Dvě miliardy ročně, ale ne tak, jak si myslíte

Čísla České bankovní asociace za rok 2025 vypadají dramaticky: přibližně 91 tisíc útoků na klienty bank, reálná škoda 2,13 miliardy Kč. V prvním čtvrtletí 2026 už to bylo dalších téměř 24 tisíc útoků a škoda přes 798 milionů Kč. Jenže pozor, tyhle agregáty zahrnují podvodné hovory, falešné investiční platformy, phishingové e-maily i zmanipulované aplikace. Samostatnou kategorii „někdo mi v davu pípnul kartou“ veřejná data vůbec nevedou.

To neznamená, že riziko ztraceného plastu neexistuje. ČBA ho popisuje jako „podvod ztracenou nebo odcizenou kartou“ a řadí mezi reálné typy zneužití. Přesné české číslo ale nikdo nezveřejňuje. Co víme jistě: bezpečnostní model telefonu je kvalitativně silnější. Kolik přesně procent podvodů by odpadlo, kdyby všichni přešli na mobilní peněženku, poctivě říct nelze.

Proč je telefon tvrdší oříšek

Rozdíl stojí na třech pilířích:

• Tokenizace. Když přidáte kartu do Apple Pay nebo Google Wallet, skutečné číslo karty se do telefonu nikdy neuloží. Místo něj vznikne token, náhradní číslo svázané výhradně s vaším zařízením. Obchodník ho nemůže zneužít jinde, protože mimo vaše zařízení je bezcenné. Technický standard spravuje EMVCo a používají ho obě velké peněženky stejně.
• Ověření na zařízení. Apple Pay vyžaduje autorizaci otiskem, obličejem nebo kódem u každé platby, i pod 500 Kč. Google Wallet funguje podobně, i když FAQ České spořitelny připouští, že po odemčení telefonu mohou projít až tři malé transakce, než systém vyžádá nové ověření. Pořád je to nesrovnatelně víc než u samotné plastové karty, kde stačí přiložit.
• Vzdálené vypnutí. Ztratíte telefon? Digitální kartu můžete deaktivovat na dálku, aniž byste rušili fyzickou kartu a čekali na novou. U plastu taková možnost neexistuje, buď ho zablokujete celý, nebo nic.

Drobná výhrada: chytré hodinky nejsou úplně totéž. Garmin Pay třeba vyžaduje PIN jen jednou po nasazení nebo po 24 hodinách. Telefon s biometrií je proto bezpečnější volba než hodinky na zápěstí.

Co udělat ještě dnes

Nejde o to kartu vystřihnout nůžkami. Plast má smysl jako záloha, když telefonu dojde baterie nebo když potřebujete výběr z bankomatu v zahraničí. Klíčová změna je v návyku: denní placení přesunout do telefonu a na plastové kartě stáhnout limity na minimum.

Prakticky to zvládnete za pět minut:

• Snižte limity na plastu. V aplikaci Komerční banky i v Georgi České spořitelny se změna projeví okamžitě. Internetový limit nastavte na nulu, když zrovna nenakupujete online. Limit pro platby u obchodníků držte na realistickém jednodenním provozu – tisícovka, dvě, ne „pro jistotu“ dvacet tisíc.
• Přidejte kartu do Apple Pay nebo Google Wallet. Proces trvá minutu, banka ověří kartu SMS kódem nebo v aplikaci.
• Pro e-shopy zvažte virtuální kartu. Air Bank ji nabízí přímo jako nástroj pro nákupy v méně známých obchodech, oddělíte internetové riziko od hlavního účtu.

Když se přesto něco stane

Zákon o platebním styku je na straně klienta. U neautorizované transakce musí banka provést nápravu nejpozději do konce následujícího pracovního dne po oznámení, ledaže má důvodné podezření na podvod ze strany držitele. Klient může nést spoluúčast do 50 eur (zhruba 1 250 Kč), při hrubé nedbalosti i víc.

Pořadí kroků je jednoduché: okamžitě kartu zamknout v aplikaci, zavolat na nonstop linku banky, podat reklamaci sporné transakce. Pokud šlo o krádež, doplňte oznámení na policii. Většinu reklamací banky řeší obratem, ale když je v případu zapojená karetní asociace nebo zahraniční banka, může vyřízení přesáhnout 30 dní.

Plastová karta v zadní kapse je relikt z doby, kdy jiná možnost nebyla. Dnes je. Stačí ji přesunout do šuplíku a nechat telefon, ať hlídá každou platbu za vás.

Jak DCC funguje a proč na něm tratíte

Když na terminálu potvrdíte místní platbu v korunách místo v měně, využijete službu DCC. Kurz, který terminál použije, obsahuje přirážku, která je typicky kolem 3,5 %, uvádí oficiální Mastercard DCC Performance Guide 2025. V praxi to znamená:

• Nákup za 2 000 Kč → asi 70 Kč navíc
• Nákup za 5 000 Kč → asi 175 Kč navíc
• Nákup za 10 000 Kč → asi 350 Kč navíc
• Hotel za 20 000 Kč → asi 700 Kč navíc

Nejvíc to bolí tam, kde platíte jednorázově vyšší částky: hotely, půjčovny aut, benzínky. Káva za padesát korun vás o moc neošidí. Ale součet všech kartových plateb za dovolenou s celkovou útratou 30 000 Kč? To je přes tisíc korun, které jste nemuseli zaplatit.

Proč to obchodníci nabízí? Protože na tom vydělávají. Polský poskytovatel terminálů Polcard prodává DCC obchodníkům otevřeně jako službu generující „dodatečnou provizi“ z každé transakce. Terminál vám tedy nepomáhá, prodává vám horší kurzy.

Co musí být na terminálu vidět a jak se bránit

Nařízení EU 2019/518 platné od dubna 2020 vyžaduje, aby vám terminál v EU/EHP před potvrzením platby ukázal tři věci: začátek v měně obchodníka, částka v korunách a procentní přirážka vůči referenčnímu kurzu ECB. Stejné údaje mají být i na účtence. Visa i Mastercard navíc zakazují, aby obchodník volil měnu za vás nebo vás k DCC vizuálně tlačil.

Varovné signály na displeji: „Platba v Kč“, „Převést na Kč“, „Garantovaný kurz“, „Domovská měna“ nebo „Měna držitele karty“. Kdykoli uvidíte cokoli z toho, hledejte druhou možnost, platbu v místní měně. Pokud vás obsluha tlačí pouze do korun a odmítá místní měnu, máte právo transakci zrušit. Obchodník tím porušuje pravidla karetního schématu i unijní regulace.

A ještě jeden detail, který se hodí znát: po první kartové transakci v cizí měně v daném měsíci vám banka pošle elektronickou zprávu s procentní přirážkou za konverzi. Nevypínejte si bankovní notifikace, čtěte je.

Cizoměnový účet, multiměna, fintech: co se vyplatí

Odmítnutí DCC je základ. Ale i když platíte v místní měně, vaše banka si účtuje vlastní přepočet. Rozdíly mezi bankami jsou přitom výrazné:

Klíčový poznatek: pokud máte u České spořitelny nebo Raiffeisenbank cizoměnový účet s dostatečným zůstatkem v eurech, platba v eurech proběhne bez jakéhokoli přepočtu. Air Bank nabízí až deset běžných účtů v CZK, EUR a USD zdarma, Fio vede účty ve 14 měnách bez poplatku, MONETA má devizový účet v EUR, USD a GBP rovněž bezplatně.

Revolut je silný pro občasného cestovatele, mezibankovní kurz bez přirážky ve všední den a do měsíčního limitu 25 000 Kč u tarifu Standard zní skvěle. Háček? O víkendu si Revolut účtuje 1 % a nad limit přibývá poplatek za nadměrné využití. Pro pravidelné eurové platby a klienta, který chce vše pod jednou střechou, dává větší smysl multiměnový účet u české banky.

Důležité: Mastercard uvádí, že DCC se nesmí nabízet u předplacených cestovních karet a debetních multiměnových karet. Paradoxně tedy právě multiměnová karta může být jedním z mála produktů, u kterých se DCC na terminálu vůbec neobjevuje.

Co dělat, když jste DCC už potvrdili

Pokud jste platbu v korunách odsouhlasili PINem, reklamace je obtížná, potvrzením jste de facto přijali nabídnutý kurz. Šanci máte hlavně tehdy, když jste vůbec nedostali možnost odmítnout, DCC proběhlo bez vašeho souhlasu nebo byly informace na terminálu zavádějící. V takovém případě Mastercard potvrzuje právo na chargeback; spor řešíte přes svou banku, ideálně s účtenkou a přesným datem transakce.

Před cestou: tři minuty, které ušetří stovky

Praktický checklist je krátký. Zaprvé: zapamatujte si pravidlo „vždy místní měna“. Zadruhé: pokud jedete do eurozóny, aktivujte si cizoměnový účet a převeďte na něj eura předem, u většiny českých bank je vedení zdarma. Zatřetí: u Revolutu směňujte ve všední den a hlídejte si měsíční limit. A za čtvrté: nechte si zapnuté push notifikace z banky, abyste případnou transakci DCC odhalili okamžitě.

Nejdražší chyba na dovolené totiž není poplatek v sazebníku, který jste si přečetli doma. Je to jedno bezmyšlenkovité ťuknutí na „Pay in CZK“ u terminálu, který vám nabízí komfort, a účtuje si za něj víc než vaše vlastní banka.

Poslední skulina se zavřela přes noc

Po únoru 2022, kdy Apple zastavil prodej hardwaru a omezil Apple Pay, se v Rusku ustálil improvizovaný systém. Mezinárodní karty nefungovaly, ale operátoři MTS a Beeline nabízeli dobíjení Apple ID přímo z mobilního účtu, MegaFon a T2 totéž zprostředkovávali přes partnery. Vedle toho existovaly dárkové kódy – s přirážkou 15 až 20 % nad nominál.

Právě carrier billing (typ platební metody) byl tím, co milionům Rusů umožňovalo platit za předplatná a aplikace bez zahraniční karty. Podle zdrojů RBC z telekomunikačního trhu dostali operátoři „velké čtyřky“ na schůzce 28. března 2026 s ministrem digitálního rozvoje Maximutem Šadajevem instrukci tuto cestu od 1. dubna vypnout. O dva dny později o tom RBC informovalo veřejně – ale Apple sám mlčel.

Kdo za tím stojí: Apple, Kreml, nebo obojí?

Jednoznačná odpověď neexistuje. Veřejně doložitelné jsou tři vrstvy:

• Ruský stát tlačil na operátory. RBC i agentura TASS popsaly, že motivem mělo být omezení plateb za VPN aplikace a zároveň páka na Apple, aby vrátil do App Storu zakázané ruské aplikace, splnil požadavek na předinstalaci státního obchodu RuStore a implementoval výběr výchozího vyhledávače.
• Apple fakticky vypnul billing. Oficiální stránka podpory potvrzuje, že od 1. dubna firma v Rusku nezpracovává platby, bez ohledu na to, kdo dal první impuls.
• Britská pokuta jako souběh. Britský úřad OFSI 30. března 2026, dva dny před účinností ruské stopky, oznámil pokutu 390 tisíc liber pro Apple Distribution International za platby z roku 2022 směrem k sankcionované ruské streamovací službě Okko. Přímá příčinná souvislost s dubnovým krokem potvrzená není, ale časová blízkost je nápadná.

Bez vyjádření Apple nelze žádnou z těchto linií označit za jedinou příčinu. Výsledek je ale tentýž: platební vrstva v Rusku neexistuje.

Co uživatelé ztratili – a co zatím ne

Analytik Eldar Murtazin odhaduje, že zhruba polovina z 16 milionů ruských vlastníků iPhonů periodicky platila nějaké předplatné nebo digitální nákup. To znamená orientačně 8 milionů potenciálně zasažených plátců. Apple na své stránce podpory rozlišuje dva režimy:

Kdo chce z Ruska přejít na zahraniční účet, musí vyčerpat zůstatek, zrušit všechna předplatná, počkat na dokončení případných půjčoven či refundací a přidat platnou platební metodu i fakturační adresu nové země. Jedním klikem to nejde – a neznamená to automatický přenos všech nákupů.

Apple není sám, ale přišel pozdě

Google reagoval dřív a tvrději. Už 10. března 2022 pozastavil billing v Google Play pro Rusko, žádné nákupy, žádná předplatná, žádné in-app platby. Bezplatné aplikace zůstaly. Spotify šlo ještě dál: po krátkém váhání v březnu 2022 službu v Rusku úplně pozastavilo od 11. dubna téhož roku a dodnes ji tam nenabízí.

Apple tedy nedělá nic bezprecedentního. Rozdíl je v načasování a komunikaci. V březnu 2022 firma vydala veřejné vyjádření citované Reuters prakticky v den omezení. V dubnu 2026 uživatelé zjistili, že nemohou zaplatit, a teprve následující den se objevila stránka podpory vysvětlující proč.

Co to znamená pro zbytek světa

Technicky může Apple vypnout platební vrstvu kdekoli, služby i akceptované metody jsou vázané na konkrétní region. V Česku dnes funguje Apple Pay, carrier billing přes O2, T-Mobile a Vodafone i standardní karty. Precedent Ruska i Googlu ale ukazuje, že tam, kde se sejdou sankce, tlak a politická vůle, platforma dokáže nákupy a obnovy zastavit ze dne na den.

V EU by situaci komplikovala spotřebitelská ochrana a povinnosti kolem refundací. Přesto: ruský scénář je připomínkou, že digitální vlastnictví na platformě je vždy podmíněné, a podmínky může změnit někdo jiný než vy.

Petra z Prahy měla v povaze pomáhat druhým. Když ji na ulici oslovila žena s tím, že vybírá peníze pro nemocné děti, nezaváhala. Neměla hotovost, ale pracovnice vytáhla terminál. Jak redakci Mobify Petra napsala, byla důvěřivá, a tak přiložila kartu a potvrdila platbu. Později zjistila, že místo domluvené tisícovky zmizelo z její karty 10 000 Kč.

Žena nabídla platbu přes terminál, který držela

Třiapadesátiletá Petra se vydala na vánoční nákupy. Náhle ji zastavila mladá žena s deskami plnými fotek nemocných dětí a značkou údajné nadace. Působila upraveně, měla visačku, formuláře i letáček, mluvila slušně a věcně. „Ráda druhým pomáhám, ale neměla jsem hotovost. Řekla mi, že to nevadí, prý jde platit přes terminál,“ popsala Petra. Domluvily se tedy na příspěvku 1 000 korun.

Pracovnice vytáhla z tašky terminál a přidržela ho před Petrou. Ta zahlédla údaj 1 000 Kč, přiložila kartu a potvrdila. O tři dny později jí přišel e-mail s upozorněním, že nemohla odejít trvalá platba na nájem z důvodu chybějících prostředků. V první chvíli vůbec nechápala, jak je to možné. Šla se proto podívat do bankovnictví.

Teprve poté zjistila, že transakce pro „charitu“ nebyla na uvedených 1 000 Kč, ale na 10 000 Kč. Podvodnice prstem zakryla jednu nulu na obrazovce terminálu. Druhý šok přišel, když po hledání zjistila, že nadace vůbec neexistuje. Logo bylo jenom pečlivě okopírované od jedné skutečné organizace, která v oboru nepůsobí. „Ani by mě nemrzela ta suma, kdyby šla opravdu dětem. Ale takto jsem z toho fakt smutná,“ popsala podvedená.

Podvody s charitou jsou častější, než se zdá

Incident, který Petru potkal, rozhodně není ojedinělý. Dříve byly tyto podvody možná častější, zato dnes jsou zase sofistikovanější. Některé skupiny fungují organizovaně, pohybují se ve větších městech a zaměřují se na lidi, co spěchají do práce či na MHD.

Setkáváme se i s případy, kdy jsou texty na deskách podvodníků opsané z internetových sbírek, fotky jsou stažené z webů nemocnic nebo chronicky nemocných dětí, případně i útulků pro zvířata, a příběhy se pravidelně obměňují. I když člověk odmítne s tím, že nemá hotovost, vytáhnou na vás dnes terminál.

Když jste v pohybu, spěcháte, nebo chcete udělat dobrý skutek, mozek nevyhodnocuje rizika s takovou pečlivostí. Terminál vypadá normálně, letáček oficiálně a dobročinné příběhy působí věrohodně, protože jsou stavěné na emoce. Podvodníci to moc dobře ví.

Jak se podobným podvodům vyhnout

Pokud vás někdo zastaví obdobně jako Petru a chcete třeba udělat dobrý skutek, zabrzděte a minimálně trvejte na několika věcech (druhou variantou je samozřejmě vzít nohy na ramena a svižně pokračovat pryč):

1. Trvejte na tom, že si sbírku ověříte na internetu – každá legální sbírka má transparentní účet nebo alespoň ověřitelnou registraci.
2. Neplaťte kartou v terénu kvůli nátlaku – terminál může mít upravenou částku, falešné rozhraní, nebo stačí, když ho podvodník šikovně podrží.
3. Zkontrolujte částku na displeji i na výpisu hned na místě – zní to banálně, ale právě přehlédnuté nuly jsou nejčastějším trikem.
4. Pokud chcete pomáhat, vyberte si organizaci sami – vyhnete se tomu, aby o způsobu pomoci rozhodoval neznámý člověk na ulici.

I pouliční sbírky mohou být samozřejmě legitimní, ale statisticky je podvodů stále mnoho, a technologie je navíc posunuly na úroveň, kde se obejdou i bez hotovosti.

Platby kartou za hranicemi mohou vyjít dráž i o několik procent. S redakcí Mobify se mnozí čtenáři podělili, že někdy přehlédli zásadní detail, který z nich v cizině dělá kořist platebních terminálů. V polovině platební obrazovky se často objeví volba měny, která ve skutečnosti vede k výrazně nevýhodnému kurzu. Málokdo ví, že to jde i jinak.

Kurz nastavuje poskytovatel dané země

Mnoho českých cestovatelů narazí při placení kartou v zahraničí na volbu, zda transakci zúčtovat v domácí měně. Možnost zaplatit v korunách působí přece logicky. Člověk předpokládá, že si tak lépe zkontroluje částku. Ve skutečnosti jde ale o dynamickou směnu měny, označovanou jako DCC (Dynamic Currency Conversion), vysvětluje Wikipedia.

Mechanismus přenese převod měny z české banky na poskytovatele terminálu v dané zemi. A tady je problém – právě on nastaví směnný kurz. Ten bývá o několik procent méně výhodný než kurz české banky. U běžného nákupu rozdíl nemusí být dramatický, ale u vyšších částek nebo při výběrech z bankomatu může jít klidně o stovky korun navíc.

Proč o tom banky často nemluví

Jak to tak podle nás vypadá, banky tuto problematiku moc lidem nevysvětlují. Většina z nich sice upozornění někde na webu má, ale rozhodně nejde o něco, co by aktivně a samy komunikovaly. Z pohledu bank je to však pochopitelné:

• z DCC samotného nemají přímý profit,
• nechtějí komplikovat vztahy se zahraničními partnery a provozovateli terminálů,
• zákazník si chybu většinou uvědomí až později, pokud vůbec.

Tato neinformovanost je důvodem, proč DCC stále způsobuje tolik zbytečných výdajů.

Mobilní platby též nezaručují úspěch

Pokud by vás to napadlo, ani služby jako Google Pay či Apple Pay vás od problémů s DCC neochrání. Převod totiž určuje samotný terminál, ne zařízení. Navíc v některých státech je stále běžné, že menší obchody podporují jen fyzické karty. U mobilních plateb může dojít k odmítnutí i kvůli bezpečnostním kontrolám, zejména při vyšších zálohách, typicky u autopůjčoven nebo hotelů.

Jak se chránit a nepřeplatit

Aby se cestovatelé během svých cest vyhnuli zbytečným nákladům, doporučujeme držet se několika jednoduchých pravidel:

• Vždy volte místní měnu.
• Při výběru hotovosti z bankomatu odmítněte konverzi.
• Sledujte, zda terminál volbu nepřehazuje automaticky.
• Mějte u sebe fyzickou kartu – nespoléhejte pouze na mobil.
• Zkontrolujte si výpis po návratu domů.

Za nás je největším problémem ne to, že DCC existuje, ale to, jak je prezentováno, tedy jako „pomoc“ pro cestovatele, i když ve skutečnosti jde o zdroj příjmů pro třetí strany.

Vysněná letní dovolená v Itálii skončila dřív, než vůbec začala. Do redakce Mobify přišel příběh, který se odehrál ještě v létě. Petr a Julie si chtěli dopřát pár dní u moře. Během cesty nechtěli koupit předražené kafe na benzince, a tak zastavili u pojízdného stánku, kde zaplatili kartou. Ale jak se brzy ukázalo, veškeré peníze po malých částkách zmizely. A s nimi i vidina dovolené.

Kafe ze stánku je nakonec stálo všechny peníze

Petr s Julií vyrazili z jižních Čech autem směr Itálie. Po několika hodinách cesty projížděli Rakouskem, tou dobou už celkem unavení. U silnice zahlédli pojízdný stánek s nápisem Fresh Coffee To Go. Káva tam oproti benzince stála polovinu.

Jelikož peněz neměli nazbyt, vlastně tak akorát na prožití příjemné dovolené, na kterou těžce šetřili, byli rádi za ušetření i těch pár drobných. „Vypadalo to na první pohled docela hezky, paní za pultem mluvila anglicky, působila příjemně. Zaplatili jsme kartou a pokračovali dál,“ vzpomíná Petr.

Zhruba o sto kilometrů později zastavili u čerpací stanice, aby natankovali. Když chtěl Petr zaplatit, karta neprošla. V tu chvíli si myslel, že jde jen o chybu terminálu, a tak zaplatila Julie. Jenže při kontrole Petrova účtu, který fungoval i jako společný, zjistili, že během posledních dvou hodin odešlo z účtu několik desítek plateb po malých částkách, dohromady necelých 20 000 Kč.

Falešný terminál, s nímž zkopírují kartu

To, co se stalo Julii s Petrem, má i své jméno – skimming. Pachatelé během sekundy zkopírují údaje z magnetického proužku platební karty, a pak je zneužijí, jak uvádí PČR. Podvodné terminály vypadají jako zařízení od legálních obchodníků. Podobné incidenty se objevují klidně i na čerpacích stanicích nebo v restauracích, kde obsluha odnese kartu mimo dohled zákazníka.

V Pavlově a Juliině případě se dle našeho názoru jednalo nejspíše o přenosný terminál s vloženým kopírovacím modulem. Získaná data pak pachatelé použili k vytvoření padělku karty, ze které postupně vybírali peníze, než na to Petr přišel.

„Nechali jsme kartu hned zablokovat, ale bylo pozdě. Z účtu zmizelo všechno, co jsme si měli na dovolenou. Měli jsme zaplacený apartmán, ale už jsme si nemohli přikoupit ani benzín na tu cestu,“ popsala Julie. Nakonec se tedy museli jen otočit a vrátit domů.

Nejvíce ohrožení jsou cestovatelé

Skimming patří mezi nejrozšířenější formy platebních podvodů. Data z karty lze totiž zneužít i bez znalosti PINu, například pro on-line platby či pro výrobu duplikátu karty. Podvodníci často cestují po Evropě a fungují v organizovaných skupinách. Získaná data z karet prodávají dál, nebo je využívají k výběrům hotovosti v jiných zemích.

Jak jsme vypozorovali, nejvíce se podobných případů děje právě na cestách, kdy lidé platí kartou na neznámých místech a jsou v dovolenkové euforii. Pro ochranu můžeme doporučit pár pravidel:

• Plaťte kartou jenom v důvěryhodných provozovnách, ideálně tam, kde máte terminál stále na očích.
• Dávejte pozor na přenosné terminály nebo zařízení, která vypadají jinak.
• Používejte bezkontaktní platby, ty jsou pro podvodníky hůře zneužitelné.
• Sledujte pohyby na účtu a v případě podezření ihned kontaktujte banku.

Petr a Julie se nakonec vrátili s prázdným účtem a ošklivou zkušeností. „Dnes už bychom raději zaplatili dvojnásobek na benzince, než riskovat kvůli pár korunám,“ říká Julie.