruhy budou v záloze?
• Jaké jsou záruky na baterii a její zbytkovou kapacitu po deseti letech?
• Jaké jsou smluvní pokuty, automatické prodloužení a servisní podmínky?

Pokud na některou z těchto otázek nedostanete jasnou odpověď, je to varovný signál – ne nutně podvod, ale důvod nepodepisovat.

Nejrizikovější nabídka na trhu není ta nejdražší. Je to ta, která staví návratnost na přebytcích do sítě místo na vysoké vlastní spotřebě uvnitř domu. Kdo tohle pochopí ještě před schůzkou s obchodníkem, má šanci dostat systém, který skutečně vydělává, a není jen na papíře.

Dvě sestavy, dvě čísla, dvě reality

Na webu dodavatele Energie ze slunce jsme k datu 2. července 2026 našli dvě sestavy s baterií pro rodinný dům:

• 9,72 kWp za 297 700 Kč
• 5,4 kWp za 227 600 Kč

U obou stránek se stále zobrazuje položka „Výše dotace 140 000 Kč“. Jenže závazné pokyny SFŽP pro Novou zelenou úsporám 2026, platné od 24. června 2026, říkají jasně: běžné domácnosti mohou čerpat bezúročný úvěr s maximem 25 000 Kč na 1 kWp instalovaného výkonu a 15 000 Kč na 1 kWh kapacity baterie, přičemž celkový strop činí 400 000 Kč. Přímá dotace zůstává pouze pro takzvané zranitelné domácnosti. Bezúročný úvěr pomáhá s cash-flow, ale investici nezlevní. Do výpočtu návratnosti proto patří plná pořizovací cena.

Kde se rodí ta „papírová“ návratnost

Celý trik spočívá v tom, jak dodavatel ocení vyrobenou elektřinu. Vezměme větší sestavu o výkonu 9,72 kWp. Podle PVGIS vyrobí v českých podmínkách přibližně 9 700 kWh ročně. Pokud každou kilowatthodinu oceníte aktuální maloobchodní cenou elektřiny (u sazby D02d v distribuci ČEZ je to podle ceníku SPP přibližně 5,53 Kč za kWh), dostanete roční „úsporu“ kolem 53 700 Kč. Odečtete-li navíc neexistující dotaci 140 000 Kč, návratnost na papíře skutečně klesne pod čtyři roky.

Realita je ale jiná. Žádná domácnost nespotřebuje 100 % vyrobené elektřiny. Část výroby odteče do sítě jako přetok. A ten má v aktuálním ceníku E.ON SimplePRO výroba hodnotu pouhých 0,50 Kč za kWh. Rozdíl oproti ceně nakupované elektřiny je přibližně jedenáctinásobný.

Kolik to doopravdy stojí a šetří

Spočítali jsme dva scénáře pro každou sestavu – jeden s vysokou vlastní spotřebou, druhý s nižší.

Sestava 9,72 kWp (297 700 Kč)

Sestava 5,4 kWp (227 600 Kč)

Rozdíl mezi papírovým a reálným výpočtem činí u větší sestavy přibližně 8 800 Kč ročně, u menší přes 14 000 Kč ročně. Za pět let to znamená asi 44 000 až 71 000 Kč. Připočtěte k tomu ještě započítání neexistující dotace a rozdíl se dostává do šestimístných částek.

Jak se bránit a na co se ptát

Ministerstvo průmyslu a obchodu společně s Českou obchodní inspekcí vydalo kvůli nekalým praktikám na trhu s fotovoltaikou speciální manuál pro zákazníky. Už samotný fakt, že stát takový dokument vydal, vypovídá o rozsahu problému.

Než cokoli podepíšete, chtějte od dodavatele:

• Rozdělení výroby na vlastní spotřebu a přetoky, ne jen celkový počet kWh za rok.
• Výpočet z PVGIS pro vaši konkrétní střechu, její sklon, azimut a zastínění.
• Aktuální výkupní cenu přetoků, ne jen cenu nákupu elektřiny ze sítě.
• Plnou cenu systému bez odečtené dotace; bezúročný úvěr není sleva.
• Tři scénáře návratnosti: při současné spotřebě, při spotřebě o 20 % nižší a o 20 % vyšší.

Pokud jste smlouvu už podepsali mimo obchodní prostory nebo na dálku, máte ze zákona 14 dní na odstoupení bez udání důvodu. Po této lhůtě je situace složitější; ERÚ řeší mimosoudně pouze spory ze smluv o dodávce a distribuci energie, nikoli běžné instalační smlouvy na fotovoltaiku.

Fotovoltaika dává smysl, ale ne s lživým výpočtem

Nic z toho neznamená, že domácí fotovoltaická elektrárna je špatná investice. Při stabilní spotřebě kolem 8 až 10 MWh ročně, rozumné orientaci střechy a schopnosti využívat baterii nebo ohřev vody se reálná návratnost pohybuje přibližně mezi 7 a 11 lety. To je stále solidní investice do nemovitosti s životností panelů přes 25 let. Klíčovou proměnnou ale není velikost elektrárny, nýbrž hodnota každé vyrobené kilowatthodiny ve vaší konkrétní domácnosti. Kdo vám v roce 2026 počítá návratnost přes přímou dotaci a plnou cenu všech přetoků, neprodává výpočet. Prodává marketing.

Co přesně IKEA v Německu nabízí

Německá IKEA spustila prodej balkonových fotovoltaik 24. června 2025 ve spolupráci se švédskou firmou Svea Solar. Nejde o klasické „regálové“ zboží, které si hodíte do košíku vedle knihovny s názvem Billy. Objednávka probíhá online přes německý web IKEA, smluvním partnerem je Svea Solar Deutschland GmbH a doručení trvá čtyři až šest pracovních dnů.

Veřejně dohledatelný balíček STREAM Komplettset M na stránkách Svea Solar obsahuje dva panely, baterii EcoFlow STREAM Ultra s kapacitou 1,92 kWh, integrovaný 800W mikroměnič, kabeláž a montážní příslušenství. Cena startuje od 679 eur, tedy zhruba 17 tisíc korunách. S patnáctiprocentní slevou pro členy IKEA Family klesá ještě níž. Přihoďte cestu autem do Drážďan nebo Berlína a jste na přibližně dvaceti tisících.

Pro srovnání: srovnatelný český set bez baterie, 860Wp s měničem EcoFlow 800W, se na tuzemském trhu prodává od necelých 10 tisíc korun. Jenže bez baterie. A i ten vyžaduje pro legální provoz další kroky, včetně instalace inteligentního elektroměru kvalifikovaným elektrikářem.

Proč to v Německu funguje a v Česku ne

Klíčový rozdíl nespočívá v samotném hardwaru. Panely jsou panely, baterie je baterie. Rozdíl je v tom, co musí udělat člověk, který si chce zařízení pověsit na balkon.

Německý regulátor Bundesnetzagentur zařadil balkonové fotovoltaiky do kategorie „Steckersolargerät“, tedy zásuvkové solární zařízení. Pravidla jsou jednoduchá: měnič do 800 VA, moduly do 2 000 Wp, registrace v centrálním registru Marktstammdatenregister. Žádné předchozí schvalování distributorem, žádná smlouva o připojení. Síťový operátor řeší maximálně výměnu starého elektroměru za digitální.

V Česku vypadá cesta jinak:

• Smlouva o připojení – i u malého mikrozdroje je nutné uzavřít smluvní vztah s distributorem (ČEZ Distribuce, EG.D nebo PREdistribuce).
• Bezpřetokový režim – technické řešení musí zamezit dodávce elektřiny do distribuční soustavy. Vyhláška připouští jen krátkodobé technologické přetoky při reakci omezujícího zařízení.
• Měření impedance – při součtu nainstalovaných výkonů nad 800 W vyžaduje vyhláška č. 16/2016 Sb. odborné změření impedanční smyčky. PREdistribuce uvádí, že u mikrozdroje do 800 W se tento požadavek neuplatňuje, ale ČEZ Distribuce má v praxi přísnější administrativní postup včetně revize, projektové dokumentace a protokolu nastavení ochrany.
• Odpovědnost za odchylku – a to je novinka, která mnohé překvapí.

Němec tedy řeší hlavně registraci. Čech řeší připojení, bezpřetokový režim, papíry a nově i odchylku.

Srpnová změna: odpovědnost za odchylku

Energetický regulační úřad vydal 9. června 2025 výklad, který od 1. srpna 2025 mění pravidla hry i pro ty nejmenší výrobny. Dosud si řada majitelů balkonových fotovoltaik myslela, že s nulovým rezervovaným výkonem a bezpřetokovým režimem je odpovědnost za odchylku bezpředmětná. ERÚ říká opak: i výrobna s nulovým rezervovaným výkonem musí mít sjednanou odpovědnost za odchylku. Pokud ji nemá, dodávka do sítě, byť nechtěná nebo technická, je neoprávněná.

Co to znamená v praxi? ČEZ Distribuce na svých stránkách varuje, že neoprávněná dodávka do distribuční soustavy je penalizována podle cenového rozhodnutí ERÚ. U části malých technologických přetoků s nulovým rezervovaným výkonem sice může být náhrada nulová, ale stav tím legální není. Kdo si přiveze německý set a zapojí ho bez vyřešení české administrativy, riskuje nejen formální prohřešek, ale i reálný postih.

Dá se to vyřešit, nebo je to slepá ulička?

Slepá ulička to není, ale cesta vede přes český proces, ne přes německou zásuvku. Kdo si chce balkonovou fotovoltaiku legálně provozovat v Česku, musí projít standardním připojením mikrozdroje u svého distributora, zajistit bezpřetokové technické řešení a po srpnu 2025 i vyřešit odpovědnost za odchylku. Německá registrace u Bundesnetzagentur se do Česka automaticky nepřenáší.

Samotný hardware přitom zakázaný není. Česká legislativa neříká, že panely nebo baterie z Německa jsou nelegální. Říká, že je nelze provozovat bez splnění českých podmínek. Rozdíl je zásadní: nejde o krabici, ale o střet dvou odlišných regulačních světů.

Pro většinu zájemců tak ekonomicky dává větší smysl koupit tuzemský set do 800 W bez baterie, projít českým procesem připojení a začít vyrábět. Návratnost bude rychlejší ne proto, že by český set byl lepší, ale proto, že německý set s baterií za dvacet tisíc, který nelze legálně zapojit bez splnění podmínek, má v praxi nulovou využitelnost.

Kdy se to změní?

Konkrétní termín, kdy by Česko přešlo na model zjednodušené registrace, veřejně oznámený není. Vyhláška č. 16/2016 Sb. ve znění novely 302/2025 Sb. platí beze změny a žádný legislativní návrh na zvýšení hranice zjednodušeného režimu nad 800 W se v otevřených zdrojích nedohledává. Česká IKEA balkonové fotovoltaiky ve své nabídce zatím nemá.

Dokud se pravidla nezmění, zůstává německá nabídka IKEA tím, čím je: lákavou výlohou za hranicí, na kterou se dá dívat, ale do české zásuvky ji jen tak nezapojíte.

Kde přesně vzniká ta drahá chyba

Nejčastější scénář vypadá takto: na střeše je 10 kWp panelů, v garáži stojí baterie s kapacitou pouhých 5 kWh a v domě chybí efektivní řízení spotřeby. Panely v létě bez problémů vyrobí 50–60 kWh denně, ale baterie pojme jen zlomek. Už dopoledne je plná, zbytek dne teče elektřina do sítě. Večer a v noci pak dům táhne proud zpět od distributora.

Tři věci se tu sčítají:

• Naddimenzovaný výkon panelů vzhledem ke skutečné spotřebě domu. Během boomu 2022–2023 zákazníci i dodavatelé tlačili na „co nejvíc kilowattpeaků“, aniž by řešili, zda je dům vůbec dokáže využít.
• Poddimenzovaná baterie. ČEZ Prodej už v roce 2023 pároval 10 kWp systémy s bateriemi 7,2 až 12 kWh. Kdo skončil s pětikilowatthodinovou baterií u velkého pole panelů, má strukturální problém.
• Chybějící chytré řízení. Bez systému, který v reálném čase rozhoduje, kam energie poteče (baterie, bojler, wallbox nebo síť), se přetoky nedají efektivně řídit.

Nejde přitom vždy o jednu izolovanou chybu. Často jde o kombinaci všech tří, která vznikla už při návrhu systému. Desatero pro výběr fotovoltaiky v rámci programu Nová zelená úsporám říká, že korektní dodavatel má navrhnout řešení podle skutečné spotřeby a budoucích potřeb domu, ne prodávat univerzální katalogový balíček.

Týká se to spousty domácností

Podle Asociace pro akumulaci a fotovoltaiku (CAFT) využívá vlastní výrobu elektřiny k pokrytí části spotřeby více než 200 tisíc českých domácností. Fotovoltaika je dnes přibližně v každém desátém rodinném domě. Přesný počet špatně navržených systémů nikdo centrálně neeviduje, taková statistika neexistuje. Ale signálů je dost.

CAFT v dubnu 2026 spustil servisní síť určenou právě pro případy, kdy původní dodavatel nekomunikuje nebo už neexistuje. Že nejde o okrajový problém, dokládá i osud firmy Woltair, jedné z hvězd solárního boomu, která v červenci 2025 skončila v insolvenci. Část firem, které v letech 2022–2023 instalovaly tisíce systémů, dnes už jednoduše nefunguje.

A právě instalace z období boomu nesou největší riziko. Trh jel na plný výkon, dodavatelé prodávali standardizované balíčky, zákazníci chtěli „co největší elektrárnu“ a málokdo řešil hodinový profil spotřeby konkrétní domácnosti. Výsledkem jsou systémy, které v létě přetékají a v zimě stejně nestačí.

Kolik vlastně přetoky stojí, a proč se na nich nedá stavět

E.ON otevřeně uvádí, že fixní výkup přetoků se dnes pohybuje v řádu stovek korun za megawatthodinu, typicky kolem 500 Kč/MWh. Oproti tomu celková cena elektřiny odebírané ze sítě vychází v ceníku PRE PROUD SOLAR na zhruba 6 880 Kč/MWh. Rozdíl je propastný.

Každá kilowatthodina spotřebovaná z vlastní výroby místo nákupu ze sítě ušetří asi 5,60 Kč. Každá kilowatthodina, která zbytečně odteče do sítě, přinese jen asi 0,50 Kč. To je více než jedenáctinásobný rozdíl v hodnotě.

Situace na velkoobchodním trhu navíc ukazuje, že spoléhat na přetoky je stále rizikovější. OTE v květnu 2026 muselo snížit minimální zúčtovací cenu denního trhu na −600 EUR/MWh, právě kvůli sérii extrémně nízkých cen v poledních hodinách, kdy solární výroba zaplavuje síť. Jinými slovy: ve chvíli, kdy vaše panely vyrábějí nejvíc, je elektřina na trhu nejlevnější. Někdy dokonce záporná.

Jak poznat problém a co s ním udělat

Podezřelé signály, které stojí za prověření:

• Baterie je v létě pravidelně plná už kolem poledne a odpoledne systém dlouhé hodiny přetéká do sítě.
• Večer po setmění domácnost rychle přechází na odběr ze sítě, přestože přes den vyrobila násobně více energie, než spotřebovala.
• Bojler se spouští v noci z baterie místo toho, aby využíval denní přebytky.
• Dodavatel při návrhu neřešil hodinový profil spotřeby, budoucí elektromobil ani tepelné čerpadlo.

Část chyb lze napravit bez velkých investic – úpravou priorit v řídicím systému, změnou logiky pro bojler nebo wallbox, případně doplněním chytrého řízení. Pokud je ale problém v samotné sestavě (například výrazně naddimenzované panely s malou baterií), náprava může znamenat rozšíření akumulace, což už je investice v desítkách tisíc korun.

Kdo teprve systém pořizuje, měl by si nechat zpracovat návrh podle skutečné roční spotřeby, zohlednění plánovaných změn v domácnosti a konkrétní řešení chytrého řízení. Program Nová zelená úsporám to ostatně doporučuje a od roku 2026 k dotacím přibyl i bezúročný úvěr na rekonstrukci, takže finanční bariéra pro správně dimenzovaný systém klesá.

Největší úspora se neschovává v kilowattpeakách

Honba za maximálním výkonem panelů je přežitek z doby, kdy se fotovoltaika prodávala jako komodita. Dnes rozhoduje něco jiného: kolik elektřiny dům skutečně spotřebuje sám. Orientačně: sestava 5–7 kWp s baterií 8–12 kWh bývá pro běžný rodinný dům vyváženější než 10 kWp s pětikilowatthodinovou baterií. Univerzální recept ale neexistuje, protože záleží na konkrétním provozu domácnosti, přítomnosti elektromobilu, tepelného čerpadla i denním režimu obyvatel.

Správně nastavená fotovoltaika není ta, která vyrobí nejvíc. Je to ta, která minimalizuje levné přetoky a maximalizuje využití vlastní výroby. Ten rozdíl může činit klidně deset tisíc korun ročně a za životnost systému jde o statisíce.

Co znamená hranice 253 V a proč na ní záleží

Česká nízkonapěťová distribuční soustava pracuje se jmenovitým napětím 230 V. Norma i Pravidla provozování distribučních soustav (PPDS) ČEZ Distribuce ale povolují odchylku. Horní absolutní strop činí 230 V + 10 %, tedy právě 253 V; tuto hodnotu nesmí napětí překročit v žádném měřicím intervalu. Jenže existuje ještě přísnější mez, o které se mluví mnohem méně: pro 95 % desetiminutových intervalů v týdnu nesmí napětí přesáhnout 243,8 V.

To je zásadní rozdíl. Domácnost může mít systémový problém, i když napětí „nikdy nepřeskočí 253 V“. Stačí, že se pravidelně pohybuje kolem 245–250 V, a střídač už reaguje. Podle dokumentace výrobců jako SMA a Fronius střídač při rostoucím síťovém napětí používá funkci Volt/Watt, tedy snižuje dodávaný výkon úměrně napětí. Když ani to nestačí a desetiminutový průměr vyleze mimo povolený rozsah, střídač se od sítě odpojí úplně. Panely dál generují stejnosměrný proud, ale do sítě neteče nic.

Proč napětí roste zrovna v poledne

Historická distribuční síť byla navržena jednosměrně: energie tekla z elektrárny přes transformátor do domácností. Fotovoltaika to obrací. Když v jedné ulici několik střech ve stejné chvíli tlačí výkon zpět do sítě, napětí na lokální větvi roste. Čím dál od trafostanice, tím výrazněji; impedance vedení je vyšší, síť je „měkčí“ a každý kilowatt navíc napětí zvedne víc.

PREdistribuce proto u zjednodušeného připojení mikrozdroje hlídá limitní impedanci v místě připojení: 0,47 Ω nebo 0,75 Ω podle proudu ve fázi. Překročení znamená, že i krátkodobé přetoky mohou napětí vyhnat nad povolenou mez. A právě tohle je moment, který se při prodeji fotovoltaiky snadno přeskočí. Nikdo neměří, nikdo nepočítá, a problém se objeví až po spuštění.

ČEZ Distribuce v roce 2026 otevřeně popisuje desítky projektů posílení vedení nn a výměny transformátorů ve Středočeském, Pardubickém, Královéhradeckém, Karlovarském, Plzeňském, Olomouckém, Moravskoslezském kraji i na Vysočině. Důvod? Zvýšení připojitelnosti obnovitelných zdrojů. Problém tedy není exotický; je systémově známý a distributoři do jeho řešení investují miliardy.

Co změřit před nákupem a jak

Orientační kontrola je jednoduchá. Stačí digitální multimetr nebo zásuvkový voltmetr za pár set korun. Bezdotyková zkoušečka naopak nestačí; ukáže jen to, že v zásuvce napětí je, ale neřekne, jestli máte 229 V, nebo 252 V.

Klíčové je ale kdy a jak často měřit:

• Kdy: hlavně za jasného počasí mezi 11:00 a 15:00, kdy okolní fotovoltaiky tlačí do sítě nejvíc.
• Jak často: ideálně několik dní po sobě, vždy se zápisem času a hodnoty.
• Co hledat: opakované hodnoty nad 240 V jsou varovný signál. Hodnoty nad 245 V znamenají, že střídač už bude pravděpodobně omezovat výkon.

Tohle je ale jen screening. Průkazný podklad pro reklamaci u distributora je až týdenní měření v předávacím místě po desetiminutových intervalech. Pokud vaše orientační měření ukazuje podezřele vysoké hodnoty, máte právo podat reklamaci kvality napětí. Podle vyhlášky č. 540/2005 Sb. musí distributor reklamaci prověřit do 60 dnů a písemně vás vyrozumět. Pokud je oprávněná, stanoví způsob a termín nápravy od 30 dnů u jednoduchých zásahů až po 24 měsíců u složitějších úprav sítě.

Jak poznat problém u už běžící fotovoltaiky

Pokud panely na střeše máte a výroba v poledne pravidelně padá do „zubů“ nebo na nulu, podívejte se do logu střídače. Typické chybové hlášky znějí „napětí sítě příliš vysoké“, „desetiminutový průměr mimo rozsah“ nebo „činný výkon omezen napětím AC“. Každá z nich říká totéž: síť nepustí váš výkon ven.

Další vodítko nabízí elektroměr v odběrném místě s FVE. U modelů jako NP73E.1 lze sledovat registr dodávky 2.8.0 a činný výkon P 16.7.0. Pokud za slunečného dne tyto hodnoty nerostou tak, jak by měly, střídač pravděpodobně omezuje.

A co s tím? Možností je několik, ale žádná není univerzální:

• Funkce P(U) / Volt-Watt – střídač sám reguluje výkon podle napětí; zmírní odpojování, ale omezí výrobu.
• Hybridní střídač s bateriemi – při vysokém napětí přesměruje energii do baterie místo do sítě. Funguje, dokud baterie není plná.
• Bezpřetokový režim – FVE vyrábí jen pro vlastní spotřebu, do sítě neposílá nic.
• Reklamace kvality napětí – pokud je napětí vysoké už bez vaší FVE, problém je na straně distributora a ten ho musí řešit.

Jedno řešení ale rozhodně nedoporučujeme: přenastavení ochranných limitů střídače „načerno“, bez souhlasu distributora. Je to v rozporu s PPDS a může vést k odpojení celé výroby.

Investice nemusí být ztracená, ale bez měření je to risk

Fotovoltaika za 250 nebo 400 tisíc korun není špatná investice. Je to ale investice, jejíž návratnost stojí a padá s jedním číslem, které si můžete ověřit za odpoledne. ERÚ při připojování výroby doporučuje využít zkušenou kvalifikovanou firmu, a to není fráze, ale praktická pojistka. Revizní technik, měření impedance, kontrola napětí v místě připojení. Tohle všechno by mělo proběhnout dřív, než podepíšete smlouvu.

Panely na střeše nevyhoří a neprasknou. Ale střídač, který se každé poledne odpojí, protože síť v ulici nezvládá přetoky, promění špičkovou výrobu v nulu. A to je přesně ta ztráta, které lze předejít měřením v zásuvce.