Proč právě Fold8 a proč právě teď

Odpověď neleží v jednom parametru, ale v tom, co Samsung tentokrát změnil najednou. Fold8 má širší zavřený displej v poměru 10:16 místo úzkého 21:9 u Fold7. Otevřený 7,6palcový panel v poměru 4:3 konečně dává smysl pro obsah: video, dokumenty, multitasking. A váží 201 gramů, o 14 gramů méně než předchůdce.

Jenže hardware sám by nestačil. Klíčový posun je v softwaru. One UI 9 přineslo dvě věci, které roky bránily majitelům iPhonů v přechodu na Samsung:

• Přenos dat bez aplikace na iPhonu. Stačí na novém Galaxy naskenovat QR kód iPhonem, potvrdit spojení a vybrat data k přenosu. Žádná instalace Smart Switch na starém telefonu, žádné kabely (i když pro WhatsApp může být samostatný krok stále nutný).
• Quick Share kompatibilní se zařízeními Apple. Fold8 umí sdílet soubory s iPhony i MacBooky podobně jako AirDrop. Na Macu stačí otevřít AirDrop pro všechny na deset minut, na Galaxy zapnout sdílení pro zařízení Apple a soubor letí.

Samsung tím odstranil dvě nejčastější výmluvy, proč zůstat u iPhonu: „Nebudu přenášet data“ a „Nebudu moct sdílet s kamarády na Apple.“ Právě kombinace atraktivního hardwaru a nízké bariéry přechodu vysvětluje, proč se podíl bývalých uživatelů iPhonu mezi přecházejícími zdvojnásobil.

Co čísla říkají a co ne

Je důležité rozlišovat, co je doložené a co už je interpretace. Veřejně známe tři údaje: celkový počet přenosů čísel v srpnu (680 346), celkové předobjednávky řady Z8 v Koreji (1,44 milionu) a relativní zdvojnásobení podílu bývalých uživatelů iPhonu mezi přecházejícími k osmé generaci skládaček. Absolutní počet lidí, kteří přešli z iPhonu konkrétně na Fold8, zveřejněn nebyl.

Podle Seoul Economic Daily trend táhli především mladší kupující: zákazníci ve věku od teenagerů po třicátníky tvořili polovinu všech objednávek řady Z8. To vysvětluje, proč je fenomén tak viditelný na sociálních sítích a v online komunitách.

Zároveň platí, že skládačky globálně v roce 2025 tvořily pouhých 1,6 procenta všech dodaných smartphonů. Nejde tedy o plošný útěk od iPhonu napříč celým trhem, ale o výrazný posun uvnitř prémiového segmentu na domácím trhu Samsungu. Silný moment jednoho modelu v jednom segmentu na jednom trhu. Ale moment, který tu dosud nebyl.

Co to znamená pro Česko

Technicky totéž může fungovat i u nás. Samsung CZ oficiálně potvrzuje, že vylepšený přenos z iOS je dostupný na zařízeních s Androidem 17 a iOS 26.6 i v českém regionu. Quick Share s podporou zařízení Apple běží na Fold8, Fold8 Ultra i Flip8.

A zájem tu je. Samsung pro český trh hlásí rekordní předobjednávky a 70% meziroční růst kombinovaných objednávek Fold8 a Fold8 Ultra oproti Fold7. V rámci Evropy tvořil Fold8 asi 41 procent celkového předobjednávkového mixu. Veřejná čísla od třetích prodejců, jako jsou Alza nebo operátoři, ale chybí, takže nelze potvrdit, zda se i v Česku odehrává stejný přechod z iPhonu jako v Koreji.

Apple se chystá odpovědět

Na 9. září 2026 má Apple naplánovaný event „Surprise and shine“. Counterpoint Research očekává, že Apple představí vlastní skládací telefon, široký knižní formát s důrazem na multitasking a AI. Analytici odhadují, že by Apple mohl v prvním roce zabrat kolem 28 procent globálního skládacího trhu, i když upozorňují na možné počáteční výrobní limity.

Samsung má tedy náskok v měsících, ne v letech. Fold8 ukázal, že skládačka může být reálnou alternativou k iPhonu, ne jen technologickou kuriozitou. Otázka zní, jestli si Samsung tento náskok udrží, až Apple vstoupí na stejné hřiště. Jedno je ale jisté: bariéra přechodu z iPhonu na Galaxy právě spadla na historické minimum a srpnová čísla z Koreje ukazují, že to lidé zaregistrovali.

Co přesně Korejci vyvinuli a proč je to jiné

Základ tvoří transparentní polykarbonátový substrát, tedy plast, nikoli sklo. Na něj tým nanesl speciální mezivrstvu (primer na bázi siloxan-epoxidové směsi) a teprve na ni tvrdý ochranný nátěr (hardcoat). Právě mezivrstva je klíčem celého řešení. Bez ní se totiž děje přesně to, co výrobce odolných fólií trápí už roky: tvrdá vrstva nanesená přímo na polykarbonát způsobí, že materiál zkřehne. V patentových datech je to vidět dramaticky: nárazová odolnost samotného polykarbonátu činila kolem 50 joulů, po přidání hardcoatu bez primeru spadla na pouhých 7,4 až 7,8 joulu. S primerem se vrátila přibližně na 41 joulů.

Jinými slovy: GIST nevynalezl tvrdý povlak na plast. To umí spousta firem. Vyvinul způsob, jak tvrdý povlak na plast nanést, aniž by se zničila jeho schopnost absorbovat nárazy a ohýbat se.

Srovnání s Gorilla Glass: orientační, ne identické

Tvrdost „jako Gorilla Glass“ si zaslouží vysvětlení. GIST deklaruje tvrdost 7H v takzvaném testu tvrdosti tužkou, což je standardizovaná metoda, při které se po povrchu táhne tužka dané tvrdosti a sleduje se, zda zanechá viditelnou rýhu. Corning u svého Gorilla Armor, aktuálně nejodolnějšího komerčního krycího skla nasazeného například v Samsungu Galaxy S24 Ultra, veřejně komunikuje jiné testy: vlastní Scratch Bot a pádové testy na betonový povrch, kde uvádí až trojnásobně lepší výsledky při pádu a více než čtyřnásobnou odolnost proti poškrábání oproti konkurenčním aluminosilikátovým sklům.

Přímý souboj „kdo vyhrává“ z těchto dat udělat nelze, protože metodiky se liší. Co ale říct lze: GIST dosáhl u plastového materiálu úrovně povrchové tvrdosti, která se řadí mezi tvrdé ochranné materiály, nikoli měkké fólie. A k tomu přidal něco, co Gorilla Glass ze své podstaty neumí – schopnost ohýbání bez křehkého lomu.

Patent existuje, masová výroba zatím ne

Korejský patent KR102664602B1 byl udělen 10. května 2024. Chrání skladbu laminátu, výrobní postup i jeho použití jako krycího okna displeje. Jako vynálezci na něm figurují Kang Hong-kju, Kim Sang-čcho a Čong Hjon-sok. V únoru 2025 byla navíc zveřejněna navazující americká patentová přihláška US20250059399A1, která je dosud ve fázi posuzování, což potvrzuje snahu chránit technologii i na klíčovém americkém trhu.

Patent získal hodnocení AA v systému SMART5, který provozuje korejská organizace KIPA. Jde o objektivní hodnoticí nástroj posuzující právní sílu, technologickou hodnotu a využitelnost patentu. Vysoké hodnocení potvrzuje kvalitu řešení, neznamená však automaticky rychlý vstup do výroby.

A právě tady je potřeba být přesný. Tisková zpráva GIST z května 2026 hovoří o probíhajícím technologickém transferu a o tom, že materiál je navržen pro velkoplošné výrobní procesy. To znamená, že technologie je škálovatelná a institut aktivně hledá průmyslového partnera. Žádná konkrétní továrna, žádný výrobce telefonů ani datum zahájení výroby však veřejně oznámeny nebyly. Tvrzení, že „chystají masovou výrobu“, tedy odpovídá fázi avizované komercializace, nikoli již rozběhnuté výrobě.

Nejen telefony a nejen fólie na nalepení

Zajímavé je, že GIST svůj materiál neprezentuje primárně jako příslušenství, které si koupíte v obchodě a nalepíte na telefon. Jde o integrované krycí okno displeje, tedy komponentu, kterou by výrobce zabudoval přímo do zařízení. Akademický článek v repozitáři GIST navíc ukazuje širší záběr: materiál míří také do organických fotovoltaických modulů, zakřivených velkoplošných panelů a automobilových displejů.

Optické parametry tomu odpovídají. Samotný polykarbonátový substrát měl propustnost světla 90,54 % a zákal pouhých 0,23 %. Přidání dalších vrstev tyto hodnoty zásadně nezhoršilo, což je pro displeje klíčové – sebeodolnější materiál je totiž k ničemu, pokud zkresluje obraz.

Co to znamená pro běžného uživatele? Pokud se technologie dostane do telefonů, pravděpodobně ji nedostanete jako fólii v krabičce, ale jako tovární součást displeje. Ochranná skla a fólie z e-shopů tím nezaniknou, zůstanou jako levná, snadno vyměnitelná obětní vrstva. Telefon pod nimi ale bude mít vlastní ochrannou vrstvu.

Proč to trvá tak dlouho

Otázka, proč něco tak logického, jako je tvrdý a zároveň ohebný plast, nevzniklo dříve, má jednoduchou odpověď: materiálová fyzika to dlouho bez kompromisů neumožňovala. Běžné PET fólie mají slušnou flexibilitu, ale bez kvalitního hardcoatu se snadno poškrábou. TPU fólie jsou měkké a dobře se přizpůsobují zakřiveným hranám, jejich povrch je ale náchylný ke škrábancům. A kdykoli se někdo pokusil nanést tvrdou vrstvu na pružný základ, výsledek buď popraskal, nebo ztratil schopnost absorbovat nárazy.

GIST tento problém vyřešil. Mezivrstva primeru funguje jako bariéra proti pronikání rozpouštědel z hardcoatu do polykarbonátu a zároveň jako pružný spoj mezi dvěma vrstvami s odlišnými chemickými vlastnostmi. Jde o elegantní řešení, které si ale vyžádalo roky laboratorního vývoje.

Časová osa zatím vypadá takto: korejský patent byl udělen v květnu 2024, americká patentová přihláška zveřejněna v únoru 2025, tisková zpráva GIST vyšla v květnu 2026 a akademický článek je datovaný červnem 2026. Žádný telefon s touto technologií, žádný OEM partner ani termín zahájení výroby zatím oznámeny nebyly. Realistický scénář proto je, že první komerční nasazení, pokud k němu skutečně dojde, je otázkou let, nikoli měsíců.

Křemík, který sám sebe ničí

Křemík je jako anodový materiál lákavý už od přelomu tisíciletí. Teoretická kapacita je oproti grafitu zhruba desetkrát vyšší. Jenže při ukládání lithia se křemíkové částice rozpínají o více než 300 % svého objemu a při vybíjení se zase smršťují. Výsledek připomíná opakované nafukování a vyfukování balónku: materiál praská, ztrácí elektrický kontakt s okolím a článek musí znovu vytvářet vrstvu na povrchu elektrody, která spotřebovává část dostupného lithia. Kapacita tak klesá cyklus za cyklem.

Přehledová studie v Nature Energy z roku 2023 tento problém shrnuje do několika klíčových bariér: objemové změny, bezpečnost, životnost, cena a skutečná energetická hustota celého článku. Právě kvůli těmto omezením se křemík navzdory svému potenciálu dosud masově neprosadil v elektromobilech. Starší pokusy sahaly od nanostruktur přes kompozity křemíku s uhlíkem až po různá chemicky zesíťovaná pojiva. Žádný z těchto přístupů však nedokázal vyřešit všechny problémy současně.

Co korejský tým udělal jinak

Klíčovou postavou této výzkumné linie je Soojin Parková z POSTECH, která se křemíkovým anodám a jejich pojivům věnuje dlouhodobě, minimálně od roku 2020. Původní práce z roku 2023, kterou Parková publikovala společně s Joun Su Kimem a Čegonem Rjuem ze Sogang University, přinesla zásadní posun v návrhu pojiva, tedy „lepidla“, které drží částice elektrody pohromadě.

Předchozí přístupy stavěly hlavně na vodíkových vazbách a chemickém zesíťování. Síla vodíkových vazeb se pohybuje přibližně kolem 10–65 kJ/mol. Korejský tým přidal silnější, ale stále reverzibilní coulombické interakce mezi kladně a záporně nabitými segmenty polymeru, které mohou dosahovat přibližně 250 kJ/mol. Pojivo tak drží elektrodu pevně, ale zároveň se dokáže přizpůsobit objemovým změnám křemíku, aniž by se nevratně rozpadlo. Navíc do struktury zabudovali segmenty z polyethylenglykolu (PEG), které usnadňují pohyb lithiových iontů a umožňují výrobu silnějších, praktičtějších elektrod.

Na tuto práci navázaly další kroky. V květnu 2025 POSTECH společně se Sogang oznámil výsledky takzvaného „interlocked“ rozhraní mezi elektrodou a elektrolytem; pouch článek dosáhl hustoty energie 403,7 Wh/kg a 1 300 Wh/l. A v dubnu 2026 vyšla v Nature Communications navazující studie, tentokrát s konsorciem zahrnujícím Seoul National University a LG Energy Solution. Ta představila článek s kapacitou 1,26 Ah a hustotou energie 402 Wh/kg, který zvládl tisíc cyklů při rychlém nabíjení (2C). Nejde tedy o jednorázový experiment, ale o víceletou výzkumnou linii, která se postupně posouvá od chemických návrhů k měřitelným parametrům reálných článků.

Od laboratoře k silnici je pořád daleko

Laboratorní pouch článek a trakční baterie v autě jsou dvě zcela odlišné věci. Cesta vede přes dlouhodobé testy životnosti, bezpečnostní kvalifikace, výrobní škálování a validaci s automobilkami. Každý z těchto kroků trvá roky. Přesto se materiály s křemíkovou anodou už dostávají z akademické sféry do průmyslu:

• Group14 v březnu 2026 spustil v jihokorejském Sangdžu výrobu křemíkového anodového materiálu v měřítku určeném pro elektromobilový průmysl s kapacitou kolem 10 GWh.
• POSCO Future M cílí na masovou výrobu a dodávky materiálů s křemíkovou anodou v roce 2028, přičemž explicitně mluví o prémiovém segmentu elektromobilů.
• Sila v září 2025 otevřela v americkém Moses Lake první továrnu na křemíkové anody v automobilovém měřítku a spolupracuje s Mercedes-Benzem na modelu EQG.

Společný jmenovatel? Všichni dodavatelé míří nejdříve na dražší vozy, kde zákazníci ocení delší dojezd nebo rychlejší nabíjení. Levnější masový segment přijde na řadu až s dalším škálováním výroby, což je podle současného vývoje realisticky otázka druhé poloviny této dekády.

Není to jediná cesta, ale je nejblíž dnešní realitě

Křemíková anoda není jedinou nadějí bateriového světa. Pevnolátkové články slibují podobně vysokou hustotu energie; Factorial společně se Stellantisem v červnu 2026 představil vývojový článek s hustotou 375 Wh/kg a možností nabíjení z 15 na 90 % za 18 minut. Stále ale šlo o testovací technologii, nikoli sériový automobil. Vodíkové palivové články zase nabízejí rychlé tankování a dlouhý dojezd, ale jejich infrastruktura zůstává omezená na několik regionů světa.

Výhoda přístupu s křemíkovou anodou spočívá v tom, že vylepšuje již existující lithium-iontovou architekturu. Dodavatelé mluví o kompatibilitě se současnými výrobními linkami bez zásadních úprav. Není nutné stavět úplně nový typ baterie, stačí upravit materiál anody. Je to evoluční, nikoli revoluční krok. A právě proto má podle nás velkou šanci dostat se do sériových elektromobilů dříve než některé radikálnější technologie.

Číslo 3 000 km na jedno nabití dnes žádné auto nenabídne. Výzkum Soojin Parkové a jejích kolegů ale ukazuje, že jeden z hlavních fyzikálních limitů, který křemíkovým anodám více než dvacet let bránil, už nemusí být nepřekonatelný. A průmysl na tento směr reaguje.