Co je SolidFlow a čím se liší od běžných baterií

Technologie SolidFlow se od klasických lithium-iontových baterií výrazně liší. CMBlu ji popisuje jako organickou redox-flow technologii využívající pevné aktivní materiály; systém je založený na vodném elektrolytu, je nehořlavý a obejde se bez lithia, kobaltu i niklu. Zatímco lithium-iontová úložiště se často používají pro aplikace v řádu několika hodin, SolidFlow cílí na vícehodinové až dlouhodobé nasazení přesahující 10 hodin.

Právě délka vybíjení je klíčová. Německo v roce 2025 schválilo připojení bateriových úložišť o celkovém výkonu 54,2 GW a kapacitě 142,4 GWh, což je kapacita blízká souhrnné kapacitě německých přečerpávacích elektráren uváděné v těchto statistikách. Pokud by všechna tato úložiště současně dodávala maximální výkon, jejich zásoba energie by při zjednodušeném výpočtu vystačila přibližně na 2,6 hodiny. Víc baterií tedy automaticky neznamená vyřešenou Dunkelflaute. Proto se pozornost upírá také na technologie, které dokážou dodávat elektřinu po delší dobu.

Kdo stojí za optimismem a kdo brzdí

Nositelem optimismu není německý stát jako celek. Jsou to především CMBlu, energetická společnost Uniper a analytická firma LCP Delta, která v dubnu 2026 zveřejnila studii pro Field Energy. Její model počítá s tím, že při nahrazení 2 GW plynových kapacit ekvivalentním objemem dlouhodobých baterií může být zachována podobná úroveň bezpečnosti dodávek a spotřebitelé by mohli ušetřit až 166 milionů eur ročně. Parita vůči 1 GW plynové kapacity podle modelu nastává u úložišť s délkou vybíjení kolem 16–20 hodin.

Na druhé straně stojí vládní pozice a nezávislé analýzy. Reiche v červnovém projevu výslovně uvedla, že dnešní baterie nedokážou samy pokrýt několikadenní období nízké výroby z obnovitelných zdrojů. Studie norské THEMA Consulting Group pro rok 2035 dospěla k závěru, že baterie samy plynové elektrárny plně nenahradí. Mohou snižovat špičky a část spotřeby plynu, ale bez další řiditelné kapacity se systém neobejde. A německý plán nové řiditelné kapacity s plynem stále počítá. Německo se v lednu 2026 dohodlo s Evropskou komisí na 12 GW nové řiditelné kapacity a zákonný rámec prvních aukcí je nastaven tak, aby podporoval zdroje schopné poskytovat elektřinu i během delších období nízké výroby z obnovitelných zdrojů. Plyn proto zůstává jednou z hlavních uvažovaných možností.

Od laboratoře ke komerčním kontraktům

SolidFlow už není jen laboratorní koncept. Pilotní systém u Uniperu prošel takzvaným Site Acceptance Testem, tedy formálním ověřením funkčnosti na místě. Mercedes-Benz objednal 11MWh systém pro svůj závod v Rastattu, což představuje významnou komerční průmyslovou zakázku. A v bavorském Alzenau už CMBlu provozuje výrobní závod s aktuální kapacitou 1 GWh; další výrobní závod v Řecku má začít produkovat v roce 2027. Firma mluví o výrobní infrastruktuře s kapacitou přes 10 GWh do roku 2029.

Rámcová dohoda s Uniperem z února 2026 nicméně obsahuje podmínky. Velké odběry jsou vázané na technickou zralost, projektové zkušenosti a tržní poptávku a mají začít nejdříve od roku 2027 po tranších minimálně 100 MWh. Jde tedy o významný obchodní příslib, nikoli o potvrzení, že technologie už ve velkém nahradí plynové elektrárny.

Co to znamená pro Česko

Česká energetika sleduje podobný problém, byť v jiném měřítku. Ministerstvo průmyslu a obchodu má od roku 2025 Národní akční plán rozvoje flexibility a v srpnu 2026 zavedlo kapacitní mechanismus formálně otevřený všem technologiím, které splní technické a emisní podmínky. Zároveň ale česká zpráva o flexibilitě počítá do roku 2030 s růstem výkonu plynových zdrojů z 2 368 MW na 3 407 MW a s novou přečerpávací elektrárnou Orlík–Kamýk.

Německý příběh kolem SolidFlow tak pro Česko funguje spíš jako argument: aukce a podpory by neměly počítat výhradně s plynem, ale měly by nechat prostor i pro dlouhodobá úložiště, pokud splní požadované parametry. Pokud se technologie typu SolidFlow v Německu osvědčí v síťovém měřítku, může to být relevantní zkušenost i pro české plánování.

Konec plynu to není, ale jeho monopol na zálohu slábne

Pro opravdu dlouhá období Dunkelflaute, která mohou trvat i řadu dní, samotné baterie ani přečerpávací elektrárny nemusí být ekonomicky ani kapacitně dostačující. Jako jedna z budoucích možností se nabízí zelený vodík, jenže potřebná infrastruktura a výroba zatím nejsou v dostatečném měřítku. SolidFlow ale míří především na mezeru v řádu hodin až desítek hodin, kde dosud nebyla k dispozici široce nasazená alternativa k plynovým zdrojům.

Rok 2026 nepřinesl konec plynových elektráren. Přinesl ale další komerční projekty, které ukazují, že dlouhodobá bateriová úložiště mohou v některých scénářích převzít část jejich role. Každý funkční systém s kapacitou v řádu gigawatthodin, který dokáže dodávat elektřinu po delší dobu, posouvá debatu dál – od otázky „jestli“ k otázce „v jakém rozsahu“.