Dvě sestavy, jedna skříň

První sestava slouží jako herní stroj. Pohání ji Ryzen 7 5800X3D, osmijádrový procesor s technologií 3D V-Cache, který AMD uvedlo v dubnu 2022, tedy přesně v době, kdy projekt startoval. Doplňuje ho 32 GB operační paměti DDR4 a grafika EVGA RTX 3080 Ti.

Druhá sestava je zamýšlená jako server. Srdcem je šestnáctijádrový Ryzen 9 5950X s 64 GB DDR4 CL14 a opět RTX 3080 Ti. Obě desky jsou identické, ASUS ProArt X570-CREATOR WIFI ve formátu ATX. Obě sestavy běží na Linuxu: hlavní na Pop!_OS, serverová na Linux Mint.

Důležité je, co to není. Dvě grafiky v jednom stroji neznamenají dvojnásobný herní výkon. Karty pracují nezávisle, každá pro svůj systém. Nejde o SLI ani o žádné propojení do jednoho výpočetního celku.

Proč to trvalo čtyři roky

Yam_Founder opakovaně vysvětluje, že nešlo o složení komponent z krabice. Stavěl od nuly: svařoval rám, navrhoval rozmístění zón, ohýbal skleněné trubky, vyráběl vyjímatelné zásobníky pro základní desky a ručně zapojoval přední panel s desítkami přepínačů a kontrolek. Sám říká, že „to prostě trvalo“ a že shánění specifických dílů zabralo měsíce.

Výsledek připomíná spíš průmyslový rozvaděč než počítačovou skříň. Přední panel má tři sekce:

• Levá část – zapínání a vypínání obou počítačů, kontrolky napájení a disků, klíčové blokovací spínače pro servisní režim.
• Střed – volba napájecího zdroje pro řadič, nastavení pump a ventilátorů, kontrolky pump a průtokoměrů.
• Pravá část – reset, mazání CMOS, izolace pump a sekcí, přídavná pumpa s klíčovým zámkem.

Reakce komunity na Redditu mluví za vše. Uživatelé přirovnávají stroj k lékařskému přístroji, řídicímu panelu jaderné elektrárny nebo raketové technice.

Průmyslová logika údržby v domácím počítači

Nejzajímavější na celém projektu není hrubý výkon, ale způsob, jakým autor přenesl logiku průmyslové údržby do hobby PC. Základní desky sedí na vyjímatelných zásobnících, vytáhnete je jako zásuvku, aniž byste rozebírali zbytek. Chladicí okruh je rozdělený do izolovatelných zón s rychlospojkami a odkapávacími vanami. Celou konstrukci lze rozdělit na čtyři hlavní části, aniž by bylo nutné vypustit veškerou kapalinu.

Autor sám sdílel konkrétní příklad: když mu jednoho dne nenabootovala grafická karta, vypuštění příslušné sekce a vytažení karty trvalo asi pět minut. U běžného vlastního okruhu by totéž zabralo násobně déle.

Chladicí soustava zahrnuje šest pump D5, tři na každou větev, s maximálním průtokem 180 litrů za hodinu, aktuálně nastaveným na 120 l/h. Systém LEAKSHIELD od Aqua Computer slouží k plnění, odvzdušnění, tlakovému testování i vypouštění. Předtím autor testoval těsnost ručně mýdlovou vodou, postupně od jednoho do zhruba 0,83 baru (12 psi). Výsledek? Teplota kapaliny při zátěži drží jen 6,5 °C nad okolní teplotou, v klidu 4–5 °C. Obrovská plocha radiátorů není samoúčelná, autor ji zvolil proto, aby ventilátory mohly běžet pomaleji a stroj byl tišší.

Starší hardware, vědomá volba

Ryzen 5000 a RTX 3080 Ti nejsou v roce 2026 špička. Dnešní jednodeskový high-end nabízí Ryzen 9 9950X3D se 16 jádry na architektuře Zen 5 a 128 MB L3 cache nebo GeForce RTX 5090 s 32 GB paměti GDDR7. Jediný takový stroj by v čistém výkonu obě poloviny Yam_Founderova sestavení překonal.

Autor to ale ví a nepovažuje to za problém. Když projekt v roce 2022 začínal, šlo o čerstvý hardware. Dnes říká, že „dělá to, co potřebuje“, a u platformy AM4 hodlá zatím zůstat. Celková cena projektu zůstává neznámá, jediný konkrétní údaj jsou fitinky za zhruba 50 000 Kč, přičemž nerezové díly a opletené vedení podle autora vyšly ještě dráž. S dvěma kompletními sestavami a šesti pumpami jde o projekt za statisíce.

Nišová komunita, která žije i v Česku

Vodní chlazení na míru a modding nejsou jen záležitostí amerického Redditu. Na českém fóru PCTuning má sekce „Voda“ přes 660 témat a samostatná fotogalerie vodního chlazení dokumentuje desítky domácích projektů. Yam_Founderova stavba je extrém i v rámci této komunity, ale principy (vlastní okruh, modifikovaná skříň, důraz na servisovatelnost) sdílí s nadšenci po celém světě. Autor sám říká, že by klidně stavěl skříně na míru i pro další lidi.

Čtyři roky, svářečka, šest pump a dvě kompletní PC v jednom rámu. Není to nejrychlejší počítač roku 2026, ale je to pravděpodobně ten nejlépe servisovatelný.

Stroj, který letí bokem jako střela

Blackbird nevypadá jako závodní dron z e-shopu. Je to zhruba dvoukilogramový gyroskopicky stabilizovaný kvadrokoptér, který při rekordním průletu letí bokem, aby byla čelní plocha co nejmenší. Kombinace 3D tištěných dílů z PETG, karbonového rámu a běžně dostupné elektroniky. Podle DroneXL při květnovém pokusu odebíral 400 ampérů po dobu asi deseti sekund a baterie se zahřály na 80 °C. Kinetická energie dvoukilového objektu v rychlosti 730 km/h vychází na zhruba 41 kilojoulů, tedy na energii srovnatelnou s nárazem osobního auta do zdi při 40 km/h.

Biggs v rozhovoru pro australský deník The Australian popsal, že vývoj nebyl lineární. Starší verze Blackbirdu dosáhla v prosinci 2025 hodnoty přes 626 km/h, v lednu 2026 přišla neoficiální špička kolem 690 km/h. Ale květnový skok na 730 km/h stál na jedné konkrétní změně.

Co jsou ty zubaté vrtule a proč fungují

Původní Blackbird létal na sériových vrtulích APC 7×15, s hladkým profilem a standardním stoupáním, nic neobvyklého. Pro květnový pokus tým přešel na ručně vyráběné karbonové čepele s vyšším stoupáním a takzvanou zubatou náběžnou hranou. Nejde o „pilku“ po celé délce listu, ale o sérii drobných zubů podél přední hrany, kudy vzduch na vrtuli naráží jako první.

Účel? Udržet proudění víc podél čepele a méně do stran, tedy omezit ztráty účinnosti, které při extrémní dopředné rychlosti rostou. Odborná práce publikovaná v roce 2026 v časopise Physics of Fluids popisuje mechanismus přesněji: zoubkování na náběžné hraně funguje jako pasivní řízení proudění prostřednictvím generování a modulace vírů. V laboratorním testu přinesla kombinovaná varianta zoubkování na náběžné i odtokové hraně až 7,9% zlepšení tahové účinnosti oproti hladké vrtuli.

Důležité upřesnění: samotný princip zubatých hran není v letectví neznámý. Patentová přihláška na vrtuli s náběžným zoubkováním existuje nejméně od roku 2016 a výzkum se věnoval hlavně snížení hluku u dronů. Novinka spočívá v tom, že v kontextu veřejně známých rychlostních rekordů FPV dronů a v běžné komerční nabídce modelářských vrtulí (kde dominují hladké profily typu APC) takové řešení nikdo nenasadil. Biggs a Kelly byli první, kdo s tím prokazatelně dosáhl rekordních čísel.

Dva dny, dva stroje, jeden přežil

Květnový test v australském vnitrozemí neproběhl hladce. První den tým nasadil nové zubaté vrtule a výsledky byly paradoxně horší než v lednu. Vyšší stoupání kladlo větší nároky na motory, které čepele nedokázaly roztočit dostatečně efektivně. Stroj se dostal k přibližně 630 km/h, pak pilot ztratil FPV obraz. Pracovní vysvětlení? Kombinace slepého místa antén, Dopplerova posunu digitálního video linku a možného přetížení signálu při blízkém průletu. Tým sám přiznává, že příčinu definitivně neprokázal. Zbytky dronu našel večer majitel pozemku.

Druhý den zbýval jediný stroj. Silnější vítr. Poslední šance. A právě tehdy přišla špička 730 km/h po větru a 640 km/h proti němu. Deset sekund plného výkonu, 400 ampérů, baterie na hranici. Blackbird přistál celý.

Proč rekord neplatí, a co by musel splnit

Guinness v kategorii nejrychlejšího kvadrokoptéru na baterie vyžaduje dvousměrné měření přes pevně vymezenou stometrovou zónu, certifikované přístroje a akreditované svědky. Květnový pokus Blackbirdu nic z toho nesplnil. Číslo 685 km/h jako dvousměrný průměr je vlastní výpočet týmu z nejvyšších rychlostí obou směrů, ne oficiálně certifikovaný protokol.

Zajímavé je, že aktuální oficiální rekord 657,59 km/h drží rovněž „kutilové“, otec a syn Bellovi se zakázkovým strojem Peregreen V4. Guinness opakovaně dokumentuje, že v rychlostních kategoriích dronů progres táhnou samostavby, 3D tisk a sdílení návrhů mezi hobby vývojáři, ne velké firmy. Korporace optimalizují spolehlivost, hlučnost a regulaci. Komunita rychlostních nadšenců obětuje výdrž, univerzálnost i bezpečnostní marže jedinému cíli: pár sekund maximální rychlosti.

Dá se Blackbird postavit doma, a smí se s ním létat v Česku?

Drone Pro Hub na své stránce slibuje placené plány zahrnující STL soubory, seznam dílů, nastavení řídicí jednotky a návody. Tisknutelné části mají fungovat na většině běžných FDM tiskáren. Cena ani přesné datum vydání zatím zveřejněny nebyly. Český nadšenec s 3D tiskárnou a zkušenostmi se silovou elektronikou tak pravděpodobně zvládne postavit funkční derivát schopný rychlosti přes 600 km/h, ale ne kopii rekordní verze. Ta stála na ručně vyráběných karbonových vrtulích a karbonové konstrukci od sponzora, což domácí tiskárna nenahradí.

A legálnost? V Česku by takový let v otevřené kategorii EASA prakticky nebyl možný, protože vyžaduje vizuální dohled, FPV potřebuje pozorovatele a rychlostní pokus v řádu stovek km/h dalece přesahuje běžný hobby provoz. Úřad pro civilní letectví odkazuje na DroneMap pro plánování provozu a umožňuje žádosti ve specifické kategorii podle metodiky SORA. ŘLP navíc připomíná, že od září 2025 fungují v Česku zeměpisné zóny s různou úrovní omezení. Rekordní rychlostní pokus by tedy vyžadoval minimálně specifickou kategorii, vhodnou zónu a profesionálně řešené riziko.

Blackbird není zázračná vrtule ani garážový zázrak. Je to ukázka toho, co se stane, když dva lidé s reálným inženýrským zázemím stráví osmnáct měsíců optimalizací každého detailu, včetně tvaru, na který v běžné praxi zatím nikdo nesáhl. Příště možná přijedou s certifikovaným měřením. A pak bude rekord platit i na papíře.