Co přesně student našel a proč to vypadá podezřele

Zadní strana počítače prozradila na první pohled všechno. Kabel z monitoru směřoval do videokonektoru integrovaného přímo v základní desce, tedy do výstupu, přes který může obraz generovat grafické jádro uvnitř procesoru. Pár centimetrů pod ním zely prázdné výstupy dedikované RTX 3050. Pro běžného uživatele je to jako koupit auto s turbomotorem a pak ho nechat stát v garáži, zatímco jezdíte na kole.

V diskusním vlákně se přidali další lidé se zkušeností z univerzitního prostředí. Jeden komentující napsal: „Pracuji na univerzitě a tohle děláme taky občas.“ Jiný potvrdil totéž o svém kampusu. Nejde tedy nutně o izolovaný případ jedné školy, podobné zapojení se podle komentářů objevuje i jinde.

RTX 3050 není mrtvý hardware, ale ani žádný zázrak

Nvidia uvedla desktopovou GeForce RTX 3050 v lednu 2022 jako vstupní kartu do řady RTX s podporou ray tracingu a DLSS. V roce 2026 už nejde o špičku, ale stále má co nabídnout, zejména ve srovnání s řadou integrovaných grafik.

Podle veřejné databáze UL Benchmarks dosahuje RTX 3050 v testu Steel Nomad mediánu 1 338 bodů. Pro orientační srovnání lze uvést některé současné integrované grafiky:

V tomto konkrétním srovnání je RTX 3050 zhruba 1,7× výkonnější než Intel Arc 140T a 2,4× než Radeon 890M. Samotný výsledek samozřejmě neznamená, že bude karta stejně rychlá ve všech hrách a aplikacích. Pokud skutečně jen zabírá slot a není využívaná, je to každopádně škoda.

Tři možná vysvětlení, žádné potvrzené

Než se rozběhne vlna pobouření, je fér říct, že kabel zapojený do výstupu na základní desce automaticky neznamená, že je dedikovaná karta mrtvá nebo nevyužitá. Existují minimálně tři scénáře:

• Hybridní režim. V některých počítačových konfiguracích může dedikovaná GPU fungovat jako takzvané „render-only zařízení“: stará se o vykreslování a výsledný obraz se na displej dostává přes integrovanou grafiku. Tento princip se používá například u některých notebooků s technologií Nvidia Optimus. U konkrétního univerzitního desktopu ale z fotografie nelze poznat, zda jde právě o tento případ.
• Přesunuté počítače. Stroje mohly původně sloužit v učebně pro CAD, 3D modelování nebo jiné náročné úlohy, kde RTX 3050 dávala smysl. Po přesunu do běžné učebny mohl monitor zůstat připojený k základní desce, případně takové zapojení vyhovuje současnému způsobu používání.
• Prostá chyba. Někdo při instalaci zapojil monitor do prvního dostupného portu a nikdy to neopravil. Stává se to i v komerčních firmách.

Bez vyjádření konkrétní univerzity a jejího IT oddělení nelze žádnou z variant potvrdit. Autor původního příspěvku školu nejmenuje, takže ani my nemáme koho oslovit.

Český kontext: kde hledat odpovědi na veřejné nákupy

Kdyby šlo o českou veřejnou vysokou školu, cesta k odpovědím existuje. Zákon č. 106/1999 Sb. dává každému právo žádat informace od veřejných institucí. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek navíc upravuje povinnosti veřejných zadavatelů týkající se zveřejňování smluv a dalších údajů o veřejných zakázkách. Konkrétní nákupy techniky lze dohledávat také v Národním elektronickém nástroji.

NKÚ ve svém věstníku z roku 2025 prověřoval prostředky na rozvoj materiálně-technické základny veřejných vysokých škol. Našel procesní a hodnoticí nedostatky, ale u kontrolovaných projektů výslovně nekonstatoval nehospodárné vynaložení peněz. To neznamená, že plýtvání neexistuje, ale že z tohoto konkrétního kontrolního závěru nelze takový závěr vyvozovat.

Jak si ověřit, zda váš počítač využívá dedikovanou grafiku

Pokud vás příběh přiměl podívat se na záda vlastního počítače, kontrola je jednoduchá. Fyzicky platí, že konektory v oblasti základní desky vedou k integrované grafice, zatímco konektory umístěné přímo na dedikované kartě vedou k dGPU. Samotné zapojení kabelu ale ještě nemusí říkat, zda se dedikovaná karta skutečně používá. Softwarově můžete ve Správci úloh na záložce Výkon sledovat aktivitu jednotlivých GPU a během náročné grafické úlohy zjistit, která z nich skutečně pracuje.

Univerzitní IT oddělení možná nic netají. Možná jen nikdy nikdo neřekl nahlas, proč je počítač zapojený právě takto, a v tom tichu si student udělal vlastní závěr. Odpověď by přitom mohla být banální i fascinující. Stačilo by se zeptat.

Windows Server je pro malou firmu drahý

Samotná licence operačního systému je jen špička ledovce. Oficiální ceník Microsoftu uvádí referenční cenu Windows Server 2025 Standard na 1 176 dolarů, jenže k tomu musíte dokoupit klientské přístupové licence (CAL) pro každého uživatele nebo zařízení. Balík s licencí na 16 jader a 10 CAL stojí v Microsoft Store 1 848 dolarů.

A pak přijde terminálový přístup. Pokud zaměstnanci pracují vzdáleně přes RDP, což je u malých firem v Česku běžný scénář, protože třeba STORMWARE u svých produktů doporučuje právě RDP jako korektní cestu ke vzdálenému přístupu, každý uživatel potřebuje ještě RDS CAL za 264 dolarů. Deset lidí s terminálovým přístupem? To je dalších 2 640 dolarů. Orientační součet pro desetičlennou firmu s RDP tak vychází na zhruba 4 488 dolarů, bez licence SQL, bez práce správce a bez hardwaru.

Právě tenhle součet licencí, přístupových práv a správy dělá z Windows Serveru pro malou firmu nákladnou záležitost.

Co počítač musí přesně zvládnout

Technické minimum zní lákavě: stačí 64bitový stroj s procesorem Intel nebo AMD, protože SQL Server kontejnery pro Linux podporují architekturu x86-64. Samotný SQL Server potřebuje ke spuštění minimálně 2 GB RAM a edice Express má omezení na využití procesoru, paměti a velikosti databáze. Jenže „rozběhnu“ a „nasadím do ostrého provozu“ jsou dvě různé věci.

STORMWARE ve svých systémových požadavcích pro POHODA SQL doporučuje už pro minimální zátěž minimálně 16 GB RAM a zrcadlené disky nebo SSD. Pro vyšší zátěž pak 32 GB RAM a RAID. Starý kancelářský desktop s 8 GB RAM a jedním HDD je tedy spíš laboratorní platforma na otestování konceptu než hotový firemní server. Upgrade paměti a přidání druhého disku pro zrcadlení ale stojí řádově tisíce korun, pořád nesrovnatelně méně než licenční balík Microsoftu.

Pět kroků k funkčnímu serveru

Postup, který ajťák doporučuje, není obecné „zkuste Linux“. Je to konkrétní zásobník s jasnou logikou:

1. Debian stable – oficiální dokumentace Debianu doporučuje větev stable jako vhodnou volbu pro servery, kde je důležitá stabilita. Žádné experimentální větve, žádná překvapení při aktualizacích.
2. Docker a Compose – oficiální balíky z repozitáře Dockeru, bez distribucí dodávané verze. Docker podporuje aktuální stabilní vydání Debianu i starší podporované verze.
3. MS SQL Server Express v kontejneru – bezplatná edice, kterou Microsoft licenčně povoluje i pro komerční provoz, ovšem s technickými limity. STORMWARE ji připouští pro POHODA SQL, ale konkrétní požadavky a limity je nutné ověřit podle aktuální dokumentace.
4. Caddy jako reverzní proxy – automatické HTTPS, směrování požadavků a správa TLS certifikátů. Není to jen přeposílač požadavků, ale vstupní vrstva, která může převzít obsluhu webových služeb a certifikátů.
5. Samba AD DC + Portainer – Samba převezme roli doménového řadiče pro správu uživatelů a přihlašování, Portainer nabídne webové rozhraní pro správu kontejnerů.

Důležitý detail: data musí žít v perzistentních svazcích Dockeru, ne uvnitř kontejnerů. Kontejner sám o sobě zálohou není; Docker dokumentuje postupy pro zálohování a obnovu dat ve svazcích. Pro Sambu existuje nástroj samba-tool domain backup online s možnostmi obnovy na čistém serveru po havárii.

Kde jsou háčky a limity

Tři věci, které je fér říct nahlas:

• Podpora SQL Serveru na Debianu. Microsoft veřejně uvádí jako podporované linuxové distribuce mimo jiné RHEL, SLES a Ubuntu. Debian v seznamu podporovaných hostitelských distribucí pro SQL Server není. Kontejner může běžet, databáze může fungovat, ale při řešení podpory je potřeba počítat s omezeními oficiálně podporované konfigurace.
• Samba není plná Active Directory. Samba poskytuje řadu funkcí kompatibilních s Active Directory, ale nejde o úplnou kopii všech funkcí Microsoft AD. Pro malou firmu s několika počítači to může být dostačující. Pro komplexní scénáře využívající specifické funkce Microsoft ekosystému už nikoli.
• Portainer Community Edition je bezplatná edice s omezenějšími funkcemi a bez komerční podpory poskytované v placené edici. Business Edition s podporou existuje, ale za příplatek.

A pak je tu POHODA SQL. Veřejně dohledatelná dokumentace STORMWARE popisuje provoz na Windows Serveru s MS SQL. To, že databázový server může technicky běžet v linuxovém kontejneru, ještě neznamená, že jde o výrobcem podporovanou nebo certifikovanou konfiguraci.

Pro koho to dává smysl, a pro koho ne

Tohle řešení může ušetřit desítky tisíc korun na licencích. Ale přesouvá odpovědnost. DNS, síť, svazky, zálohy, aktualizace, identita v Sambě, řešení limitů podpory; to všechno musí někdo umět a průběžně hlídat. Pro firmu s externím správcem nebo IT nadšencem ve vedení je to reálná cesta. Pro firmu, kde se nikdo nechce dívat do terminálu, je to recept na problém.

Bezpečnostní detail na závěr: Docker při publikování portů může obcházet běžná pravidla některých linuxových firewallů. Ven by měl ideálně být vystaven jen Caddy na portech 80 a 443. SQL port 1433 patří za VPN nebo pouze do lokální sítě. Levné to je hlavně na licencích. Na riziku a správě ušetřit nejde.

Čísla, která nedávají spát

IBM uvádí, že přes COBOL prochází 80 % fyzických karetních transakcí a 95 % operací na bankomatech po celém světě. Agentura Reuters v roce 2017 spočítala, že COBOLové systémy denně zpracovávají obchody v hodnotě zhruba 3 bilionů dolarů, jen v bankovnictví. Nejde přitom o nějakou okrajovou vrstvu. COBOL sedí v jádrech systémů, která obsluhují běžné účty, clearing šeků, karetní sítě, hypoteční servis i úvěrové knihy.

Jak je to možné? Banky a státní instituce na COBOLu stavěly od šedesátých let. V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikla jádra systémů, která fungují dodnes. Nové kanály (internetové bankovnictví, mobilní aplikace, API pro fintechy) se později jen připojovaly navrch. Staré jádro nikdo zásadně neměnil, protože fungovalo. A protože každý pokus o výměnu znamenal riziko, které často převyšovalo náklady na údržbu.

Proč ho nelze „prostě přepsat“

IBM odhaduje, že ve světě běží zhruba 250 miliard řádků COBOLového kódu v produkčním nasazení. To není jen syntaxe, kterou by šlo mechanicky přeložit do Javy nebo Pythonu. V těchto řádcích jsou zakódovaná pravidla fungování institucí: výjimky z výjimek, regulační požadavky z různých dekád, integrační vazby na databáze, transakční monitory a další systémy.

Reuters popisuje tyto vrstvy jako „nesmírně složité“; po dekádách fúzí, akvizic a legislativních změn se jednotlivé moduly proplétají způsobem, který často nikdo plně nedokumentoval. Odejde-li programátor do důchodu, odejde s ním i znalost, proč konkrétní podmínka v kódu existuje. A právě tady je jádro problému:

• Objem: 250 miliard řádků nelze přepsat za rok ani za pět let.
• Byznysová logika: Překlad jazyka neřeší přenos pravidel, výjimek a regulačních požadavků.
• Platforma: COBOL neběží ve vzduchoprázdnu, je svázán s mainframovou architekturou, datovými formáty a transakčním zpracováním.
• Lidé: Průměrný věk COBOLových specialistů roste, univerzity tento jazyk téměř přestaly učit. Reuters popisuje návrat důchodců jako kontraktorů se sazbami přes 2 500 Kč za hodinu.

Co se stane, když to někdo zkusí

Největší hrozba paradoxně není starý COBOL v běžném provozu. Je to chvíle, kdy se ho někdo pokusí rychle nahradit bez plného pochopení systému.

Britská TSB to zjistila v dubnu 2018. Banka migrovala na novou IT platformu. Výsledek: měsíce výpadků, klienti bez přístupu k účtům a únik dat. Britský regulátor FCA ve svém závěrečném rozhodnutí zdokumentoval 225 492 stížností zákazníků a odškodnění ve výši přes 900 milionů korun. Nezávislá revize odhalila slabiny v testování, dohledu nad dodavateli i řízení rizik. Návrat do normálního provozu trval až do prosince 2018. Náklady TSB na přípravu migrace dosáhly v přepočtu přes 12 miliard korun.

Na opačném konci spektra stojí Commonwealth Bank of Australia, která výměnu jádrového bankovního systému dokončila v roce 2012. Trvalo to pět let a stálo přes 18 miliard korun. A to šlo o jednu banku v jedné zemi.

Když v dubnu 2020 zasáhla pandemie americký stát New Jersey, guvernér musel veřejně vyzvat dobrovolníky se znalostmi COBOLu. Systém pro zpracování žádostí o podporu v nezaměstnanosti byl přes čtyřicet let starý. Pozdější dokumentace státu odhalila, že problém nebyl „jen COBOL“; veřejný web běžel na Javě a Oracle databázi, ale veškerá byznysová logika a data seděly na mainframu s COBOLem, IMS a DB2. Přepsat jeden jazyk by nic nevyřešilo.

Český azbest: důchody na COBOLu

Česko není výjimkou. Nejvyšší kontrolní úřad ve své souhrnné zprávě o digitalizaci veřejné správy uvádí, že důchodové agendy České správy sociálního zabezpečení běží na zastaralé technologii využívající právě COBOL. Část klíčových procedur je dokonce ve strojovém kódu. V letech 2018 až 2023 šlo na provoz a podporu těchto systémů přes 3,4 miliardy korun.

Které české banky konkrétně provozují COBOLová jádra, veřejně dohledatelné zdroje nepotvrzují; finanční instituce tyto informace běžně nezveřejňují. Globální závislost bankovního sektoru na legacy transakčních systémech je ale doložená natolik průkazně, že by bylo naivní předpokládat, že se českému trhu zcela vyhýbá. Mezibankovní korunový clearing přitom centralizuje ČNB v systému CERTIS, u kterého potvrzuje průběžný dohled a plnění mezinárodních standardů provozní spolehlivosti.

Zachrání nás umělá inteligence?

IBM v srpnu 2023 představila watsonx Code Assistant for Z, nástroj využívající generativní AI k převodu COBOLu do Javy a k refaktoringu starého kódu do modulárních služeb. Výsledky jsou podle IBM Research lepší než u obecných modelů typu ChatGPT. Jenže novější akademický výzkum ukazuje druhou stranu mince: obecné velké jazykové modely na COBOLových úlohách často selhávají a jednopromptové převody mohou ztratit byznysová pravidla. Bez specializace, validační smyčky a důkladného testování je riziko vysoké.

AI je pomocník, ne spasitel. Dokáže zrychlit pochopení starého kódu, navrhnout překlad a identifikovat vzory. Ale rozhodnutí, zda konkrétní podmínka v třicet let starém modulu stále platí, musí udělat člověk, který rozumí nejen programování, ale i regulaci, účetnictví a historii institucí.

COBOL nikam nezmizí. Není to proto, že by byl nejlepší, ale proto, že v něm zůstala zakonzervovaná pravidla fungování institucí. Jeho selhání by bylo nesrovnatelně dražší než další roky opatrné a postupné modernizace. Azbest IT světa drží stropy nad hlavou. A než ho začnete trhat, raději si dvakrát ověřte, co všechno nese.

Krok za krokem: jak útok probíhá

Řetězec má šest fází a každá z nich vypadá jako běžný pracovní úkon.

1. Phishingový e-mail – přijde zpráva s předmětem „Výsledky průzkumu zaměstnanců“ a odkazem na PDF.
2. Hovor v Teams – během minuty zavolá účet helpdesk@Progressive936.onmicrosoft.com se zobrazovaným názvem „Správce systému“. V Teams se u něj zobrazí štítek External unfamiliar, ale v záplavě pracovních notifikací si ho oběť snadno přehlédne.
3. Převzetí obrazovky – útočník využije nativní funkci Teams pro poskytnutí nebo vyžádání kontroly a získá kurzor na ploše oběti. V systémových artefaktech po sobě zanechá stopu CtrlVirtualCursorWin_.
4. Instalace vzdáleného přístupu – pod vedením „technika“ oběť otevře HopToDesk a následně stáhne AnyDesk. Oba nástroje jsou legitimní, takže je antivir nemusí zachytit.
5. Stažení malwaru – přes příkazový řádek a curl.exe se stáhne soubor v7.msi.
6. Nasazení EtherRAT – MSI loader napsaný v JavaScriptu stáhne runtime Node.js, dešifruje payload a spustí trojana, který si zajistí perzistenci v registru pod klíčem OneDriveSetup.

Aby útok působil ještě věrohodněji, útočník během relace otevřel firemní ServiceNow portál a vytvořil skutečný support ticket. Oběť tak měla pocit, že celý zásah je interně evidovaný.

Co EtherRAT umí a proč je těžké ho vypnout

EtherRAT je plnohodnotný nástroj pro vzdálený přístup. Umožňuje útočníkovi ovládat počítač, stahovat a nahrávat soubory i udržovat dlouhodobou přítomnost v systému. To samo o sobě není neobvyklé, podobné schopnosti mají i starší trojany jako njRAT nebo AsyncRAT.

Unikátní je způsob, jakým EtherRAT hledá svůj řídicí server. Místo pevně zakódované adresy čte aktuální C2 URL z Ethereum smart contractu. Jak popisuje výzkum Guardio Labs, data uložená na blockchainu jsou decentralizovaná a prakticky nesmazatelná, takže je nelze odstřihnout tak snadno jako běžný server. Útočník změní hodnotu jednou a trojan se automaticky přesměruje. Pro případ výpadku má EtherRAT ještě záložní doménu necropatia.com.

Podle Unit 42 výzkumníci na distribučním serveru našli verze v1 až v9, naposledy aktualizované 26. června 2026. Kampaň je tedy aktivně vyvíjena.

Funguje to i na ostražité zaměstnance

Síla útoku nespočívá v jednom podezřelém momentu, ale v tom, že žádný z jednotlivých kroků sám o sobě nevypadá nebezpečně. Firemní e-mail o průzkumu? Běžné. Hovor od IT podpory v Teams? Stává se. Převzetí obrazovky technikem? Standardní postup. Instalace AnyDesku? Legitimní nástroj, který IT oddělení skutečně používají.

Útočník zkrátka nespoléhá na to, že oběť klikne na podezřelý odkaz. Spoléhá na to, že celý sled kroků vypadá jako normální postup technické podpory. A právě v tom je zásadní rozdíl oproti klasickému phishingu, kde stačí jediný falešný formulář, nebo oproti telefonnímu vishingu, kde volající nemá přístup k firemní platformě.

Podobný model falešné technické podpory přitom v Česku není novinkou. NÚKIB už v roce 2021 varoval před podvodnými hovory, při nichž se volající vydávali za techniky Microsoftu a požadovali instalaci AnyDesku nebo TeamVieweru. Tehdy úřad evidoval v tuzemsku desítky případů. Veřejné potvrzení přesně této kampaně Teams/EtherRAT v českých firmách zatím chybí, ale modus operandi je nápadně podobný, jen přenesený do prostředí, kterému zaměstnanci důvěřují víc než neznámému telefonnímu číslu.

Jak falešného ajťáka poznat a co udělat hned

Teams není automaticky uzavřená platforma. Pokud administrátor neomezuje externí přístup na konkrétní domény, může vám zavolat kdokoliv s účtem Microsoft 365. Rozhoduje konfigurace, nikoli značka produktu.

Praktické varovné znaky:

• Štítek „External“ nebo „External-Unfamiliar“ u volajícího – zobrazuje se v hovoru, chatu i na kartě účastníka.
• Varování „Scam podezřelý“ – novější verze Teams ho zobrazuje u podezřelých externích hovorů.
• Nečekaný kontakt s tlakem na rychlost – skutečný helpdesk vás nebude nutit, abyste okamžitě nainstalovali vzdálený nástroj.
• Žádost o převzetí obrazovky nebo instalaci HopToDesk, AnyDesk či Quick Assist bez předchozího lístku, který jste sami založili.

Co dělat: hovor ukončit, identitu ověřit přes oficiální firemní kanál nebo známé číslo helpdesku. Nic neinstalovat. Pokud máte podezření, že už k převzetí došlo, spusťte plný antivirový sken a hledejte stopy: nedávno nainstalovaný AnyDesk nebo HopToDesk, registrový klíč OneDriveSetup ve větvi Run, soubory jako v7.msi nebo komunikaci na doméně necropatia.com.

Pro firemní IT: Microsoft doporučuje omezit externí přístup na povolené domény, vypnout možnost „External members can give or request control“ a sledovat report External Domain Anomalies v Teams admin centre, který zvýrazňuje právě speciální první kontakty z cizích tenantů.

Nejslabším místem celého řetězce není Teams ani antivir. Je to okamžik, kdy externí hovor začne působit jako legitimní interní proces a nikdo se nezastaví, aby si ověřil, jestli ten „ajťák“ opravdu patří do firmy.

Tři měsíce po sobě vedla AI jako důvod propouštění

V březnu americké firmy přiznaly 15 341 škrtů s explicitní vazbou na umělou inteligenci. V dubnu 21 490. V květnu už 38 579. Dohromady za prvních pět měsíců roku to je 87 714 pozic, u kterých zaměstnavatel přímo uvedl AI jako faktor restrukturalizace. Technologie přitom nejsou jediným zasaženým odvětvím (Challenger eviduje AI škrty i v chemii a průmyslové výrobě), ale jsou zdaleka nejviditelnějším nositelem trendu.

Podstatné je, co se za těmi čísly skrývá. Nejde o jednu homogenní vlnu. Někde firma říká „AI nám umožnila zmenšit tým“. Jinde přesouvá rozpočet z lidí do cloudové infrastruktury. A někde propouští z úplně jiných důvodů, ale AI se hodí jako srozumitelné vysvětlení pro investory. Rozlišit tyto vrstvy je klíčové.

Kdo to říká, a jak přesně

Nejtvrdší veřejný důkaz nabízí Block. V dopise akcionářům za první čtvrtletí 2026 firma popsala, že její interní AI nástroje kontrolovaly přes 90 % produkčních změn kódu a zhruba 15 % změn probíhalo téměř autonomně až do finálního lidského schválení. Menší tým, víc práce. Žádné PR mlžení, tvrdá čísla v regulatorním dokumentu.

Freshworks šla ještě přímočařeji. Při škrtu asi 500 míst uvedl CEO pro Reuters, že přes polovinu kódu firmy už generuje AI a automatizace výrazně omezila rutinní práci. Jedenáct procent zaměstnanců pryč, jedno věcné zdůvodnění.

U dalších gigantů je obraz složitější:

• Oracle zveřejnil v SEC dokumentu restrukturalizační rámec až do 2,1 miliardy dolarů (asi 48 miliard korun), primárně na odstupné. Média mluvila o tisících až desítkách tisíc míst, firma přesný součet veřejně nerozepisuje. Vedení současně zmiňuje menší inženýrské týmy díky AI.
• Meta v interním sdělení, které viděl Reuters, popsala propuštění zhruba 10 % zaměstnanců a přesun části pracovníků do AI iniciativ. Zuckerberg zároveň odlišoval škrty motivované vyššími kapitálovými výdaji na AI od reorganizace přímo způsobené AI. Jinými slovy: ne každé propouštění s nálepkou AI znamená, že člověka přímo nahradil model.

Koho to zasahuje nejvíc, a koho zatím ne

Největší bezprostřední tlak necítí „všichni ajťáci“. Cítí ho junioři, rutinní vývojáři a lidé na pozicích s opakovatelným výstupem. Pracovní studie amerického Census Bureau ukazuje, že v odvětvích s nejvyšší expozicí vůči AI klesl nábor lidí na začátku kariéry zhruba o 9 % po nástupu ChatGPT a zaměstnanost této skupiny poklesla o 12 % během deseti čtvrtletí.

V Česku přesný „AI čítač propouštění“ neexistuje, ale signály jsou čitelné. Grafton popisuje úbytek juniorních IT pozic, delší hledání práce (v průměru osm až deset týdnů) a rostoucí tlak na širší profil. Zkušený vývojář s AI nástroji dnes zvládne práci, na kterou dřív bylo potřeba dva až tři junioři.

Současně ale platí protiváha. Eurostat uvádí, že v EU v roce 2025 pracovalo 10,45 milionu ICT specialistů a růst pokračoval. LinkedIn v analýze evropského a britského trhu nevidí plošný propad náboru způsobený AI, ale identifikuje nejzranitelnější skupinu: pracovníky s vysokou AI expozicí a nízkou přenositelností dovedností. Yale Budget Lab k 7. květnu 2026 konstatuje, že v makrodatech zatím není jasný celotržní efekt AI na trh práce. Reálná změna na úrovni konkrétních firem ano, plošná ekonomická transformace zatím ne.

Co roste, zatímco klasika mizí

Firmy nepřestávají najímat. Přestávají najímat na totéž. Poptávka roste po DevOps, cloudu, kybernetické bezpečnosti, enterprise architektuře, SAP integraci a (paradoxně) po lidech, kteří umějí AI nástroje nasadit, vyhodnotit a řídit. LinkedIn ve svém žebříčku Skills on the Rise 2026 vyzdvihuje práci s velkými jazykovými modely, AI business strategii a governance. Americký NACE report ukazuje, že i v inzerci pro začínající pozice se čím dál častěji objevuje požadavek na práci s AI nástroji a tvorbu promptů.

Pro člověka na rutinní pozici z toho plyne konkrétní návod:

• Naučit se vybrat správný AI nástroj pro úkol a ověřit jeho výstup.
• Přidat k hlavní dovednosti druhou technickou doménu: cloud, bezpečnost, datovou analytiku.
• Doložit, že s AI zrychlujete tým, aniž klesá kvalita.
• Přestat stát jen na exekuci a posunout se k návrhu, integraci a rozhodování.

Výmluva, nebo skutečná revoluce

Obojí současně. Block a Freshworks dokazují, že AI opravdu mění provozní realitu firem: méně lidí, víc kódu, rychlejší cykly. Oracle a Meta ukazují, že motivace se překrývají: úspora nákladů, tlak investorů, restrukturalizace i AI transformace běží paralelně a někdy je těžké říct, kde končí jedno a začíná druhé. A makrodata zatím říkají, že celý trh práce se kvůli AI nehroutí.

Jenže pro člověka, který právě dostal výpověď, je makrostatistika slabá útěcha. Sto padesát tisíc lidí v globálním techu (s odhady mířícími k 180 tisícům) už není okrajový jev. Je to nová normalita, ve které přežijí ti, kdo se přestanou ptát, jestli AI přijde, a začnou řešit, co umějí nabídnout vedle ní.