Jak to funguje v praxi

Princip je jednoduchý. Smart Action Notch využívá dotykovou zónu kolem výřezu kamery a nabízí několik typů gest: ťuknutí, dvojité ťuknutí, dlouhý stisk, přejetí doleva, přejetí doprava a přejetí dolů. Každému gestu přiřadíte jednu z více než 40 akcí, které jsou dostupné zdarma. Mezi nimi najdete:

• snímek obrazovky
• zapnutí/vypnutí baterky
• stažení notifikační lišty
• otevření rychlého nastavení
• ovládání médií (přehrát/pozastavit, další skladba)
• zamknutí obrazovky
• úprava jasu a hlasitosti
• navigační gesta (zpět, domů, poslední aplikace)
• spuštění libovolné nainstalované aplikace

Google Play uvádí také další funkce, například Smart Capsules pro ovládání médií, časovačů nebo rychlého nastavení a Smart OCR Scanner pro rozpoznávání textu z obrazovky. Aplikace podporuje také spuštění konkrétních akcí v závislosti na používaném prostředí.

Druhá vrstva: kreslení symbolů přes Glyf

Kdo chce jít dál, může si doinstalovat doplňkovou aplikaci Glyf: Draw to Launch od stejného vývojáře. Pomocí Glyfu nakreslíte prstem vlastní symbol a přiřadíte mu aplikaci, zástupce aplikace, odkaz, systémovou akci, úlohu v Taskeru nebo automatizaci ve Flow. Glyf tak přidává druhou vrstvu zkratek, aniž by zabíral další místo na displeji. Smart Action Notch ho přitom ke svému fungování nepotřebuje.

Nastavení za dvě minuty, ale jedno oprávnění stojí za pozornost

Celé nastavení vypadá přímočaře: stáhnete Smart Action Notch z Google Play, při prvním spuštění povolíte službu dostupnosti (AccessibilityService) v nastavení telefonu, vyberete gesto a přiřadíte akci. Hotovo.

Právě služba dostupnosti si ale zaslouží krátkou poznámku. Jde o citlivé oprávnění, které aplikacím umožňuje provádět určité systémové akce a reagovat na dění v telefonu. Vývojář uvádí, že Smart Action Notch používá AccessibilityService k detekci aktivní aplikace a provádění systémových zkratek, jako je návrat, přechod na domovskou obrazovku nebo pořízení snímku. Zároveň deklaruje, že přes tuto službu nesleduje ani neshromažďuje osobní údaje nebo obsah obrazovky. Google Play u aplikace uvádí, že podle prohlášení vývojáře nejsou data sdílena s třetími stranami ani shromažďována. To jsou ovšem deklarace vývojáře, nikoli výsledek nezávislého bezpečnostního auditu.

Za pozornost stojí také Smart OCR Scanner. Vývojář uvádí, že zpracování této funkce probíhá přímo v zařízení, tedy offline. I tady je ale dobré brát údaje v sekci Data safety jako deklaraci vývojáře, nikoli jako nezávisle ověřený audit.

Kompatibilita, cena a co je na trhu ještě

Smart Action Notch je podle Google Play dostupný pro zařízení s Androidem 12 a novějším. Vývojář výslovně zmiňuje stabilitu na telefonech Xiaomi (HyperOS/MIUI), Samsung a Vivo. Aplikace je určená pro telefony s výřezem nebo průstřelem přední kamery, přesný seznam podporovaných modelů ale veřejně neuvádí. Lokalizaci do češtiny se z dostupných zdrojů nepodařilo ověřit.

Základní verze je zdarma a nabízí více než 40 akcí. Google Play u aplikace uvádí nákupy v aplikaci. Prémiové funkce zahrnují například Smart Capsules, tedy animované moduly pro ovládání médií, časovačů nebo rychlého nastavení. Přesnou cenu placené verze se z veřejně dostupných údajů nepodařilo spolehlivě určit.

A nejde o osamocený nápad. Na Google Play existují i alternativy, například Touch the Notch nebo Action Notch. Druhá jmenovaná aplikace má podle Google Play více než milion stažení, takže tento způsob využití prostoru kolem přední kamery rozhodně není okrajovou záležitostí. Existují také jednodušší nástroje, například Holey Controls, zaměřené přímo na průstřely displeje.

Smart Action Notch je přitom stále relativně mladá aplikace. Google Play aktuálně uvádí více než 10 tisíc stažení a poslední aktualizaci z 30. srpna 2026.

Největší smysl dává těm, kdo několikrát denně opakují stejné tři až pět úkonů a nechtějí kvůli nim pokaždé tahat prstem přes celý displej. Zvlášť na velkých telefonech, kde je horní lišta dál od prstů, může jedno gesto u kamery ušetřit překvapivě dost pohybů.

Co přesně znamená „jako ARRI“

Magic9 Pro Max nabízí dedikovaný režim ARRI CINEMA Mode, ve kterém uživatel natáčí v rozlišení až 4K při 60 snímcích za sekundu. Telefon v tomto režimu pracuje s křivkou ARRI LogC3, širokým barevným prostorem ARRI Wide Gamut 3 a 10bitovou barevnou hloubkou. Honor uvádí dynamický rozsah až 14 stop v laboratorních podmínkách. K dispozici je 14 přednastavených ARRI Looks a knihovna ARRI Look Library s 87 předdefinovanými kreativními gradingy. Zvuk zachycuje systém Cinematic Directional Microphone se čtyřmi mikrofony. Logo ARRI přitom není jen v softwaru; podle oficiálního vyjádření ARRI je vyražené přímo na těle telefonu i na balení.

V praxi to znamená, že uživatel může buď sáhnout po hotovém ARRI Looku a natáčet s filmovým vzhledem rovnou, nebo přepnout do Log workflow, tedy zaznamenat záměrně plochý obraz s větším prostorem pro následnou úpravu barev, kontrastu a dalších parametrů. Právě druhá cesta je to, co z telefonu dělá zajímavý nástroj pro tvůrce, kteří chtějí mít nad výsledným obrazem větší kontrolu. Zároveň je to ale workflow, které většina běžných uživatelů pravděpodobně nevyužije.

Proč to většina lidí nevyužije

Log záznam existuje z jednoduchého důvodu: dát při postprodukci větší prostor pro práci s barvou, kontrastem a světly. Logový obraz proto na první pohled působí ploše a méně výrazně. Bez následného zpracování může vypadat hůř než běžné video, které telefon automaticky upraví už při natáčení. Kdo nechce trávit čas v DaVinci Resolve nebo jiném editoru, ten výhody LogC3 pravděpodobně naplno nevyužije.

Přímá data o tom, kolik uživatelů smartphonů aktivně pracuje s Log formáty, neexistují. Existuje ale nepřímá indicie v podobě profesionálních funkcí, které už telefony nabízejí. U iPhonů například Apple umožňuje natáčet do ProRes a ProRes Log a pracovat s materiálem v externím úložišti i profesionálních editorech. Samotný Apple uvádí, že soubory ProRes mohou být až 30krát větší než HEVC. To ukazuje jednu z hlavních bariér profesionálního mobilního videa: nestačí mít funkci v telefonu, je potřeba mít také prostor a chuť následně s materiálem pracovat.

Honor si tohle zjevně uvědomuje. Proto vedle čistého Log režimu nabízí i jednodušší cestu: 14 hotových ARRI Looks s náhledem v reálném čase a přístup k 87 předdefinovaným gradingům z ARRI Look Library. Stačí vybrat vzhled, natočit a sdílet. Žádná nutná postprodukce. Filmový vzhled bez práce, která je s profesionálním Log workflow běžně spojená.

Telefon pro tvůrce, ne pro každého

Specializace Magic9 Pro Max na video není náhoda. Honor kolem telefonu buduje širší ekosystém pro tvorbu obsahu a nabízí například telekonvertory G200 a G500 nebo HONOR SmallRig Mobile Video Kit. Samotný výrobce přitom Magic9 Pro Max prezentuje jako telefon s profesionálněji zaměřeným filmovým workflow.

Srovnání s konkurencí ukazuje, kam se Honor snaží zaměřit:

• Apple iPhone staví na ekosystému ProRes a ProRes Log s podporou externího úložiště a profesionálních editačních nástrojů. Workflow je propracované, ale soubory mohou být až 30× větší než HEVC.
• Sony Xperia 1 V nabízí 4K HDR až při 120 fps, profil S-Cinetone for mobile a funkci externího monitoru. Video se ukládá v běžných formátech, jako jsou H.264 a H.265, bez nativní integrace ARRI Image Science.
• Honor Magic9 Pro Max přináší nativní záznam s ARRI LogC3 v barevném prostoru ARRI Wide Gamut 3, 10bitové video a ARRI Looks.

Honor přitom není první mobilní zařízení, které technologii ARRI Image Science využívá. Ta se poprvé objevila už v srpnu 2026 v HONOR Robot Phone. Magic9 Pro Max na tuto spolupráci navazuje a poprvé přináší ARRI branding přímo na telefon a jeho balení.

Kdy a za kolik v Česku

V Číně se Magic9 Pro Max začal prodávat 28. září 2026 s cenou od 6 499 jüanů. Honor oznámil, že uvedení na další mezinárodní trhy bude následovat, konkrétní termín pro Evropu ani českou cenu však zatím nezveřejnil. Na českém webu značky se telefon dosud neobjevil.

Jako prémiová funkce pro řadu Magic dává spolupráce s ARRI smysl: přináší do telefonu konkrétní technologie a workflow známé z profesionální filmové produkce. Jako důvod ke koupi pro běžného uživatele je ale důležitější, zda vůbec využije LogC3, práci s barevným prostorem a následnou postprodukci.

Filmová logika v kapse, filmařská práce v ceně

Honor udělal něco, co je v mobilním světě stále poměrně neobvyklé: vzal konkrétní prvky barevné pipeline z profesionální kinematografie a zabudoval je přímo do smartphonu. Není to jen marketingová nálepka. Za spoluprací stojí reálné technologie, formáty a nástroje ARRI. Jenže reálné je i to, že většina lidí pravděpodobně sáhne po hotovém ARRI Looku, natočí patnáctivteřinový klip a pošle ho na Instagram. A právě proto je důležité rozlišovat mezi tím, co telefon technicky umí, a tím, co z jeho funkcí běžný uživatel skutečně využije.

Tři kamery v jednom gimbalu a proč to není jen marketingový trik

Srdcem Mavic 4 Pro je trojice pevných kamer zasazená do nového Infinity Gimbalu s plnou 360° rotací a možností naklonit objektiv až o 70° nahoru. Předchůdce Mavic 3 Pro měl klasický tříosý gimbal s omezeným rozsahem pohybu, takže šikmé záběry a vertikální orientace měly svá omezení. Teď to jde přímo ve vzduchu.

Hlavní širokoúhlá kamera s ohniskem 28 mm používá snímač formátu 4/3 a nabízí rozlišení 100 Mpx, pětinásobek oproti 20Mpx předchůdci. Střední telekamera (70 mm, 48 Mpx) zůstává rozlišením srovnatelná s Mavic 3 Pro, ale delší telekamera poskočila z 12 Mpx a půlpalcového snímače na 50 Mpx se snímačem 1/1,5″. Přepínání mezi třemi ohnisky 28/70/168 mm probíhá okamžitě, bez výměny objektivů a bez přistání. DJI zvolilo pevné kamery záměrně, aby udrželo hmotnost na 1 063 gramech a skládací konstrukci kompaktní.

Noční oči: LiDAR, infračervené senzory a jejich limity

Schopnost létat za tmy stojí na kombinaci několika technologií: předního LiDARu, všesměrového kamerového systému a 3D infračerveného snímání. Dohromady umožňují detekci překážek při osvětlení pouhých 0,1 luxu, což odpovídá přibližně velmi tmavé noci bez pouličního osvětlení. Nejde o termovizi ani o magický noční režim kamery. Manuál upozorňuje, že na lesklých plochách, skle nebo povrchu bez textury se systém může omezit i při vyšším osvětlení.

Oproti DJI Mini 4 Pro, jehož senzory mají výrazně vyšší požadavky na okolní osvětlení, jde o zásadní posun v citlivosti detekce překážek. Pro pilota to v praxi znamená, že dron si i za soumraku nebo při velmi slabém osvětlení dokáže lépe udržet přehled o okolí a může bezpečněji využívat funkci Smart RTH, tedy automatický návrat domů.

Generační skok v číslech

Srovnání s přímým předchůdcem ukazuje, kam DJI za jednu generaci posunulo laťku:

Konkurence? Autel EVO Lite+ nabízí jedinou 20Mpx kameru s 1″ snímačem a 6K/30, slušný dron, ale jiná kategorie. Skydio X10 má sice dvě kamery s vysokým rozlišením a pokročilou autonomii, jenže míří na podnikový segment s dosahem 12 km a zcela odlišnou cenovou a provozní filozofií.

Co musí český pilot vědět, než vzlétne

Mavic 4 Pro má evropskou třídu C2 a maximální vzletovou hmotnost 1 085 g. V českém prostředí to znamená provoz v otevřené kategorii, konkrétně v podkategorii A2. Pilot potřebuje:

• Registraci provozovatele na dron.caa.gov.cz
• Online výcvik A1/A3 jako základ
• Osvědčení A2 (zkouška 30 otázek u ÚCL v Praze, hranice úspěchu 75 %, poplatek 500 Kč za tři pokusy)
• Pojištění odpovědnosti s limitem minimálně 5 milionů Kč na pojistnou událost
• Kontrolu geozón v DroneMap před každým letem

V režimu A2 platí minimální horizontální vzdálenost od nezapojených osob 30 metrů; v režimu nízké rychlosti ji lze za splnění podmínek snížit až na 5 metrů. Bezstarostné létání nad městskými střechami to ale neznamená.

Cena v českých obchodech a co je v balení

Základní sestava s ovladačem DJI RC 2 stojí v českých autorizovaných obchodech kolem 55 000 Kč. Fly More Combo s extra bateriemi vyjde na přibližně 72 000 Kč a Creator Combo s 512GB úložištěm na zhruba 91 000 Kč. Skladem ho aktuálně mají DJIshop, CopterShop i Alza. Volitelné DJI Care Refresh (obdoba havarijního pojištění samotného dronu) stojí 6 298 Kč na rok nebo 9 998 Kč na dva roky.

Není to první dron pro začátečníka, který si chce vyzkoušet, jestli ho létání baví. Je to stroj pro pilota, který už legislativu zvládá a ví, proč potřebuje tři ohniska a dlouhou výdrž ve vzduchu. V civilním segmentu mu ale aktuálně nikdo nenabízí stejnou kombinaci funkcí v jednom skládacím těle.

Bezpečnostní summit a rozhodnutí o kamerách

Reakce Deutsche Bahn přišla rychle. Jedenáct dní po Çalarově smrti, 13. února 2026, svolala firma bezpečnostní summit. Výsledkem byl balík opatření, jehož nejviditelnější částí je rozhodnutí nabídnout osobní kamery (bodycamy) všem zaměstnancům DB, kteří přicházejí do kontaktu se zákazníky. Týká se to průvodčích v regionální i dálkové dopravě, personálu na nádražích, pracovníků palubní gastronomie i personálu DB Lounge.

Důležité upřesnění: „všichni“ neznamená, že od jednoho data nosí kameru každý průvodčí v každém německém vlaku. Opatření se vztahuje výhradně na Deutsche Bahn, nikoli na ostatní německé dopravce. A nošení je dobrovolné. U regionální divize DB Regio byly bodycamy k dispozici už od roku 2024. Ke konci roku 2025 je používalo asi 1 400 zaměstnanců, zhruba třetina vlakového personálu. Do června 2026 se počet vybavených lidí zvýšil na 1 750. Dálková divize DB Fernverkehr spustila celoněmecké zavádění od 1. července 2026 a pokrývá více než 2 000 zaměstnanců.

Součástí summitu bylo i další opatření: od 1. března 2026 platí u DB Regio princip „vlastní bezpečnost před kontrolou“. Průvodčí může upustit od vyžadování průkazu totožnosti, pokud vyhodnotí situaci jako rizikovou. Nejde o zrušení kontrol jízdenek, ale o to, že spor o doklad totožnosti už nemusí eskalovat do konfliktu.

Co kamera znamená pro běžného cestujícího

Pokud jedete německým vlakem Deutsche Bahn a máte platnou jízdenku, změna se vás dotkne hlavně vizuálně: průvodčí bude mít na uniformě viditelně připevněnou kameru. To ale neznamená, že vás bude celou cestu natáčet.

Podle oficiálních informací DB se kamera zapíná výhradně v konfliktních nebo eskalačních situacích. V dálkové dopravě pořizuje pouze obraz, bez zvuku. Průvodčí má cestujícího před aktivací informovat; výjimkou jsou nouzové situace, kdy může kameru zapnout okamžitě a informovat cestujícího dodatečně. U regionální dopravy DB Regio informační leták uvádí totéž: „jen v nebezpečných situacích“.

Záznam se automaticky maže po 72 hodinách. Přístup k němu nemá ani samotná DB; standardně ho může vyžádat pouze spolková policie, a to jen v případě, že je podáno trestní oznámení. Právním základem zpracování není souhlas cestujícího, ale takzvaný oprávněný zájem podle GDPR. Prakticky to znamená, že cestující nemůže natáčení jednoduše odmítnout jako marketingový souhlas. Může ale později požádat o informace o zpracování svých údajů, vznést námitku nebo požadovat výmaz, pokud pro uchování záznamu neexistuje zákonný důvod.

Čísla, která stojí za rozhodnutím

Smrt Serkana Çalara nebyla izolovaným incidentem. Byla tragickou tečkou za dlouhodobým trendem. V roce 2025 evidovala Deutsche Bahn 3 262 fyzických útoků na své zaměstnance, o 37 procent více než v roce 2016. Zhruba polovina útoků směřovala proti vlakovému personálu v regionální dopravě, tedy právě proti lidem v Çalarově pozici.

DB zároveň uvádí, že těžká a nebezpečná ublížení tvoří jen jedno až dvě procenta všech případů. Nejde tedy o to, že by každá jízda regionálním expresem byla ruská ruleta. Pro zaměstnance, kteří denně kontrolují desítky cestujících, je ale i malé procento těžkých útoků reálnou hrozbou.

A bodycamy zřejmě mají i preventivní efekt. DB Regio v červnu 2026 zveřejnila data: z více než 500 případů, kdy musela být kamera aktivována, došlo jen v jednom k těžkému útoku. Dopravce to interpretuje jako důkaz deeskalačního efektu, tedy že samotná přítomnost kamery může agresivního cestujícího zklidnit.

Německo není výjimka, kamery mají průvodčí i jinde v Evropě

Deutsche Bahn se svým rozhodnutím nezačíná na zelené louce. Rakouské ÖBB vybavily průvodčí a bezpečnostní personál bodycamy už v roce 2021. Nizozemské NS oznámily v dubnu 2026, že kamery dostanou všichni hlavní průvodčí do konce roku. Ve Velké Británii popisuje železniční strategie z července 2026 tělové kamery jako již zavedený nástroj napříč sektorem.

Německá zvláštnost spočívá spíše v tom, že rozšíření přišlo jako celokoncernová reakce na konkrétní smrtelný útok a že se stalo součástí širšího akčního plánu zahrnujícího 200 nových pracovníků bezpečnostní služby, změnu pravidel kontrol i intenzivnější školení.

A co české vlaky?

České dráhy veřejně mluví o kamerových systémech ve vlacích a o doprovodu vybraných spojů bezpečnostní agenturou. V interním médiu Železničář zástupci ČD popsali, že kamery chtějí využívat hlavně kvůli prevenci a předávání záznamů policii. Veřejné oznámení o zavedení osobních bodycamů pro průvodčí jsme ale v dostupných materiálech nenašli. Technicky i procesně by šlo o představitelný krok, oficiální potvrzení ale zatím chybí.

Pokud vás tedy průvodčí v německém ICE nebo regionálním expresu příště přivítá s kamerou na uniformě, není důvod k nervozitě. Pokud máte platnou jízdenku a nedojde ke konfliktu, kamera zůstane vypnutá. Zapíná se v situacích, které mají pomoci chránit zaměstnance i cestující.

Šel si pro staré hry a vytáhl něco úplně jiného

Nález popsal uživatel ash_274 v komunitě r/Gameboy na síti Reddit a převzal ho německý herní web GamePro 8. května 2026. Podle jeho popisu se ve sbírce našly dvě konzole Game Boy, asi 25 her a hromada příslušenství. Zažloutlý kus stále funguje, průhledný ne. Mezi hrami jsou Tetris a Tetris 2, Space Invaders, Pacman, Yoshi, Monopoly a The Legend of Zelda: Link’s Awakening, k tomu několik zařízení Game & Watch, Game Boy Mini Classic a tiskárna Game Boy Printer.

Příspěvek na Redditu je ale tvrzení uživatele, ne nezávisle ověřený doklad. Nikdo krabici nezávisle neprohlédl a samotný příspěvek nevypovídá o skutečné tržní hodnotě jejího obsahu. Proč měla zrovna jedna kamera zlatý plast a co s ní měl společného americký herní časopis, ukáže další část.

Proč je zrovna tahle kamera zlatá

Nintendo Game Boy Camera byla příslušenstvím Nintenda, které se zasouvalo do konzole podobně jako herní kazeta. Měla otočné očko, fotila černobílé snímky, uměla je pokreslit razítky a poslat na termopapír přes tiskárnu Game Boy Printer. Filtry a nálepky tedy existovaly dávno před chytrými telefony. Z oficiální historie Nintenda, do které redakce Mobify nahlédla, plyne, že kameru i tiskárnu firma řadí k roku 1998; uživatel ash_274 přitom píše, že svůj kus objednal za body časopisu Nintendo Power už v roce 1997.

Zlatá verze s motivem The Legend of Zelda se v běžných regálech neprodávala. Aukční dům Heritage Auctions v popisu své aukční položky uvádí: „Zlatá edice Game Boy Camera se prodávala exkluzivně přes Nintendo Power a byla omezena jen na 2 000 kusů“ (překlad redakce Mobify). Vzácnost tady nevznikla časem, ale především omezeným počtem vyrobených kusů. K tomu se přidala značka Zelda a rok 1998, kdy vyšla The Legend of Zelda: Ocarina of Time. Kolik korun jednotlivým stavům odpovídá, spočítá následující část.

Co říká cenovka, když se dolary přepočtou na koruny

Služba PriceCharting počítá odhady z dokončených prodejů a neprodané inzeráty do nich nezapočítává. Hranice z titulku neplatí pro každý kus. Nad 50 000 Kč se dostane až položka, kterou PriceCharting vede jako kameru s krabicí.

Přepočet vychází z kurzu České národní banky s platností 17. září 2026, tedy 21,077 Kč za dolar. Redakce Mobify k tomu postavila vedle sebe dva doložené prodeje z roku 2026: poslední dokončený prodej eviduje PriceCharting 1. června 2026 za zhruba 23 000 Kč (1 111 USD), Heritage Auctions prodal jiný kus 22. ledna 2026 za zhruba 15 000 Kč (711,25 USD). Běžnou Game Boy Camera v barevných variantách vede PriceCharting jako samotný kus za zhruba 900 Kč (43,60 USD).

Ke kategorii s krabicí patří jedna výhrada. Heritage u své aukční položky tvrdí, že zlatá edice retailovou krabici neměla, takže jde o cenovou hladinu, ne o doklad o původním balení této konkrétní edice. Částka 50 000 Kč tedy odpovídá odhadu pro kus s krabicí, ne pro samotnou kameru. Co s tím doma, řeší poslední část.

Než začnete přeceňovat obsah vlastní skříně

ANALÝZA Dá se na starém železe z devadesátek vydělat? Čísla jsou na stole: zhruba 900 Kč za běžnou kameru, zhruba 21 000 Kč za samotnou zlatou kameru a tři různé cenové hladiny u stejného modelu. Hodnotu nedělá jen stáří, ale hlavně limit, značka, stav a kompletnost. Krabice a návod mají v cenových databázích vlastní položku, a právě ty lidé vyhazují jako první.

Dostupnost zlaté edice je doložená jen pro USA. Aukční popis Heritage Auctions a databáze Funtography uvádějí prodej přes časopis Nintendo Power v Americe, oficiální evropská distribuce zlaté edice doložená není. V českých bazarech se dá dohledat běžná Game Boy Camera, ale jde o jednotlivé nabídky kolem 2 299 Kč, ne o široký vzorek. Uvedené částky jsou navíc odhady trhu a ceny dokončených prodejů, nikoli výkupní ceny.

Když si to chcete ověřit sami, postup je krátký:

• Opište přesné označení z čelní strany a ze štítku včetně regionální zkratky.
• Nic nedrhněte, poškrábaný plast srazí cenu.
• Najděte krabici a návod, u vzácných kusů mají vlastní hodnotu.
• Porovnávejte s dokončenými prodeji, ne s tím, co si někdo účtuje v inzerátu.

Šuplík u rodičů opravdu umí být trezor. Jen ten trezor nemá jedno číslo na dvířkách, ale rozpětí, které se mění podle toho, kolik z původního balení přežilo třicet let.

Konferenci Meta potvrdila, brýle bez kamery ne

Jisté je zatím jen datum. Meta na svých stránkách uvádí, že konference Meta Connect 2026 se koná 23. a 24. září 2026, a popisuje ji jako dvoudenní online přenos a přehlídku novinek v umělé inteligenci, chytrých brýlích a virtuální realitě. Z toho plyne jedno: o brýlích bude řeč. Nevíme ale, co přesně se na konferenci ukáže.

O modelu bez kamery napsala 15. září 2026 Jyoti Mann na serveru The Information. Podle lidí obeznámených s věcí má Meta chystat chytré brýle s interním kódovým označením Luna a dodávky cílit na říjen 2026. Meta název, parametry ani datum prodeje neoznámila; mezi oznámeními na Meta Newsroom se k 17. září 2026 Luna neobjevuje a nejnovější oficiální texty mluví o existujících řadách Ray-Ban Meta a Oakley Meta. Termín prodeje tedy nepochází od výrobce, ale od anonymních zdrojů jednoho placeného titulu. Zajímavější než termín je ale to, co by z brýlí mělo zmizet a co v nich podle stejného článku zůstane.

Co z brýlí zmizí a co vám zůstane na nose

Co umí současná generace, popisuje podpora značky. Z oficiálních odpovědí na časté otázky na stránkách Ray-Ban plyne, že brýle Ray-Ban Meta potřebují telefon s Androidem 10 nebo novějším, případně s iOS 14.4 nebo novějším, účet u Mety a aplikaci Meta AI, tedy hlasového asistenta Mety. Umí fotit a natáčet video z pohledu nositele, volat, posílat zprávy, přehrávat zvuk a odpovídat na dotazy o tom, na co se nositel právě dívá. K takovému dotazu ale odešlou fotografii na servery Mety. Bez kamery by tedy zmizelo focení, video i možnost ptát se na to, co máte před sebou.

Podle informací serveru The Information, které Meta nepotvrdila, má v Luně zůstat:

• šest mikrofonů pro komunikaci s Meta AI a s agentem Muse,
• reproduktory směrující zvuk k uším,
• boční tlačítko pro rychlé vyvolání Meta AI,
• štíhlejší nožičky, na které je bez kamery více místa,
• dvě varianty obrouček, Clubmaster a Burbank.

Mikrofony ale zůstávají, a právě u nich se ukazuje, že vyndání kamery by problém se soukromím nevyřešilo, jen by ho přesunulo jinam.

Diodu už jednou řešil úřad. Tohle je jiná liga

Kamera v brýlích má mít pojistku: malou kontrolku, která okolí ukáže, že se fotí nebo natáčí. Redakce Mobify postavila proti sobě výroční zprávu irského úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2021, tedy dozorového orgánu, který má v Evropské unii na starosti Metu, a text, který firma vydala v červenci 2026. Úřad na straně 92 zprávy u tehdejších brýlí Ray-Ban Stories psal, že s Facebookem řešil viditelnost a trvání toho světla a žádal firmu, aby „doložila, že LED indikátor je účinný pro svůj účel“. LED je svítivá dioda. Kontrolka tedy nebyla samozřejmostí, ale předmětem dokazování.

Meta o ní mluví dál. V červencovém textu uvádí, že bílá kontrolka snímání u fotografie krátce blikne, u videa bliká po celou dobu nahrávání, nemá vypínač a že „zakrytí nebo vypnutí této capture LED automaticky vypne kameru“. Nedůvěru ale aktualizací vyřešit nelze: kontrolku okolí buď vidí, nebo ne. Vyndat kameru je jediný krok, který by debatu skutečně ukončil.

Jenže brýle bez kamery mají být podle stejného článku i nenápadnější. Zmizel by objektiv, zmizela by dioda a s nimi poslední viditelné vodítko, že jde o zařízení schopné snímat obraz; o jakékoli kontrolce u mikrofonů zdroj nemluví. Jinou cestou jde technologická firma Google, která 19. května 2026 oznámila chytré brýle s umělou inteligencí Gemini pro podzim 2026 a u audio brýlí slibuje, že s nimi lze „okamžitě pořizovat kvalitní fotografie a videa“. Kategorie se tak rozděluje na brýle, které mají vidět, a na brýle, které mají hlavně slyšet. A ta druhá skupina může být pro okolí hůře rozpoznatelná.

Kolik to stojí jinde a proč vám to v Česku nepomůže

Cenu Luny nikdo nezveřejnil, protože produkt zatím nebyl oficiálně oznámen. Hladinu ale ukazuje model, který se prodává teď. Přepočítali jsme americkou cenu brýlí Ray-Ban Meta Gen 2 Headliner devizovým kurzem ČNB a prošla seznam zemí, ve kterých Meta brýle oficiálně nabízí.

Přepočet je orientační. Nezahrnuje clo, dopravu, poplatky ani marži prodejce a není to česká prodejní cena; kurz pro 17. září 2026 nebyl v otevřeném přehledu ČNB dostupný, proto výpočet stojí na posledním zveřejněném kurzu.

A teď to, co se českého zájemce týká nejvíc. V oficiálním seznamu podporovaných zemí pro Ray-Ban Meta Česko není, zatímco Německo a Rakousko ano. Kusy se u českých a přeshraničních prodejců objevují, porovnávač Heureka ukazoval u modelu Headliner Gen 2 dne 17. září 2026 nabídky od 14 999 Kč, oficiální podporu to ale nedokládá. I kdyby tedy Luna v říjnu 2026 skutečně dorazila, nikde není doloženo, že ji u nás koupíte se zárukou a s funkční Meta AI. Zbývá počkat, co Meta 23. a 24. září 2026 řekne sama.

Tři minuty na příběh, který uvidí celý svět

Představte si to takhle: biatlonový závod běží, Alex Andy nasadí FPV brýle a ztratí kontakt s okolním světem. Vidí jen to, co vidí kamera na dronu. V jednom uchu mu mluví spotter, hlídá překážky, upozorňuje na dění v závodě, varuje před nebezpečím. V druhém kanálu přicházejí pokyny ze světové režie: jaký obraz má pilot dodat do mezinárodního vysílání. Z tohoto dvoukanálového „chaosu“ musí Andy za letu vyhodnotit, co je podstatné, a okamžitě to převést do kreativního provedení. Na biatlonu má na jeden let zhruba tři minuty. Pak musí přistát, vyměnit baterii a připravit další výjezd. Tři minuty na to, aby z živého závodu vytěžil záběr, který stojí za zařazení do světového přenosu. Žádný druhý pokus, žádný střih v postprodukci. Všechno jde živě.

Vedle malého FPV dronu, který sleduje atleta přímo na trati, létá na biatlonu i větší stroj, který slouží pro přehledové záběry, odstupy mezi závodníky a celkové pohledy na areál. Jsou to dvě úplně odlišné disciplíny pilotáže, dvě různé platformy, ale jeden cíl: dodat světové režii obraz, který kabelová kamera nikdy nezachytí.

Od Hirscherova incidentu k 243gramovým strojům

Drony na olympiádě nejsou úplná novinka, FPV se poprvé objevilo v živém přenosu na letních hrách v Paříži 2024 u horských kol. Ale zimní olympiáda 2026 je první zimní edicí s takto rozsáhlým nasazením napříč sporty. A cesta sem nebyla přímočará.

V prosinci 2015 při slalomu Světového poháru v Madonna di Campiglio havaroval vysílací dron těsně za zády Marcela Hirschera. Šlo o těžký stroj DFC-COPTER XR1, příčinou bylo pravděpodobné rušení frekvence. FIS a Infront tehdy využití dronů pro televizní přenosy dočasně zastavily. Ten moment poznamenal celou debatu o dronech ve sportu na roky.

O dekádu později vypadá realita zásadně jinak. Nizozemský tým Dutch Drone Gods, který na hrách obsluhoval sliding centrum, létá s upraveným vysílacím FPV strojem o hmotnosti pouhých 243 gramů. Stroj zvládne rychlost přes 120 km/h a vydrží ve vzduchu až pět minut. Před nasazením na hrách proběhly testy přímo s atlety, piloti létají za sportovcem (nikdy nad ním ani před ním) a pro případ havárie existují postupy na okamžité odstranění trosek z pole hry. Že to není jen teorie, ukázal první trénink sjezdu, kdy jeden dron nouzově spadl a na trati zůstaly trosky. Ale stalo se to při tréninku, ne v ostrém závodě, a bezpečnostní protokol fungoval.

Patnáct týmů, tisíc sportovců, živý přenos

Rozsah nasazení na Milano Cortina 2026 ukazuje, že FPV přestalo být experimentem. Šéf OBS Jiannis Exarchos v průběhu her uvedl, že organizace pracovala celkem s přibližně 25 drony, z toho 15 FPV a zbytek tvořily větší stroje pro přehledové záběry. Dutch Drone Gods ve sliding centru během tří týdnů sledovali 1 014 sportovců a téměř všechny záběry šly živě do mezinárodního feedu.

Výjimky existují, FPV drony nenajdete u hokeje, curlingu ani krasobruslení. Oficiální podrobné zdůvodnění pro každý z těchto sportů OBS nezveřejnila, ale logika je čitelná: FPV záběr pronásledování dává největší smysl u lineárních rychlostních disciplín. V kompaktních halových sportech na ledě je obrazový přínos menší a citlivost na zásah do hry i na hluk výrazně vyšší.

A právě hluk je zatím nevyřešený problém. Exarchos zmínil vizi, že by v budoucnu umělá inteligence dokázala zvuk dronů z přenosu odfiltrovat. Jenže NBC při hrách v únoru 2026 potvrdila, že v živém prostředí zatím žádné spolehlivé řešení neexistuje. Plán ano, realita ještě ne.

Cesta od hobby dronu k olympijským hrám

Alex Andy si první dron koupil v roce 2014. Testoval možnosti s atlety, od roku 2018 pracoval pro Mezinárodní biatlonovou unii a postupně si vybudoval úzkou specializaci. Není to ale jen o talentu a tisících hodinách praxe, jeho firma uvádí evropské licence EASA v kategoriích A1/A2/A3 i kompetence pro složitější operace v režimu STS/Specific. Formální regulační vrstva je v Evropě tvrdá a bez ní se k olympijskému host broadcastu nikdo nedostane.

Mezi piloty na hrách se ve veřejně dostupných materiálech české jméno neobjevilo. Co ale český divák vidí, jsou právě tyto záběry. Česká televize je pro Milano Cortina 2026 uvedena mezi vysílacími partnery EBU a standardně pracuje se světovým signálem OBS doplněným vlastním obsahem. Když se tedy na obrazovce ČT objeví záběr, který sleduje biatlonistu metr za zády tratí mezi stromy, je za ním právě někdo jako Andy, člověk s brýlemi na očích, dvěma hlasy v uchu a třemi minutami na to, aby z chaosu vyrobil obraz, který stojí za to.

Až příště při sledování olympiády uvidíte záběr, který vypadá, jako by kamera letěla přímo se závodníkem, vězte, že za ním stojí člověk, jehož jméno v přenosu nikdy neuslyšíte. A že na ten záběr měl méně času, než vám trvá uvařit si kávu.

„Tak dost!“ Proč Dortmund sáhl ke kamerám

Bodycamy nepřišly jako první nápad. Nemocnice předtím zavedla deeskalační školení, paniková tlačítka do kapsy, stavební úpravy vstupů a rozšířila ostrahu z osmnácti na čtyřiadvacet hodin denně. Celý bezpečnostní balíček stál přes 26 milionů korun. Přesto agrese na urgentních příjmech neustávala. Vedoucí urgentního provozu Michael Kötzing to v rozhovoru pro WDR shrnul jednou větou: urážky a výhrůžky jsou na urgentu „denní byznys“. Reakce nemocnice? Heslo „Es reicht!“, tedy „Tak dost!“

Kamery se tak staly další vrstvou ochrany, nikoli náhradou za cokoliv předchozího. Zaměstnanec Christian Eggers, kterého WDR zachytil při připínání kamery před směnou, řekl, že mu samotné nošení dává větší pocit bezpečí. A první zkušenosti po čtyřech týdnech provozu to potvrdily: v několika případech stačilo oznámit zapnutí záznamu a situace se zklidnila sama.

Německý problém v číslech

Dortmund není osamělý případ. Podle reprezentativního průzkumu Deutsches Krankenhausinstitut hlásí dvě třetiny německých nemocnic za posledních pět let nárůst fyzických útoků a urgentní příjem je jejich hlavním dějištěm. Čísla jsou výmluvná: 43 procent nemocnic uvádí na urgentu časté fyzické útoky, dalších 52 procent občasné. Německá společnost urgentní medicíny DGINA v květnu 2026 zveřejnila sondu, v níž 97 procent pracovníků urgentů hlásí verbální násilí a 76 procent fyzické napadení.

Za nárůstem agrese stojí kombinace faktorů. Nemocnice nejčastěji zmiňují stav pacienta, tedy bolest, alkohol a drogy. Sedmdesát jedna procent uvádí obecný úbytek respektu k personálu. Přeplněné čekárny a dlouhé čekací doby situaci zhoršují. Starší studie z Hochschule Fulda navíc ukázala, že 39 procent pracovníků urgentů se v nočních směnách většinou nebo nikdy necítí bezpečně. Čtvrtina z nich po násilné zkušenosti uvažovala o změně zaměstnání.

Jak kamery fungují a co se děje se záznamy

Bodycam v Dortmundu není jen kamera, slouží zároveň jako nouzové tlačítko pro rychlé přivolání pomoci. Pravidla použití jsou přísná a nemocnice je veřejně dokumentuje na svém webu:

• Nošení je dobrovolné.
• Kamera se zapíná pouze při eskalující situaci a po výslovném oznámení.
• Při léčbě a důvěrných rozhovorech se nenahrává.
• Záznamy nevidí ani samotný nositel kamery; přístup má jen úzce vymezená autorizovaná skupina po nahlášení incidentu.
• Bez incidentu se data automaticky mažou po sedmi dnech.
• Nezúčastněné osoby lze v záznamu rozostřit.

Oproti policejním bodycamům je režim užší. Policie v Severním Porýní-Vestfálsku používá kamery v zásahovém prostředí s širší důkazní funkcí. Evaluace tamní policie z roku 2019 potvrdila deeskalační potenciál, ale upozornila i na riziko opačného efektu; zejména u osob pod vlivem alkoholu nebo drog může kamera situaci paradoxně vyostřit. V nemocničním prostředí, kde je podíl intoxikovaných pacientů na urgentu značný, to není zanedbatelný detail.

Pilot pokračuje, zájem roste

Původně měl pilot skončit v květnu 2026 a následovat vyhodnocení. Nestalo se tak. V červenci 2026 navštívil nemocnici severoporýnsko-vestfálský ministr vnitra Herbert Reul, aby se s bezpečnostním konceptem seznámil, a kamery stále běžely. Pět měsíců po startu projekt pokračoval a nemocnice zvažovala rozšíření na další exponovaná pracoviště. Definitivní rozhodnutí o trvalém zavedení zatím veřejně nepadlo, ale směr je zřejmý.

A co české nemocnice?

Násilí vůči zdravotníkům není specificky německý problém. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze mluví o každoročním růstu agrese, FN Brno eviduje 70 až 90 případů ročně a za první pololetí 2026 zaznamenala padesát bezpečnostních incidentů. Ve Zlíně i v Jihlavě řešili útok nožem přímo na urgentním příjmu. České nemocnice navíc jako nový faktor zmiňují „sebejistotu po internetu či AI“, která komplikuje komunikaci s personálem.

Řešení ale zatím vypadají jinak než v Dortmundu. České nemocnice sázejí na areálové kamerové systémy, tísňová tlačítka, elektronickou kontrolu vstupu a posilování ostrahy. Nejblíž dortmundskému modelu je FN Brno, která v srpnu 2026 zavedla bodycamy, ovšem pro pracovníky ostrahy, ne pro sestry a lékaře. Úřad pro ochranu osobních údajů přitom v srpnu 2026 zveřejnil doporučení ke kamerovým systémům ve zdravotnictví, takže regulatorní rámec se teprve formuje.

Dortmundský pilot ukazuje jednu věc jasně: kamera na hrudi zdravotní sestry není sci-fi, ale pragmatická odpověď na problém, který se nedařilo vyřešit jinak. Otázka pro české nemocnice nezní, jestli se s podobným násilím potýkají. Zní, kdy budou ochotné odpovědět stejně razantně.

Od pilotů k ostrému provozu za pět měsíců

Bodykamery u Deutsche Bahn nejsou novinkou z jednoho dne. V regionální dopravě DB Regio už před únorovým summitem nosila kameru zhruba čtvrtina z 5 500 zákaznických pracovníků, dobrovolně, v rámci pilotních projektů. Podobně düsseldorfská Rheinbahn testovala od léta 2024 kamery u dvaceti kontrolorů a podle WDR už samotné oznámení „zapínám kameru“ často stačilo ke zklidnění konfliktu. Rheinbahn se rozhodla projekt rozšířit na všechny kontrolory.

Co únorový summit změnil, je měřítko. Summitový slib překlápí dílčí regionální piloty do celoplošné nabídky napříč koncernem. A tempo je překvapivé: dálková doprava DB Fernverkehr přešla do ostrého celoněmeckého provozu bodykamer už 1. července 2026, necelých pět měsíců po summitu. Postupné vybavování pokračuje, ale směr je jasný.

3 262 útoků ročně: co říkají čísla

Statistika, o kterou se celá debata opírá, pochází z bezpečnostního přehledu DB. V roce 2016 evidoval koncern 2 374 fyzických útoků na zaměstnance. V roce 2025 to bylo 3 262, nárůst o 888 případů, tedy o 37 %. Jde o dokonané útoky i pokusy, napříč celým koncernem, nejen o útoky na průvodčí. Přibližně polovina připadá na personál regionálních vlaků: samotná DB Regio hlásila 1 659 případů.

Důležitý kontext: těžké ublížení na zdraví tvoří podle DB jen 1–2 % z celkového počtu. Většina incidentů jsou strkání, kopance a plivání. To neznamená, že jsou banální, ale fatální případy jako ten z Porýní-Falce zůstávají statisticky vzácné. DB sama říká, že cestování v dálkových vlacích je bezpečné a riziko kriminality je vzhledem k počtu cestujících nízké. Problém je jinde: v trvalém tlaku na lidi, kteří denně vynucují pravidla tváří v tvář.

Jak kamera funguje a proč ochránci soukromí protestují

Režim nasazení ve Fernverkehru je přísný. Kamera nahrává pouze obraz, bez zvuku. Zaměstnanec ji zapíná výhradně při konkrétním konfliktu, nikoli průběžně. Cestující má být předem upozorněn. Záznam se šifrovaně ukládá na server a po 72 hodinách se automaticky maže. DB sama do záznamu nenahlíží, přístup má pouze spolková policie, a to jen pokud existuje trestní oznámení a záznam má sloužit jako důkaz.

Přesto je odpor reálný a má oporu v právu. Hessenský pověřenec pro ochranu údajů vydal v červnu 2026 metodické stanovisko, ve kterém bodykamery v dopravě označuje za „silný zásah do základních práv“ a stanovuje úzké podmínky: čistě incidentní zapínání, povinné upozornění, přísný přístupový režim a opatrnost vůči zvukovému záznamu. Stiftung Datenschutz jde ještě dál a upozorňuje, že v kombinaci s 11 000 pevnými kamerami na tisícovce nádraží a videodohledem v 80 % regionálních vlaků vzniká vrstva sledování, která se blíží souvislému obrazu pohybu lidí. A dodává, že vědecké důkazy o tom, že bodykamery skutečně snižují násilí, nejsou jednoznačné.

Provozní data DB přitom vypadají slibně: z více než 500 incidentů, při nichž byla bodykamera v regionální dopravě aktivována, došlo jen v jednom případě k těžkému útoku. Zaměstnanci s kamerou čelili podle interního vyhodnocení méně osobním útokům než kontrolní skupina. Pozitivní provozní zkušenost ale ještě není definitivní důkaz.

Policie versus soukromý dopravce: dva různé světy

Zásadní je odlišit bodykamery policie od bodykamer dopravce. Spolková policie má zvláštní zákonnou oporu v § 27a zákona o spolkové policii: může pořizovat otevřené obrazové i zvukové záznamy, smí využívat 30sekundový předzáznam a standardní retenční lhůta je 30 dnů. DB jako soukromý dopravce stojí na obecném GDPR a spolkovém zákoně o ochraně dat: nahrává jen obraz, bez průběžného předzáznamu, se 72hodinovou retencí a výrazně užším přístupem k datům.

Rozdíl není akademický. Právě proto, že DB nemá policejní pravomoci, musí být její režim přísnější, a právě proto je pod drobnohledem dozorových úřadů.

Bodykamery už tu jsou

V Česku zatím žádný železniční dopravce veřejně neoznámil plán na bodykamery pro průvodčí a České dráhy nepublikují srovnatelnou trendovou statistiku útoků na vlakový doprovod. Princip ale cizí není. Přepravní kontroloři Integrované dopravy Středočeského kraje bodykamery už používají: záznam běží po dobu celé kontroly, uchovává se 30 dnů a přístup má pověřená osoba IDSK, případně správní orgány a soudy. Oproti německému modelu je český režim v jednom ohledu širší: kamera běží po celou kontrolu, ne jen při eskalaci.

Únorová tragédie v Porýní-Falci ukázala, že kontrola jízdenky může skončit smrtí. Bodykamera tomu nezabrání. Může ale změnit dynamiku okamžiku, kdy se konflikt láme, a právě o ten okamžik se celý spor vede.

Princip starý přes století, provedení z roku 2026

Scheimpflugův patent z roku 1904 sám odkazoval na ještě starší britský patent Julese Carpentiera z roku 1901, jde tedy o princip starý minimálně 124 let. Přesto ho v moderním dálkoměření nikdo systematicky nevyužíval. Proč? Chyběly tři věci najednou: dostatečně citlivé a rychlé CMOS snímače, levná a přesná optomechanika (čti: 3D tisk) a algoritmy schopné jednorázovou geometrickou kalibrací namapovat pixely na vzdálenost.

GTRI všechny tři díly složil dohromady. V aktivní variantě, kde laser svítí do atmosféry a kamera snímá rozptýlené světlo, tým demonstroval měření aerosolových profilů a optické turbulence v rozsahu od 6 metrů do 4 kilometrů. V květnu 2026 pak přišla pasivní verze: žádný vlastní laser, jen naklopená kamera sledující letící dron. Oktokoptéru i letoun s pevným křídlem systém spolehlivě sledoval do vzdálenosti 1,1 kilometru.

Kde SCHORTY skutečně překonává LiDAR, a kde ne

SCHORTY vítězí tam, kde klasický ToF LiDAR naráží na vlastní složitost:

• Hardwarová jednoduchost. Odpadají rychlé detektory, digitalizační elektronika a přesně pulzované laserové zdroje. Přijímací strana je kamera a objektiv.
• Krátké a střední vzdálenosti. ToF lidary mají u velmi krátkých distancí praktická omezení daná minimální dobou letu; SCHORTY snímá celý objektový pás najednou.
• Nízká hmotnost a spotřeba (SWaP-C). Prototyp z 3D tištěných dílů a běžně dostupných součástek je výrazně lehčí než srovnatelný lidarový modul.
• Atmosférické profilování. Měření rozptylu a turbulence podél laserového paprsku zvládá snapshotově, bez skenování.

Naopak tam, kde potřebujete hustou absolutní hloubkovou mapu celé scény (autonomní řízení, mobilní 3D skenování), LiDAR zůstává nepřekonaný. Průmyslové ToF moduly, jak je popisuje třeba Infineon, měří fázi a amplitudu pro každý pixel s nízkou výpočetní zátěží. SCHORTY má navíc geometrický háček: rozlišení se zhoršuje kvadraticky se vzdáleností. V půl kilometru odpovídá jeden pixel zhruba 25 metrům, v kilometru už stovce metrů. Mimo ideální objektovou rovinu navíc nastupuje defokus a neurčitost.

Event kamera jako další evoluce

Zvlášť zajímavá je varianta s event kamerou Prophesee EVK4. Na rozdíl od klasického snímače, který pořizuje celé snímky v pravidelných intervalech, event kamera reaguje jen na změny jasu: každý pixel pracuje nezávisle a s mikrosekundovou latencí. Pro sledování pohybujícího se cíle proti statickému pozadí je to ideální: dron se v datech „rozsvítí“, zatímco obloha a krajina zmizí.

GTRI navrhl systém tak, aby obě kamery (snímková Basler i událostní Prophesee) sdílely stejnou Scheimpflugovu geometrii s téměř shodnou velikostí pixelu (kolem 4,8 µm). Nejde tedy o jednorázový laboratorní hack, ale o platformu přenositelnou mezi typy senzorů. Budoucí lepší kamera automaticky zlepší i výkon celého systému, protože složitost nestojí v hardwaru, ale v kalibraci a algoritmech.

Co to znamená pro Česko

SCHORTY je zatím americký výzkumný prototyp. K 28. květnu 2026 získal tým grant Tech Ready na přechod od technické validace k průzkumu trhu; komerční produkt s termínem dodání neexistuje.

Stavební bloky jsou ale v Česku dostupné. Basler má v ČR partnerskou síť včetně kontaktu v Ostravě. Na FEL ČVUT běží granty zaměřené na událostmi řízené aktivní vidění a neuromorfní vnímání, katedra měření se věnuje senzorovým systémům pro drony a bezpečnost. A nejbližší praktické uplatnění? ČHMÚ už dnes provozuje síť lidarů a ceilometrů pro monitoring aerosolů v rámci evropské sítě EUMETNET E-PROFILE. Ústav fyziky atmosféry AV ČR má ve zřizovací listině přímo vývoj speciálních měřicích přístrojů. Scheimpflugův dálkoměr by sem zapadl přirozeně: levnější, lehčí, bez nároků na laserový timing.

Skutečný průlom není „kamera porazila LiDAR“

Nejzajímavější na SCHORTY není samotný souboj s LiDARem. Je to posun paradigmatu: část drahého a specializovaného měření vzdálenosti se přesouvá z elektroniky a laserového hardwaru do geometrie, kalibrace a softwaru. Levnější hardware je vykoupen tím, že přesnost a použitelnost víc závisí na kvalitě algoritmů a na tom, zda scéna odpovídá Scheimpflugově geometrii. Kdo zvládne software, může měřit vzdálenost s kamerou za zlomek ceny lidarového modulu. Kdo ne, dostane rozmazaný obrázek s dvacetistupňovým náklonem.

Sto dvacet dva let starý optický princip se právě stal softwarovým problémem. A softwarové problémy mají tendenci se řešit rychle.