Proč zrovna výrobce mluví o konci

Steven Yang před založením Ankeru pracoval v Googlu. V roce 2011 spustil firmu, která se stala jedním z největších výrobců přenosných nabíječek. Dnes Anker Innovations zaměstnává tisíce lidí a jeho produkty prodává ve více než stovce zemí. Právě proto je Yangův výrok tak neobvyklý – varuje před zánikem kategorie, na které jeho firma vyrostla a na které stále stojí.

Podle výroční zprávy za rok 2025 dosáhly příjmy Ankeru 305 miliard CNY (zhruba 990 miliard Kč). Z toho segment nabíjení a úložišť energie přinesl 154 miliard CNY, tedy přes 50 % všech příjmů. Anker přitom na svém americkém e-shopu v létě 2026 stále nabízí desítky modelů powerbank v ceně přibližně 700 Kč až po více než 2 500 Kč. Rozpor mezi vizí a realitou je zřejmý.

Co by muselo nastat, aby powerbanky dopadly jako iPod

Yangova analogie s mp3 přehrávači má jednu zásadní slabinu: časový horizont. Apple představil iPhone 9. ledna 2007 jako zařízení spojující telefon, iPod a internetový komunikátor. Přesto trvalo patnáct let, než firma v květnu 2022 oznámila konec iPodu s tím, že hudební zážitek je již integrován do iPhonu, Apple Watch a dalších zařízení. Patnáct let od prvního náznaku ke skutečnému dožití.

Aby powerbanky dopadly stejně, muselo by nastat několik věcí:

• Výrazně větší baterie v telefonech. Posun existuje: iPhone 11 nabízel 17 hodin přehrávání videa, iPhone 16 Pro Max už 33 hodin. Dvojnásobek za zhruba pět let. Jenže telefony dnes zároveň slouží k navigaci, streamování, sdílení hotspotu i nabíjení další elektroniky.
• Hustší síť nabíjecích bodů. Aby člověk nepotřeboval záložní zdroj, musí mít kde dobíjet – v kavárnách, vlacích, na letištích. Infrastruktura roste, ale nerovnoměrně.
• Bezdrátové nabíjení na dálku. Zní to jako ideální kandidát, jenže Wireless Power Consortium se soustředí na technologii blízkého pole (Qi2, 25 W). Řešení pro vzdálené pole naráží na problémy s účinností, bezpečností i cenou. Masový standard pro „nabíjení vzduchem“ v dohledné době neexistuje.

Pravděpodobnější scénář proto není jedna zázračná technologie, ale postupné rozplývání potřeby powerbank v ekosystému: lepší baterie, rychlejší dobíjení a více dostupných zásuvek.

Proč to Yang říká právě teď

Rozhovor měl výraznou strategickou rovinu. Yang v něm mluví o čipech, umělé inteligenci a širším hardwaru. Anker se zjevně nechce nechat vnímat jen jako „král powerbank“. Firma už dnes prodává bezdrátové kamery, robotické vysavače, projektory a audio příslušenství. Výrok o zániku powerbank tak může plnit i roli positioningu – signál investorům i zákazníkům, že Anker myslí dál než na přenosné baterie.

Zároveň je tu kontext důvěry. V roce 2025 musel Anker v USA stáhnout několik modelů powerbank kvůli riziku požáru, šlo o oficiální zásah komise CPSC. Yang sám v rozhovoru říká, že značka může důvěru ztratit jednou či dvěma chybami. Mluvit o budoucnosti místo o minulosti je v takové situaci logický komunikační tah.

Má smysl si powerbanku v roce 2026 kupovat?

Podle nás jednoznačně ano, pokud pro ni máte reálné využití. Trh neskončil, výrobci ho dál rozvíjejí a bezdrátové standardy se vyvíjejí evolučně, ne revolučně. Yangova vize dává smysl v horizontu mnoha let, ale není důvodem odkládat nákup, který potřebujete dnes. Čekání v tuto chvíli nepřináší žádnou technologickou prémii.

Yang má pravděpodobně pravdu v tom, že powerbanky nejsou věčná kategorie. Ale stejně jako iPod potřeboval patnáct let na to, aby ho iPhone definitivně nahradil, i powerbanky budou spíš pomalu ustupovat do pozadí, jak se budou zlepšovat telefony, infrastruktura i návyky uživatelů. Ten den zatím nepřišel.

Walkmany: první model za jedenáct tisíc, profesionální řady za podobné částky

Sony Walkman TPS-L2, úplně první model z roku 1979, je dnes sběratelský artefakt. Funkční kus s originálním pouzdrem se na eBay v březnu 2026 prodal za 445,49 USD, tedy přes 10 500 Kč. Nefunkční exemplář téhož modelu určený na díly šel o jedenáct dní později za 150 USD. Rozdíl mezi “hraje” a “nehraje” je tedy zhruba trojnásobný.

V Česku se na Bazoši objevují vyšší řady za srovnatelné částky. Profesionální Sony WM-D6 se tam pohybuje kolem 11 000 Kč, servisovaný DD II po kompletní údržbě zhruba 5 300 Kč. Jde o nabídkové ceny, ne potvrzené prodeje, ale ukazují, kam se trh posouvá. Běžný plastový walkman z konce devadesátek takové hodnoty nemá. Cenu dělá konkrétní modelová řada, ne logo Sony na krytu.

iPod Classic: „mp3 přehrávač“ za tisíce

Když se řekne „starý mp3 přehrávač“, většina lidí si vybaví libovolný přehrávač s USB konektorem a 256 MB paměti. Jenže trh v roce 2026 mluví jasně: hodnotu drží hlavně iPody Classic. Na Bazoši se aktuálně nabízejí zhruba za 2 000 až 5 000 Kč podle generace a stavu. Na eBay se sedmá generace se 160 GB a originální krabicí prodala přibližně za 3 050 Kč, zatímco 120 GB verze bez krabice a se škrábanci za 2 420 Kč. Krabice a kompletnost tedy cenu zvyšují, ale ne dramaticky.

I nefunkční kusy mají kupce. Na Aukru se v únoru 2026 prodal lot dvou iPodů Classic a dvou iPodů Mini „na díly“ za 1 654 Kč. Vyhodit starou elektroniku bez ověření ceny je zkrátka chyba, někdo ty díly využije.

Nokie, handheldy a digicamy: poklad má víc podob

Walkmany a iPody nejsou jediné, co stojí za prověření. Nokia N-Gage QD, ten podivný hybridní telefon a herní konzole, se v dubnu 2026 prodala na eBay se čtyřmi hrami za 275 USD. Nefunkční kus s krabičkou a návody se na Aukru přitom prodal za 2 490 Kč. Luxusní Nokia 8800 se na Bazoši nabízí za 6 000 až 12 500 Kč, její kovové tělo a design z ní dělají i v roce 2026 spíš módní doplněk než telefon.

Naopak ikonická Nokia 3310? Ta se na Aukru prodala za 530 Kč. Je slavná, ale masově rozšířená, a tedy levná. Filmový „banán“ Nokia 8110 se na stejném tržišti nabízí za necelé dva tisíce.

U retro handheldů je trh živý a pravidelný. Game Boy Advance SP se na Bazoši pohybuje kolem 2 900 až 4 000 Kč, Nintendo DS Lite kolem 2 600 Kč. I DS Lite s vadou horního displeje se na Aukru prodalo za 1 060 Kč, stačilo závadu poctivě popsat.

Samostatnou vlnu zažívají digitální kompakty z nultých let. Canon IXUS 70 se na eBay nabízel za 186 USD, Sony Cyber-shot DSC-T7 za 90 až 200 USD podle stavu. Za tím stojí generace Z a sociální sítě: podle MPB oživily TikTok a Instagram estetiku Y2K fotografie a průmyslová asociace CIPA ve své zprávě z února 2026 potvrdila, že kompakty s pevným objektivem rostly v roce 2025 rychleji než jakýkoli jiný segment fotoaparátů.

Jak poznat poklad a jak ho nepodcenit

Největší chyba není starý přístroj vyhodit. Největší chyba je nabídnout ho pod obecným názvem „starý walkman“ bez modelového čísla, bez testu funkčnosti a bez fotek detailů. Právě tím se z potenciálního pokladu stává bazarový kus za stokorunu.

Než cokoli nabídnete k prodeji, projděte si jednoduchý kontrolní seznam:

• Přesné modelové označení – ne „iPod“, ale „iPod Classic 7th gen 160 GB A1238“
• Test funkčnosti – zvuk, nabíjení, displej, tlačítka, čtení médií
• Kosmetický stav – škrábance, praskliny, oxidace bateriového prostoru, chybějící krytky
• Příslušenství – originální kabel, nabíječka, pouzdro, stylus, sluchátka
• Krabice a manuály – u sběratelských kusů mohou zvýšit cenu o desítky procent

A hlavně: než stanovíte cenu, podívejte se na prodané aukce na eBay nebo ukončené nabídky na Aukru. Aktivní inzeráty ukazují přání prodávajícího. Ukončené aukce ukazují reálnou částku, kterou byl někdo ochotný zaplatit.

Stojí za to nechat opravit?

U raritních modelů často ano. Rozdíl mezi nefunkčním a funkčním Sony TPS-L2 je téměř 300 USD, takže servis se v takovém případě obvykle vyplatí. U Nokia N-Gage je skok mezi nefunkčním českým kusem za 2 490 Kč a funkčním zahraničním za 275 USD (přes 6 500 Kč) také výrazný.

U běžnějších iPodů nebo DS Lite už je kalkulace těsnější. Profesionální oprava může spolknout velkou část cenového rozdílu. Podle nás má smysl nejdříve nacenit kus „jak je“ a teprve pak řešit servis, a to hlavně u ikonických a vzácnějších modelů, kde je prostor pro návratnost.

Retro elektronika není investiční zlato. Ale ten jeden správný kus ve šuplíku může mít cenu slušné večeře pro dva, nebo i víkendu na horách.