Co přesně z programu vyplývá

Klíčová přednáška slibuje ukázku několika konkrétních grafických novinek. Mesh gradients jsou vícebarevné přechody řízené sítí bodů v ploše. Namísto klasického lineárního nebo radiálního přechodu vytvářejí organické a plynulé barevné plochy. Progressive blur zase znamená rozostření, jehož intenzita se mění napříč obrazem, takže různé části plochy mohou být rozmazané různě silně. V praxi se tyto efekty hodí například pro bohatší pozadí, karty, widgety a vrstvená rozhraní s výraznějším dojmem hloubky.

Zásadní je ale dovětek popisu: Google chce ukázat, jak tyto efekty používat bez obětování výdrže baterie a bez propadů snímkové frekvence. A právě tady je zajímavý rozdíl mezi tím, co už dnes umí Jetpack Compose, a tím, co Google naznačuje pro Android 18. Mesh gradients totiž nejsou úplně novou technologií. Stabilní Jetpack Compose 1.12 z 11. srpna 2026 obsahuje MeshGradientPainter i podporu širokého barevného gamutu a HDR.

Z programu proto zatím nelze říct, že Android 18 mesh gradients teprve „přinese“. Spíše to vypadá, že Google chce ukázat nové možnosti grafického vykreslování a jejich efektivní využití na úrovni platformy. Jestli z toho vzniknou také systémové efekty přímo v rozhraní Androidu, zatím potvrzené není.

Omyl, nebo záměr?

Google únik z programu veřejně nijak zvlášť nekomentoval. Bez oficiálního vyjádření proto nelze s jistotou říct, jestli šlo o nedopatření, nebo o záměrné předčasné naznačení novinek. Jisté je pouze to, že Android 18 se v oficiálním programu Android Dev Summitu skutečně objevil a Google ho spojuje s novými grafickými funkcemi.

Důležitá je také zmínka o Canary kanálu. Google dnes používá Android Canary pro velmi rané testování budoucích API a změn platformy. Nejde ale o náhradu všech pozdějších beta verzí. Android 17 například dostal první veřejnou betu 13. února 2026 a následně několik dalších beta sestavení, zatímco Canary slouží k ještě ranějšímu testování.

U Androidu 18 se proto zatím nedá mluvit o klasickém harmonogramu vydání. Jméno v programu summitu je první oficiálně dohledatelná zmínka o této verzi, ale samo o sobě neznamená, že Google na summitu automaticky vydá první testovací sestavení.

Kdy Android 18 dorazí do telefonů

Oficiální datum vydání Androidu 18 zatím neexistuje. Orientační představu poskytuje dosavadní vývojový cyklus, ale konkrétní harmonogram pro Android 18 by bylo předčasné stanovovat:

• Android 16: Developer Preview 1 vyšel 19. listopadu 2024 a stabilní verze byla vydána 10. června 2025.
• Android 17: Beta 1 přišla 13. února 2026 a stabilní verze byla vydána 16. června 2026.
• Android 18: Google zatím nezveřejnil oficiální harmonogram. Z dosavadního vývoje lze pouze usuzovat, že veřejné testování bude předcházet stabilnímu vydání, přesné termíny ale zatím známé nejsou.

Na Pixelech se dá očekávat mezi prvními zařízeními, která nový Android dostanou, stejně jako u předchozích verzí. U ostatních výrobců bude termín záviset na jejich aktualizační politice a konkrétním modelu. Konkrétní seznam podporovaných telefonů pro Android 18 zatím Google nezveřejnil.

Summit je víc než jeden únik

Android Dev Summit 2026 se vrací po čtyřech letech. Letošní dvoudenní akce se uskuteční 28. a 29. října v Mountain View a doplní ji rozšířená akce v Londýně. Program je rozdělený do čtyř hlavních oblastí: AI experiences, Android XR, Apps foundation a Tools and performance. Vedle Androidu 18 tak Google rámuje celý ekosystém, od aplikací a umělé inteligence přes telefony až po zařízení s Android XR.

Jedna přednáška tak není jen o příštím čísle verze. Je to především signál, že Google chce dál posouvat možnosti grafického vykreslování a nabídnout vývojářům nástroje, které umožní vytvářet vizuálně bohatší rozhraní bez toho, aby za ně uživatel platil výrazně vyšší spotřebou energie nebo horší plynulostí. Co přesně z toho bude součástí samotného Androidu 18 a co zůstane nástrojem pro vývojáře, se teprve ukáže.

Nejdůležitější zpráva z celého úniku tedy není samotné jméno Android 18. Zajímavější je směr, který Google naznačuje: vizuálně bohatší rozhraní a grafické efekty, které mají být zároveň dostatečně efektivní. Jestli Google na summitu 28. října ukáže také samotný Android 18 a jeho nové systémové funkce, uvidíme až na místě.

Jak celý podvod fungoval krok za krokem

Schéma je jednoduché, a právě proto účinné. Policie ho popsala v tiskové zprávě z 6. června 2023 a obdobný způsob podvodu se objevuje i v dalších případech po celém Česku.

1. Lákavá reklama – profesionálně vypadající nabídka investic, často se jménem reálné firmy nebo známé osobnosti.
2. Registrace a kontakt – oběť vyplní formulář a krátce nato se jí ozve „poradce“ po telefonu nebo přes WhatsApp.
3. Instalace programu – poradce přesvědčí oběť, že vzdálený přístup je při investování běžný postup. Oběť si nainstaluje software pro vzdálenou správu nebo sdílení obrazovky.
4. Přihlášení do bankovnictví – oběť se na pokyn poradce přihlásí do internetového bankovnictví. Pokud má pachatel k počítači vzdálený přístup, může sledovat dění na obrazovce a v některých případech s počítačem i přímo manipulovat.
5. Peníze mizí – pachatel zadá nebo pomůže provést převody na účty třetích osob, případně mohou peníze putovat dál do zahraničí nebo do kryptoměnových peněženek.

Policie v původní zprávě konkrétní název aplikace neuvedla. Česká národní banka ale u obdobného schématu výslovně zmiňuje programy AnyDesk a TeamViewer, legitimní nástroje pro vzdálenou správu, které podvodníci zneužívají. Obě aplikace umožňují připojení pomocí identifikačních údajů a při některých nastaveních může být možné navázat spojení i bez aktivního potvrzení uživatele.

Proč lidé falešnému poradci uvěří

Klíčový moment nenastává u instalace programu. Nastává dřív, ve chvíli, kdy oběť uvěří, že mluví s profesionálem. Policie popisuje pachatele jako velmi přesvědčivé, s perfektní češtinou a připravenou odpovědí na každou námitku. Komunikace se rychle přesouvá z e-mailu na telefon nebo WhatsApp, kde je manipulace osobnější.

Funguje psychologický tlak v reálném čase: časová tíseň („akce končí dnes“), autorita („jsem certifikovaný poradce společnosti XY“) a izolace („o investici nikomu neříkejte, abyste nepřišli o výhodu“). ČNB upozorňuje, že podvodníci často vystupují jménem neexistující společnosti nebo zneužívají název reálného subjektu, včetně samotné ČNB. V českých varováních se objevují falešné reklamy se jmény známých firem a osobností, v poslední době také deepfake videa vytvořená pomocí umělé inteligence.

Že pachatelé cílí i na starší lidi, není náhoda. Policie opakovaně upozorňuje, že senioři patří mezi skupiny, na které podvodníci při podobných scénářích cílí.

Tři roky starý případ, stále živý scénář

Rakovnický případ je z června 2023. Jenže obdobný způsob podvodu policie i ČNB popisují jako aktuální hrozbu i dnes. Ve Středočeském kraji kyberkriminalita v roce 2025 meziročně vzrostla o 23 % na 2 542 evidovaných skutků. Celostátně policie za rok 2025 zaznamenala 21 137 kybernetických trestných činů, což představovalo 12,4 % veškeré kriminality v Česku.

Objasněnost dosáhla 15,1 %. Pachatelé často operují ze zahraničí nebo v organizovaných skupinách a peníze putují přes řetězce účtů a kryptoměnových peněženek, což komplikuje jejich vysledování a zajištění.

Banky část podezřelých transakcí zachytí. MONETA ale upozorňuje na paradox: někteří klienti bance aktivně tvrdí, že o podvod nejde, protože jsou v tu chvíli stále pod vlivem manipulátora. Česká bankovní asociace uvádí, že banky v roce 2026 klientům zachránily miliardy korun, ale stoprocentní ochrana neexistuje, zvlášť když převod autorizuje sám klient.

Co dělat, pokud jste vzdálený přístup už poskytli

Pokud jste komukoli umožnili připojit se k vašemu počítači a zároveň jste se přihlásili do bankovnictví, jednejte okamžitě:

• Ukončete komunikaci s údajným poradcem. Žádné vysvětlování, žádné „ještě jednu minutu“.
• Zavolejte bance a informujte ji o podezření na podvod. Nechte zablokovat internetové bankovnictví a podle situace i platební karty. Projděte také čekající transakce, některé nemusely ještě odejít.
• Odpojte a odstraňte program pro vzdálený přístup a změňte hesla ke všem účtům, ke kterým jste byli během vzdáleného přístupu přihlášeni. Hesla měňte ideálně z jiného, důvěryhodného zařízení.
• Uchovejte veškerou komunikaci, zprávy, e-maily a telefonní čísla. Neodstraňujte ani údaje o platbách a převodech.
• Podejte oznámení na policii, čím dříve, tím vyšší může být šance na zajištění nebo zastavení převodů.

Varovný signál, který by měl každého zastavit: jakýkoli cizí člověk, který vás žádá o instalaci programu pro vzdálený přístup a zároveň chce, abyste se přihlásili do bankovnictví. Banka ani policie po vás takový postup při běžném řešení problému požadovat nebudou.

Rakovnický případ skončil dvěma účty chudšími o stovky tisíc korun a policejním vyšetřováním. Jak přesně případ dopadl, veřejně známo není. Mechanismus, který za ním stojí, ale nezmizel a podobné podvody se objevují dál.

Co přesně jsme udělali a jak jsme měřili

Před jakýmkoli zásahem jsme notebook restartovali, počkali dvě minuty na ustálení systému a ve Správci úloh na kartě Výkon odečetli využití paměti. Pak jsme spustili BCU ve verzi 6.3 stažené z GitHub Releases. Program okamžitě detekoval nejen klasické desktopové aplikace, ale i Store aplikace, skryté položky a software, který se v běžném seznamu „Přidat nebo odebrat programy“ vůbec neukáže.

Odinstalovali jsme hromadně šest položek, které na notebooku nebyly potřeba: výrobcem předinstalovaný launcher her, dva updatery grafických ovladačů běžící duplicitně, cloudovou zálohovací utilitu třetí strany, demo verzi kancelářského balíku a jeden „pomocný“ nástroj výrobce notebooku. Všechny se spouštěly při startu. Po odinstalaci BCU nabídl sken zbytků, ze kterého jsme odstranili jen položky s hodnocením spolehlivosti Good a vyšším. Následoval restart, dvě minuty čekání a znovu kontrola na kartě Výkon. Rozdíl: 819 MB méně využité paměti. To je oněch 0,8 GB.

Proč aplikace ve startupu tiše požírají RAM

Vysvětlení je prosté a potvrzuje ho i Microsoft. Aplikace spouštěné po přihlášení mohou zabírat část operační paměti, běžet na pozadí, kontrolovat dostupnost aktualizací nebo zůstat připravené k okamžitému použití. Jenže řadu z nich uživatel nikdy neotevře. Výrobci notebooků navíc rádi přidávají vlastní utility, které se částečně překrývají s funkcemi Windows, a každá z nich může spotřebovávat část systémových prostředků.

Windows 11 sice nabízí správu autostartu v Nastavení i ve Správci úloh, ale neumí hromadně odinstalovat několik aplikací najednou, vyhledat po nich zbytky v registru a souborech a zároveň nabídnout podrobný přehled dalších položek, které v systému zůstaly. BCU tohle zvládne v jednom průchodu.

Jak velký je přínos v praxi

Tady je potřeba být upřímný. Na 8GB počítači představuje 0,8 GB zhruba desetinu celkové paměti, takže podobný rozdíl může být při práci s prohlížečem a několika otevřenými aplikacemi znatelný. Na 16GB sestavě jde o pět procent kapacity. Spíš než dramatický skok výkonu je to příjemná rezerva a hlavně čistší systém s menším počtem procesů na pozadí.

Největší efekt čekejte u:

• levnějších notebooků s 8 GB RAM a agresivním autostartem od výrobce
• starších strojů, kde se za roky nabalil software
• počítačů sdílených více uživateli, kde každý nainstaloval „jen jednu věc“

Na čistém PC s 16+ GB RAM a minimem balastu bude přínos pravděpodobně malý. To ale neznamená, že BCU nemá smysl; jeho hodnota spočívá i v tom, že vám pomůže udržet systém dlouhodobě přehledný.

BCU versus konkurence

BCU není jediný bezplatný odinstalační nástroj. Jak si stojí vedle tří nejčastěji zmiňovaných alternativ?

Geek Uninstaller je lehčí a jednodušší, ideální, pokud chcete odinstalovat jednu aplikaci a jít dál. HiBit je funkčně nejblíž BCU a přidává bonusové nástroje, jako je správce služeb nebo plánovače úloh. Revo je nejznámější jméno, ale některé pokročilé funkce, včetně hromadné odinstalace a vynucené odinstalace, nabízí až v placené verzi. BCU zaujme kombinací open-source transparentnosti, široké detekce a toho, že hromadnou odinstalaci, úklid zbytků i správu autostartu nabízí v jednom nástroji bez placení.

Na co si dát pozor

BCU při čištění zbytků pracuje se systémem hodnocení spolehlivosti. Položky označené jako „Good“ a výše mají podle programu vysokou míru jistoty, že souvisejí s odinstalovávanou aplikací, nejde ale o absolutní záruku bezpečnosti. Položky s horším hodnocením proto vyžadují větší opatrnost. Zlaté pravidlo: nemažte nic, čemu nerozumíte. Před hromadným zásahem si vytvořte bod obnovení systému, BCU to sám nabídne. Microsoft ale upozorňuje, že ochrana systému není plnohodnotná záloha a navíc nemusí být ve výchozím stavu zapnutá. Oficiální dokumentace BCU to říká rovnou: „Toto není zálohovací nástroj.“

Stahujte výhradně z oficiálního GitHubu, kde je k dispozici instalační i přenosná verze. Projekt uvádí českou lokalizaci aplikace, i když instalátor samotný proběhne anglicky.

Těch 0,8 GB není číslo, které změní život. Je to ale ukázka toho, že na pozadí průměrného notebooku s Windows mohou běžet programy, o kterých jeho majitel ani neví, a BCU nabízí pohodlný způsob, jak je odhalit a případně odstranit najednou.

Kde všude Windows zobrazuje reklamy a sbírá data

Slovo „reklamy“ může znít přehnaně, ale Microsoft sám tyto plochy dokumentuje. Konkrétně jde o:

• Start a sekce Doporučené – doporučené aplikace a obsah, který Microsoft od března 2026 označuje za oblast s příliš velkým „šumem“ a slibuje jeho snížení.
• Nastavení (Settings) – navrhovaný obsah, tedy návrhy dalších produktů přímo v systémovém nastavení.
• Zamykací obrazovka – volba „Fun Facts, Tips, Tricks, and More“, která může zobrazovat marketingový a doporučovaný obsah při zamčení počítače.
• Oznámení – systémové tipy typu „Get tips and suggestions when using Windows“.
• Windows Search – webové návrhy přes Bing, kde Microsoft v červenci 2026 přiznal potřebu méně balastu a jasnějšího oddělení lokálních a webových výsledků.
• Device usage – nabídky podle zvoleného scénáře, například Xbox Game Pass pro hráče, OneDrive pro studenty nebo zkušební verze Microsoftu 365 pro firmy.

„Sledovače“ v tomto kontextu nejsou malware. Jde o oficiální vrstvy systému Microsoftu: reklamní identifikátor (advertising ID) pro personalizované reklamy v aplikacích, diagnostická data o hardwaru a používání systému a při zapnuté volitelné diagnostice i další údaje o aktivitě v aplikacích. Rozsah shromažďovaných dat se přitom liší podle nastavení diagnostiky a konkrétní verze Windows. Nejde tedy o jednu univerzální sadu dat, která by byla ve všech konfiguracích systému automaticky zapnutá.

Co přesně CrapFixer dělá a jak se používá

CrapFixer vytvořil vývojář známý pod jménem Builtbybel. Nástroj je portable, neinstaluje se, stačí rozbalit ZIP archiv a spustit. Podle katalogu Softpedia má aktuální archiv pouhých 524 KB. Licence je MIT s možností dobrovolného příspěvku, žádné placené funkce ani zamčené tarify.

Postup je přímočarý. Po spuštění kliknete na Analyze, program projde systém a červeně označí položky, které doporučuje změnit. U každé vidíte aktuální hodnotu, doporučenou hodnotu a výchozí nastavení Windows. Pak stačí kliknout na Run Fixer a nástroj provede vybrané zásahy. Verze 2.0 ze srpna 2026 přinesla zásadní změnu architektury: místo pevného seznamu úprav pracuje s dynamickou databází Wintweak2.ini, umí zálohovat registry a po kategoriích obnovit výchozí nastavení Windows.

Mezi doložené funkce patří vypnutí reklamního identifikátoru, personalizovaných nabídek, tipů v oznámeních, webových návrhů ve Windows Search, některých forem telemetrie a sledování historie aktivit. Nástroj nabízí také možnosti související s lokalizačními službami a deaktivací některých AI funkcí, například Copilotu, Recall a Click to Do na podporovaných zařízeních. Microsoft sám potvrzuje, že Copilot je na nových počítačích s Windows 11 předinstalovaný a lze ho odinstalovat; Recall je volitelná funkce, kterou lze odebrat i se souvisejícími uloženými snímky.

Čím se liší od CCleaneru a ručního nastavení

Většina uživatelů zná CCleaner. Ten ale míří jinam, na čištění dočasných souborů, správu registru, optimalizaci startupu a další údržbu systému, přičemž některé funkce jsou v placených verzích Professional a vyšších. CrapFixer nedělá totéž. Zaměřuje se především na odstraňování doporučovacího a reklamního obsahu, nastavení soukromí, telemetrii a některé systémové či AI funkce.

Oproti ručnímu vypínání v nastavení Windows nabízí CrapFixer pohodlí a menší riziko překlepu při úpravách systémových nastavení a registru. Zobrazuje přehled relevantních voleb na jednom místě, zatímco ruční cesta znamená proklikávat se přes Nastavení → Soukromí, Nastavení → Oznámení, Nastavení → Vyhledávání, Funkce Windows a další místa roztroušená po celém systému. Nejbezpečnější cestou zůstává ruční postup podle oficiální dokumentace Microsoftu, ale málokdo má trpělivost projít desítky přepínačů roztroušených v několika různých sekcích.

Na co si dát pozor

CrapFixer není bez rizik. Část zásahů zapisuje do systémového registru (HKLM) a vyžaduje administrátorská práva. Na GitHubu existuje uživatelský report, kde po kombinaci CrapFixeru s dalším tweakovacím nástrojem na Insider buildu přestal fungovat Microsoft Store. Autor to nepovažuje za standardní chování základního profilu, ale problém nevyvrátil.

Důležitá je i transparentnost: v srpnu 2026 otevřel jiný uživatel issue na GitHubu s upozorněním, že veřejný zdrojový kód v repozitáři neodpovídá aktuální verzi 2.0. To samo o sobě neznamená malware, ale znamená to, že kdo chce ověřit, co přesně aktuální binárka dělá, nemá k dispozici odpovídající zdrojový kód.

Relativně bezpečné volby pro většinu uživatelů jsou například vypnutí reklamního identifikátoru, tipů na zamykací obrazovce, doporučeného obsahu v Nastavení, systémových tipů v oznámeních a webových návrhů ve vyhledávání. Větší opatrnost je na místě u lokalizačních služeb, Recall a Click to Do na zařízeních Copilot+ a u odinstalace vestavěných aplikací, které možná skutečně používáte. A hlavně: před prvním spuštěním vytvořte bod obnovení systému a nekombinujte více tweakovacích nástrojů najednou.

Že placený desktopový systém v roce 2026 potřebuje stejné čištění, jaké uživatelé dříve řešili u mobilů plných předinstalovaného balastu, vypovídá o stavu věcí víc než kterýkoli nástroj. CrapFixer je jen odpověď na otázku, kterou by Microsoft svým zákazníkům vůbec neměl nutit řešit.

Proč Android čekal tak dlouho

Slovo „konečně“ v souvislosti s Androidem není nadsázka. Adobe spustilo Premiere na iPhonu 30. září 2025 a současně oznámilo, že verze pro Android je teprve ve vývoji. Ještě před uvedením Android verze ji oficiální dokumentace uváděla jako připravovanou. Nejde přitom o pouhý port staré aplikace. Adobe předtím ukončilo Premiere Rush, svůj dřívější mobilní editor, a nová Premiere pro mobily je aplikace postavená od základu a formovaná podle zpětné vazby komunity.

Přesný důvod téměř ročního zpoždění Adobe veřejně nekomentuje. Výsledkem ale je, že verze pro Android přináší plnohodnotný základ pro mobilní střih a Adobe už nyní avizuje další funkce, například vylepšené titulky, klíčové snímky, ořezávání nebo detekci rytmu. Automatické titulky a další pokročilé funkce se na platformu postupně dostávají, takže se nabídka mezi Androidem a iPhonem může v jednotlivých funkcích lišit.

Co dostanete zdarma a kde začínáte platit

Jádro aplikace je skutečně bezplatné. Není potřeba se ani přihlašovat: editace, lokální ukládání i export fungují bez účtu. Aplikace je bez reklam a výsledná videa nemají vodoznak. K dispozici je vícevrstvá časová osa, efekty, přechody, nahrávání komentáře a funkce Enhance Audio pro vylepšení zvuku. Export podporuje rozlišení až 4K. Pro běžné Reels, Shorts nebo TikTok videa to bohatě stačí.

Platit se začíná ve chvíli, kdy chcete využít některé placené cloudové nebo generativní funkce:

• Generativní AI kredity – slouží k funkcím generativní umělé inteligence. Adobe používá systém Firefly kreditů a jejich spotřeba závisí na konkrétní funkci. Pro další generativní funkce je možné dokoupit placený kreditový plán.
• Cloudové úložiště – základní práce s projekty může probíhat lokálně, pro cloudové ukládání a navazující práci mezi zařízeními je potřeba odpovídající úložiště Adobe.
• Přihlášení k Adobe účtu – není nutné pro základní střih, lokální ukládání ani export. Vyžaduje se ale například pro některé cloudové zdroje, generativní AI funkce nebo přenos projektů do desktopového Premiere.

Aplikace je dostupná v češtině a Česká republika figuruje v oficiálním seznamu podporovaných zemí. Minimální požadavky jsou Android 13 a alespoň 5 GB operační paměti.

Proč je desktop tak drahý a mobil zadarmo

Cenový rozdíl vypadá absurdně, ale odráží dva úplně jiné produkty. Mobilní Premiere je samostatná aplikace zaměřená na rychlý střih obsahu pro sociální sítě. Adobe ji samo označuje jako nástroj pro tvůrce, kteří chtějí stříhat na cestách. Desktopový Premiere je profesionální postprodukční prostředí s pokročilými nástroji pro střih, titulky, efekty, míchání zvuku a další profesionální práci. Je navíc propojené s dalšími aplikacemi a službami Adobe.

Konkrétní cenové hladiny na českém trhu:

Ceny v korunách jsou orientační při kurzu kolem 24,4 Kč za euro podle kurzovního lístku ČNB. Aktuální český ceník Adobe uvádí u samostatného Premiere 26,43 € měsíčně včetně DPH a u Creative Cloud Pro běžnou cenu 79,30 € měsíčně včetně DPH.

Strategie Adobe je poměrně čitelná: bezplatný mobil může fungovat jako vstupní brána. Tvůrce si zvykne na prostředí a pracovní postup, a až narazí na limity mobilního střihu nebo bude chtít pokročilejší funkce, přechod na placený desktop může být přirozeným krokem. Adobe ostatně pracuje na propojení mobilního a desktopového pracovního postupu.

Jak si stojí proti CapCutu a DaVinci Resolve

Na mobilním trhu má Premiere dva hlavní soupeře, každý s jiným háčkem.

CapCut je zdarma a enormně populární, ale část šablon, efektů a AI funkcí zamyká do placeného tarifu Pro. Vodoznak se u CapCutu může objevit při použití některých šablon, což je řešitelné, ale ne vždy intuitivní. Adobe proti tomu staví čistý model: žádné reklamy, žádný vodoznak a základní práce bez nutnosti přihlášení.

DaVinci Resolve od Blackmagic Design je na desktopu etalon. Bezplatná verze nabízí velmi širokou sadu funkcí, zatímco verze Studio se prodává jako jednorázová licence. Jenže na Androidu Resolve jednoduše není. Blackmagic nabízí mobilní verzi pouze pro iPad. Na Androidu má tedy Adobe volné pole.

Pro běžného tvůrce, který stříhá obsah pro YouTube nebo sociální sítě přímo na telefonu, je Premiere na Androidu reálná alternativa k CapCutu. Pro profesionální postprodukci ale mobilní verze desktop nenahradí, ať už jde o Premiere, nebo Resolve.

Co zatím chybí a co čekat

Verze pro Android není kompletní ve srovnání s tím, co Adobe plánuje pro další vývoj. Společnost už oznámila další funkce, mimo jiné vylepšené titulky, klíčové snímky, ořezávání, detekci rytmu a pokračování v úpravách mezi mobilem a desktopem. Adobe zároveň slibuje postupné doplňování dalších funkcí.

Jestli bezplatné jádro zůstane zdarma natrvalo, firma explicitně negarantuje. Aktuálně ale uvádí, že mobilní aplikace je zdarma a že platit je potřeba především za další cloudové úložiště a generativní AI kredity.

Adobe rozdalo profesionální značku zdarma milionům uživatelů Androidu. Jestli je to velkorysost, nebo promyšlená cesta k budoucím předplatitelům desktopu, ukáže až to, kolik z nich nakonec sáhne po placené verzi. Jedno je ale jisté už teď: po téměř roce čekání dostal Android plnohodnotný mobilní Premiere bez reklam a vodoznaku, který zvládne i 4K export.

Tři aktualizace, jeden profil a žádné oficiální jméno

Celý příběh začal 14. května 2026, kdy se v Release Preview buildech 26100/26200.8521 poprvé objevila položka „General Performance“ slibující zrychlení spouštění aplikací a klíčových částí shellu. O dvanáct dní později, 26. května, vyšel preview update KB5089573, který totéž popsal veřejně, ale stále bez jediné zmínky o interním názvu Low Latency Profile.

Červnový povinný bezpečnostní update KB5094126 z 9. června přenesl základ do stabilní větve. A 11. srpna přišla srpnová bezpečnostní aktualizace KB5121003, po jejíž instalaci externí testy serveru Windows Latest zaznamenaly, že stejný mechanismus nově zasahuje i běžné aplikace třetích stran: Chrome, VLC, Epic Games Store, PowerPoint nebo Weather. V květnu přitom profil urychloval hlavně systémový shell. Posun je zásadní. A Microsoft ho v srpnových poznámkách explicitně nepopsal.

Proč Microsoft „mlčí“ a co za tím stojí

Slovo „mlčí“ je silné, ale fakticky sedí. V žádném z veřejných changelogů Microsoft nepoužívá termín Low Latency Profile. Květnové poznámky mluví o „General Performance“, srpnové ho nezmiňují vůbec. Přitom dokumentace na Microsoft Learn profil LowLatency popisuje zcela otevřeně: aktivuje se při bootu a při spuštění aplikace, liší se od výchozího vyváženého profilu.

Proč tedy ta opatrnost v poznámkách k vydání? Částečně jde o standardní strategii postupného nasazování. Microsoft funkci distribuuje po vlnách a dostupnost se liší podle zařízení. Částečně to ale zapadá do širšího vzorce. Koncem července 2026 šéf divize Windows Pavan Davuluri na Windows Insider Blogu popsal probíhající práci na plánovači, rychlejším Startu, Průzkumníku souborů, vyhledávání a spouštění aplikací. Low Latency Profile není izolovaná kuriozita, je součástí interní iniciativy, kterou důvěryhodné zdroje označují jako „Windows K2“, zaměřené na výkon, spolehlivost a kvalitu systému.

Redakční čtení: Microsoft neskrývá funkci ze zlého úmyslu, ale zvolil tiché, postupné doručování výkonové změny, kterou veřejně pojmenoval tak obecně, že si jí většina uživatelů nevšimne.

Jak zjistit, jestli profil běží na vašem počítači

Windows 11 nemají žádný přepínač ani indikátor Low Latency Profile v Nastavení. Pokud máte nainstalovanou červnovou nebo srpnovou aktualizaci pro Windows 11 24H2 či 25H2, profil na vašem zařízení může být aktivní, ale nemusí, právě kvůli postupnému nasazování.

Praktická kontrola existuje. Stačí otevřít monitorovací nástroj HWiNFO, sledovat frekvenci procesoru v reálném čase a kliknout na Start nebo spustit aplikaci. Pokud uvidíte krátký, výrazný skok frekvence nahoru a rychlý návrat do nečinnosti, profil s největší pravděpodobností funguje.

Kdo nechce čekat na postupné nasazení, může aktivaci vynutit nástrojem ViVeTool, open-source utilitou, která volá interní Feature Management API Windows. Pro srpnovou větev spouštění aplikací se používají tři feature ID: 58989092, 58989177 a 61391826. Důležité upozornění: autor ViVeTool sám uvádí, že API negarantuje smysluplnou změnu a návody jsou závislé na konkrétním buildu. Nejde o oficiální cestu Microsoftu. Kdo si to vyzkouší a nebude spokojený, může profil stejným nástrojem s přepínačem /disable zase vypnout.

Co to znamená pro běžné používání

Low Latency Profile se zásadně liší od klasických režimů napájení, které znáte z Nastavení (Vyvážený, Vysoký výkon, Úspora energie). Ty jsou dlouhodobé a ovlivňují chování procesoru neustále. LLP je krátký automatický sprint při konkrétní interakci. Procesor na chvíli vyletí nahoru, dokončí úlohu a vrátí se do úsporného režimu. Paradoxně tak může být i energeticky efektivnější než pomalý rozjezd, protože celková doba aktivní práce se zkrátí.

V externích testech po srpnové aktualizaci profil zasahoval široké spektrum aplikací:

• Systémové: Notepad, Calculator, Weather, Snipping Tool
• Microsoft Office: PowerPoint
• Třetí strany: Chrome, VLC, Epic Games Store

Bez oficiálního seznamu od Microsoftu ale nelze garantovat, že stejné zrychlení pocítíte u každého programu na každém procesoru. Rozdíly mezi čipy Intel, AMD a ARM v tom, jak reagují na změnu plánovače, jsou jedním z pravděpodobných důvodů, proč Microsoft volí postupné nasazování místo okamžité aktivace pro všechny.

Microsoft v poznámkách ke KB5094126 ani KB5121003 nepopisuje Low Latency Profile jako známý problém. Žádné hlášené pády, žádná nestabilita. Tiché nasazení výkonové změny, která funguje na pozadí, aniž by o ní uživatel věděl, přesně tak to Microsoft zjevně zamýšlel. Otázka je, jestli by si taková změna nezasloužila aspoň jednu větu v poznámkách k vydání pod vlastním jménem.

Zkušební verze, která nikdy neskončila

Princip byl prostý. Stáhnete si WinRAR, nainstalujete, 40 dní ho používáte bez omezení. Pak vyskočí připomínka. A pak znovu. A znovu. Ale program dál otevírá, rozbaluje i vytváří archivy přesně tak jako předtím. Podle oficiální EULA je další používání bez licence po uplynutí zkušební doby porušením licenčních podmínek. Jenže výrobce nikdy nezavedl technickou bariéru, která by tomu zabránila.

Proč? Odpověď se skrývá v partnerských materiálech samotné firmy. Win.rar GmbH v nich přímo doporučuje šířit trial mezi co nejširší okruh uživatelů, organizací a firem s cílem udělat z nich budoucí platící zákazníky. Ve vyjádření z roku 2019, které převzal server TorrentFreak, zástupce firmy řekl, že je pro ně důležité, aby se WinRAR používal, i když zkušební doba mohla být dávno po lhůtě. Vůči soukromým uživatelům nechtěli vést právní válku. Sami sebe označili za „hodné chlapíky“.

Kde se braly peníze, když nikdo neplatil

Tvrzení, že za WinRAR nikdo neplatil, je nepřesné. Neplatili hlavně domácí uživatelé. Firemní svět fungoval jinak. Jedna licence stojí v oficiálním shopu 29 dolarů (zhruba 680 Kč) bez DPH, multilicence jsou odstupňované podle počtu stanic a v serverovém prostředí výrobce vyžaduje licenci na každou klientskou stanici. Právě tento podnikový model držel firmu nad vodou.

Licence je navíc doživotní, ale pozor, to neznamená doživotní upgrady. FAQ výrobce rozlišuje mezi trvalou licencí a balíčkem Support & Maintenance na 12 měsíců, který kryje aktualizace a technickou podporu. Kdo chtěl nové verze, platil znovu. Kdo ne, mohl zůstat u staré verze navždy.

Legenda z memu a každodenní přítomnosti

WinRAR se nestal ikonou díky technické převaze. Stal se jí díky tomu, že byl všude. Sharewarový model (stáhni, zkus, zaplať) existoval už od počátku osmdesátých let, jak dokumentuje archiv ASP. Ale málokterý program ho dotáhl do takového extrému. Vyskakovací okno s výzvou k nákupu se stalo internetovým memem. Sama firma přiznala, že tyto vtipy „má ráda“.

V Česku měl WinRAR silnou přítomnost. Výrobce má pro Českou republiku oficiálního distributora, program nabízí českou lokalizaci a jeho nasazení je veřejně doložitelné i u institucí, například v inventárním soupisu pražské městské části Praha 10 figurují položky „RARlab / WinRAR“. Sekundární zdroje datují první verzi WinRARu na 22. dubna 1995, což by znamenalo přes 31 let nepřetržité existence.

WinRAR versus 7-Zip: má ještě smysl?

Dnes se nabízí otázka, jestli WinRAR vůbec ještě potřebujete. Bezplatný a open-source 7-Zip umí rozbalit prakticky cokoliv včetně RAR archivů a je legálně použitelný i ve firmě bez jakékoliv registrace. WinRAR má navrch tam, kde potřebujete RAR archivy vytvářet, využíváte recovery record pro opravu poškozených souborů, pracujete s vícedílnými archivy nebo spoléháte na šifrování AES-256 v rámci RAR ekosystému.

Pro běžné domácí rozbalování je 7-Zip racionálnější volba. Pro práci s formátem RAR zůstává WinRAR plnohodnotným nástrojem, jen je fér vědět, že po 40 dnech byste za něj měli zaplatit.

Třicet let tolerance jako obchodní strategie

Model WinRARu nebyl podvod ani přehlédnutí. Byl to kalkul: nechat domácí uživatele používat program zdarma, vybudovat značku přítomností na stovkách milionů počítačů a peníze vybírat tam, kde se platit musí, tedy ve firmách. Žádný jiný archivační program nedokázal proměnit ignorovaný vyskakovací dialog v globální značku. WinRAR 7.23 je stále ke stažení a ten dialog s tlačítkem „Zavřít“ tam pořád je.

Odkud se berou ušetřené tisíce

Nejjednodušší vstupní NAS pro domácí server, třeba jednodiskový QNAP TS-133, stojí v českých e-shopech kolem 5 074 Kč s DPH. A to bez disku, který přidá další tisícovky. Starý notebook tuhle investici kompletně maže. Má displej, klávesnici, vlastní baterii jako záložní zdroj a často i dostatečně výkonný procesor.

Druhý směr úspory je subtilnější, ale reálný. Netflix začíná na 259 Kč měsíčně, tedy 3 108 Kč ročně. Disney+ Standard vychází na 219 Kč měsíčně, tedy 2 628 Kč ročně. Dvě běžné služby dohromady: 5 736 Kč za rok. Kdo má vlastní knihovnu filmů a seriálů na disku a streamovací služby využívá hlavně k přehrávání toho, co by si stejně pustil z lokálních souborů, může jedno nebo obě předplatná omezit. Plex ale není náhrada Netflixu jedna ku jedné. Nepřináší katalog licencovaných novinek a originálů. Přehrává to, co už vlastníte.

Férové je zmínit i náklady na elektřinu. Notebook běžící nonstop při 15 W spotřebuje za rok elektřinu zhruba za 1 021 Kč, při 30 W za 2 041 Kč, počítáno podle benchmarku Eurostatu pro české domácnosti a kurzu ČNB. Pořád je to zlomek ceny nového NAS.

Instalace za deset minut

Celý proces je překvapivě přímočarý. Podle oficiálního průvodce Plexu stačí pět kroků:

1. Stáhnout Plex Media Server pro svůj operační systém.
2. Nainstalovat jako běžný program.
3. Po prvním spuštění se v prohlížeči přihlásit nebo vytvořit účet.
4. Pojmenovat server.
5. Přidat složky s filmy, seriály, hudbou nebo fotkami.

Na Linuxu je navíc potřeba ruční start přes příkaz sudo systemctl start plexmediaserver a přístup přes adresu http://127.0.0.1:32400/web. Na Windows a macOS se vše řeší klikáním.

Jakmile server běží, otevřete aplikaci Plex na telefonu, tabletu, Smart TV, Xboxu nebo v prohlížeči na jiném počítači a knihovna je tam. Čeština je dostupná minimálně v mobilních aplikacích, jazykové preference pro audio a titulky podporují češtinu napříč platformami.

Co musí starý notebook zvládnout

Ne každý notebook se hodí. Plex oficiálně doporučuje minimálně procesor Intel Core i3 nebo ekvivalent a operační systém Windows 10 (verze 1607 a novější), macOS 10.13 nebo Linux typu Ubuntu 16.04. Čtyři gigabajty RAM pro typickou instalaci stačí.

Klíčové slovo je transkódování. Když klientské zařízení nepodporuje formát souboru, server musí video přepočítat za běhu. A to žere výkon. Starší dvoujádrový procesor zvládne jeden stream bez problémů, ale tři souběžné přístupy v různých formátech ho položí. Plex sám na to upozorňuje a paradoxně dodává, že běžné levné NAS krabičky s ARM procesory na tom bývají hůř než průměrný pět let starý notebook.

Další háček: notebook musí být zapnutý a neuspávaný, kdykoli chcete ke knihovně přistupovat. Zavřete víko, nastavte, ať se neuspává, a nechte ho na polici. Spotřeba 15 až 30 W je srovnatelná s LED žárovkou.

Co Plex neumí a kde jsou limity

Plex není streamovací služba. Nedodává žádný obsah, ani český, ani zahraniční. Přehrává výhradně soubory, které do něj sami nahrajete. Kdo nemá vlastní knihovnu filmů, seriálů nebo hudby, ten z Plexu velký užitek nevytěží.

Od 29. dubna 2025 navíc platí omezení pro vzdálené přehrávání osobního videa mimo domácí síť. Bezplatná verze Plexu funguje plnohodnotně v rámci domácnosti, ale pro přístup odkudkoli z internetu už některé funkce vyžadují placený Plex Pass. V domácí Wi-Fi síti ale vše běží bez omezení a bez poplatku.

Další život starého notebooku

Plex je nejviditelnější využití, ale ne jediné. Starý notebook se dá proměnit v druhý monitor přes aplikaci spacedesk, v psací stroj bez rozptylování díky editoru FocusWriter, nebo v retroherní stanici přes RetroArch. A pokud na něm Windows už sotva dýchá, lehká linuxová distribuce Lubuntu 26.04 LTS s podporou do roku 2029 mu dá druhý dech.

Pro člověka, který má doma starý funkční notebook a složku plnou filmů na externím disku, je Plex nejlevnější vstupenka do světa domácího serveru. Za nula korun na softwaru a tisícovku ročně za elektřinu získá to, co by jinak stálo pět tisíc jen za hardware, a to ještě bez disku.

Co přesně Wireless Network Watcher ukáže

Program je freeware pro Windows, od Windows 2000 až po Windows 11, aktuálně ve verzi 2.45. Nepotřebuje instalaci, stačí ho stáhnout, spustit a nechat proskenovat síť, ke které je váš počítač právě připojený. Po několika sekundách se objeví tabulka s nalezenými zařízeními. U každého uvidíte:

• IP adresu a MAC adresu
• Výrobce síťového adaptéru (podle MAC)
• Název zařízení (pokud ho zařízení poskytuje)
• Stav Active/Inactive, počet detekcí a čas prvního i posledního zachycení

Důležitý detail: moderní telefony používají randomizované MAC adresy, takže váš vlastní mobil může v seznamu vypadat podezřele, třeba jako neznámý výrobce. Než začnete panikařit, porovnejte MAC adresu v programu s tou, kterou váš telefon uvádí v nastavení Wi-Fi. Řada „vetřelců“ se takhle promění ve vlastní zapomenuté zařízení.

Program navíc nabízí režim Background Scan, který běží na pozadí a upozorní, jakmile se v síti objeví nový klient. Na jednorázovou kontrolu ale stačí jeden sken.

Jak nezvané hosty zablokovat

Wireless Network Watcher hosty najde. Zablokovat je ale musíte v routeru, a tady máte dvě cesty.

Cesta 1: Blokace konkrétního zařízení. Když přesně víte, který řádek v seznamu je cizí, otevřete administraci routeru a zařízení zablokujete podle MAC adresy. U dvou běžných značek v Česku to vypadá takto:

• TP-Link: Ve webovém rozhraní jděte na Advanced → Security → Access Control. V aplikaci Tether stačí otevřít More → Block List, kliknout na „+“ a vybrat klienta nebo zadat MAC ručně. Konkrétní názvy položek se mohou lišit podle modelu a verze firmwaru.
• FRITZ!Box: V rozhraní přejděte na Wi-Fi → Security a nastavení přístupu k Wi-Fi. Názvy položek se mohou lišit podle modelu a jazyka firmwaru. Zařízení můžete zablokovat nebo omezit přístup k bezdrátové síti podle dostupných nastavení.

Cesta 2: Změna Wi-Fi hesla. Tvrdší, ale účinnější. Nové heslo okamžitě odpojí každého, kdo znal to staré. Nevýhoda? Musíte znovu připojit i všechna vlastní zařízení, telefony, tablety, chytrou televizi, kameru, vysavač. Podle nás je to ale správná volba vždy, když nevíte, kudy heslo uniklo.

Proč samotný MAC filtr nestačí

AVM ve své oficiální dokumentaci výslovně upozorňuje: MAC adresa se při komunikaci po síti nepřenáší jako tajný údaj a zařízení ji může v určitých situacích používat náhodně nebo ji změnit. Zkušenější útočník tak může MAC adresu napodobit a filtr obejít. Navíc samotný MAC filtr neřeší bezpečnost Wi-Fi jako celku a nechrání před všemi způsoby neoprávněného přístupu.

Proto je blokace podle MAC vhodná jako rychlý první zásah proti jednomu konkrétnímu zařízení, ale ne jako jediná obrana.

Co udělat hned po skenu

Nejúčinnější postup po odhalení neznámého zařízení má jasné pořadí:

• Změňte Wi-Fi heslo, dlouhé a unikátní, které jste nikde jinde nepoužili.
• Změňte i administrátorské heslo routeru, pokud používáte výchozí nebo slabé heslo.
• Ověřte šifrování, minimum je WPA2, ideálně WPA3.
• Vypněte WPS, pokud ho nepoužíváte; TP-Link sám uvádí, že WPS umožňuje připojení zařízení bez ručního zadání Wi-Fi hesla.
• Zvažte oddělenou síť pro IoT; NIST doporučuje segmentovat chytrá zařízení od hlavní sítě, protože kompromitované zařízení, například žárovka nebo kamera, může představovat nejslabší článek celé domácí sítě.

A jak často heslo měnit? Ne podle kalendáře. NIST nedoporučuje vynucovat periodické změny hesel bez důvodu. Měňte ho, když objevíte neznámé zařízení, po širším sdílení s návštěvami, po výměně spolubydlících nebo kdykoli máte podezření na únik.

Nepanikařte, ale kontrolujte

Ne každý neznámý řádek v seznamu znamená vetřelce. FRITZ!Box například v sekci Home Network → Network zobrazuje i zařízení, která už dříve byla připojena, takže „cizí“ záznam může být telefon kamaráda z minulé návštěvy. Wireless Network Watcher zase může zobrazit randomizovanou MAC adresu vašeho vlastního mobilu jako podezřelou položku. Klíč je porovnat údaje, ne zařízení rovnou blokovat.

Jeden sken ve Wireless Network Watcher a pět minut v administraci routeru. Tolik stačí, abyste získali přehled o tom, jaká zařízení vaši Wi-Fi používají, a abyste těm, která tam nepatří, zavřeli dveře dřív, než si toho vůbec všimnou.

Co přesně novému Outlooku chybí

Odpověď je v oficiální srovnávací matici, kterou Microsoft naposledy aktualizoval v dubnu 2026. Čtení je poučné. Offline režim funguje jen částečně: v offline režimu nepřidáte přílohu k rozepsanému e-mailu, nevytvoříte ani neupravíte jednotlivou událost v kalendáři, nespustíte doplňky a nezměníte nastavení podpisů či notifikací. PST soubory, na kterých řada firem staví archivaci, jsou podporované jen částečně. Delegovaný přístup u sdílených schránek? Částečně. Veřejné složky? Částečně. Rychlé kroky a pravidla? Částečně.

A pak je tu kategorie „nepodporováno vůbec“:

• Makra VBA
• Vlastní formuláře
• Přístup k souborům na síťových discích
• Pravidla pro import a export
• Hlasovací tlačítka

Pro běžného uživatele, který posílá e-maily a spravuje kalendář, to nemusí být problém. Pro firmu s tisíci zaměstnanci, desítkami automatizovaných workflow a léta nastavených politik je to zásadní překážka.

„Připravený“ neznamená „hotový“

V srpnu 2024 Microsoft přesunul nový Outlook z náhledu do fáze General Availability pro komerční zákazníky. Zní to jako milník. Jenže GA v praxi znamenalo komerční dostupnost a plnou podporu v režimu opt-in, tedy „můžete to zkusit, stojíme za tím, ale nenutíme vás“. Už tehdy Microsoft uvedl, že vývoj funkcí bude pokračovat a další kroky budou vycházet ze zpětné vazby zákazníků.

Od té doby přibyly věci jako notifikace kalendáře na pozadí, online archiv pro sdílenou schránku nebo rozšířené offline funkce. Jenže k dubnu 2026 srovnávací matice pořád obsahuje řadu položek ve stavu „částečně dostupné“ nebo „chystané“. Microsoft veřejně nezveřejňuje žebříček nejčastějších stížností, ale z přetrvávajících mezer v dokumentaci se jako hlavní překážky jeví offline scénáře, práce s PST, sdílené a delegované schránky, pravidla, složky a podpora starších desktopových technologií COM a VBA.

K tomu přibývá problém, o kterém se mluví méně: nový Outlook se nespravuje stejně jako ten klasický. Stávající ADMX a většina cloudových politik platí jen pro klasický Outlook a je nutné je mapovat na nový model. Část zásad pro schránky navíc platí zároveň i pro Outlook na webu, nejde tedy vždy oddělit nastavení webového a desktopového klienta. Pro IT oddělení, která léta ladila firemní prostředí, to znamená práci navíc ještě dřív, než vůbec začnou řešit samotnou migraci uživatelů.

Co se stane po březnu 2027

Březen 2027 není konec klasického Outlooku. Je to začátek takzvané opt-out fáze: nový Outlook se stane ve firmách výchozím klientem, ale uživatelé se budou moci vrátit ke klasické verzi. Podle veřejně dostupné zprávy Microsoft Learn to v praxi bude vypadat takto: uživatel dostane nejprve upozornění, následně varovnou zprávu a při dalším spuštění aplikace nabídku k přepnutí. Kdo bude chtít, přepne se zpět.

Stávající instalace klasického Outlooku mají zůstat podporované minimálně do roku 2029. Datum úplného ukončení, tedy okamžiku, kdy už přepnutí zpět nepůjde, Microsoft pro Windows zatím veřejně neoznámil. Slíbil pouze, že ho oznámí s minimálně dvanáctiměsíčním předstihem.

Pro běžného firemního uživatele to znamená, že teď většinou nemusí dělat nic. U podnikových a školních účtů Microsoft sám uvádí, že automatické přepnutí v tuto chvíli neprobíhá stejně jako u některých menších firem nebo osobních účtů. Klíčová akce je na IT správcích: ti mohou schovat přepínač, zablokovat instalaci Outlooku, vypnout automatickou migraci pomocí zásad nebo naopak spustit řízenou migraci po etapách.

Hrozí třetí odklad?

Vyloučit to nelze. Microsoft už jednou posunul duben 2026 na březen 2027 a datum úplného ukončení klasické verze stále neoznámil. Nikde veřejně negarantuje, že březen 2027 je neměnný finální termín. Nový Outlook navíc přinesl i změnu aktualizačního modelu: aplikace kontroluje aktualizace při každém spuštění, sestavení přicházejí týdně a nové funkce se řídí přes Targeted a Standard Release, nikoli přes klasické měsíční nebo pololetní kanály. Pro firmy zvyklé na předvídatelný cyklus je to samo o sobě provozní změna.

Pikantní detail: nový Outlook už nemusí být ve firmě přítomen jen díky přepínači „Vyzkoušejte nový Outlook“. Na novějších buildech Windows 11 je předinstalovaný a na Windows 10 se automaticky instaloval v lednových a únorových aktualizacích 2025. Část IT správců tak neřeší migraci jako budoucí projekt, ale přítomnost aplikace, kterou si nikdo neobjednal a která už sedí na firemních počítačích.

Microsoft směřuje k novému Outlooku. Otázka není, jestli ho nahradí, ale kdy bude nový klient skutečně připravený převzít štafetu. Zatím odpověď zní: ne teď.