Co přesně nátěr slibuje, a co ne

Star-Navi u řady XRAM-C deklaruje útlum radarového odrazu o 3 až 3,5 dB při tloušťce vrstvy 0,40–0,60 mm a hmotnosti do 1,8 kg na metr čtvereční. Tři varianty (XRAM-C105, XRAM-C112, XRAM-C113B) pokrývají různá frekvenční pásma, odolávají teplotám do 250 °C po dobu stovek hodin a podle výrobce přežijí i dva tisíce hodin solného spreje. Vedle dronů firma zmiňuje i letadla a námořní platformy.

Jenže 3 dB neznamenají „zmizení z obrazovky“. Tři decibely znamenají přibližně poloviční odražený výkon, což zní dramaticky, ale radarová rovnice je nemilosrdně nelineární. Akviziční dosah radaru se mění se čtvrtou odmocninou efektivní odrazné plochy, jak popisuje i starší, ale stále relevantní dokument NASA. Prakticky: radar, který dron zachytí na deset kilometrů, ho po nanesení nátěru zachytí přibližně na 8,4 kilometru. O šestnáct procent kratší detekční vzdálenost. Ne zázrak. Ale ani banalita.

Malý dron poskytuje jiné možnosti

U velkého letounu by šestnáctiprocentní zkrácení dosahu radaru bylo nepříjemností. U malého dronu, který má radarovou odraznou plochu srovnatelnou s ptákem, to může být rozdíl mezi zachycením a průnikem. Studie RAND Corporation pro americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti popisuje, jak už dnes mají radary problém s detekcí malých bezpilotních prostředků; slabší echo se ztrácí v šumu, systém generuje falešné alarmy a operátor váhá. Nátěr tento problém prohlubuje:

• Horší poměr signálu k šumu – radar potřebuje více času na potvrzení cíle.
• Pozdější zahájení sledování – obrana má kratší čas na reakci.
• Vyšší citlivost na clutter – v městském prostředí nebo nad členitým terénem se dron snáze „schová“ do pozadí.

Největší efekt lze očekávat u pevnokřídlých průzkumných a úderných UAV, kde hladký trup účinek nátěru podporuje. U multikoptér s rotory trčícími do všech stran bude přínos omezenější; geometrie cíle často ovlivňuje radarovou odraznost více než samotný povrch.

Stealth za kilogramové balení versus stealth za miliardy

Srovnání s profesionálním stealthem je poučné. Americké letectvo u F-35 popisuje stealth jako kombinaci tvaru draku, kompozitních panelů, radarově absorpčních materiálů integrovaných už při výrobě a extrémně náročné údržby povrchů po každém letu. XRAM-C je dodatečný povlak; nanáší se na hotovou platformu, nenahradí stealth geometrii a neřeší problematické spoje, hrany ani konstrukční detaily.

Zajímavé je i srovnání s konkurencí. Turecký startup Yünsa letos představil materiál Kürşat 3.0 na bázi čediče a pemzy s deklarovaným útlumem 43,2 dB, tedy číslem řádově ambicióznějším. Defence Blog ale výslovně upozorňuje, že nezávislé ověření zveřejněno nebylo. Star-Navi působí střízlivěji: nižší čísla, ale techničtěji popsaný katalog. Ani u jednoho produktu se ovšem nepodařilo dohledat veřejný laboratorní protokol třetí strany. Vše, co víme o výkonu, jsou zatím tvrzení výrobců.

Co to znamená pro českou obranu

Česko jde směrem, který s tímto typem hrozby počítá. Pardubická RETIA u systému ReCAS kombinuje 3D radar, elektrooptiku, infračervený senzor, pasivní RF detekci a efektory včetně rušiček a interceptorů, a výslovně počítá i s RF-tichými a autonomními drony. Radar ReVISOR je navržen pro sledování cílů s nízkou odraznou plochou. V dubnu 2026 armáda společně s policií a hasiči testovala protidronové scénáře na cvičení Federated Cloud. Paralelně běží zavádění systému SPYDER pro ochranu vzdušného prostoru.

Co ale veřejně chybí, je konkrétní test české C-UAS sestavy proti dronu s naneseným radarově absorpčním nátěrem. A právě tam je jádro problému: vrstvená obrana je správná architektura, ale její odolnost proti levným stealth úpravám zatím nikdo veřejně neověřil.

Skutečná hrozba není neviditelný dron

Star-Navi neprodává neviditelnost. Veřejnou cenu nezveřejňuje, zákazníky nejmenuje a nátěr nabízí výhradně v režimu firemního přístupu s exportní kontrolou, ne jako hobby barvu v e-shopu. Přesto je samotná existence katalogového produktu signálem. Technologie, která ještě nedávno vyžadovala miliardové programy a přísně střežené výrobní linky, se posouvá do formátu, kde ji lze aplikovat relativně jednoduše na již existující platformu.

Podle nás není největší hrozbou jeden dron, který se radarům vyhne. Je jí představa, že stovky levných jednorázových bezpilotních prostředků dostanou vrstvu, která každý z nich posune o kousek blíž k prahu detekce. Ne neviditelné. Jen o trochu hůře viditelné, a to stačí k tomu, aby obrana musela být dražší, rychlejší a chytřejší než dosud.