Jak tvrdá blokace vlastně je

Rozsáhlejší omezení Telegramu začalo podle dat OONI kolem 20. března 2026 a postupně sílilo. K 10. dubnu dosáhla míra anomálií při přístupu 95 procent, což byla nejvyšší hodnota, jakou nezávislé měření u Telegramu v Rusku do té doby zaznamenalo. Pro srovnání: WhatsApp a Signal vykazovaly ve stejném období zhruba 89 procent anomálií. Telegram se tak dostal mezi nejtvrději omezované komunikační platformy v Rusku.

Důležité je rozlišit, co ta čísla znamenají. Nejde o „vypnutí aplikace“ jako takové. Roskomnadzor filtruje a blokuje síťový provoz na úrovni poskytovatelů připojení pomocí technologie hloubkové inspekce paketů (DPI). Aplikace zůstává nainstalovaná v telefonech, ale bez obcházecích nástrojů může být přístup k serverům Telegramu z mnoha ruských sítí výrazně omezený. Veřejně dostupná data přitom nemluví o stoprocentní blokaci a na některých testovaných sítích přístup stále prochází. Formulace o „úplném zablokování“ tak vychází především z Durovova vyjádření, zatímco měření OONI ukazuje velmi rozsáhlé, ale ne absolutní omezení.

Proč Kreml blokuje platformu, kterou sám používal

Paradox celé situace je zřejmý: Telegram nebyl v Rusku okrajová služba disidentů. AP ho popisuje jako druhý nejpopulárnější messenger v zemi. Státní instituce přes něj komunikovaly s občany, prokremelští váleční blogeři na něm budovali statisícové kanály a podpůrné sítě kolem armády přes něj organizovaly sbírky na vybavení pro vojáky.

Oficiální zdůvodnění Roskomnadzoru mluví o „kriminální a teroristické aktivitě“ na platformě. Ministr digitalizace Maksut Šadajev přidal argument, že zahraniční zpravodajské služby mají přístup ke korespondenci ruských vojáků. Motivace ruských úřadů ale zahrnuje širší otázku kontroly digitální komunikace. Po tvrdém zásahu proti WhatsAppu se Telegram stal dalším významným cílem a zároveň platformou, která konkuruje státem podporovanému messengeru MAX.

MAX je multifunkční aplikace s chaty, hovory, kanály, miniaplikacemi a napojením na státní digitální služby. Od 1. září 2025 je povinně předinstalovaná na zařízeních prodávaných v Rusku. Ministerstvo digitalizace tvrdí, že její používání je dobrovolné. Zásady ochrany soukromí MAXu přitom počítají se zpracováním například IP adresy, údajů o zařízení, polohy a aktivity v aplikaci a s možností napojení na státní informační systémy. Analytici Carnegie Endowment popisují rozvoj MAXu také v kontextu snahy ruských úřadů přesouvat digitální komunikaci do prostředí, nad kterým mají větší kontrolu.

Jak Rusové blokaci obcházejí

Pavel Durov na svém kanálu zveřejnil sérii doporučení, která mají uživatelům pomoci zachovat přístup ke službě:

• Mít připravených několik VPN a proxy služeb, protože jednotlivé služby mohou být blokovány.
• Průběžně aktualizovat Telegram, jeho nové verze obsahují úpravy zaměřené na ztížení detekce provozu.
• Pomoci s nastavením rodině, protože méně technicky zdatní uživatelé si VPN nemusí umět nastavit sami.
• Neotvírat ruské aplikace při běhu VPN, podle Durova mohou pomáhat s odhalováním používaných obcházecích nástrojů.

Přesný technický mechanismus nových anticenzurních úprav Durov veřejně nepopsal. Obecně jde o techniky, které mají ztížit rozpoznání a blokování provozu Telegramu. Nezávislý podrobný technický rozbor konkrétních změn v otevřených zdrojích zatím chybí, ale Durov týden po zpřísnění blokace tvrdil, že používání služby zůstává stabilní.

Rizika ale existují. Ruské úřady aktivně blokují VPN protokoly a servery, omezují dostupnost nástrojů pro obcházení cenzury a podle Deutsche Welle tlak na VPN služby dál utahují. Samotné použití VPN není podle dostupných zdrojů Human Rights Watch popsáno jako obecně zakázaná činnost, ale používání nástrojů pro obcházení blokací může v některých situacích přinášet právní rizika.

Válka o kontrolu informačního prostoru

Blokace Telegramu není izolovaný krok. Je dalším dílkem v systému, který Carnegie Endowment označuje za „suverénní internet“, tedy ruský model kontroly síťové infrastruktury s národním DNS, systémem SORM pro odposlech a hloubkovou inspekcí paketů. Rusko rozšiřuje schopnost kontrolovat vlastní internetovou infrastrukturu, i když míra kontroly a technické možnosti nejsou totožné s čínským modelem Velkého firewallu.

Právě politická cena blokace je zajímavá. Omezení Telegramu vyvolalo kritiku i uvnitř proruského tábora. Politik Sergej Mironov veřejně varoval před dopadem na vojáky. Váleční blogeři, kteří jinak podporují Kreml, protestovali proti omezení svého hlavního distribučního kanálu. A běžní Rusové, kteří přes Telegram komunikovali s rodinou na frontě, najednou potřebují technické znalosti a nástroje k obcházení blokace.

Blokace tak ukazuje rozdíl mezi technickou možností službu výrazně omezit a schopností přimět její uživatele, aby přešli jinam. OONI naměřilo velmi vysokou míru anomálií, zároveň ale část provozu dál prochází a Telegram se snaží své technické prostředky přizpůsobovat cenzurním zásahům.

Výsledek proto zatím není definitivní. Ruské úřady mohou v blokování pokračovat a zpřísňovat ho, zatímco Telegram a jeho uživatelé mohou hledat další způsoby, jak omezení obejít. Spor se tak netýká jen jedné aplikace, ale také toho, nakolik může stát kontrolovat digitální komunikaci a jak snadné je takovou kontrolu v praxi obejít.

Osmnáct minut trvá záznam, který Bonja v polovině dubna 2026 zveřejnila na svém instagramovém účtu se 13,6 milionu sledujících. Stojí v něm před kamerou a mluví „jménem lidu“, jak sama říká. Jmenuje pět konkrétních problémů: povodně v Dagestánu, znečištění moře u Anapy, pravidla umožňující zabíjení chráněných zvířat, likvidaci dobytka v Novosibirské oblasti a blokování internetu. Ústřední myšlenka je přitom jednoduchá: lidé se Putina bojí, a proto mu jeho okolí neříká pravdu. Blogeři mlčí, umělci mlčí, gubernátoři mlčí. A prezident tak podle Bonji netuší, co se v zemi skutečně děje. Video nasbíralo přes milion lajků a stalo se jedním z nejsdílenějších ruských příspěvků měsíce. O dva dny později stál před novináři mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov a přiznal, že video viděl. Musel, protože se na něj novináři přímo zeptali a ignorovat virál takového rozsahu by znamenalo nechat prostor cizím interpretacím.

Co přesně Peskov řekl, a co neřekl

Na brífinku 16. dubna 2026 Peskov výslovně uvedl, že video je „dost populární“ a má „hodně zhlédnutí“. Dodal, že na problémech, které Bonja nastolila, se už pracuje. Žádný konkrétní krok, žádný termín, žádný slib. Klasická krizová komunikace: ukázat, že Kreml „vidí“, aniž by cokoli slíbil. Důležitý detail: reagoval mluvčí prezidenta, ne prezident sám. Putin se k videu nevyjádřil. Peskovova odpověď měla spíš uklidňovací charakter: ano, víme o tom, ano, řeší se to, ne, není důvod k panice. Jenže právě potřeba uklidňovat ukazuje, jak silně video rezonovalo.

Loajální kritička, ne disidentka

Bonja není Alexej Navalnyj. Není to opoziční politička ani protiválečná aktivistka. Žije v Monaku, buduje kariéru na lifestylovém obsahu a sama opakovaně zdůrazňuje, že Putina podporuje. Její kritika funguje přes starý ruský vzorec: dobrý car, špatní úředníci. Neříká „Putin za to může“, říká „Putin neví, co se děje, protože mu to nikdo neřekne“. Pro režimově loajální publikum je to mnohem stravitelnější než otevřená opozice. A právě proto to zasáhlo tak široce: oslovila lidi, kteří by klasickou opozici odmítli.

Po Peskovově reakci Bonja nepřitvrdila. Naopak odmítla rozhovory s médii a znovu se distancovala od jakékoli opoziční role. Podle RFE/RL jí pobyt mimo Rusko poskytuje určitou ochranu před přímou represí, ale neznamená to nulové následky. Z prokremelského prostředí čelila ostrým útokům, státní televize ji napadla a celý případ se proměnil v mediální přestřelku mezi loajalisty a těmi, kdo v Bonjině videu viděli odraz skutečné nálady společnosti.

Týden, kdy se Rusům zkomplikoval internet

Video nezasáhlo do vzduchoprázdna. Vyšlo ve stejných dnech, kdy ruský stát masivně přitáhl šrouby digitální kontroly. Už 28. března 2026 proběhlo jednání s platformami o blokování VPN. Kolem 15. dubna začaly dopady: e-shop Ozon, streamovací služba Kinopoisk i bankovní aplikace přestaly fungovat uživatelům se zapnutou VPN. Podle The Moscow Times se blokace dotkly i státního portálu Gosuslugi, tedy brány, přes kterou Rusové vyřizují úřední záležitosti od daní po sociální dávky.

Paradox je zjevný: stát blokuje nástroje, které lidé používají k přístupu na zahraniční weby, ale zároveň tím rozbíjí fungování vlastních domácích služeb. Pavel Durov, zakladatel Telegramu, veřejně prohlásil, že pokus blokovat VPN vyvolal problémy v ruském platebním systému. Moskevské metro dočasně pouštělo cestující přes turnikety zdarma, protože nefungovaly platby. Některé obchody žádaly hotovost. Oficiální potvrzení této příčiny ze strany úřadů sice chybí, ale časová shoda je nápadná.

Pro běžného Rusa to znamená absurdní každodenní realitu: VPN vypnout, aby fungovala banka, VPN zapnout, aby se dostal na zahraniční web. A doufat, že přepínání mezi dvěma režimy nezpůsobí další komplikace.

Proč zrovna teď a co to znamená

Bonja trefila náladu. Její video není izolovaný incident, ale symptom širší nespokojenosti, která se podle analytiků hromadí kolem ekonomických problémů, regionálních krizí a právě internetových omezení. Podle Carnegie Endowment se Rusko posouvá směrem k čínskému modelu digitální kontroly, ale dohání ho chaotičtěji: nemá dlouhodobě budovanou státní infrastrukturu, a tak sahá po hrubších nástrojích, jako jsou plošné blokace a throttling. Výsledkem jsou vedlejší škody, které zasahují i loajální občany.

Sama Bonja ve videu varovala, že společnost je „stlačovaná“ tak dlouho, až jednou může „vystřelit“. Peskov na to odpověděl úřednickým klidem. Žádný termín uvolnění internetových omezení nezazněl. Za používání VPN podle tehdejších vyjádření Kremlu nehrozil trest, ale slovo „zatím“ v tomto kontextu zní spíš jako výhrůžka než jako uklidnění.

Kreml odpověděl celebritě ve stejném týdnu, kdy běžným lidem dál zužoval prostor, kudy se vůbec na internet dostat. Jestli je to ironie, nebo systém, záleží na úhlu pohledu. Výsledek je ale stejný: miliony lidí video viděly a Peskov musel přijít k mikrofonu.

Zabavený telefon, prohledávaná opoziční síť

Andrej Pivovarov, bývalý výkonný ředitel organizace Open Russia a prominentní kritik Kremlu, byl zadržen 31. května 2021 přímo na palubě letadla v Petrohradu. Jeho iPhone 12 okamžitě skončil v rukou vyšetřovatelů. Mezi 15. červnem a 12. červencem 2021 z něj podle ruského expertního dokumentu, který Citizen Lab získal, extrahovali data; hledali konkrétní jména spojená s opozicí, témata navázaná na Open Russia i kontakty dalších aktivistů.

Důkaz je dvojí a vzájemně se potvrzuje. Jednak existuje oficiální ruská forenzní zpráva popisující použití UFED. Jednak nezávislá analýza Citizen Lab odhalila v samotném iPhonu digitální artefakty, které odpovídají stopám po extrakci pomocí těchto nástrojů. Pivovarov byl následně odsouzen v politicky motivovaném procesu a propuštěn až v srpnu 2024 v rámci výměny vězňů. Dnes žije v Německu.

Jeden detail stojí za pozornost: vyšetřovatelé se pokusili prolomit i Pivovarovův MacBook. Neuspěli. Šifrování a neznalost hesla je zastavily. Stát, který disponuje forenzním nástrojem za miliony, narazil na alfanumerický kód.

Firemní stopka, která nic nezastavila

Cellebrite oznámil konec byznysu v Rusku 18. března 2021. Stalo se tak pod tlakem, který vyvolal předchozí případ; investigativní ruské médium Mediazona v březnu 2021 popsalo, jak vyšetřovatelé už v prosinci 2020 použili UFED na telefonech opoziční političky Ljubov Sobolové a jejího kameramana Abdulkerima Abdulkerimova. U kameramanova iPhonu se jim podařilo data kompletně zkopírovat.

Případ Pivovarova je pro Cellebrite výrazně nepříjemnější. Spadá až za oficiální hranici ukončení služeb a je doložen jak ruským dokumentem, tak nezávislou forenzní analýzou. Firma ve svém vyjádření tvrdí, že jakékoli použití po březnu 2021 bylo „zcela neoprávněné“. Jenže v dokumentu pro americkou Komisi pro cenné papíry (SEC) z května 2021 sama přiznává, že i přes přijatá opatření může dojít k poskytnutí softwaru v rozporu s exportními pravidly.

Jak se tedy ruské orgány k funkčnímu nástroji dostaly? Veřejně není doložen žádný nový prodej po březnu 2021. Nejpravděpodobnější vysvětlení je, že šlo o dříve dodané zařízení a software, které v Rusku jednoduše zůstaly. Občanské organizace přitom už v roce 2021 požadovaly nejen ukončení prodeje, ale i vzdálenou deaktivaci kusů, které už v zemi byly. V otevřeném dopise z června 2026 se Citizen Lab, Access Now a sám Pivovarov ptají Cellebrite přímo: byl deaktivační kód někdy skutečně použit? Odpověď zatím nepřišla.

Sledování nekončí

Případ jednoho prolomení iPhonu by sám o sobě mohl vypadat jako izolovaná epizoda. Jenže data ukazují na systém. Citizen Lab v srpnu 2024 popsal sofistikovanou phishingovou kampaň připisovanou skupině COLDRIVER, napojené na FSB, která cílila na ruské i zahraniční aktivisty, novináře a lidskoprávní pracovníky. Mezi terči se objevila i jména z Pivovarovovy sociální sítě, například Anastasija Burakovová nebo Maxim Dbar. Citizen Lab uvádí, že korelace mezi extrahovanými kontakty a pozdějším cílením „si zaslouží další vyšetřování“ a že existuje možnost, že data z telefonu pomohla při dalším sledování opozice v exilu.

Řetězec je logický a opakuje se: zabavení telefonu, extrakce dat, prohledávání následných kontaktů a témat, cílení sociální sítě oběti. Nejde o teorii, jde o doložený model represe.

Cellebrite roste, otázky zůstávají

Zatímco lidskoprávní organizace bijí na poplach, Cellebrite hlásí rekordní čísla. V prvním čtvrtletí 2026 firma vykázala tržby přes 3,2 miliardy korun a mezi nové produkty vyzdvihuje AI nástroj Genesis, pokročilé odemykání zařízení i platformy Guardian Investigate. Citizen Lab varuje, že umělá inteligence zabudovaná do forenzních produktů může automatizovat analýzu vzorců chování a mapování sociálních grafů, tedy přesně to, co autoritářské režimy potřebují k systematickému sledování opozice.

A nejde jen o Rusko. Citizen Lab připomíná srbský případ, kdy byla technologie Cellebrite využita proti aktivistům a novinářům. Access Now zmiňuje historii prodejů od Venezuely po Myanmar. Riziko zneužití je mezinárodní.

České bezpečnostní složky přitom nástroje Cellebrite rovněž pořizují; veřejná zakázka Generálního ředitelství cel z prosince 2024 zahrnuje licenci UFED 4PC i prémiovou verzi. V českém právním rámci je ovšem použití vázáno na trestní řízení podle trestního řádu, nikoli na svévolné sledování. Rozdíl mezi Prahou a Moskvou nespočívá v technologii. Spočívá v tom, kdo a za jakých pravidel smí zmáčknout tlačítko „Extract“.

Co může udělat jednotlivec

Pivovarovův MacBook, který vyšetřovatelé neprolomili, je nejkonkrétnější odpověď na otázku, zda se před forenzní extrakcí lze bránit. Dlouhý alfanumerický kód místo čtyřmístného PINu, minimum citlivých dat na jednom zařízení, vypnutý a zašifrovaný přístroj před rizikovým kontaktem – to vše zvyšuje šanci. Access Now doporučuje silné dvoufaktorové ověření a varuje před SMS jako slabším druhým faktorem. Citizen Lab radí individuální bezpečnostní přípravu pro každého, komu hrozí zabavení zařízení. Žádné opatření není stoprocentní záruka. Ale rozdíl mezi prolomením za hodiny a neprolomením vůbec může být jeden silný kód.

Cellebrite mezitím investorům slibuje růst a inovace. Občanským organizacím dluží odpovědi na základní otázky. A ruská opozice ví, že papírový odchod firmy z trhu neznamená, že její nástroje odešly taky.