Čip, který neměří, ale odhaduje

Klíč k celému sporu leží v maličkém čipu na každé inkoustové kazetě. Ten neměří hladinu inkoustu sondou ani plovákem. Místo toho sleduje, kolik inkoustu tiskárna spotřebovala při tisku a při automatickém čištění trysek, a z těchto dat odvozuje zbývající množství. Epson ve svých uživatelských manuálech otevřeně přiznává, že při hlášení výměny v kazetě zůstává takzvaná „proměnlivá bezpečnostní rezerva inkoustu“. Slouží prý k ochraně tiskové hlavy a udržení kvality tisku.

A tady začíná problém. Epson sám uvádí, že deklarované výtěžnosti kazet tuto rezervu nezahrnují. Jinými slovy: koupíte kazetu s udávanou kapacitou třeba 200 stran, ale část inkoustu, za který jste zaplatili, se nikdy nepromění v tisk. Zůstane zamčená uvnitř kazety, kterou vyhodíte. HOP tvrdí, že nejde o marginální ztrátu, ale o systematický mechanismus nutící spotřebitele kupovat nové kazety dříve, než je to technicky nutné.

Odpadní podložka jako druhý zámek

Kromě kazet řeší francouzské řízení ještě jeden mechanismus, takzvanou odpadní inkoustovou podložku. Ta zachycuje přebytečný inkoust z čištění trysek. Tiskárna si vede počítadlo jejího zaplnění a jakmile software usoudí, že podložka dosáhla konce životnosti, celý přístroj se zablokuje. Nevytiskne jedinou stránku.

Epson argumentuje bezpečností: přetečení inkoustu by mohlo poškodit vnitřní elektroniku. Jenže u řady modelů nejde o díl, který by si uživatel vyměnil sám; Epson ho klasifikuje jako součástku vyžadující autorizovaný servis. U novějších řad firma nabízí vyměnitelný údržbový box, ale starší a levnější modely tuto možnost nemají. Výsledek? Funkční tiskárna, která odmítá tisknout kvůli softwarovému odhadu, a oprava, jejíž cena se blíží ceně nového přístroje.

Proč právě Francie, a proč to trvalo 8 let

Francie je v boji proti plánovanému zastarávání průkopníkem. Zákon ze 17. srpna 2015 zavedl do spotřebitelského kodexu samostatný delikt: úmyslné použití technik zkracujících životnost výrobku s cílem zvýšit míru jeho náhrady. Sankce? Až 300 000 eur pro fyzické osoby a dva roky vězení. U firem může pokuta dosáhnout 5 % průměrného ročního obratu.

HOP podal trestní stížnost v září 2017. Vyšetřování vedla francouzská dozorová agentura DGCCRF a prokuratura v Nanterre. Trvalo téměř devět let, než se případ dostal k soudu; první procesní audience proběhla 2. července 2026. Další jednání je naplánováno na 25. února 2027. Rozsudek zatím nepadl.

Důležitý detail: vězení hrozí konkrétním fyzickým osobám, pokud soud dovodí jejich osobní odpovědnost. Epson jako právnická osoba do vězení jít nemůže, firmě hrozí „jen“ finanční postih. Ale i ten může být astronomický. Při globálním obratu Epsonu by pětiprocentní hranice znamenala částku v řádu miliard korun.

Není Epson sám, ale je první u soudu

HOP už v původní stížnosti z roku 2017 jmenoval i HP, Canon a Brother. V listopadu 2024 pak podal samostatnou stížnost proti HP, kde popisuje jiné, ale příbuzné praktiky, zejména softwarové blokování neoriginálních a repasovaných kazet. Do fáze soudního projednávání se ale zatím dostal pouze Epson.

Na evropské úrovni se situace mění rychle. Směrnice 2024/825 posiluje ochranu proti praktikám spojeným s předčasným zastaráváním a členské státy ji měly převést do národního práva do 27. března 2026; účinnost nastává od 27. září 2026. Paralelně od 31. července 2026 platí i nová opravárenská směrnice, která zakazuje některé techniky bránící opravě. Francouzský případ tak přichází v momentě, kdy se celá Evropa dívá stejným směrem.

Co může udělat český uživatel

České právo samostatný delikt plánovaného zastarávání nezná. To ale neznamená, že je spotřebitel bezbranný. Zákon č. 634/1992 Sb. pokrývá nekalé a klamavé obchodní praktiky a tiskárna, která tvrdí, že je kazeta prázdná, ačkoli v ní prokazatelně zbývá inkoust, do této kategorie spadat může.

Praktické kroky:

• Podnět k ČOI – Česká obchodní inspekce přijímá podněty při podezření na klamavou praktiku a může zahájit dozorové řízení.
• ADR spor – mimosoudní řešení spotřebitelského sporu přímo u ČOI.
• Zákonná záruka – pokud výrobek nefunguje tak, jak byl inzerován, běží minimálně dvouletá zákonná záruka podle pravidel EU; spotřebitel má právo na opravu, výměnu, slevu nebo odstoupení od smlouvy.
• Vizuální kontrola – u tankových modelů Epson doporučuje zkontrolovat hladinu inkoustu pohledem přes průhledný zásobník. U klasických kazet bohužel zůstáváte odkázáni na softwarový odhad.

Francouzský verdikt, až jednou padne, nebude pro české soudy závazný. Ale pokud se prokáže, že stejná logika čipu a blokace fungovala napříč evropskými modely, vznikne silný argumentační materiál i pro spotřebitele mimo Francii. Téměř devět let vyšetřování a tisíce stran důkazů se těžko ignorují.

Skrytý prompt v soudním spisu

Technika, kterou Elliott použil, má v oboru kybernetické bezpečnosti ustálený název: prompt injection. Jde o situaci, kdy někdo vloží do obsahu instrukce, které člověk snadno přehlédne, ale jazykový model je zpracuje jako součást svého zadání. OpenAI ji popisuje jako jedno ze známých bezpečnostních rizik napříč celým odvětvím generativní AI.

Elliott ale tento princip přenesl do prostředí, kde dosud nebyl veřejně zdokumentován, přímo do formálního soudního podání. V PDF dokumentu evidovaném jako Entry 177.00 ve spisu AAN-CV25-6066141-S se skrytý text nacházel hned pod titulkem a před prvním odstavcem. Instrukce pro AI model říkaly, aby výstup vedl k takzvané „nápravě“, konkrétně ke zvrácení zamítnutí a vyhovění Elliottovu návrhu. Stejný motiv se v dokumentu opakoval na více místech.

Podstatné je, na co Elliott necílil. Nesnažil se hacknout konkrétní soudní systém. Mířil na jakýkoli AI nástroj, který by dokument mohl zpracovat, ať už sumarizátor používaný protistranou, asistenční software advokátní kanceláře, nebo hypotetický interní nástroj soudu.

Soudce to označil za pokus ovlivnit řízení

Soud nečetl Elliottův manévr jako technickou kuriozitu. Podle informací serveru Tom’s Hardware, který kauzu popsal na základě reportáže 404 Media, soudce výslovně uvedl, že Connecticut Judicial Branch žádný AI systém k tomuto typu zpracování dokumentů nepoužívá. Elliottův „audit“, jak svůj postup sám nazval, tak neměl oporu v potvrzeném faktu.

Elliott se bránil dvěma argumenty. Zaprvé tvrdil, že šlo o test přítomnosti AI v soudním procesu: buď nikdo skrytý text neodhalí, a tím se potvrdí, že AI se nepoužívá, nebo AI text zpracuje, čímž se jeho hypotéza potvrdí. Zadruhé označil některé další skryté vložky za „neviditelné vtipy“ a kulturní odkazy, nikoli za právní argumentaci.

Soud ani jednu linii obhajoby nepřijal. Sankce (ztráta elektronického podávání) byla přitom relativně mírná. Soud podle sekundárních shrnutí výslovně zdůraznil, že přihlédl k tomu, že Elliott není advokát a zastupuje sám sebe. Měl k dispozici i tvrdší nástroje: pokutu, omezení podání nebo procesní postih.

Connecticut má pravidla pro AI v justici už od roku 2024

Elliottův případ nevznikl ve vzduchoprázdnu. Connecticut provozuje od 1. února 2024 oficiální Responsible AI Framework, který stanovuje pravidla pro interní používání jazykových modelů zaměstnanci soudní větve. Vyžaduje schválení před nasazením, povinnou lidskou kontrolu výstupů, posouzení dopadů a zakazuje vkládat neveřejná data do veřejně dostupných AI nástrojů.

Podobným směrem se vydala i Austrálie. Federální soud v Canbeře vydal 16. dubna 2026 veřejný Practice Note, který se vztahuje na všechny účastníky řízení včetně těch, kteří se zastupují sami. Požaduje základní porozumění rizikům generativní AI, umožňuje soudu vyžádat si informace o tom, jak strana AI použila, a trvá na ověření faktů, citací i důkazů.

A co česká justice?

V České republice se AI v justici testuje, ale výhradně podpůrně. Podle odpovědí Ministerstva spravedlnosti na žádosti o informace z roku 2025 probíhají pilotní projekty zaměřené na právní rozbory, zpracování velkých objemů textu, anonymizaci soudních rozhodnutí a přepis zvukových záznamů prostřednictvím systému BEEY. Pro práci s neveřejnými justičními daty je centrálně povolen pouze Microsoft Copilot, ostatní generativní nástroje jsou na pracovních stanicích zakázány.

Ministerstvo výslovně uvádí:

• Žádný AI systém nerozhoduje o vině, trestu ani procesních otázkách.
• Veřejné AI služby se kvůli citlivosti dat v trestních věcech nevyužívají.
• Výstupy AI musí vždy projít lidskou kontrolou.

Riziko skrytých promptů v dokumentech tedy není nulové ani u nás, zvlášť s tím, jak se podpůrné AI nástroje budou rozšiřovat. Dnes ho ale tlumí přísná izolace dat a zákaz volně dostupných modelů.

Tohle je důležitější než kuriozita

Elliottův případ není příběhem o tom, že by AI rozhodovala o soudních sporech. Je příběhem o tom, že se do formálního soudního spisu dostal útok, který bezpečnostní komunita roky popisuje jako teoretické riziko. Skrytá vrstva argumentace, kterou člověk nevidí, ale stroj ano, je přesně scénář, na který musí být připravený každý, kdo nechá AI nekontrolovaně shrnovat cizí dokumenty.

Třináct dní stačilo soudci v Milfordu, aby si všiml podezřelých mezer v textu. Příště nemusí být mezery tak nápadné.

Co Samsung sliboval a co telefon skutečně dělal

Když Samsung v únoru 2022 představil Galaxy S22, S22+ a S22 Ultra, marketingové materiály na Samsung Global Newsroom mluvily o „nejvýkonnějších zařízeních v historii Galaxy“. Čip Exynos 2200 nebo Snapdragon 8 Gen 1, nový GPU, rekordní výsledky v benchmarcích. Jenže pod kapotou běžel nástroj Game Optimizing Service (GOS). Ten při vysoké zátěži automaticky snižoval výkon GPU a upravoval rozlišení, aby hlídal teplotu. Problém nebyl v tom, že taková ochrana existovala. Problém byl v tom, že ji uživatel nemohl jednoduše vypnout a Samsung o jejím dopadu na výkon při prodeji dostatečně neinformoval.

Věc eskalovala, když Geekbench v březnu 2022 vyřadil z žebříčku řady Galaxy S10, S20, S21 i S22. Důvod? Samsung omezoval aplikace podle jejich identifikátoru, ale benchmarkové testy tímto filtrem neprocházely. Telefon se tedy v testu mohl tvářit jako výkonnější, než jak se choval v reálné hře. Podobný problém měl i OnePlus 9 Pro, ale u Samsungu se kauza spojila s agresivním výkonovým marketingem, a proto zasáhla hlouběji.

Dva soudy, dva různé výsledky

Časová osa případu se v přepisech často zkresluje, proto je důležité ji rozseknout. 12. června 2025 padl rozsudek první instance u Obvodního soudu v Soulu. Soud uznal, že reklama na Galaxy S22 mohla být klamavá. Ale žalobu na náhradu škody zamítl, protože neuznal dostatečnou příčinnou souvislost mezi GOS a individuální újmou kupujících. Samsung tehdy na penězích vyhrál.

Žalobci se odvolali k Vrchnímu soudu v Soulu. Následovala tři kola mediálních jednání, včetně toho z 22. ledna 2026, kde se řešilo i rozšíření sporu o druhou a třetí vlnu žalob, celkem zhruba 3 000 poškozených. Dohoda nevznikla. Soud proto 12. února 2026 vydal rozhodnutí o nuceném smíru a Samsung proti němu ve stanovené lhůtě nevznesl námitku. 18. března 2026 se smír stal pravomocným.

Kolik peněz majitelé skutečně dostanou

Tady je klíčový rozdíl, který se snadno přehlédne. Původní žalobní návrh z roku 2022 požadoval na osobu 300 000 wonů, v přepočtu zhruba 4 100 až 4 400 Kč podle kurzu. Právě odtud pochází částka „přes 4 000 Kč“. Jenže finální nucený smír podle zpráv agentury FN News stanovil celkem 100 milionů wonů pro 1 882 žalobců. Při rovnoměrném rozdělení to vychází na přibližně 53 tisíc wonů na osobu, tedy kolem 750 Kč. Přesná částka na osobu veřejně zveřejněna nebyla a rozdělení nemusí být rovnoměrné, ale řádový rozdíl oproti původnímu nároku je zřejmý.

Pro korejské žalobce je to stále reálné plnění, ne jen papírový nárok. Smír má účinek soudního rozhodnutí a Samsung ho akceptoval.

Co čeká Samsung od regulátora, a proč to může být horší

Civilní spor skončil. Ale paralelně běží správní řízení u Korea Fair Trade Commission (KFTC), které je úplně oddělené. KFTC neřeší odškodné pro jednotlivce, ale to, zda Samsung porušil pravidla poctivého označování a reklamy tím, že dostatečně nevysvětlil dopad GOS na výkon a současně výkon zdůrazňoval v kampani. Podle srpnových informací serveru eDaily má KFTC věc projednat 2. září 2026 a interně padl návrh na vysokou sankci. Navíc se řízení netýká jen Galaxy S22, ale i řady S21 a tabletů Tab S8.

Zákon umožňuje KFTC uložit nápravná opatření, veřejné oznámení o porušení a peněžitou sankci až do výše 2 % relevantních tržeb. To je pro Samsung potenciálně mnohem větší bolest než 100 milionů wonů z civilního smíru.

Týká se to i českých majitelů Galaxy S22?

Ke korejskému sporu se zpětně připojit nelze, smír se týkal konkrétně vymezených žalobců. Nepodařilo se nám dohledat žádný evropský ani český program, který by na korejské vyrovnání přímo navazoval. Český majitel Galaxy S22 má teoreticky k dispozici cestu přes reklamaci u prodejce nebo stížnost týkající se klamavé reklamy. ČOI ve svém přehledu k reklamě uvádí, že klamavá může být i reklama, která zamlčí podstatnou informaci ovlivňující nákupní rozhodnutí. V EU navíc existuje rámec pro reprezentativní žaloby spotřebitelů, ale konkrétní evropská akce kvůli GOS zatím nevznikla.

Co se samotného omezování výkonu týče, Samsung ho nezrušil, jen ho přiznal. Oficiální podpora i v roce 2026 popisuje Game Booster s výkonovými režimy pro Galaxy S22, S23 i S24. V One UI 7 Samsung starý skrytý režim nahradil novým nastavením přímo v Game Boosteru. Regulace výkonu zůstala, ale uživatel ji konečně vidí.

Korejský případ ukázal jednu věc jasně: Samsung neprohrál kvůli tomu, že výkon řídil, ale kvůli tomu, že o tom mlčel, když prodával slib o nejvýkonnějším telefonu. Právě ten rozpor mezi reklamou a realitou stál za čtyřletým sporem a 2. září může stát i za regulační pokutou, která bude mít úplně jiný řád.

Co přesně soud rozhodl a proč je to důležité

Rozsudek z 8. července 2026 nebyl příkazem „otevřete iPhone“. Byl potvrzením právního základu, na kterém povinnosti otevřít některé části ekosystému Applu stojí. Komise označila Apple za gatekeepera už 5. září 2023 a od 7. března 2024 se na firmu plně vztahují povinnosti DMA. Apple se bránil u Tribunálu EU třemi žalobami, v nichž napadal jak samotné označení služeb jako App Store a iOS, tak související kroky kolem iMessage. Soud zamítl hlavní námitky; žalobu týkající se iMessage navíc označil za nepřípustnou, protože Komise už v únoru 2024 rozhodla, že iMessage gatekeeperem nebude.

Apple se sice ještě může obrátit na Soudní dvůr EU, tedy nejvyšší instanci, ale kasační přezkum se omezuje výhradně na právní otázky; skutkový stav už znovu otevřít nelze. Šance na zvrat jsou podle nás minimální, zvlášť když Tribunál nevyhověl ani v jedné z hlavních linií argumentace.

Důležitý kontext: jen několik dní před rozhodnutím o Applu, 2. července, Soudní dvůr EU potvrdil Googlu pokutu přes 100 miliard korun za zneužití dominantního postavení v souvislosti s Androidem. Dva největší mobilní ekosystémy světa tak během jediného týdne dostaly od evropské justice jasný signál.

Co se na iPhonu v Evropě už změnilo a co ještě přijde

Část změn běží déle než dva roky. Už iOS 17.4 z března 2024 přinesl evropským uživatelům:

• Alternativní obchody s aplikacemi – vývojáři mohou distribuovat aplikace mimo App Store přes autorizovaná tržiště i přímo z webu.
• Alternativní jádra prohlížečů – Chrome, Firefox a další už nemusí používat WebKit, ale mohou nasadit vlastní engine.
• Změnu výchozí bezkontaktní platební aplikace – uživatel si může místo Apple Pay nastavit jinou peněženku jako výchozí pro platby telefonem.
• Alternativní platby v aplikacích – vývojáři mohou v App Storu nabídnout vlastní platební cestu místo té od Applu.

To ale není všechno. Komise tlačí Apple i do hlubší interoperability s příslušenstvím a službami třetích stran. Podle materiálů Komise měly být do poloviny roku 2026 nasazeny například notifikace na chytrých hodinkách třetích stran, automatické párování zařízení v blízkosti, přepínání zvuku mezi zařízeními nebo sdílení přihlašovacích údajů k Wi-Fi. Do konce roku 2026 má být dokončen také přenos souborů podobný AirDropu a streamování médií ve stylu AirPlay. Jinými slovy: iPhone se v EU postupně stává otevřenější platformou, než jakou Apple původně zamýšlel.

Bezpečnostní hrozba, nebo obchodní strategie?

Apple od počátku rámuje evropské změny jako bezpečnostní riziko. V oficiálním prohlášení z ledna 2024 firma varovala před novými cestami pro malware, podvody, škodlivý obsah a vyšším rizikem pro soukromí. A část argumentu má reálné jádro: aplikace stažené mimo App Store neprocházejí stejným procesem App Review, nemusí u nich fungovat Family Purchase Sharing, rodičovská kontrola Ask to Buy ani standardní refundace přes Apple. Širší přístup třetích stran k funkcím iOS objektivně zvětšuje útočnou plochu.

Jenže je tu i druhá strana mince. Komise už v dubnu 2025 udělila Applu pokutu 500 milionů eur (zhruba 12,5 miliardy korun) za porušení DMA v App Storu. Důvod? Technická a smluvní omezení, která bránila vývojářům směrovat uživatele na levnější nabídky mimo App Store, včetně poplatkového schématu navrženého tak, aby alternativní cesty zůstaly méně atraktivní. Komise v souhrnu rozhodnutí popsala, jak Apple kombinoval technické bariéry s obchodními podmínkami, aby si udržel kontrolu nad ekosystémem.

Podle nás je odpověď na otázku „bezpečnost, nebo byznys?“ prostá: obojí. Apple má legitimní bezpečnostní argumenty, ale používá je i jako štít pro obchodní model postavený na výlučné kontrole distribuce. Komise naopak tvrdí, že interoperabilitu lze vynutit bez snížení bezpečnostního standardu, a soud jí dal za pravdu.

Co to znamená pro české uživatele iPhonu

Česko je v oficiálním seznamu zemí, kde se změny podle DMA uplatňují. Každý majitel iPhonu s účtem Apple registrovaným v Česku má přístup k alternativním obchodům, webové distribuci aplikací i možnosti změnit výchozí platební aplikaci pro bezkontaktní platby. U NFC peněženek je rámec dokonce širší a pokrývá celý Evropský hospodářský prostor.

Klíčové je, že nikdo nikoho nenutí opustit App Store. Kdo zůstane v oficiálním obchodě, zachová si všechny dosavadní ochranné vrstvy včetně App Review, refundací a rodičovských kontrol. Kdo se rozhodne instalovat aplikace odjinud, přijímá vědomě jiný režim. Apple i mimo App Store zachovává notarizaci a základní kontroly proti malwaru, ale část výhod uzavřeného ekosystému tam jednoduše nefunguje.

Konec výlučnosti, ne konec App Storu

Rozsudek z 8. července neznamená, že App Store zmizí nebo že se iPhone promění v Android. App Store zůstává, Apple si drží notarizaci, autorizaci vývojářů alternativních tržišť i povinný souhlas uživatele při každé instalaci mimo oficiální obchod. Změnil se ale princip: v EU už nejde o uzavřený model s jedinou distribuční cestou. Výlučnost je prolomená a soud právě potvrdil, že prolomená zůstane.

Apple může ještě podat kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru EU, má na to dva měsíce a deset dní od doručení rozhodnutí. Ale i kdyby tak učinil, povinnosti z DMA běží dál. Brána je otevřená. Otázka už nezní jestli, ale jak moc.

Tisíce fotek, ne abstraktní móda

Když se řekne „krádež designů“, představte si možná zkopírovaný střih šatů nebo plagiát vzoru. Londýnský spor je ale konkrétnější a prozaičtější. Shein, respektive jeho singapurská mateřská společnost Roadget Business Pte. Ltd., žaluje britskou entitu Temu, Whaleco UK Limited, primárně za masové převzetí produktových fotografií. Ty měly sloužit jako vizuální návnada: zákazník viděl známý snímek ze Sheinu, klikl a dostal kopii nebo velmi podobný kus za nižší cenu.

Podle Reuters z dne dvoutýdenního procesu Temu vzdal obhajobu u nároků ke skoro 2 300 fotografiím. To neznamená automatické přiznání viny, ale signalizuje, že u podstatné části katalogu Temu raději couvlo, než aby argumentovalo před soudcem.

Veřejně dostupné ukázky konkrétních motivů, halloweenské dýně na nápojích, medvídkový potisk, orlí motiv na oblečení, doslova převzaté fotky dětského setu či květovaného topu, pocházejí z paralelní americké žaloby podané v srpnu 2024 . Britský soud zatím kompletní seznam nezveřejnil. Jádro je ale stejné: Shein tvrdí, že si zkrátilo cestu k zákazníkům tím, že použilo hotový vizuální obsah rivala.

Protiúder: kdo tu vlastně dusí koho

Temu se nebrání jen pasivně. Souběžně s copyightovým sporem běží v Londýně druhá větev, soutěžní protižaloba, kterou Competition Appe Tribunal (CAT) převzal z High Court. Temu v ní tvrdí, že Shein systematicky zneužívá takedowny, injunkce a nátlak na sdíleného dodavatele, aby konkurenci vytlačil z trhu. Podle procesních dokumentů CAT je hlavní jednání v soutěžní větvi naplánované až na 3. března 2027.

Obě řízení dohromady ukazují, že nejde o jednorázovou PR přestřelku. Je to vícevrstvá právní válka vedená napříč jurisdikcemi, Británií a USA, s cílem oslabit protivníka tam dodavatele, kde to nejvíc bolí: u katalogu a u nakupujících.

A právě tady vstupuje do hry ironie celého sporu. Shein v Londýně hájí vlastní autorská práva, ale sám dlouhodobě čelí vážným obviněním z kopírování. Žaloba tří amerických nezávislých designérů z července 2023 popisuje jeho model bez obalu: vyrábět malé série, čekat, zda si někdo stěžuje, a případně narovnat brát jako provozní náklad. Morální paradox je mediálně výživný. Právně ale nerozhoduje, každý spor se posuzuje po jednotlivých dílech a právech.

Co to znamená pro české zákazníky

Češi obě platformy znají důvěrně. Podle průzkumu STEM/MARK pro Českou televizi z března 2026 nakoupilo někdy na čínském e-shopu 65 % dospělých Čechů. Z těch, kdo mají zkušenost, sáhlo po Temu 78 %. A data Celní správa citovaná ČT mluví ještě výrazněji: v roce 2025 připadalo 85 ze 100 zásilek z čínských platforem do ČR právě na Temu . Shein tvořil jen zlomky procenta.

Pokud spor povede k dalším takedownům sporných listingů, český zákazník to pocítí spíš na Temu, a spíš selektivně než plošně. Už teď je doložené, že po dřívější injunkci muselo stáhnout tisíce nabídek. Nejde o scénář „vypnou Temu“ nebo „zdraží všechno“. Jde o to, že konkrétní položky mohou mizet, přefotit se nebo dostat nového prodejce.

Větší hra: copyright jako zbraň a platforma jako terč

Londýnský spor se odehrává v době, kdy Evropa obě platformy svírá z více stran najednou. Temu od května 2024 spadá pod přísnější režim nařízení o digitálních službách (DSA) jako velmi velká online platforma , s povinnostmi aktivně řešit padělky, nebezpečné zboží i zásahy do duševního vlastnictví. Shein zase v květnu 2025 dostal koordinovanou žádost evropských spotřebitelských autorit kvůli novým slevám, nátlakovému prodeji a nejasným předpokladům falešných zpráv.

Obě firmy tedy bojují na dvou frontách současně: proti sobě navzájem u soudu a proti regulátorům, kteří zpřísňují pravidla pro celý segment. A právě proto je londýnský proces víc než spor o fotky. Pokud Shein uspěje, posílí argument, že produktová fotografie není jen technický obsah prodejce, ale chráněné aktivum, za jehož masové zneužití nese reálné důsledky marketplace. To je precedens, který přesahuje fast fashion.

Dvoutýdenní jednání proti Vrchnímu soudu skončí, rozsudek přijde později. Soutěžní větev v CAT má před sebou ještě rok. Jediná, co je jistá už teď: z copyrightu, takedownů a dodavatelských smluv se stal plnohodnotným arzenálem v boji o západní trhy, a obě strany ho používají bez sentimentu.