Stroj, který letí bokem jako střela

Blackbird nevypadá jako závodní dron z e-shopu. Je to zhruba dvoukilogramový gyroskopicky stabilizovaný kvadrokoptér, který při rekordním průletu letí bokem, aby byla čelní plocha co nejmenší. Kombinace 3D tištěných dílů z PETG, karbonového rámu a běžně dostupné elektroniky. Podle DroneXL při květnovém pokusu odebíral 400 ampérů po dobu asi deseti sekund a baterie se zahřály na 80 °C. Kinetická energie dvoukilového objektu v rychlosti 730 km/h vychází na zhruba 41 kilojoulů, tedy na energii srovnatelnou s nárazem osobního auta do zdi při 40 km/h.

Biggs v rozhovoru pro australský deník The Australian popsal, že vývoj nebyl lineární. Starší verze Blackbirdu dosáhla v prosinci 2025 hodnoty přes 626 km/h, v lednu 2026 přišla neoficiální špička kolem 690 km/h. Ale květnový skok na 730 km/h stál na jedné konkrétní změně.

Co jsou ty zubaté vrtule a proč fungují

Původní Blackbird létal na sériových vrtulích APC 7×15, s hladkým profilem a standardním stoupáním, nic neobvyklého. Pro květnový pokus tým přešel na ručně vyráběné karbonové čepele s vyšším stoupáním a takzvanou zubatou náběžnou hranou. Nejde o „pilku“ po celé délce listu, ale o sérii drobných zubů podél přední hrany, kudy vzduch na vrtuli naráží jako první.

Účel? Udržet proudění víc podél čepele a méně do stran, tedy omezit ztráty účinnosti, které při extrémní dopředné rychlosti rostou. Odborná práce publikovaná v roce 2026 v časopise Physics of Fluids popisuje mechanismus přesněji: zoubkování na náběžné hraně funguje jako pasivní řízení proudění prostřednictvím generování a modulace vírů. V laboratorním testu přinesla kombinovaná varianta zoubkování na náběžné i odtokové hraně až 7,9% zlepšení tahové účinnosti oproti hladké vrtuli.

Důležité upřesnění: samotný princip zubatých hran není v letectví neznámý. Patentová přihláška na vrtuli s náběžným zoubkováním existuje nejméně od roku 2016 a výzkum se věnoval hlavně snížení hluku u dronů. Novinka spočívá v tom, že v kontextu veřejně známých rychlostních rekordů FPV dronů a v běžné komerční nabídce modelářských vrtulí (kde dominují hladké profily typu APC) takové řešení nikdo nenasadil. Biggs a Kelly byli první, kdo s tím prokazatelně dosáhl rekordních čísel.

Dva dny, dva stroje, jeden přežil

Květnový test v australském vnitrozemí neproběhl hladce. První den tým nasadil nové zubaté vrtule a výsledky byly paradoxně horší než v lednu. Vyšší stoupání kladlo větší nároky na motory, které čepele nedokázaly roztočit dostatečně efektivně. Stroj se dostal k přibližně 630 km/h, pak pilot ztratil FPV obraz. Pracovní vysvětlení? Kombinace slepého místa antén, Dopplerova posunu digitálního video linku a možného přetížení signálu při blízkém průletu. Tým sám přiznává, že příčinu definitivně neprokázal. Zbytky dronu našel večer majitel pozemku.

Druhý den zbýval jediný stroj. Silnější vítr. Poslední šance. A právě tehdy přišla špička 730 km/h po větru a 640 km/h proti němu. Deset sekund plného výkonu, 400 ampérů, baterie na hranici. Blackbird přistál celý.

Proč rekord neplatí, a co by musel splnit

Guinness v kategorii nejrychlejšího kvadrokoptéru na baterie vyžaduje dvousměrné měření přes pevně vymezenou stometrovou zónu, certifikované přístroje a akreditované svědky. Květnový pokus Blackbirdu nic z toho nesplnil. Číslo 685 km/h jako dvousměrný průměr je vlastní výpočet týmu z nejvyšších rychlostí obou směrů, ne oficiálně certifikovaný protokol.

Zajímavé je, že aktuální oficiální rekord 657,59 km/h drží rovněž „kutilové“, otec a syn Bellovi se zakázkovým strojem Peregreen V4. Guinness opakovaně dokumentuje, že v rychlostních kategoriích dronů progres táhnou samostavby, 3D tisk a sdílení návrhů mezi hobby vývojáři, ne velké firmy. Korporace optimalizují spolehlivost, hlučnost a regulaci. Komunita rychlostních nadšenců obětuje výdrž, univerzálnost i bezpečnostní marže jedinému cíli: pár sekund maximální rychlosti.

Dá se Blackbird postavit doma, a smí se s ním létat v Česku?

Drone Pro Hub na své stránce slibuje placené plány zahrnující STL soubory, seznam dílů, nastavení řídicí jednotky a návody. Tisknutelné části mají fungovat na většině běžných FDM tiskáren. Cena ani přesné datum vydání zatím zveřejněny nebyly. Český nadšenec s 3D tiskárnou a zkušenostmi se silovou elektronikou tak pravděpodobně zvládne postavit funkční derivát schopný rychlosti přes 600 km/h, ale ne kopii rekordní verze. Ta stála na ručně vyráběných karbonových vrtulích a karbonové konstrukci od sponzora, což domácí tiskárna nenahradí.

A legálnost? V Česku by takový let v otevřené kategorii EASA prakticky nebyl možný, protože vyžaduje vizuální dohled, FPV potřebuje pozorovatele a rychlostní pokus v řádu stovek km/h dalece přesahuje běžný hobby provoz. Úřad pro civilní letectví odkazuje na DroneMap pro plánování provozu a umožňuje žádosti ve specifické kategorii podle metodiky SORA. ŘLP navíc připomíná, že od září 2025 fungují v Česku zeměpisné zóny s různou úrovní omezení. Rekordní rychlostní pokus by tedy vyžadoval minimálně specifickou kategorii, vhodnou zónu a profesionálně řešené riziko.

Blackbird není zázračná vrtule ani garážový zázrak. Je to ukázka toho, co se stane, když dva lidé s reálným inženýrským zázemím stráví osmnáct měsíců optimalizací každého detailu, včetně tvaru, na který v běžné praxi zatím nikdo nesáhl. Příště možná přijedou s certifikovaným měřením. A pak bude rekord platit i na papíře.