Co se přesně při zákroku stalo

Formulace „sami odoperovali“ neznamená, že na sále nebyl žádný člověk. Šlo o teleoperaci: chirurg seděl u konzole a ovládal pohyby robota na dálku, zatímco u operačního stolu asistoval další člen týmu. Porty do břišní dutiny zaváděli lékaři ručně, anestezii hlídal veterinář a v první ze dvou živých operací krátce pomáhal s kamerou a retrakcí další člen týmu. Většinu asistence u stolu ale stále zajišťovali lidé.

Klíčové je, co robot skutečně dělal: manipuloval s tkáněmi, stříhal, koaguloval a prováděl disekci žlučníku, tedy kroky, při nichž chirurgovy ruce běžně drží nástroje uvnitř pacienta. Tentokrát je držel Surgie. Prase zákrok přežilo bez komplikací, což je u preklinického testu zásadní ukazatel úspěchu.

Rychlý pokrok mezi dvěma zákroky

Mezi první a druhou operací na živém praseti se výkon výrazně zlepšil. Aktivní čas u konzole klesl z 56 minut a 15 sekund na 31 minut a 59 sekund. Počet takzvaných redeploymentů, tedy situací, kdy bylo nutné robota znovu kalibrovat a přenastavit, klesl z osmi na čtyři. Technologie je stále v rané fázi, ale křivka učení je výrazná.

Proč právě žlučník a proč prase? Laparoskopické odstranění žlučníku patří mezi nejčastější chirurgické výkony na světě a zároveň existuje velké množství srovnávacích dat z robotických systémů typu da Vinci. Díky tomu slouží jako vhodné měřítko pro testování nových technologií. Prase je pak standardní velký zvířecí preklinický model, který se v chirurgickém výzkumu používá dlouhodobě.

Malý humanoid versus velký specialista

Právě rozměry a univerzálnost jsou hlavním argumentem týmu z UC San Diego. Surgie má podle tiskové zprávy univerzity vážit kolem 27 kilogramů a měřit asi 150 centimetrů. Pro kontext: specializovaný chirurgický systém da Vinci váží přibližně 800 kilogramů, vyžaduje vlastní zázemí a zabírá podstatnou část operačního sálu. Je ale fér dodat, že výrobce platformy Unitree G1 na svém webu uvádí hmotnost přibližně 35 kilogramů včetně baterie, zatímco samotná studie v Nature konkrétní hmotnost neuvádí. Číslo 27 kilogramů tedy pochází výhradně z univerzitních materiálů.

Rozdíl není jen v kilogramech. Da Vinci je stroj navržený výhradně pro chirurgii, s vlastními nástroji a uzavřeným ekosystémem. Surgie naopak pracuje s běžnými manuálními nástroji a teoreticky by se mohl přizpůsobit prostředí vytvořenému pro lidský personál. V Česku aktuálně funguje několik desítek systémů da Vinci; některé nemocnice, například FN Olomouc, mají více než jeden. Jde o špičková zařízení, ale jejich cena a logistická náročnost omezuje dostupnost pro menší a vzdálenější pracoviště.

Co zatím nefunguje a co brzdí cestu k člověku

Surgie má stále daleko k tomu, aby mohl samostatně operovat lidského pacienta. Studie sama hodnotí celkovou klinickou připravenost systému na 2,5 bodu z 5. Mezi hlavní překážky patří:

• Latence kolem 156 milisekund mezi pohybem chirurga a reakcí robota; v jemné chirurgii jde o citelné zpoždění.
• Omezený rozsah pohybu a menší síla koncových nástrojů oproti lidským rukám nebo nástrojům systému da Vinci.
• Citlivost na kalibrační drift; robot se postupně „rozlaďuje“ a vyžaduje opakované přenastavení.
• Sterilita; v testu se problém řešil navlečením chirurgických rukavic na paže robota. Komerční humanoidní roboti zatím nemají komponenty navržené tak, aby je bylo možné běžně sterilizovat v autoklávu.

Vedoucí výzkumného týmu Michael Yip přitom nemluví o nahrazení chirurgů. Cílem je spíše „autonomní chirurgický asistent“, humanoid, který pracuje bok po boku s člověkem a časem zvládne i další nemocniční úkoly: přinést nástroje, uklidit, pomoci s polohováním pacienta nebo převzít opakující se činnosti.

Proč je to důležité i za hranicemi laboratoře

Nejzajímavější na celém experimentu není představa robota, který nahradí doktora. Je to myšlenka, že levnější a menší humanoid by jednou mohl přenést robotickou chirurgii tam, kam se dnes velké specializované systémy ekonomicky nebo logisticky nedostanou: do odlehlých komunit, polních nemocnic, oblastí zasažených katastrofami nebo teoreticky i do vesmíru. Autoři studie tuto možnost zmiňují jako jeden z potenciálních směrů dalšího vývoje.

Pro srovnání: robot STAR z Johns Hopkins v roce 2022 provedl autonomní operaci střeva na živém praseti bez přímého vedení lidskou rukou, ale šlo o jiný typ výkonu a vysoce kontrolované laboratorní podmínky. Novější systém SRT-H ze stejné univerzity zvládl autonomně odstranit žlučník, ovšem pouze na kadaverózních vzorcích, nikoli na živém zvířeti. Surgie stojí někde mezi těmito přístupy: není autonomní, ale dokáže provést chirurgické úkony na živém organismu v reálném operačním prostředí.

Cesta k operačnímu sálu, kde humanoid skutečně pomáhá u lidského pacienta, bude ještě dlouhá. Ale po 8. červenci 2026 je o jeden konkrétní krok kratší.

Co přesně se změnilo na operačním sále

Důležité je rozumět tomu, co „bez řezu“ znamená a co ne. Chirurg stále otevřel skalp a odstranil malý kousek lebky. To zůstává stejné. Změna nastala v dalším kroku: místo aby skalpelem rozřízl tvrdou plenu a její část odstranil, nechal ji na místě. Robot Neuralinku ji propíchl jehlou a zavedl vlákna přímo skrz ni.

Aby to bylo bezpečné, firma vyvinula trojici nástrojů:

• ICG videoangiografie – barvivo a infračervená kamera zviditelnily cévy ukryté pod durou, takže jehla mohla projít mimo ně.
• OCT (optická koherenční tomografie) – měřila vzdálenost od povrchu dury ke kůře v reálném čase.
• Stovky laboratorních testů na syntetickém modelu dury, které předcházely prvnímu lidskému zákroku.

Výsledek: jeden z nejdelikátnějších manuálních kroků operace odpadl. A právě to je podle nás skutečný průlom, ne samotné ovládání kurzoru, které Neuralink demonstroval už u dřívějších pacientů, ale fakt, že firma zjednodušila postup natolik, aby se z výjimečného neurochirurgického výkonu mohl stát opakovatelný postup.

Dvacet šest pacientů a žádná závažná komplikace, zatím

Marten je podle serveru MobiHealthNews dvacátým šestým člověkem na světě s implantátem Neuralink a třetím Kanaďanem. Zákrok provedl tým kolem neurochirurga Andrese Lozana v torontské nemocnici Toronto Western Hospital (UHN), která od léta 2025 slouží jako klinické centrum firmy mimo USA.

Oficiální souhrn Neuralinku z ledna 2026 uváděl 21 účastníků studií po celém světě a nulový počet závažných nežádoucích příhod souvisejících se zařízením. To zní působivě, ale je třeba dodat kontext. Už u prvního pacienta se část vláken po implantaci zatáhla zpět, čímž se snížil počet funkčních elektrod. Firma problém řešila úpravou dekódovacích algoritmů, nikoli reoperací. A registr studie PRIME na ClinicalTrials.gov sleduje nežádoucí příhody až 72 měsíců po implantaci, jsme tedy stále na začátku sběru dlouhodobých dat.

Přímé srovnání kvality signálu mezi starou metodou s durektomií a novou transdurální cestou Neuralink veřejně nepublikoval. Víme pouze, že akutní funkčnost, tedy ovládání kurzoru, byla po novém zákroku k dispozici okamžitě. Zda je signál dlouhodobě stejně přesný, je otázka, na kterou zatím odpověď nemáme.

Neuralink versus Synchron: dvě cesty do mozku

Neuralink není jedinou firmou, která se snaží propojit mozek s počítačem. Konkurenční Synchron volí radikálně odlišnou cestu: svůj implantát Stentrode zavádí žilním přístupem přes krční žílu do mozkové cévy, podobně jako kardiologové zavádějí stent do srdce. Otevřená operace mozku tak úplně odpadá.

Rozdíl v přístupu má přímý dopad na to, co každé zařízení umí. Neuralink zavádí vlákna přímo do mozkové kůry, a proto snímá signál z bezprostřední blízkosti neuronů, což umožňuje vyšší rozlišení a rychlejší ovládání. Synchron snímá signál z cévy, tedy z větší vzdálenosti, ale za cenu výrazně menší invazivity. Obě firmy jsou stále ve fázi klinických studií. Recenzovaná data o bezpečnosti Synchronu u čtyř pacientů publikoval v roce 2023 časopis JAMA Neurology.

Kdy se to dostane k běžným pacientům, včetně těch českých?

Krátká odpověď: ne brzy. Implantát N1 není schválený americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) ani žádným jiným regulátorem pro běžnou klinickou praxi. Aktivní studijní větve běží v USA (Phoenix, Miami), Kanadě a Velké Británii. Žádné české ani unijní náborové centrum veřejně doložené není.

Neuralink mezitím rozšiřuje záběr. Kromě motorického ovládání kurzoru a robotické paže (studie CONVOY) získal od FDA status průlomového zařízení pro obnovu řeči i pro projekt Blindsight zaměřený na obnovení zraku. Pořád jde ale o medicínské indikace: těžké ochrnutí, ALS, poranění míchy nebo cévní mozkové příhody v oblasti mozkového kmene. O čipech pro zdravé lidi, jak o nich občas mluví Musk na sociálních sítích, veřejná regulační cesta neexistuje.

Pro českého pacienta s ALS nebo těžkým ochrnutím tak dnes zbývá maximálně registrace do registru zájemců na webu Neuralinku. Cesta od experimentálního zákroku v Torontu k dostupnosti v českém zdravotnictví vede přes robustnější data, širší schvalování, evropskou regulaci a vybudování specializovaných center. Každý z těchto kroků se počítá na roky.

Květnový zákrok v Torontu neotevřel dveře běžným pacientům. Otevřel ale dveře k tomu, aby se jednou otevřít mohly, protože z neurochirurgického zákroku odstranil jeden krok, který celou operaci dělal obtížněji opakovatelnou.