Uzavřený ekosystém jako zbraň

Celý spor se netočí kolem jedné předražené hry nebo jednoho nepovedeného výprodeje. Jde o strukturální problém. Podle shrnutí žaloby u londýnského Competition Appeal Tribunal Sony vybudovalo systém, ve kterém:

• Digitální hry a doplňky pro PlayStation jsou dostupné výhradně přes PlayStation Store.
• Vydavatelé musí přijmout podmínku, že bez souhlasu Sony nebudou obsah distribuovat jiným kanálem.
• Z každé transakce plyne Sony provize kolem 30 %.
• Hráč nemá kam odejít, konzole jiný obchod nepodporuje.

Právní zástupce žalobců Robert Palmer KC u soudu mluvil o „dlouhodobé strategii“ uzavření trhu. Podle jeho argumentace Sony díky absenci retailové konkurence nastavuje ceny s cílovou marží nad velkoobchodní digitální cenou, kterou by konkurenční prostředí stlačilo níž. Sony se brání tím, že otevření platformy třetím stranám by přineslo bezpečnostní rizika i ohrožení soukromí a že výnosy z prodeje softwaru pomáhají financovat konzole prodávané s minimální marží.

Čtyři roky k hlavnímu líčení

Cesta k soudní síni byla dlouhá. Žaloba byla podána v srpnu 2022, certifikace přišla až po slyšení v roce 2023 a formální povolení kolektivního řízení soud vydal 19. ledna 2024. Následovaly odvolací otázky a otázky financování v roce 2025. Ještě 12. února 2026 se rozšiřovala definice dotčené skupiny a teprve 10. března 2026 začalo hlavní líčení.

Trvalo dva měsíce a skončilo 8. května 2026. Podle Competition Appeal Tribunal je aktuální stav k září 2026 jednoznačný: „Rozsudek se očekává.“ Verdikt zatím nepadl a s ohledem na možné opravné prostředky může konečný výsledek přijít v horizontu měsíců až let.

Třicet procent: norma, nebo problém?

Sony není jedinou platformou, která si účtuje 30% provizi. Valve na Steamu pracuje se stejnou základní sazbou a čelí vlastní britské žalobě postavené na prakticky totožné argumentaci. Rozdíl je v tom, že na PC si hráč může hru koupit i jinde. Epic Games Store veřejně deklaruje podíl 88 ku 12 ve prospěch vývojáře, Microsoft uvádí 12% provizi pro hry v Microsoft Store na Windows.

Na konzoli je situace jiná. Kdo vlastní PlayStation, nemá alternativu. A právě v tom žalobci vidí klíčový problém: nejde jen o výši provize, ale o nemožnost jít nakoupit jinam. Že cenové spory kolem PlayStation Store nejsou izolovanou britskou záležitostí, naznačuje i americké vyrovnání, v němž Sony řeší skupinu her, jejichž cena po zrušení retailových voucherů vzrostla nejméně o 0,50 dolaru.

Co to znamená pro české hráče

K této konkrétní žalobě se čeští hráči připojit nemohou. Třída byla definována přes britské rezidenty a termíny pro přihlášení i odhlášení skončily 9. března 2026. Strukturálně ale PlayStation Store funguje v Česku stejně: uzavřený obchod, jediný distribuční kanál, provize zabudovaná v ceně. Bez detailního srovnání cen titul po titulu nelze tvrdit, že čeští hráči platí „stejně předražené“ ceny jako britští. Lze ale říct, že mechanismus, který žaloba napadá, platí i na zdejším trhu.

Pokud Sony u londýnského soudu prohraje nebo přistoupí na narovnání, tlak na změnu obchodních podmínek se neomezí na Británii. Třicetiprocentní provize a uzavřená distribuce jsou globální model a právě ten je teď předmětem soudního přezkumu, který celý případ nechal dojít až k plnému hlavnímu líčení.

Digitál dávno vyhrál, disk byl poslední pojistka

Rozhodnutí Sony nepřišlo z čistého nebe. Interní investorské materiály firmy ukazují, že u plných her na PS4 a PS5 tvořily digitální nákupy 76 % tržeb ve fiskálním roce 2024 a v prvním čtvrtletí fiskálního roku 2025 už to bylo 83 %. Plastový disk zkrátka přestával dávat ekonomický smysl. Jenže disk nebyl jen nosičem dat. Byl to poslední masově rozšířený způsob, jak hru prodat v bazaru, půjčit kamarádovi nebo ji hrát bez závislosti na digitální distribuci. Od ledna 2028 tohle u nových her pro PlayStation skončí.

Jak moc je trh na změnu připravený, naznačil už případ GTA VI. Rockstar u svého očekávaného titulu oznámil, že takzvaná fyzická verze bude obsahovat pouze krabici s kódem ke stažení, nikoli disk. Sony z tohoto přístupu dělá plošné pravidlo pro celou platformu.

Co přesně říkají podmínky PlayStationu

Evropské podmínky PlayStation Store jsou v tomto ohledu překvapivě přímočaré. Při nákupu digitálního produktu hráč získává osobní licenci pro soukromé použití. Licence je nepřevoditelná, pokud místní právo nevyžaduje opak. A klíčová věta zní: hráč digitální produkt nevlastní.

Co to znamená v praxi:

• Pozastavení nebo uzavření účtu – Sony může pozastavit nebo zrušit účet za porušení podmínek. S účtem může zaniknout i přístup ke všem zakoupeným hrám.
• Zánik propojeného účtu třetí strany – některé hry vyžadují vlastní účet u vydavatele. Pokud tento účet zanikne nebo je odpojen, hra se může stát nehratelnou.
• Ukončení služby – pokud by byly služby PlayStation Network trvale ukončeny, Sony v podmínkách zmiňuje vrácení nevyčerpaných prostředků v peněžence a poměrné části předplatného. O garanci zachování přístupu k dříve zakoupeným hrám se podmínky nezmiňují.

Důležitá nuance: i software na fyzickém disku je v podmínkách Sony veden jako licencovaný. Rozdíl spočívá v tom, že u disku držíte hmotný nosič a v EU platí princip vyčerpání distribučního práva po prvním prodeji fyzického nosiče, což vám umožňuje disk dále prodat. U digitální licence to obecně neplatí.

Milion podpisů nestačil. Komise rozhodla jinak

Evropská občanská iniciativa „Stop Destroying Videogames“ nasbírala přes 1,29 milionu ověřených podpisů. Požadovala, aby vydavatelé prodávající nebo licencující hry v EU zajistili jejich funkčnost i po ukončení komerční podpory a nemohli je vzdáleně znefunkčnit. Milion podpisů ale Komisi nenutí předložit nový zákon, pouze ji zavazuje k formální odpovědi.

A odpověď přišla. Komise uvedla tři důvody, proč novou legislativu nechce: povinné udržování hratelnosti by zasahovalo do práv držitelů duševního vlastnictví, bylo by nepřiměřené a současné spotřebitelské právo podle ní už poskytuje základní ochranu. Místo zákona chce do konce roku 2026 připravit průmyslový kodex chování – dobrovolný, samoregulační a bez přímé vymahatelnosti.

Pro hráče je rozdíl zásadní. Zákonná povinnost by mohla vydavatelům nařídit uvolnění serverového kódu, vydání offline záplaty nebo jiný způsob, jak hru udržet hratelnou. Kodex chování může řešit lepší značení a větší transparentnost, ale nic z toho negarantuje. Vydavatel se může rozhodnout jej nedodržovat a žádná přímá sankce mu nehrozí.

Český retail se chystá, ale bolí to

Dopad na české herní obchody nebude lineární. Xzone, jeden z největších tuzemských specializovaných e-shopů, staví velkou část své identity na merchandise, figurkách, knihách a sběratelském zboží, nikoli výhradně na nových krabičkových hrách. Smarty, který po integraci JRC pokrývá široký sortiment od mobilních telefonů přes konzole až po deskové hry, bazar a servis, má rovněž diverzifikovaný byznys. Existenční ohrožení těchto firem veřejně dostupné informace nepotvrzují, ale oslabení segmentu nových diskových her pro PlayStation je nevyhnutelné.

V české online komunitě jsou reakce hlasité a rozdělené. Na Redditu i pod články na herních webech se opakují obavy o bazar, druhotný prodej a ztrátu přístupu ke hrám při problému s účtem. Část hráčů naopak píše, že diskovou mechaniku nepoužívá už roky a přechod na digitální distribuci je netrápí. Reprezentativní český průzkum neexistuje, ale nálada v diskusích je převážně negativní.

Dá se ještě něco dělat?

Krátkodobě ano. Do ledna 2028 lze stále kupovat diskové verze novinek, které do té doby vyjdou. U problémových digitálních her lze v EU uplatňovat práva z vadného plnění nebo žádat nápravu při nesouladu digitální služby se smlouvou podle směrnice o digitálním obsahu. Politicky tu navíc stále působí kampaň Stop Killing Games, která usiluje o legislativní změnu.

Dlouhodobě je obrana především spotřebitelská a aktivistická, nikoli systémově legislativní. Komise závaznou regulaci odmítla a Sony se opírá o data, která její strategii podporují – digitální prodeje u PlayStationu tvoří více než čtyři pětiny všech prodejů. Kdo chce pojistku v podobě fyzického nosiče, má na to necelé dva roky. Ani disk ale neznamená plné vlastnictví hry – i ten je podle podmínek Sony pouze nositelem licencovaného softwaru. Absolutní vlastnictví hry, jaké známe třeba u knihy na poličce, v herním průmyslu fakticky neexistuje.