Co přesně Microsoft opravuje

Release notes k buildu 26200.9539 obsahují devět konkrétních Bluetooth zásahů. Stojí za to je projít jeden po druhém, protože teprve pohromadě ukazují, jak široký byl problém:

• Systémový flyout hlasitosti – při změně hlasitosti během hlasového hovoru přes Bluetooth Classic Audio se konečně zobrazí ovládací prvek, který tam měl být odjakživa.
• Stav připojení – po odpojení příslušenství systém přesněji hlásí, jestli je zařízení skutečně odpojené.
• Stabilita stránky Bluetooth v Nastavení – stránka přestane padat nebo zamrzat při správě zařízení.
• Přepínač rádia – oprava situace, kdy přepínač ukazoval „zapnuto“, ale rádio bylo ve skutečnosti vypnuté.
• Stabilita a kompatibilita Bluetooth audia – obecné zlepšení spolehlivosti audio streamu.
• Kompatibilita mikrofonu – lepší funkčnost mikrofonu u vybraných Bluetooth Classic Audio zařízení.
• Pád 0x139 při streamování – kritická chyba, která mohla shodit celý systém během přehrávání zvuku přes Bluetooth.
• LE Audio – vyšší spolehlivost a výkon nového standardu, který Windows 10 vůbec nepodporuje.
• Shared audio – stabilnější sdílení zvuku mezi více zařízeními.

Devět položek v jedné várce. To není kosmetická údržba. To je úklid technologického dluhu.

Čtyři roky oficiálních záplat a známých potíží

Časová osa ukazuje, že Bluetooth ve Windows 11 nebyl nikdy bezproblémový. V lednu 2022 Microsoft opravoval AirPods a kvalitu hlasu v Insider buildu 22526. V červenci 2025 se v Dev Channel objevil známý problém s bugcheckem při použití Xbox Controlleru přes Bluetooth. 20. března 2026 firma zveřejnila blogpost s explicitním závazkem ke stabilnějšímu Bluetooth, což je samo o sobě nepřímý signál, že dosavadní stav nestačil.

Pak přišla vlna oprav: v červnu 2026 záplata KB5095093 řešila HFP hovory, AirPods, Beats Studio Pro i chybu „Remove failed“ při odebírání zařízení. V červenci 2026 build 28000.2605 přidal opětovné připojení po hibernaci a obnovu LE Audio po výpadku. A v září devět oprav v buildu 26200.9539.

Paralelně Microsoft stále udržuje samostatné podpůrné články pro zmizení Bluetooth, nepropojování, odpojování, stav „připojeno bez zvuku“ i jednostranný zvuk. Šíře těchto návodů vypovídá víc než kterýkoli changelog.

Proč nestačí jen záplaty, a co je Driver Quality Initiative

Devět oprav v jednom buildu řeší symptomy. Microsoft ale zjevně pochopil, že část problémů neleží v jeho kódu, ale v ovladačích partnerů. Na prvním WinHEC od roku 2018, konaném v květnu 2026, proto představil Driver Quality Initiative, čtyřpilířový program zaměřený na architekturu, důvěryhodnost, životní cyklus a měření kvality ovladačů.

Prakticky to znamená tlak na přesun některých ovladačů třetích stran do uživatelského režimu, přísnější verifikaci partnerů, úklid katalogu Windows Update od zastaralých ovladačů a nový mechanismus Cloud Initiated Driver Recovery. Dokumentace Teams už dnes váže správné chování nativního Bluetooth na konkrétní minimální verze Intel Bluetooth a Wi-Fi ovladačů. Naše dedukce je jasná: Microsoft chce donutit výrobce čipů a OEM k vyšší kvalitě, ale dělá to přes certifikaci a distribuční podmínky, ne přes veřejné pranýřování.

Je to správný krok. Pozdní, ale správný.

Kdy se opravy dostanou k běžným uživatelům

Build 26200.9539 je od 10. září 2026 v Release Preview Channel, tedy v předposlední testovací fázi před širokým nasazením. K 16. září 2026 je v přehledu Windows 11 jako poslední stabilní build pro 25H2 veden 26200.9278 z 27. srpna. Zářijový build tam ještě není.

Nejpravděpodobnější cesta k běžným uživatelům vede přes volitelný nebezpečnostní preview update a následně přes další měsíční bezpečnostní kumulativní aktualizaci. Kdo nechce čekat, může v Nastavení → Windows Update zapnout přepínač „Získat nejnovější aktualizace, jakmile budou dostupné“, tím se k nezabezpečeným opravám dostane dřív, aniž by musel vstupovat do Insider programu. Firemní zařízení spravovaná IT oddělením budou typicky čekat déle.

A pokud problémy přetrvají i po instalaci? Microsoft stále doporučuje aktualizovat nebo přeinstalovat Bluetooth ovladač, případně stáhnout novější balík přímo od výrobce počítače. U headsetů pomáhá i aktualizace firmwaru. Stoprocentní záruku, že odpojování během hovoru zmizí úplně, nedá nikdo, zvlášť když problém může spočívat ve starém firmwaru headsetu nebo v necertifikovaném ovladači.

Devět oprav v jedné várce, čtyřpilířová iniciativa pro kvalitu ovladačů a první WinHEC za osm let. Microsoft tentokrát udělal víc než obvyklou záplatu. Jestli to bude stačit, ukáže až den, kdy uživatel zapne sluchátka, zahájí hovor a nebude muset přemýšlet, jestli mu systém zase nepodrazí nohy.

Jak se problém dostal na povrch

Veřejná cesta k nápravě má tři jasné milníky. 20. března 2026 Microsoft publikoval na Windows Insider Blogu závazek nazvaný „Our commitment to Windows quality“, ve kterém poprvé otevřeně řekl, že chce snížit rušivost Windows Update. O měsíc později, 24. dubna, přišel podrobnější blogový příspěvek, kde problém pojmenoval konkrétně: ovladače od výrobců hardwaru, záplaty pro .NET a aktualizace firmwaru mohly každá dorazit zvlášť a každá si vyžádat vlastní restart. Uživatel tak mohl být během měsíce přerušen třikrát i vícekrát, aniž by k tomu existoval technický důvod, protože všechny tyto restarty šlo sloučit do jednoho.

Třetí milník je samotné nasazení. 28. července 2026 vyšla preview aktualizace KB5101684 pro Windows 11 24H2 a 25H2, 11. srpna ji převzal srpnový bezpečnostní balíček KB5121003 a 14. srpna Microsoft vydal samostatný vysvětlující článek s názvem „One restart a month for Windows updates“.

Co se konkrétně mění

Jádro změny je jednoduché: aktualizace, které vyžadují restart, teď na pozadí čekají, dokud není připravena měsíční bezpečnostní aktualizace (takzvaný Patch Tuesday, druhé úterý v měsíci). Pak se nainstalují společně a systém si vyžádá jeden restart. V Nastavení > Windows Update se takové čekající balíčky zobrazují pohromadě v sekci „Available updates“.

Restart si přitom můžete vyvolat i dříve, třemi cestami:

• Nastavení > Windows Update > Restart now
• Start > Napájení > Update and restart nebo Update and shut down
• Ikona Windows Update v oznamovací oblasti > Restart now

Důležitá je i změna v nabídce vypnutí. Běžné volby „Restartovat“ a „Vypnout“ zůstávají dostupné bez nucené instalace čekající aktualizace. Aktualizační akce je explicitní volba, ne past.

Na co nový režim neplatí

Pro běžného uživatele změna pokrývá prakticky vše. Ale Microsoft sám vyjmenovává čtyři kategorie, které z nového sdružování zůstávají vyňaty:

• Aktualizace definic Microsoft Defenderu, které přicházejí průběžně kvůli bezpečnosti
• Aktualizace AI komponent
• Kritické nebo urychlené ovladače, například záplata pro závažnou chybu grafické karty
• Nouzové mimořádné aktualizace (out-of-band) mimo běžný měsíční harmonogram

Navíc Microsoft upozorňuje, že omezený počet zařízení může v dalších měsících zažít jeden dodatečný restart kvůli distribuci nových certifikátů Secure Boot. Nejde o návrat starého chování, ale o jednorázovou výjimku.

Pro koho změna platí a co dělat

Nová logika oficiálně pokrývá Windows 11 ve verzích 24H2, 25H2 a 26H1 napříč všemi edicemi. Zavádí se ale postupně, ne každý počítač ji dostane ve stejný den. Rozhoduje typ zařízení, verze systému a kompatibilita, nikoli region.

Praktický tip: kdo má v Nastavení > Windows Update zapnutou volbu „Get the latest updates as soon as they’re available“, může i nadále dostávat nebezpečnostní novinky dříve, a tím pádem mít mírně odlišný restartový rytmus. Pro většinu uživatelů, kteří tuto volbu nemají aktivní, se ale měsíční restart stává výchozím standardem.

Pozor na jednu věc: Windows 11 24H2 v edicích Home a Pro má konec podpory 13. října 2026. Kdo chce z nového režimu těžit dlouhodobě, měl by přejít na verzi 25H2. Aktivní hodiny, které určují, kdy vás restart nesmí rušit, najdete v Start > Settings > Windows Update > Advanced options > Active hours, kde lze zvolit automatický odhad, nebo si nastavit vlastní rozsah ručně.

Proč to trvalo tak dlouho

Microsoft nikde explicitně nevysvětluje, proč tak základní věc řešil až v roce 2026. Z dostupných zdrojů ale vyplývá logika: šlo o sjednocení tří různých aktualizačních toků s odlišnou kadencí. Bezpečnostní záplaty mají pevný měsíční rytmus. Záplaty pro .NET se drží stejného kalendáře. Jenže ovladače od výrobců hardwaru přicházejí průběžně, s vlastními pravidly distribuce, a právě ty byly nejpravděpodobnějším zdrojem roztříštěných restartů. Sloučit tyto toky do jednoho orchestrovaného restartu vyžadovalo změnu architektury, kterou Microsoft nejdřív validoval v Insider kanálech a teprve pak pustil do postupného nasazení.

Skutečná změna tedy není v tom, kolik balíčků Windows stáhne. Je v tom, kolikrát a kdy kvůli nim přeruší to, co zrovna děláte. A to je přesně ta věc, na které uživatelům záleží nejvíc.

Co je WAAM a proč nestačí obyčejný svar

Klasické svařování spojuje: přidá materiál, aby dva kusy držely pohromadě, případně aby se zaplnila prasklina. WAAM dělá něco zásadně jiného. Vrstvu po vrstvě staví trojrozměrnou kovovou nástavbu, jejíž tvar je navržený tak, aby cíleně přerozdělil napětí v okolí trhliny. Nejde o to přidat co nejvíc kovu. Jde o geometrii.

Hossein Heydarinouri z laboratoře Structural Engineering v Empa to ve švýcarské tiskové zprávě vysvětluje přímočaře: správně navržený profil výztuhy „uhladí“ tok sil a odlehčí špičce trhliny. Špatně navržený tvar naopak vytvoří nové koncentrace napětí na přechodu mezi původní deskou a natištěným kovem, a problém se zhorší. Roli hrají i takzvaná zbytková tlaková napětí, která v materiálu zůstanou po procesu nanášení. Pokud okolí trhliny není v tahu, ale částečně v tlaku, trhlina se při dalším cyklickém zatěžování otevírá méně ochotně. Roste pomaleji. Nebo přestane růst úplně.

Čtyřikrát, nebo ještě víc?

Titulkové „čtyřikrát“ pochází z oficiální komunikace Empa publikované 25. června 2026. Výsledek vzešel z diplomového projektu, v němž se porovnávaly opravené a neopravené ocelové desky při opakovaném zatěžování. Opravené vydržely až čtyřnásobek cyklů.

Starší laboratorní studie na obdobném principu přitom ukázala ještě výraznější efekt: v jednom konkrétním testovacím uspořádání opravená deska vydržela přes 9 milionů zátěžových cyklů, zatímco referenční vzorek selhal po 0,94 milionu. To je téměř desetinásobek. Rozdíl mezi „4ד a „10ד není rozpor, jde o odlišné testovací konfigurace a podmínky. Podstatné je, že princip funguje opakovaně a konzistentně: cílená kovová nástavba brzdí šíření únavové trhliny.

Důležité upozornění: čtyřnásobek je laboratorní poměr vůči kontrolním vzorkům, ne univerzální garance pro každý most v provozu. Mezi laboratorní deskou a skutečným mostem leží ještě kus cesty.

České mosty to potřebují taky

Únavové trhliny nejsou jen americký nebo švýcarský problém. V září 2025 informovalo Ministerstvo dopravy o stavu železničního mostu na pražské Výtoni: únavové trhliny si vynutily omezení rychlosti na 20 km/h a provoz vždy jen po jedné koleji. Provizorní řešení se plánuje až na rok 2028.

Druhý příklad je starý železniční most v Červené nad Vltavou. Únavové trhliny tam vedly k dlouhodobému omezení rychlosti a faktické nemožnosti nákladní dopravy. Most nakonec musel být nahrazen novou konstrukcí. Právě u takových případů, kde výměna je logisticky bolestivá, provozně nákladná a materiálově náročná, dává lokální oprava pomocí WAAM největší smysl.

Přesný celostátní počet českých ocelových mostů s únavovými trhlinami se z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Že jich ale není málo, naznačují právě tyto konkrétní diagnostiky s reálnými dopravními dopady.

Co chybí do praxe

Empa sama přiznává, že dnešní systémy pro kovový 3D tisk běží na průmyslových robotech, které se špatně převážejí na staveniště. Pro opravy přímo na stojícím mostě existují zatím jen počáteční přístupy k mobilním nebo přenosným robotickým systémům. K rutinnímu nasazení v terénu je potřeba ještě několik kroků:

• Mobilita – vyvinout přenosné robotické systémy schopné pracovat v omezených prostorech mostní konstrukce.
• Certifikace – prokázat opakovatelný výsledek a bezpečné chování při únavě způsobem, který splní přísné normy pro veřejné stavby.
• Metodika – stanovit pravidla návrhu, inspekce a kontroly kvality srovnatelná s tím, co se dnes vyžaduje u klasických mostních oprav.

První reálné využití podle nás dává smysl tam, kde je ocelový prvek dobře přístupný nebo demontovatelný při údržbě. Plošné opravy mostů přímo v provozu jsou zatím hudba budoucnosti, ale princip je ověřený a čísla z laboratoře jsou přesvědčivá.

ASCE navíc upozorňuje, že most v takzvaném špatném stavu není automaticky nebezpečný, má ale vyšší riziko omezení, snížení zatížitelnosti nebo budoucí uzavírky. Právě proto existují inspekce a preventivní opravy. A právě proto má smysl hledat způsoby, jak je dělat efektivněji.

Technologie WAAM nezachrání každý starý most a nenahradí novostavbu tam, kde je poškození systémové. Ale u desítek tisíc ocelových prvků po celém světě, které pomalu praskají únavou, může být rozdíl mezi výměnou za miliardy a cílenou opravou, která prodlouží službu o roky.

Starý zvyk z jiných ér

Kořen problému sahá do doby niklových baterií. Nikl-kadmiové a nikl-metalhydridové články skutečně trpěly takzvaným paměťovým efektem: pokud se nevybíjely úplně, postupně „zapomínaly“ část kapacity. Panasonic tento jev u starších chemií popisuje. Jenže dnešní smartphony používají lithium-iontové články, pro které platí přesný opak. Xiaomi ve své dokumentaci přímo uvádí, že Li-ion baterie paměťovým efektem netrpí a lze je dobíjet kdykoli. Apple píše totéž: průběžné dobíjení baterii neškodí.

Přesto miliony lidí dodnes dodržují rituál „vybít na nulu, nabít na sto“. A právě ten rituál baterii zatěžuje nejvíce.

Co se v baterii skutečně děje

Lithium-iontový článek stárne dvěma způsoby: cyklicky a kalendářně. Obojí urychlují dva faktory: čas strávený na krajních hodnotách nabití a teplo.

Když baterie dlouho zůstává na 100 %, roste na anodě takzvaná SEI vrstva a dochází ke ztrátě aktivního lithia. Výzkum publikovaný v Journal of The Electrochemical Society sledoval stárnutí článků při různých úrovních nabití a potvrdil, že kombinace vysokého nabití a vyšší teploty degradaci výrazně urychluje. Na opačném konci spektra je situace ještě horší: hluboké vybíjení spouští rozpouštění měděného kolektoru a vedlejší chemické reakce, které snižují i bezpečnost.

Uživatelské „0 %“ na displeji sice není totéž co laboratorní 0 voltů, ale je to stav, kterému nemá smysl baterii pravidelně vystavovat.

A pak je tu teplo. Studie v Scientific Reports ukázala, že vyšší teplota urychluje degradaci elektrod a rozhraní. Telefon pod polštářem na nabíječce, telefon v pouzdru na přímém slunci nebo telefon při nabíjení v letním autě: to všechno jsou situace, kdy baterie stárne rychleji, než by musela.

Jak to dělat jinak a co umí samotný telefon

Doporučení, která z rešerše i servisní praxe vyplývají, jsou jednoduchá:

• Nabíjet v pásmu zhruba 20–80 %. Přísnější verze říká 40–80 %, ale i volnější přístup (začít nabíjet kolem dvaceti procent a nenutit telefon rutinně na sto) dělá velký rozdíl.
• Nenechávat telefon zbytečně dlouho na 100 %. Nejde o minuty, ale o hodiny. Celá noc na plném nabití bez optimalizace je přesně ten scénář, který baterii stresuje.
• Hlídat teplo. Sundat pouzdro při nabíjení, nenabíjet na slunci a nepoužívat telefon přímo během nabíjení.
• Zapnout vestavěné funkce. Apple má optimalizované nabíjení baterie a u iPhonu 15 a novějších také nastavitelný strop nabití po 5% krocích. Google nabízí u Pixelů od modelu 6a výš adaptivní nabíjení a limit 80 %. Samsung umožňuje nastavit strop na 80, 85, 90 nebo 95 %.

Samsung navíc uvádí, že moderní telefon se přes noc nepřebije, takže panika z nočního nabíjení je přehnaná. Problém nastává tehdy, když telefon leží celou noc na 100 % v teple a bez aktivní optimalizace.

Kolik to stojí, když se návyk nezmění

Jedna výměna baterie v českém servisu není drobná útrata. Podle veřejných ceníků iWant, Pointservis a DeviceHelp se ceny u iPhonů pohybují typicky mezi 1 590 a 2 290 Kč podle modelu. U Samsungu začínají zhruba na 790 Kč, u Xiaomi na 590 Kč. Pointservis přitom označuje výměnu baterie za jednu z nejčastějších oprav u telefonů starších dvou let.

Dvě zbytečně opakované výměny tak znamenají přibližně 1 200 až 4 600 Kč podle telefonu a servisu. A to nepočítáme čas, cestu a den bez telefonu.

Pro kontext: Apple u iPhonu 15 a novějších posunul návrhovou životnost baterie na 1 000 úplných cyklů do 80 % původní kapacity. U starších iPhonů 14 a níže to bylo 500 cyklů. Google u Pixelů 8a a novějších uvádí podobný práh kolem 1 000 cyklů. Kdo nabíjí v kratších úsecích místo plných cyklů 0–100, spotřebovává těchto cyklů výrazně méně.

Nejdražší na celý problém nakonec není nová baterie. Je to setrvačnost starého návyku, který se k lithium-iontovým článkům nikdy nehodil a který po každé výměně začne ničit tu další.

Jak vypadá ta minutová oprava

Postup se liší podle systému, ale princip je stejný: dostat se k volbě režimu sítě a přepnout ji na automatiku.

Android (Samsung, Xiaomi, Motorola a další):

• Samsung: Nastavení → Připojení → Mobilní sítě → Režim sítě → „5G/LTE/3G/2G (automaticky připojit)“
• Xiaomi: Nastavení → SIM karty a mobilní sítě → Preferovaný typ sítě
• Motorola: Nastavení → Síť a internet → Mobilní síť → Rozšířené → Preferovaný typ sítě

iPhone:

• Nastavení → Mobilní data → Volby dat → Hlas a data → „Automatická 5G“
• U iPhonů bez 5G vyberte starší „4G“

Celý úkon je čtyři až šest klepnutí, bez stahování čehokoli. Jenže právě roztříštěné pojmenování (Samsung říká „režim sítě“, Xiaomi „preferovaný typ sítě“, Motorola totéž, ale jinde v menu) je důvod, proč se k této položce běžný uživatel nedostane. Podle podpory Googlu se názvy a umístění liší nejen podle značek, ale i podle verze Androidu a země, kde byl telefon prodán.

Proč to samo o sobě nemusí stačit

Přepnutí na automatiku je nutný první krok, ale ne vždy postačující. Aby telefon skutečně chytil 5G signál, musí být splněny čtyři podmínky najednou: telefon s podporou 5G, SIM karta kompatibilní s 5G, tarif, který 5G zahrnuje, a reálné pokrytí v místě, kde zrovna jste. Chybí jediný dílek a telefon spadne na nižší vrstvu bez ohledu na nastavení.

O2 na svém webu navíc upozorňuje, že některé tarify mohou mít omezenou přenosovou rychlost i v síti 5G a že telefony zakoupené mimo oficiální nabídku operátora nemusí podporovat všechna potřebná pásma. Podobně Apple uvádí, že zapnutý režim nízké spotřeby na iPhonu může 5G omezit a jediným vodítkem je nenápadná ikonka baterie ve stavové liště.

Praktický postup je proto vrstvený: nejprve zkontrolovat režim sítě, pak ověřit tarif a SIM a teprve potom volat operátorovi.

Kolik rychlosti vlastně ztrácíte

Rozdíl mezi síťovými vrstvami není kosmetický. O2 uvádí u 3G maximálně 42 Mb/s pro stahování a 5,75 Mb/s pro odesílání, zatímco u 5G až 800 Mb/s a 100 Mb/s. Reálná čísla jsou střízlivější, ale pořád výrazná: podle měření Ookla za první polovinu roku 2025 dosahuje medián 5G rychlosti u O2 hodnoty 144 Mb/s, u T-Mobilu 133 Mb/s a u Vodafonu 59 Mb/s. T-Mobile zároveň uvádí, že reálně dosažitelná rychlost bývá kolem poloviny teoretického maxima.

Pro běžného uživatele to znamená rozdíl mezi tím, jestli se video na YouTube roztočí okamžitě, nebo se desítky sekund načítá. Mezi tím, jestli videohovor probíhá plynule, nebo se rozpadá na kostičky.

Český kontext: 5G je skoro všude, ale ne úplně

Všichni tři čeští operátoři deklarují pokrytí 5G signálem pro více než 96 % populace. O2 uvádí 97 %, T-Mobile 98,53 %, Vodafone přes 97 %. ČTÚ v květnu 2025 naměřil na dálnicích stoprocentní pokrytí LTE u všech operátorů a u 5G dosáhlo O2 rovněž sta procent.

Jenže procenta populace nejsou procenta území. Největší rozdíl po přepnutí režimu sítě pocítíte paradoxně ne v centru Prahy, kde LTE samo o sobě jede svižně, ale na okrajích, ve vnitřních budovách, na venkově nebo při cestování vlakem, tedy všude tam, kde se signál přelévá mezi vrstvami a telefon s nesprávným nastavením může uvíznout na té pomalejší.

Stojí za zmínku i to, že 3G sítě v Česku už prakticky neexistují. T-Mobile i Vodafone je vypnuly v roce 2021. Takže dnešní „ruční brzda“ většinou neznamená pád na 3G, ale spíš setrvání na LTE tam, kde by 5G nabídlo dvojnásobnou až trojnásobnou rychlost.

Co dělat, když přepnutí nepomůže

Změnili jste nastavení, ale ikonka ve stavové liště stále ukazuje LTE nebo něco horšího? Vypněte Wi-Fi, abyste viděli mobilní připojení. Zapněte a vypněte režim Letadlo, aby se telefon znovu přihlásil k síti. Restartujte zařízení. U Androidu můžete zkusit resetovat síťová nastavení, u dvou SIM karet ověřte, že datový provoz směřuje přes správnou kartu. Pokud ani tohle nezabere, problém s největší pravděpodobností není v telefonu, ale v tarifu, SIM nebo pokrytí, a teprve teď je čas řešit věc s operátorem.

Než příště začnete řešit změnu tarifu nebo podlehnete reklamnímu slibu o rychlejším signálu, otevřete nastavení mobilních sítí. Čtyři klepnutí, žádná aplikace, žádný poplatek. Možná zjistíte, že váš telefon celou dobu jezdil se zataženou brzdou.

Bluetooth konečně funguje tak, jak má

Pokud jste v posledních měsících řešili problémy se sluchátky, handsfree hovory nebo párováním po probuzení z hibernace, červencová aktualizace míří přesně na vás. Microsoft v poznámkách ke KB5101650 uvádí jeden z nejobsáhlejších seznamů Bluetooth oprav za poslední měsíce:

• Synchronizace ztlumení mikrofonu u HFP profilů: konečně se shoduje stav ztlumení na počítači i na sluchátkách.
• Rychlejší párování AirPods a oprava mikrofonu u Beats Studio Pro.
• Stabilnější hovory přes Phone Link a Classic Audio/HFP profil.
• Rychlejší spuštění LE Audio při současném použití mikrofonu.
• Spolehlivější opětovné připojení Bluetooth zařízení po hibernaci.
• Oprava falešné chyby „Remove failed“ a stabilnější stránka Bluetooth & devices v Nastavení.
• Oprava nestability vedoucí k modré obrazovce s chybou 0x9F při práci s Bluetooth.

Vedle Bluetooth oprav aktualizace řeší také nepříjemný problém z června, kdy některé aplikace třetích stran nedokázaly spustit aplikace Office nebo otevřít dokumenty. Kdo se s tím potýkal, dostane opravu automaticky.

Obnovení k určitému časovému bodu: na tohle se čekalo 8 měsíců

Největší funkční novinka v balíku se jmenuje Point-in-time restore, česky Obnovení k určitému časovému bodu. Microsoft ji poprvé veřejně představil 18. listopadu 2025, o tři dny později ji zpřístupnil v kanálech Insider Dev a Beta. Do Release Preview se dostala až 12. června 2026 a teprve prostřednictvím červnové preview aktualizace a červencového bezpečnostního balíku dorazila k běžným uživatelům. Od prvního veřejného představení po široké nasazení tak uplynulo přibližně osm měsíců.

Co přesně dělá? Automaticky vytváří snímky celého systému – operačního systému, aplikací, nastavení i uživatelských souborů – a uchovává je maximálně 72 hodin. Když se po aktualizaci nebo instalaci programu něco pokazí, stačí spustit prostředí Windows Recovery Environment a vrátit počítač do předchozího stavu. Bez reinstalace a bez ztráty dat starších než tři dny.

Oproti starému Obnovení systému (System Restore) je rozdíl zásadní. Klasický nástroj obnovoval především systémové soubory a nastavení, zatímco osobní soubory obvykle neřešil. Nová funkce vrací kompletní stav počítače. Microsoft sám doporučuje nejprve použít Point-in-time restore a po starším System Restore sáhnout jen tehdy, když potřebujete obnovit systém do bodu staršího než 72 hodin.

Důležité podmínky: funkce je ve výchozím nastavení zapnutá na nespravovaných zařízeních s Windows 11 Home a Pro, pokud má systémový disk alespoň 200 GB. Na menších discích ji lze zapnout ručně. Na firemních počítačích spravovaných IT oddělením zůstává ve výchozím stavu vypnutá až do verze 26H2. Stav můžete ověřit v Nastavení → Systém → Obnovení → Obnovení k určitému časovému bodu. Místo na disku se nerezervuje předem; Windows využívají maximálně 2 % kapacity a při poklesu volného místa pod 20 GB začnou nejstarší snímky automaticky mazat.

Podle nás jde o nejdůležitější novinku celého balíku. Není to plnohodnotná náhrada zálohovacích řešení typu Acronis nebo Macrium, která nabízejí obrazové zálohy s delší retencí, externí úložiště nebo obnovu po havárii disku. Pro běžné problémy po aktualizaci – nefunkční ovladač, konflikt softwaru nebo poškozený systém – je ale 72hodinový rollback přesně to, co Windows dlouhá léta chybělo.

Co dalšího se změnilo a na co si dát pozor

Červencová aktualizace přebírá i další novinky z červnového preview. Protože Google ukončuje Tenor API, Microsoft převedl GIFy v panelu emoji na službu GIPHY. Kdo aktualizaci nenainstaluje, může od 30. června 2026 v panelu vidět hlášku „GIF service is not available“. Po instalaci nejnovější aktualizace se GIFy opět zobrazí.

Nově je k dispozici také kalendář pro pozastavení aktualizací v Nastavení → Windows Update, kde lze vybrat konkrétní datum až o 35 dní dopředu. Jde o drobnost, ale praktickou.

Z hlasových novinek přibyla podpora francouzštiny, němčiny a španělštiny pro Hlasový přístup, ovšem výhradně na počítačích Copilot+ PC. Čeština mezi na seznamu podporovaných jazyků zatím chybí a Microsoft termín jejího přidání nezveřejnil. Hlasové psaní ale češtinu podporuje už dnes.

Co se týče rizik: Microsoft u KB5101650 aktuálně neeviduje žádné známé problémy. Výjimkou byl omezený počet zařízení Dell s ovladači Intel Innovation Platform Framework, kde byla aktualizace dočasně blokována; Microsoft problém vyřešil mimořádnou aktualizací KB5121767 z 18. července. Obecnější upozornění se týká zpřísnění zabezpečení transportů TDI, které může způsobit problémy aplikacím využívajícím neregistrované transporty třetích stran. V příštích měsících navíc může malá část zařízení při instalaci aktualizací zaznamenat jeden restart navíc kvůli obnově certifikátů Secure Boot.

Proč neodkládat a co hlídat do podzimu

Důvod k rychlé instalaci není jen v novinkách. Windows 11 verze 24H2 v edicích Home a Pro přestanou 13. října 2026 dostávat bezpečnostní záplaty, opravy chyb i technickou podporu. Kdo po tomto datu zůstane na této verzi, přijde o další aktualizace. Microsoft proto doporučuje přejít na novější vydání Windows 11.

Zároveň platí, že část funkcí z červencového balíku se k uživatelům dostává postupně prostřednictvím takzvaného Controlled Feature Rollout. Microsoft nezveřejňuje přesný harmonogram pro jednotlivé počítače; z poznámek k vydání vyplývá, že přechod od postupného uvolňování k plné dostupnosti trvá obvykle několik dnů až týdnů. Pokud tedy po instalaci nevidíte například nový kalendář pro pozastavení aktualizací, nemusí to znamenat chybu. Stačí chvíli počkat.

Červencový Patch Tuesday pro Windows 11 je jednou z těch aktualizací, kde se bezpečnostní povinnost pojí s reálným funkčním přínosem. Opravy Bluetooth řeší měsíce nahromaděných problémů a vestavěný 72hodinový rollback mění způsob, jakým se Windows vypořádávají s vlastními chybami. A to stojí za jeden restart.

Co přesně se mění a pro které výrobky

Nová unijní směrnice o právu na opravu zakládá přímý nárok spotřebitele vůči výrobcům, nikoliv vůči prodejci, jak tomu bylo dosud v rámci zákonné odpovědnosti za vady. Výrobce musí opravu provést v odpovídající době, za přiměřenou cenu a s použitím originálních nebo kvalitativně srovnatelných dílů.

Český návrh zákona přebírá seznam jedenácti kategorií výrobků, na které se vztahuje:

• pračky a pračky se sušičkou
• bubnové sušičky
• myčky nádobí
• chladicí spotřebiče (lednice, mrazáky)
• elektronické displeje a televizory
• vysavače
• mobilní telefony, bezdrátové telefony a tablety
• servery a datová úložiště
• svařovací zařízení
• zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků (elektrokoloběžky, e-biky)
• místní topení

Cokoliv mimo tento seznam (třeba varná konvice, mikrovlnka nebo robotický vysavač, pokud nespadá do definice kategorie) pod nový režim zatím nepatří. Éra „kup a vyhoď“ tedy končí cíleně, ne plošně.

Po záruce není oprava zdarma

Tady je potřeba rozlišit dvě roviny. V záruční době (tedy v rámci zákonné odpovědnosti prodejce za vady) se nic zásadního nemění: spotřebitel řeší vadu s prodejcem a oprava je bezplatná. Nově ale přibývá bonus: pokud si zákazník u zboží koupeného od 31. července 2026 zvolí opravu místo výměny, zákonná odpovědnost prodávajícího se mu prodlouží nejméně o 12 měsíců. To je silná motivace volit opravu.

Mimo záruční režim, tedy „po záruce“, už jde o přímý vztah se samotným výrobcem. Ten smí účtovat cenu za opravu, ale nesmí být nepřiměřeně vysoká. Evropská komise uvádí, že cena nesmí spotřebitele od opravy odrazovat. Výrobce navíc musí předem poskytnout takzvaný evropský informační formulář o opravě, kde zákazník najde orientační cenu nebo způsob jejího výpočtu, maximální cenu, lhůtu opravy, dostupnost náhradního výrobku i místo předání zboží.

Pro srovnání: už dnes třeba Alza zprostředkovává pozáruční opravy za poplatek 349 Kč a samotná oprava se účtuje zvlášť. DATART provozuje síť autorizovaných servisů pro záruční i pozáruční případy. Infrastruktura tedy existuje, nový zákon ji má rozšířit a hlavně znemožnit výrobcům, aby opravu jednoduše odmítli.

Proč EU sáhla k tak tvrdému zásahu

Čísla, která Evropská komise předložila při představení návrhu v březnu 2023, mluví jasně. Ročně v Unii vzniká kvůli předčasnému vyhazování spotřebičů asi 35 milionů tun odpadu. Ztrácí se 30 milionů tun surovin. Vzniká 261 milionů tun emisí skleníkových plynů. A spotřebitelé přicházejí téměř o 12 miliard eur ročně jen tím, že místo opravy kupují nové zboží.

Komise přitom netvrdí, že všichni výrobci záměrně zkracují životnost svých produktů. Staví to spíš na systémovém problému: trh dlouhodobě zvýhodňoval výměnu před opravou, po záruce chyběly pobídky k opravám a spotřebitelé naráželi na nedostupnost dílů, netransparentní podmínky a softwarové bariéry. Nový režim má změnit právě tyto podmínky.

Od roku 2027 navíc Komise plánuje spuštění evropské online platformy, kde si spotřebitelé vyhledají opraváře ve svém okolí a porovnají nabídky. Česká sekce má být pro spotřebitele zdarma.

Česko: zákon ještě není ve Sbírce

Český transpoziční zákon prošel vládou v prosinci 2025 a ke konci června 2026 byl podle sněmovního tisku 62 po druhém čtení v Poslanecké sněmovně. Datum účinnosti 31. července 2026 v návrhu stojí, ale finální schválení Senátu a podpis prezidenta v době přípravy tohoto článku ještě neproběhly. Formulace „má začít platit“ je proto přesnější než „bude platit“.

Dozor nad dodržováním nových pravidel má v českém návrhu Česká obchodní inspekce. Za neoprávněné odmítnutí opravy, nesplnění informačních povinností nebo nezveřejnění podmínek hrozí výrobci pokuta až 5 milionů korun.

Svaz průmyslu a dopravy cíl zákona neodmítá, ale žádá přesnější pravidla, zejména vyjasnění, kdy má být oprava bezplatná a kdy placená spotřebitelem. To ukazuje, že nákladový model ještě není zcela dořešený a konečná podoba praxe se bude ladit.

Co dělat, když výrobce opravu odmítne

Pokud vám po 31. červenci 2026 výrobce odmítne opravu výrobku z vyjmenovaného seznamu, postup je relativně přímočarý. Ověřte, že váš spotřebič spadá do jedné z jedenácti kategorií. Kontaktujte výrobce písemně a vyžádejte si stanovisko s důvodem odmítnutí. Je-li výrobek ještě v zákonné odpovědnosti prodávajícího, uplatňujte současně i práva vůči prodejci. Po účinnosti českého zákona podejte podnět na ČOI. A od roku 2027 lze využít i evropskou platformu pro dohledání alternativního opraváře.

Samostatnou kapitolou jsou digitální pasy výrobků, které mají nést data o opravitelnosti, životnosti a recyklovatelnosti. Pro baterie lehkých dopravních prostředků má bateriový pas platit už od 18. února 2027, u ostatních kategorií se konkrétní pravidla teprve připravují a první prováděcí akty se očekávají nejdříve ve druhé polovině roku 2027.

Léto 2026 tak nepřinese revoluci přes noc, ale zakládá právo, které tu dosud neexistovalo. A to je víc, než slibovala většina předchozích pokusů o regulaci trhu se spotřebiči.

Samsung začal o rok dříve

Samsung globálně spustil režim údržby 25. října 2022. Google veřejně představil Pixel Repair Mode až o čtrnáct měsíců později, v rámci prosincového Pixel Feature Dropu ze 6. prosince 2023. Důležité zpřesnění: Android 14 vyšel už 4. října 2023, ale režim opravy v něm nebyl od prvního dne. Google ho navázal až na prosincovou aktualizaci Pixel Feature Dropu.

Před těmito milníky zněla standardní rada všech výrobců stejně: zálohujte si data a telefon před servisem resetujte do továrního nastavení. OnePlus na americké servisní stránce dodnes píše, že data budou při opravě smazána. Xiaomi návodně upozorňuje na riziko ztráty dat a doporučuje zálohu. Motorola totéž. Jinými slovy, většina androidového světa stále funguje postaru.

Jak to funguje a čím se liší od hosta

Obě řešení sdílejí princip: po aktivaci a restartu technik vidí „holý“ telefon bez osobních údajů. Detaily implementace se ale liší.

Google Pixel po zapnutí opravy restartuje telefon do vyhrazeného zabezpečeného oddílu. Běží na něm čistý Android s omezenou sadou výchozích aplikací a diagnostických nástrojů. Vaše fotky, zprávy, účty ani nainstalované aplikace v tomto režimu neexistují.

Samsung Galaxy vytvoří oddělený uživatelský profil pro servis. Technik má přístup jen k předinstalovaným aplikacím. Vše, co během servisu v tomto profilu vznikne, se po ukončení režimu automaticky smaže.

Ukončení v obou případech vyžaduje PIN, heslo nebo vzor majitele. Bez něj se k osobním datům nikdo nedostane zpět, a právě proto Google i Samsung doporučují nesdělovat odemykací kód technikovi.

Nabízí se otázka: a co běžný režim hosta, který Android taky umí? Host je obecný dočasný profil určený k půjčení telefonu jiné osobě. Nemá vazbu na servisní režim, restart do odděleného prostředí a není navržený pro situaci, kdy cizí člověk potřebuje testovat hardware. Režim opravy je cíleně servisní nástroj a po jeho vypnutí se všechny změny provedené v tomto režimu smažou.

Krok za krokem: aktivace před návštěvou servisu

Na Pixelu:

• Otevřete Nastavení → Systém → Režim opravy.
• Potvrďte spuštění.
• Zadejte stejný PIN, heslo nebo vzor jako na zamykací obrazovce.
• Telefon se restartuje do servisního prostředí.
• Podmínka: Android 14 s prosincovou aktualizací 2023 nebo novější a alespoň 2 GB volného místa.

Na Samsungu:

• Otevřete Nastavení → Péče o zařízení → Další péče → Režim údržby.
• Klepněte na Zapnout.
• Pokud nemáte nastaven zámek obrazovky, systém vás vyzve k jeho vytvoření.
• Telefon se restartuje a ověří vaši identitu.
• Alternativně lze režim spustit přes aplikaci Samsung Members. Na novějších zařízeních Samsungu existuje i možnost spuštění přes QR kód. Podmínka: Android 13 / One UI 5 nebo vyšší, ale dostupnost se liší podle modelu a trhu.

Před odevzdáním do servisu oba výrobci stále doporučují zálohu dat a vyjmutí SIM karty. Důvod je prostý: pokud oprava zasáhne úložiště (třeba při výměně základní desky), technik může muset data smazat i při zapnutém režimu opravy.

Český kontext: co reálně funguje

V Česku je situace u Pixelů specifická. Google v oficiálním seznamu oprav aktuálně uvádí pro Česko primárně mail-in servis pro Pixel 8 a novější. Kamenný autorizovaný servis, kam byste telefon zanesli přes pult, tu oficiálně veden není. Režim opravy ale funguje stejně dobře při zaslání poštou: telefon ho zapnete doma, zabalíte a odešlete.

U Samsungu je situace přívětivější. Galaxy telefony se v Česku běžně opravují v autorizovaných servisech a režim údržby na podporovaných modelech funguje bez ohledu na to, zda telefon předáváte osobně, nebo posíláte kurýrem.

A co majitelé telefonů Xiaomi, Motorola, OnePlus nebo jiných značek? Ti se zatím musí spolehnout na starý postup: záloha, tovární reset, vyjmutí SIM. Žádný z těchto výrobců veřejně nekomunikuje srovnatelný servisní režim jako standardní funkci napříč trhy.

Proč na tom záleží víc než na důvěře

Argument „můj servis je spolehlivý, technikovi věřím“ je pochopitelný, ale míjí se s podstatou. Dobře navržený servisní proces vaše fotky a zprávy vůbec nepotřebuje vidět, a pokud telefon umí přístup k nim technicky zablokovat, otázka důvěry přestává být relevantní. PIN nesdělujete, data zůstávají zašifrovaná v oddílu, ke kterému servisní prostředí nemá cestu.

Nejbezpečnější oprava je ta, při které technik osobní údaje ani nevidí. Dva největší výrobci androidových telefonů to už pochopili. Zbývá počkat, až je dožene zbytek.

Tři exploity, jedna oprava

Trojice technik nese názvy BlueHammer, RedSun a UnDefend. Každá dělá něco jiného, ale všechny zneužívají privilegované interní procesy Defenderu:

• BlueHammer (CVE-2026-33825) je klasická lokální eskalace práv. Útočník s běžným účtem využije race condition v tom, jak Defender pracuje se stínovými kopiemi při remediaci. Výsledek: práva SYSTEM. Microsoft ji opravil 14. dubna 2026 v platformě verze 4.18.26030.3011 a CISA ji 22. dubna zařadila do katalogu známě zneužívaných zranitelností s CVSS 7,8.
• RedSun zneužívá logiku cloudové detekce. Když Defender označí soubor jako škodlivý a provede zápis při remediaci, RedSun tuto operaci přesměruje k přepisu systémových souborů. Funguje i na plně záplatovaných Windows 10, Windows 11 a Windows Server 2019+. Oprava ke druhé polovině dubna 2026 neexistovala.
• UnDefend neeskaluje práva, ale oslepuje ochranu. Blokuje stahování signatur a v agresivním režimu dokáže při velké aktualizaci platformy Defender zcela vyřadit. Běžný uživatel ho spustí bez administrátorských práv.

Dubnový Patch Tuesday vyřešil jednu ze tří technik. Zbylé dvě zůstávaly podle Huntress i BleepingComputer bez opravy, Microsoft veřejně neoznámil termín záplaty.

Jak útok v praxi vypadal

Huntress popsal řetězec krok za krokem. Začal podezřelým přihlášením přes FortiGate SSL VPN z neobvyklé geolokace. Útočník spouštěl binárky z uživatelsky zapisovatelných složek, konkrétně Pictures a krátkých podsložek v Downloads. Následovaly průzkumné příkazy: whoami /priv, cmdkey /list, net group. Pak přišly na řadu exploity proti Defenderu.

Zajímavý detail: v tomto konkrétním případě se útočníkovi zřejmě nepodařilo eskalaci dotáhnout do konce. RedSun nepřepsal cílový TieringEngineService.exe v System32, BlueHammer nevytáhl přihlašovací materiál ze SAM databáze a UnDefend byl během reakce na incident ukončen. To ale nic nemění na tom, že veřejně dostupný kód funguje, a příští útočník může mít víc času.

Proč výzkumník exploity zveřejnil

Za všemi třemi technikami stojí účet Nightmare-Eclipse (dříve Chaotic Eclipse). Původní příspěvek na Blogspotu z 3. dubna 2026 byl explicitním protestem proti postupu Microsoftova bezpečnostního týmu MSRC. Výzkumník napsal: „Microsoftu jsem nehrál na bluf, a dělám to znovu.“ Následně zveřejnil RedSun i UnDefend jako plně funkční repozitáře na GitHubu.

Microsoft reagoval obecným stanoviskem, závazkem problémy prověřit a podporou koordinovaného zveřejňování. Konkrétní termín opravy RedSun a UnDefend firma veřejně neuvedla. Podle nás je tohle nejslabší místo celé situace: dva exploity s veřejným kódem, potvrzené aktivní zneužití a žádný veřejný harmonogram nápravy.

Co udělat teď

Samotná aktualizace Windows nestačí. Minimum pro domácí uživatele:

1. Ověřit verzi platformy Defenderu, musí být minimálně 4.18.26030.3011 (pokrývá BlueHammer).
2. Nechat zapnutou ochranu v reálném čase i cloudovou ochranu.
3. Nespouštět neznámé utility a přílohy pod žádným účtem, exploity vyžadují lokální spuštění.

Pro firemní IT správce je seznam delší. Huntress doporučuje okamžitě hledat soubory FunnyApp.exe, RedSun.exe, undef.exe, z.exe, detekci Exploit:Win32/DfndrPEBluHmr.BZ, neočekávané EICAR alerty, průzkumné příkazy a anomální VPN přihlášení z více geografií. Proces agent.exe komunikující se serverem staybud.dpdns.org:443 je další varovný signál.

Přechod na jiný primární antivirus technicky sníží expozici, Defender pak přejde do pasivního režimu, ale není to oficiálně doporučené nouzové řešení a neřeší již proběhlou kompromitaci.

Miliony ohrožených, ale ne miliony napadených

Číslo „miliony počítačů“ vychází z instalované základny, nikoli z počtu potvrzených obětí. Veřejně doložený aktivní útok je zatím jeden firemní incident. Riziko je ale reálné pro každý stroj s aktivním Defenderem, kde útočník získá byť jen běžný lokální přístup, a veřejný exploit kód tuto bariéru dramaticky snižuje.

Dva ze tří nástrojů zůstávají bez záplaty, veřejný kód je na GitHubu a CISA už jednu z chyb označila za státní prioritu. Čekat na další Patch Tuesday je sázka, kterou by firemní IT nemělo přijmout.