Co je AI gigafabrika a proč ji Evropa potřebuje

Dnes v Evropě funguje síť devatenácti takzvaných AI Factories, menších center, která startupům a výzkumníkům nabízejí výpočetní výkon. Jenže jejich kapacita je řádově jinde než to, co potřebují nejpokročilejší AI modely. Lucemburská L-AIF, jedna z největších, disponuje zhruba 2 100 GPU akcelerátory. Gigafabrika je jiná liga.

EuroHPC JU definuje gigafabriku jako velkokapacitní infrastrukturu pro kompletní životní cyklus velmi velkých AI modelů, od vývoje přes trénink až po nasazení. Lot 1, o který se Polsko uchází, vyžaduje v první fázi minimálně 25 000 akcelerátorů odpovídajících výkonu NVIDIA H100 a ve druhé fázi 75 000. Vedle samotných čipů jde o datové centrum, úložiště, síťovou infrastrukturu, zabezpečený cloud a specializované AI služby. Není to jen „větší cluster“. Je to skok o celý řád.

Polský recept: peníze, odběr, konsorcium

Polsko nezačalo od nuly. Už v červnu 2025 společně s Estonskem, Litvou a Lotyšskem představilo záměr pod hlavičkou Baltic AI GigaFactory s rozpočtem tři miliardy eur a 65% podílem soukromého kapitálu. O rok později přišel další důležitý krok: vládní usnesení ze července 2026.

Co přesně Polsko na stůl položilo:

• Politické schválení – vládní usnesení formálně otevírá cestu k účasti v soutěži EuroHPC.
• Garantovaný odběr služeb – závazek nakoupit AI výpočetní kapacitu za 100 milionů eur v letech 2028–2033. Stejnou částkou má přispět EU. Tím se projekt stává atraktivnější pro soukromé investory.
• Národní vklad – přes 400 milionů zlotých (zhruba 2,4 miliardy Kč) jako státní spolufinancování.
• Průmyslové konsorcium – soukromý sektor má gigafabriku projektovat, financovat, postavit i provozovat. Veřejná intervence pokrývá podle předběžného modelu EuroHPC až třetinu investičních nákladů do IT infrastruktury, zbytek nese soukromý kapitál.

Skutečný rozdíl Polska nespočívá v proklamacích. Spočívá v tom, že EuroHPC přesně tohle potřebuje slyšet: kdo zaplatí, kdo bude odebírat výkon a kdo to celé odřídí.

Kde je v tom Česko

Zkratka „Polsko ano, Česko ne“ by byla zavádějící. Česká vláda už v listopadu 2025 dala zelenou projektu AI Gigafactory CZ a v červnu 2026 schválila zapojení do evropské soutěže. Ministerstvo průmyslu a obchodu může jménem ČR uzavřít dohodu o společném zadávání s EuroHPC JU. Veřejně se mluví o projektu s rozpočtem přes 90 miliard korun a státním závazkem 2,5 miliardy Kč v letech 2028–2032, pokud by česká kandidatura uspěla.

Paralelně Česko jedná s Polskem o možné společné regionální přihlášce pro střední a východní Evropu. Běží tedy dvě linie současně, národní i koaliční. Rozdíl oproti Polsku je hlavně v míře veřejně potvrzené připravenosti: Varšava už oznámila konkrétní finanční závazky, zatímco Praha zatím komunikuje spíše strategické záměry.

Soutěž teprve začíná

K 20. červenci 2026 na oficiální stránce EuroHPC „AI Gigafactories Calls“ stále nebyla zveřejněna ostrá výzva, pouze zástupná stránka pro budoucí žádost. Do nezávazné fáze zájmu přišlo 76 návrhů ze šestnácti členských států a šedesáti lokalit. Oficiální užší výběr neexistuje. Polsko je relevantní kandidát, není vybraný vítěz.

Po publikaci výzvy mají uchazeči minimálně čtrnáct až patnáct týdnů na podání nabídky a zhruba pět až šest měsíců do podpisu rámcové smlouvy. První gigafabriky by měly fungovat od roku 2028. Model je přitom unijní, ne čistě národní; přístup k výpočetnímu výkonu mají mít uživatelé ze všech členských států, bezplatně pak veřejné instituce, malé a střední firmy či projekty financované z programů Horizon Europe a Digital Europe.

Polsko si nevybudovalo hotovou stavbu. Vybudovalo si pozici tím, že jako první přeložilo politickou ambici do jazyka, kterému rozumí investoři i bruselská byrokracie: potvrzené peníze, garantovaný odběr a připravený tým. Česko má ještě čas, ale hodiny tikají.

Vysvětleme si, co znamená výkon 2,198 exaflop/s

Číslo 2,198 exaflop/s znamená 2,198 × 10¹⁸ operací s plovoucí desetinnou čárkou za sekundu (FP64). Benchmark High Performance Linpack (HPL) řeší hustou soustavu lineárních rovnic a je standardním měřítkem žebříčku TOP500 už od roku 1993. Nejde tedy o „celkový výkon všeho, co stroj umí“, ale o přesně definovaný test, který umožňuje srovnání napříč generacemi i architekturami.

Pro představu: samotný LineShine představuje přibližně 11,7 % souhrnného výkonu všech 500 systémů v červnovém vydání žebříčku TOP500. Oproti české Karolině (GPU partition v Ostravě, 249. místo s výkonem 6,75 petaflop/s) je přibližně 326× výkonnější.

O čínské architektuře se toho moc neví

LineShine běží na platformě nazvané LingKun. Procesory nesou označení LX2 304C s taktem 1,55 GHz, propojovací síť se jmenuje LingQi a operačním systémem je čínský Kylin OS. Celý systém disponuje 13 789 440 jádry. Provozovatelem je Shenzhen Cloud Computing Center pod hlavičkou National Supercomputing Center v Shenzhenu.

Důležitý detail: oficiální karta systému v TOP500 uvádí pouze „custom Chinese processor“ („nějaký čínský procesor“) a nejmenuje konkrétního výrobce čipu. Spekulace o společnosti Huawei nebo jiných dodavatelích zatím nemají oporu v primárních zdrojích. Jisté je jedno: Čína dokázala postavit exascale jedničku na vlastním hardwarovém i softwarovém základu, bez závislosti na západních GPU.

Proč prvenství v HPL neznamená automatickou dominanci v AI

Tady je klíčový rozdíl, který snadno unikne. Žebříček TOP500 měří výkon ve 64bitové přesnosti (FP64). Pro trénování velkých jazykových modelů a dalších systémů umělé inteligence je však mnohem důležitější výkon ve smíšené nebo nižší přesnosti (FP16, BF16 či INT8), protože právě tam lze zpracovat výrazně více dat za sekundu.

V benchmarku HPL-MxP, který měří právě tuto schopnost, je LineShine až čtvrtý s výkonem 7,92 exaflop/s. Jedničkou zůstává americký El Capitan s výkonem 16,7 exaflop/s, tedy více než dvojnásobkem čínského systému. Praktický závěr je jednoduchý: z čínského prvenství budou nejvíce těžit klasické HPC aplikace, jako jsou klimatické modely, molekulární dynamika nebo jaderná fyzika. V oblasti AI a inference zůstává situace vyrovnanější a Spojené státy si nadále drží velmi silnou pozici.

Navíc mají Spojené státy v žebříčku celkem 161 systémů, zatímco Čína pouze 31. Tři ze čtyř nejrychlejších superpočítačů světa (El Capitan, Frontier a Aurora) se nacházejí v amerických národních laboratořích. Šíře americké superpočítačové infrastruktury je proto stále výrazně větší.

Evropa a Česko: kde stojíme my

Evropa v červnu 2026 poprvé překročila exascale hranici díky německému systému JUPITER Booster, který obsadil páté místo s výkonem přesně 1 000 petaflop/s. V první desítce se dále umístily italské systémy HPC7 (6. místo, 571,5 petaflop/s) a HPC6 (8. místo, 477,9 petaflop/s) i švýcarský Alps (10. místo, 434,9 petaflop/s).

Česko sice nehraje ligu absolutního výkonu, aktivně se ale zapojuje do evropské strategie. V květnu 2026 spustilo IT4Innovations v Ostravě Czech AI Factory, český uzel evropské sítě AI Factories s rozpočtem téměř jednu miliardu korun, financovaný z poloviny programem EuroHPC JU a z poloviny českým státem. Jeho základem je nový AI-optimalizovaný systém KarolAIna. Nad tím pak stojí plán Evropské komise vybudovat síť AI Gigafactories v hodnotě 20 miliard eur, jehož formální výzva má být vyhlášena v létě 2026.

Co to znamená pro globální vývoj

Čína prokázala, že dokáže vyhrát nejprestižnější benchmark v oblasti superpočítačů vlastními technologiemi navzdory vysokým exportním omezením. To je geopoliticky významný signál. Zároveň ale nejde o rozhodnutý závod: Spojené státy si drží nejširší špičku, Evropa buduje vlastní exascale infrastrukturu a Japonsko zůstává významným hráčem.

Superpočítačový závod se tak posouvá od jednoduchého souboje USA proti zbytku světa k mnohem více multipolárnímu modelu. LineShine představuje první velký symbol této nové éry. Jestli bude na špici i nadále, ukáže až listopadové vydání žebříčku TOP500.