Mechanický kompromis přežil éru dotykových displejů

Původní problém, zasekávající se páčky, na mobilu samozřejmě neexistuje. Přesto QWERTY drží pozici, a to díky něčemu silnějšímu než mechanika: svalové paměti. Studie publikovaná v roce 2020 ukázala pozoruhodný paradox. Lidé, kteří denně píšou na QWERTY klávesnici, často nedokážou přesně nakreslit, kde které písmeno leží. Jejich prsty to ale vědí. Jde o takzvanou procedurální neboli implicitní znalost: tělo si zapamatovalo pohyby, aniž by se je mozek naučil vědomě popsat.

Na mobilech to funguje stejně. Experiment s různými rozloženími kláves na smartphonu ukázal, že uživatelé známého QWERTY méně hledají jednotlivá písmena a jejich pohyb je výrazně efektivnější. Jakmile se rozložení změní, rychlost psaní padá a oči začnou těkat po displeji. Akademická rešerše shrnující historii mobilního textového vstupu to pojmenovává přímo: u QWERTY hraje roli „investovaný návyk“, jehož cena přeučení je pro většinu lidí příliš vysoká.

Kdo se o změnu pokusil, a proč neuspěl

Alternativy existují. Rozložení Dvořák přeskupuje písmena podle frekvence použití. Colemak je modernější varianta, kterou Microsoft uvádí mezi systémovými rozloženími. Jenže už klasická analýza z roku 1975 nenašla pro Dvořák jednoznačnou rychlostní výhodu oproti standardu. A na mobilech je situace ještě složitější: teoreticky lepší rozložení může být v praxi horší v okamžiku, kdy ho uživatel poprvé otevře a neví, kam sáhnout.

Zajímavé pokusy přišly i od výrobců telefonů:

• BlackBerry zkoušelo technologii SureType, která spojovala telefonní klávesnici s QWERTY logikou do užšího těla přístroje. Později vsadilo na modely Q10 a Q5 s fyzickou QWERTY klávesnicí a displejem.
• Nokia v roce 2004 nabízela přístroje 6800 a 6820 optimalizované pro psaní zpráv a v roce 2010 představila model C3 jako zařízení s QWERTY klávesnicí na platformě Series 40.

Výsledek? Fyzické klávesnice ubíraly místo displeji. A první iPhone ukázal, že dotyková softwarová QWERTY s predikcí textu se lépe hodí pro masový trh. BlackBerry i Nokia nakonec ztratily pozici, ne kvůli klávesnici samotné, ale protože dotykový displej nabídl víc prostoru pro všechno ostatní.

Český QWERTZ: variace na totéž téma

Češi navíc mají vlastní zvláštnost. Výchozí české rozložení na mobilech je QWERTZ, s prohozenými klávesami Y a Z. Podle Unicode CLDR existuje u češtiny samostatně výchozí varianta s horní řadou „qwertz“ a vedle ní alternativa „Czech (qwerty)“ s klasickým anglickým pořadím. Microsoft rozlišuje totéž: rozložení „Czech“ a rozložení „Czech (QWERTY)“.

Kdo by chtěl na svém telefonu přepnout rozložení, může to udělat poměrně snadno. Na iPhonu stačí jít do Nastavení → Obecné → Klávesnice → klepnout na jazyk a vybrat alternativní rozložení. Na Androidu s Gboardem je cesta přes nastavení Gboardu → Jazyky → Přidat klávesnici → vybrat rozložení. Důležité upozornění: u češtiny nemusí být přímo k dispozici Dvořák nebo Colemak, v takovém případě je třeba sáhnout po klávesnici třetí strany.

Nahradí QWERTY hlas nebo umělá inteligence?

Hlasové zadávání i AI nástroje dnes klávesnici spíš doplňují, než nahrazují. Apple v návodu k diktování na iPhonu uvádí, že klávesnice při diktování zůstává otevřená: můžete diktovat a zároveň ručně opravovat. Gboard nabízí totéž. A Apple Intelligence Writing Tools od iOS 18.1 fungují „téměř všude, kde se píše“. Ne místo psaní.

Podle nás by ten, kdo by chtěl QWERTY skutečně nahradit, musel změnit výchozí nastavení současně na iOS i Androidu, vyžadovat silnou predikci a opravu chyb v desítkách jazyků a přesvědčit uživatele, že se jim vyplatí týdny pomalejšího psaní výměnou za nejistý budoucí zisk. Zatím to nikdo nezkusil. A upřímně: je těžké se divit.

Prsty miliard lidí vědí, kde leží každé písmeno. Mozek to často neví, ale prsty ano. A dokud bude levnější snášet nedokonalosti více než 150 let starého kompromisu než přeučit celou planetu, bude se Christopher Latham Sholes dívat z roku 1873 na každý odeslaný text.