Zkušební verze, která nikdy neskončila

Princip byl prostý. Stáhnete si WinRAR, nainstalujete, 40 dní ho používáte bez omezení. Pak vyskočí připomínka. A pak znovu. A znovu. Ale program dál otevírá, rozbaluje i vytváří archivy přesně tak jako předtím. Podle oficiální EULA je další používání bez licence po uplynutí zkušební doby porušením licenčních podmínek. Jenže výrobce nikdy nezavedl technickou bariéru, která by tomu zabránila.

Proč? Odpověď se skrývá v partnerských materiálech samotné firmy. Win.rar GmbH v nich přímo doporučuje šířit trial mezi co nejširší okruh uživatelů, organizací a firem s cílem udělat z nich budoucí platící zákazníky. Ve vyjádření z roku 2019, které převzal server TorrentFreak, zástupce firmy řekl, že je pro ně důležité, aby se WinRAR používal, i když zkušební doba mohla být dávno po lhůtě. Vůči soukromým uživatelům nechtěli vést právní válku. Sami sebe označili za „hodné chlapíky“.

Kde se braly peníze, když nikdo neplatil

Tvrzení, že za WinRAR nikdo neplatil, je nepřesné. Neplatili hlavně domácí uživatelé. Firemní svět fungoval jinak. Jedna licence stojí v oficiálním shopu 29 dolarů (zhruba 680 Kč) bez DPH, multilicence jsou odstupňované podle počtu stanic a v serverovém prostředí výrobce vyžaduje licenci na každou klientskou stanici. Právě tento podnikový model držel firmu nad vodou.

Licence je navíc doživotní, ale pozor, to neznamená doživotní upgrady. FAQ výrobce rozlišuje mezi trvalou licencí a balíčkem Support & Maintenance na 12 měsíců, který kryje aktualizace a technickou podporu. Kdo chtěl nové verze, platil znovu. Kdo ne, mohl zůstat u staré verze navždy.

Legenda z memu a každodenní přítomnosti

WinRAR se nestal ikonou díky technické převaze. Stal se jí díky tomu, že byl všude. Sharewarový model (stáhni, zkus, zaplať) existoval už od počátku osmdesátých let, jak dokumentuje archiv ASP. Ale málokterý program ho dotáhl do takového extrému. Vyskakovací okno s výzvou k nákupu se stalo internetovým memem. Sama firma přiznala, že tyto vtipy „má ráda“.

V Česku měl WinRAR silnou přítomnost. Výrobce má pro Českou republiku oficiálního distributora, program nabízí českou lokalizaci a jeho nasazení je veřejně doložitelné i u institucí, například v inventárním soupisu pražské městské části Praha 10 figurují položky „RARlab / WinRAR“. Sekundární zdroje datují první verzi WinRARu na 22. dubna 1995, což by znamenalo přes 31 let nepřetržité existence.

WinRAR versus 7-Zip: má ještě smysl?

Dnes se nabízí otázka, jestli WinRAR vůbec ještě potřebujete. Bezplatný a open-source 7-Zip umí rozbalit prakticky cokoliv včetně RAR archivů a je legálně použitelný i ve firmě bez jakékoliv registrace. WinRAR má navrch tam, kde potřebujete RAR archivy vytvářet, využíváte recovery record pro opravu poškozených souborů, pracujete s vícedílnými archivy nebo spoléháte na šifrování AES-256 v rámci RAR ekosystému.

Pro běžné domácí rozbalování je 7-Zip racionálnější volba. Pro práci s formátem RAR zůstává WinRAR plnohodnotným nástrojem, jen je fér vědět, že po 40 dnech byste za něj měli zaplatit.

Třicet let tolerance jako obchodní strategie

Model WinRARu nebyl podvod ani přehlédnutí. Byl to kalkul: nechat domácí uživatele používat program zdarma, vybudovat značku přítomností na stovkách milionů počítačů a peníze vybírat tam, kde se platit musí, tedy ve firmách. Žádný jiný archivační program nedokázal proměnit ignorovaný vyskakovací dialog v globální značku. WinRAR 7.23 je stále ke stažení a ten dialog s tlačítkem „Zavřít“ tam pořád je.