Proč v zahraničí couvají: dva příběhy, dva důvody

Když v listopadu 2023 šéf řetězce Booths Nigel Murray vystoupil na BBC Radio Lancashire, mluvil o zákaznících, kteří samoobslužné pokladny označovali za pomalé, nespolehlivé a neosobní. Booths je prémiový řetězec s desítkami prodejen v severní Anglii, prodává mimo jiné hodně volně loženého zboží a alkohol vyžadující věkovou kontrolu a zákazníci od něj očekávají osobní přístup. Samoobsluha tam proto do obchodního modelu nezapadala tak dobře jako v běžném supermarketu.

Úplně jiný problém řešil americký Dollar General. Diskontní gigant s více než 20 tisíci prodejnami bojoval s takzvaným shrinkem, tedy ztrátami způsobenými například chybami, krádežemi a dalšími provozními problémy. Generální ředitel Todd Vasos na jaře 2024 oznámil, že firma už odstranila samoobslužné pokladny z přibližně 12 tisíc obchodů. Ve zbývajících prodejnách pak chtěla jejich používání výrazně omezit a posílit přítomnost zaměstnanců. Důvodem nebyl jen komfort zákazníků, ale především snaha snížit ztráty.

Dva řetězce, dva odlišné motivy. Jeden řešil zákaznickou zkušenost a zapadnutí samoobsluhy do svého formátu, druhý především finanční dopady ztrát.

Česko jde opačným směrem, a má pro to důvod

V Česku v roce 2026 velké řetězce samoobslužné pokladny plošně neruší. Naopak. Rozšiřují je a zároveň do nich přidávají další technologické prvky. Albert letos oznámil nasazení AI rozpoznávání vybraného zboží na samoobslužných pokladnách. Lidl pokračuje v plošné instalaci samoobslužných pokladen a Kaufland využívá AI při kontrole nákupů v rámci služby K-SCAN.

Klíčový rozdíl oproti některým zahraničním „dezertérům“ je v tom, co české řetězce se samoobsluhou dělají. Místo aby ji nechaly bez dozoru a spoléhaly pouze na úsporu času, přidávají technologické kontroly a snaží se automatizovat část činností, které dříve vyžadovaly zásah zaměstnance.

Albert už v roce 2025 nasadil technologii využívající umělou inteligenci na obsluhovaných pokladnách, kde pomáhá rozpoznávat nebalené ovoce, zeleninu a pečivo. V červnu 2026 oznámil její rozšíření na samoobslužné pokladny. Zákazník tak u vybraných položek bez čárového kódu nemusí ručně procházet katalogem, protože systém mu nabídne rozpoznaný produkt. Kaufland ve svých podmínkách ochrany osobních údajů výslovně popisuje algoritmus umělé inteligence, který může doporučit namátkovou kontrolu nebo opakované naskenování celého samoobslužně naskenovaného nákupu. Lidl zase uvádí kamerový systém s prvky umělé inteligence na některých samoobslužných pokladnách, který má mimo jiné pomáhat s automatickým rozpoznáváním zboží, prevencí chyb a odhalováním podvodného jednání.

Co říkají čísla o ztrátách

Nejnovější studie ECR Retail Loss z roku 2026, na které spolupracoval také profesor Matt Hopkins z University of Leicester, přináší data z 39 maloobchodních řetězců. Podle ní vzrostly ztráty v průměru o 22 % v roce následujícím po zavedení samoobslužných pokladen. Při srovnání prodejen se samoobsluhou a bez ní vykazovaly prodejny se samoobslužnými pokladnami v průměru o 33 % vyšší ztráty. Studie zároveň ukazuje, že riziko roste s podílem transakcí odbavených přes samoobsluhu.

Takže představa, že stroje jednoduše nahradí lidi a zároveň zmizí všechny problémy spojené s obsluhou pokladen, neodpovídá realitě. Samoobsluha vyžaduje dohled a účinné kontrolní mechanismy.

Jenže stejná studie ukazuje, že cílené zásahy mohou fungovat:

• Více než 80 % zákazníků po upozornění na chybu nákup opraví.
• Detekce neproskenovaných položek může podle studie snižovat ztráty.
• Osobní dohled a lepší práce zaměstnanců u samoobslužných pokladen patří mezi účinné kontrolní mechanismy.
• Turnikety a další kontroly u východu mohou v konkrétních provozech výrazně omezit odchody bez zaplacení.

Právě tohle je logika českého přístupu. Technologie se neruší, ale postupně se doplňuje o další kontrolní mechanismy. Samoobsluha není problém sama o sobě, problémem může být samoobsluha bez dostatečného dohledu a kontroly.

Kampaň „Nejsme na brigádě“ a česká realita

Na začátku roku 2026 se českými sociálními sítěmi šířila kampaň „Nejsme na brigádě“, která vyzývala zákazníky k bojkotu samoobslužných pokladen. Převzali ji i někteří politici a média o ní informovala jako o výrazném společenském fenoménu. Z dostupných údajů ale nelze vyvodit, že by vedla k zásadnímu obratu v používání samoobslužných pokladen. Jejich podíl na maloobchodních transakcích je v řadě řetězců významný a české obchodní sítě jejich nasazení dál rozšiřují.

Řetězce navíc opakovaně zdůrazňují, že klasické pokladny neruší. Lidl při modernizaci prodejen počítá s kombinací klasických i samoobslužných pokladen. I další řetězce používají různé kombinace podle velikosti a typu konkrétní prodejny. Zákazník, který samoobsluhu odmítá, tak v českých supermarketech stále zpravidla najde alternativu, zejména ve větších prodejnách.

Nejde o válku, ale o kalibraci

Česko nejde proti celému světu. Jde proti jedné viditelné zahraniční protivlně. Ani v zahraničí totiž samoobsluha nemizí plošně: Tesco například dál rozvíjelo koncept GetGo a zároveň v některých jeho prodejnách kombinuje bezkontaktní nakupování s klasickými samoobslužnými i obsluhovanými pokladnami.

Rozhodující není jen to, jestli má obchod samoobslužné pokladny, nebo ne. Důležité je, jak je používá a jak řeší chyby, ztráty a potřebu pomoci zákazníkům. České řetězce se vydaly cestou kombinace samoobsluhy, dohledu zaměstnanců a technologických kontrol. AI je jedním z nástrojů, který jim má pomoci tento model zvládnout.

Kolik vás DCC reálně stojí na jedné platbě i za celou dovolenou

Aby čísla nebyla abstraktní, spočítali jsme modelový příklad na 100 EUR podle referenčního kurzu ECB k 1. červenci 2026, tedy 24,254 Kč za euro.

Proti běžné kartě s marží 3,2 % tak DCC prodraží jednu stoeurovou platbu o 165 až 286 korun navíc, tedy zhruba 6,6 až 11,4 %. Na celou dovolenou se to násobí rychle. Podle dat Home Creditu vyrážejí Češi na zahraniční dovolenou typicky na 7 až 10 dní s rozpočtem 20 až 30 tisíc korun. Při opakovaném přijímání DCC na takové útratě náš model ukazuje přeplatek řádově 1 400 až 4 500 Kč, podle toho, jestli přirážka DCC činí 10, nebo 15 %.

Proč na to lidé naletí právě ve chvíli, kdy by neměli

Největší problém není neznalost pojmu DCC. Je to načasování. Terminál nabídne „srozumitelnější“ koruny přesně ve chvíli, kdy stojíte ve frontě, nerozumíte místnímu jazyku a chcete mít platbu za sebou. Raiffeisenbank to ve své tiskové zprávě pojmenovala přímo: stres a jazyková bariéra. A obchodník má motivaci DCC co nejvíc „podsunout“ – z každé úspěšné DCC transakce totiž inkasuje odměnu, jak dokládá manuál ČSOB pro obchodníky. Pravidla Visa přitom zakazují, aby obsluha nebo terminál volbu provedli za zákazníka nebo ho naváděli vizuálním zvýrazněním. Pokud se vám něco takového stane, je to problém z pohledu pravidel karetních schémat.

Důležité je vědět, že DCC se netýká jen plateb u pokladen. Stejný mechanismus funguje i u bankomatů, kde se vedle DCC přirážky často přidává ještě samostatný poplatek provozovatele. Prodělat tak můžete na dvou věcech najednou.

Co zmáčknout na terminálu a jak si DCC zablokovat předem

U terminálu je pravidlo jednoduché: vždy volte místní měnu (EUR, PLN, HUF podle země). Odmítejte cokoli, co zní jako „CZK“, „Platba v Kč“, „Měna držitele karty“ nebo „S konverzí“. Správná volba je „Bez konverze“, tedy bez přepočtu.

Ještě lepší je nenechávat to na situaci u pokladny a DCC si zablokovat přímo v bankovnictví. Ověřili jsme postup u šesti českých bank:

• Česká spořitelna – George → detail karty → Funkce → Transakce s převodem měny → zakázat
• MONETA – Smart Banka nebo Internet Banka → vypnout DCC; při omylu banka transakci zamítne
• Fio banka – Internetbanking → Platební karty → detail karty → Zabezpečení → blokované typy transakcí → vypnout platby s dynamickou konverzí měny
• mBank – aplikace → Finance/Produkty → Karty → vybrat kartu → Více → Nastavení karty → platby s převodem měny (DCC) → zablokovat
• Partners Banka – aplikace → symbol karty → vybrat kartu → Nastavení karty → platby s převodem měny (DCC) nechat neaktivní
• Raiffeisenbank – funkce existuje v mobilní aplikaci; po vypnutí banka omylem zvolenou konverzi automaticky zamítne

Ne každá karta stojí stejně

Za zmínku stojí, že ani běžný bankovní přepočet není všude stejný. Zatímco standardní karta s marží 3,2 % přidá na 100 EUR asi 78 korun, na trhu už existují karty, které deklarují převodový kurz ECB bez navýšení, například Partners Banka. Rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší cestou, jak zaplatit tutéž částku v zahraničí, tak může být výrazný.

Samotné DCC je legální služba regulovaná evropským nařízením, které vyžaduje transparentní zobrazení přirážky. Problém není v existenci DCC, ale v tom, že miliony turistů ho přijímají, aniž by tušili, co potvrzují. Jedno nastavení v aplikaci banky trvá třicet sekund. Na dovolené vám může ušetřit tisíce.

Euronet takto na turistech vydělává záměrně

Není to náhoda, že je Euronet rozmístěný po hotelových lobby, letištních halách a turisticky vytížených zónách. Firma to sama otevřeně prezentuje jako svůj byznys model. Na svých stránkách pro hotelový segment mluví o zahraničních cestovatelích, partnerstvích s hotely, restauracemi a provozovateli dopravních uzlů. Nabízí víceměnový výdej hotovosti a DCC jako službu, která generuje provizi i pro provozovatele místa, kde bankomat stojí.

Výsledek? Turista v centru Bratislavy, Prahy nebo Krakova narazí na Euronet dřív než na cokoli jiného. Je to nejbližší, nejviditelnější, často jediný bankomat v dohledu. Člověk znalý místa ví, že o dvě ulice dál stojí bankomat Tatra banky nebo Slovenské spořitelny bez surcharge fee. Turista to neví, a právě na tom celý model stojí. Není to podvod. Je to daň za pohodlí a neznalost.

Kolik to stojí a jak se poplatek liší

Částka 5,95 € (tedy cca 145 Kč) není univerzální sazba platná všude. Euronet ve svém FAQ uvádí, že případný poplatek se zobrazí na obrazovce před potvrzením transakce a může se lišit podle země i konkrétního bankomatu. Podle přehledu Wise se surcharge fee napříč Evropou často pohybuje kolem ekvivalentu 4 € (cca 100 Kč), ale v turisticky exponovaných lokalitách bývá vyšší.

Pro srovnání: v dubnovém testu serveru Měšec.cz v Praze vyšel surcharge fee Euronetu pro zahraniční kartu na 125 Kč. Vedle něj testovali i další provozovatele:

• Fio banka, Komerční banka – 0 Kč surcharge
• Planet Cash – 98 Kč
• Raiffeisenbank – 100 Kč
• Euronet – 125 Kč
• MONETA Money Bank – 195 Kč

Euronet tedy není vždy numericky nejdražší. Kombinace surcharge fee, agresivního umístění v turistických zónách a potenciální pasti v podobě DCC z něj ale dělá jednu z nejrizikovějších voleb pro nepřipraveného cestovatele.

Euronet není jen zahraniční problém

Kdo si myslí, že se ho Euronet týká jen na dovolené v Řecku nebo na Slovensku, mýlí se. Firma podle vlastních údajů provozuje v Česku zhruba 10 % všech bankomatů, v Praze jich má kolem 300. Od podzimu 2025 navíc zavedla v Česku takzvaný DAF (Direct Access Fee), tedy přímý poplatek za výběr hotovosti, i pro domácí české karty. To znamená, že surcharge fee už není výsadou zahraničních turistů. Čech vybírající koruny českou kartou z bankomatu Euronet v Praze může zaplatit poplatek, který by u bankomatu své banky vůbec neřešil.

Kritika přitom není nová. V roce 2024 upozornil youtuber Janek Rubeš z kanálu Kluci z Prahy na zavádějící obrazovky bankomatů Euronet, kde klienti nevědomky platili i za dotaz na zůstatek účtu a zabýval se tím i nedávno. Reportáže vyvolaly reakce českých bank i médií.

Jak se bránit: konkrétní kroky u bankomatu i před cestou

Nejlepší obrana je jednoduchá: k Euronetu vůbec nechodit. Pokud je poblíž bankomat místní banky, použijte ten. Před cestou si ověřte partnerské sítě své banky i limity karty pro výběry v zahraničí.

Když už u Euronetu stojíte a na obrazovce se objeví informace o poplatku:

• Stiskněte fyzické tlačítko Cancel na klávesnici. Euronet sám uvádí, že tím lze transakci ukončit bez účtování poplatku.
• Pokud se zobrazí nabídka konverze do vaší domácí měny, odmítněte ji. Vždy volte výběr v místní měně bankomatu. Přepočet nechte na své bance nebo kartové asociaci, jejich kurz bývá zpravidla výrazně výhodnější.
• Zpětně si ověřte, kolik jste skutečně zaplatili. V aplikaci Revolutu uvidíte, zda poplatek účtoval Revolut, nebo provozovatel bankomatu. Pro kontrolu kurzu nabízí Mastercard veřejný konvertor, kde lze porovnat zaúčtovanou částku s referenčním kurzem karetní asociace.

Pravidla kartových asociací jsou přitom jasná. Visa doporučuje odmítnout DCC, pokud jsou informace na obrazovce nejasné. Mastercard ve svém DCC Performance Guide výslovně zakazuje takzvaný steering, tedy zvýhodňování jedné volby barvou, velikostí tlačítka nebo formulacemi typu „přijmout“ a „odmítnout“.

Proč to není podvod, ale pořád to bolí

Žádný regulátor dosud nerozhodl, že Euronet porušuje zákon. Nařízení EU 2019/518 požaduje jasné zobrazení kurzové přirážky jako procenta nad referenčním kurzem ECB a informaci o možnosti pokračovat bez konverze provozovatele. Pokud Euronet tyto údaje zobrazuje (byť třeba malým písmem a v nepřehledném rozhraní), formálně pravidla plní. Hranice mezi „technicky v souladu“ a „záměrně matoucím“ rozhraním je ale tenká a závisí na konkrétní obrazovce konkrétního bankomatu.

Co je jisté: zaplatit 146 korun za jediný výběr hotovosti, kterou navíc není potřeba nijak přepočítávat, je náklad, kterému se informovaný člověk může snadno vyhnout. Často stačí ujít jen pár desítek metrů k bankomatu jiné banky.