Proč vlastně přeplácíte

Hlavní důvod je překvapivě jednoduchý: lidé často netuší, kolik poskytovatelů na jejich adrese skutečně nabízí internetové připojení. ČTÚ upozorňuje, že vlastník infrastruktury, typicky společnost CETIN, nemusí být totožný s maloobchodním poskytovatelem služby. Na jedné fyzické přípojce tak může internet nabízet hned několik firem, a to za výrazně odlišné ceny.

Příklad z veřejných výstupů srovnávače: u tarifů s rychlostí 500 Mb/s lze najít nabídky za přibližně 249 Kč měsíčně, ale také za 599 Kč. Rozdíl 350 Kč měsíčně představuje zhruba 4 200 Kč za rok. To vše ještě bez započítání aktivačních poplatků nebo případných nákladů spojených se závazkem. Konkrétní úspora se samozřejmě liší podle adresy, ale i tak jde o částky, kvůli kterým se vyplatí věnovat srovnávači deset minut.

Druhým zdrojem zbytečných výdajů jsou poplatky a podmínky, které při rychlém porovnávání snadno přehlédnete. Kdo sleduje pouze měsíční paušál, může zapomenout na cenu instalace, poplatek za předčasné ukončení smlouvy nebo rozdíl mezi akční cenou na první měsíc a běžnou cenou platnou po zbytek roku. Srovnávač ČTÚ umožňuje zobrazit různé cenové varianty, takže si můžete lépe ověřit, kolik za službu skutečně zaplatíte. Právě díky tomu se může stát, že zdánlivě „nejlevnější“ nabídka nakonec vyjde dráž než konkurence.

Jak VPortal funguje a odkud bere data

VPortal není marketingový katalog operátorů. ČTÚ ve své výroční zprávě za rok 2025 popisuje tři zdroje dat: statistické údaje od poskytovatelů, predikční výpočty a vlastní měření pracovníků úřadu. U mobilních sítí přibyla v říjnu 2024 také vrstva měření pokrytí za jízdy, která nahradila starší systém založený na stacionárních měřicích bodech. U pevného internetu portál zobrazuje použitou technologii, rychlostní profil a výsledky měření prostřednictvím nástroje NetTest. Součástí jsou i certifikovaná měření, která lze využít například při reklamaci kvality služby.

Modul „Pevné služby“ byl spuštěn v prosinci 2023 a od té doby se postupně rozšiřuje o další funkce. V roce 2025 ČTÚ přidal rozlišení jednoduchých a certifikovaných měření i výsledky vlastních měření specialistů úřadu. Otevřená data z NetTestu jsou dostupná za posledních 48 hodin i v podobě měsíčních archivů. Nejde tedy jen o jednorázový přehled, který by odrážel stav z minulého roku.

VPortal pokrývá také mobilní internet, a to v samostatném modulu „Mobilní služby“. Pro domácnosti v lokalitách s omezenou dostupností pevného připojení může představovat zajímavou alternativu. Porovnání konkrétních tarifů je ale potřeba provést zvlášť v cenovém srovnávači.

Čím se liší od komerčních srovnávačů

Na trhu existují soukromé srovnávače, například Ušetřeno.cz, které kromě porovnání nabídek zprostředkovávají také změnu smlouvy. Obecné cenové agregátory, jako je Heureka, zase fungují především na základě nabídek z e-shopů a sponzorovaného obsahu. Nejsou proto uzpůsobené k adresnímu porovnávání internetových tarifů.

Srovnávač ČTÚ je oproti tomu:

• bezplatný a nekomerční – nic neprodává ani nezprostředkovává uzavření smlouvy,
• zákonně ukotvený – provozuje ho regulátor trhu,
• adresně přesný – u pevného internetu pracuje s konkrétní adresou, nikoli pouze s PSČ nebo názvem města.

Je ale fér dodat, že údaje do srovnávače zadávají sami poskytovatelé a výsledky proto nemusí zahrnovat úplně všechny nabídky na trhu. Přesto jde o jeden z nejspolehlivějších nekomerčních zdrojů, které mají čeští spotřebitelé k dispozici.

Jak přejít k levnějšímu poskytovateli

Přechod k jinému poskytovateli sice nevyřídíte jediným kliknutím, nemusíte se ale obávat ani složitého administrativního procesu. ČTÚ popisuje postup v pěti krocích:

1. Ověřte si podmínky současné smlouvy – zjistěte, zda jste stále vázáni závazkem a jaké náklady by vám vznikly při předčasném ukončení.
2. Najděte svůj OKU kód – jde o jedinečný identifikátor přípojky, který byste měli najít ve smlouvě nebo v samoobsluze svého poskytovatele.
3. Vyberte nového poskytovatele a předejte mu svůj OKU kód.
4. Nový poskytovatel zajistí změnu – pokud se obě strany nedohodnou jinak, měla by být dokončena do čtyř pracovních dnů.
5. Přerušení služby nesmí přesáhnout jeden pracovní den. Pokud se tak stane, máte za splnění zákonných podmínek nárok na paušální náhradu ve výši 100 až 1 000 Kč za každý den prodlení.

Celý proces podrobně popisuje brožura ČTÚ věnovaná změně poskytovatele internetového připojení.

Proč o tom víte až teď

ČTÚ informuje o svých nástrojích především prostřednictvím vlastního webu, tiskových zpráv a výročních zpráv. Žádná rozsáhlá spotřebitelská kampaň, která by na VPortal upozornila širokou veřejnost, neproběhla. Modul pro pevný internet přitom funguje už od konce roku 2023 a během let 2024 a 2025 se rozšířil o další měřicí funkce. Díky nim dnes nabízí jeden z nejkomplexnějších veřejných přehledů dostupnosti a kvality internetového připojení v Česku.

Přesto zůstává podle údajů MPO výrazný rozdíl mezi městy a venkovem. Zatímco gigabitové sítě pokrývají celostátně více než 50 % domácností, na venkově je to pouze 7,2 %.

Deset minut strávených ve VPortalu a navazujícím srovnávači vám může říct víc než hodina hledání nabídek jednotlivých operátorů. Pokud navíc zjistíte, že za připojení s rychlostí 500 Mb/s platíte výrazně více než za srovnatelnou službu dostupnou na stejné adrese, máte dobrý důvod začít jednat. Prvním krokem může být právě kontrola smlouvy a vyhledání OKU kódu.

Co je vlastně „neveřejná nabídka“

Ve veřejných cenících O2, T-Mobilu ani Vodafonu žádný speciální retenční tarif nenajdete. Přesto operátoři mohou zákazníkům nabídnout individuální podmínky, které v běžném ceníku nejsou. Určitým vodítkem jsou jejich vlastní stránky věnované odchodu zákazníků: Vodafone i T-Mobile výslovně vyzývají zákazníky, aby je před odchodem nejprve kontaktovali a pokusili se společně „najít řešení“. O2 má také samostatnou stránku, na které popisuje proces ukončení služeb včetně možnosti storna.

V praxi to znamená, že pokud operátorovi hrozí ztráta zákazníka, může mu nabídnout individuální cenu mimo standardní ceník. Proč takovou nabídku neposkytuje automaticky všem? Protože by tím snížil veřejnou cenu pro celou zákaznickou základnu. Neveřejná nabídka je především nástrojem, jak zákazníka přesvědčit, aby neodešel, nikoli projevem velkorysosti.

Jak zjistit, jestli přeplácíte

Než zvednete telefon a zavoláte operátorovi, potřebujete konkrétní údaje o své spotřebě. Bez nich budete při vyjednávání v nevýhodě.

• Stáhněte si poslední 2–3 vyúčtování. Zjistěte průměrný počet provolaných minut, odeslaných SMS a spotřebovaných mobilních dat.
• Zadejte svou spotřebu do srovnávače ČTÚ. Je bezplatný a nekomerční. Údaje o nabídkách do něj poskytují sami operátoři. Podle uvedených informací proběhla poslední aktualizace stránky 5. listopadu 2026, takže by mělo jít o aktuální přehled českého trhu.
• Porovnejte výsledky se svým současným tarifem. Pokud srovnávač ukazuje nabídky o 150 až 400 korun levnější, máte v ruce konkrétní argument pro jednání s operátorem.

Typický příklad: měsíčně provoláte 80 minut, odešlete 10 SMS a mobilní data téměř nevyužíváte. U MOBIL21 zaplatíte 99 korun za 100 minut. U T-Mobilu stojí nejlevnější veřejný tarif 335 korun a zahrnuje také 5 GB dat a 150 SMS, které nepotřebujete. Rozdíl činí 236 korun měsíčně, tedy 2 832 korun za rok.

Postup vyjednávání krok za krokem

Hovor s operátorem má jasnou strukturu. Nemusíte improvizovat, stačí se předem připravit.

• Připravte si konkrétní čísla. Zjistěte svou průměrnou měsíční spotřebu a cenu konkurenční nabídky, kterou jste našli ve srovnávači nebo přímo na webu virtuálního operátora.
• Zavolejte na zákaznickou linku nebo navštivte prodejnu. Vysvětlete, že zvažujete odchod, protože váš současný tarif neodpovídá tomu, kolik služeb skutečně využíváte.
• Řekněte konkrétní částku. Místo obecného požadavku na slevu zkuste například: „Podle své spotřeby a veřejných nabídek na trhu bych potřeboval tarif přibližně za 150 korun měsíčně. Dokážete mi nabídnout podobné podmínky?“
• Dejte najevo, že jste připraveni odejít. K přenosu čísla potřebujete autorizační kód (OKU). Samotný proces má jasná pravidla stanovená ČTÚ. Nový operátor přenos zpravidla vyřídí za vás a stávající poskytovatel vám v něm nesmí bezdůvodně bránit. Nejde tedy o prázdnou výhrůžku, ale o reálnou možnost.
• Vyžádejte si písemné shrnutí nabídky. Pokud změnu sjednáte po telefonu nebo online, máte právo obdržet shrnutí smlouvy. Než nabídku potvrdíte, zkontrolujte si její podmínky.

Na co si dát pozor po vyjednání

I když operátor nabídne nižší cenu, důležité podmínky se mohou skrývat v detailech.

• Doba určitá. Zkontrolujte, zda vám nevzniká nový smluvní závazek nebo zda se neprodlužuje ten stávající. Vodafone například spojuje 24měsíční závazek s tarifem a zařízením. Při předčasném odchodu pak může být nutné doplatit poskytnutou slevu nebo zbývající splátky.
• Časově omezená cena. O2 uvádí u tarifu NEO+ 10 GB cenu 349 korun na 12 měsíců. Také T-Mobile u svého základního tarifu výslovně uvádí časové omezení nabídky. Vždy se proto ptejte, zda jde o trvalou cenu, nebo zda se po roce zvýší.
• Skryté balíčky. Ověřte si, zda nabídka není podmíněna sjednáním další služby nebo produktu, například O2 Spolu či Vodafone GIGA Kombo.
• Doplatky za zařízení. Pokud telefon splácíte, při předčasném ukončení smlouvy může být nutné doplatit zbývající část ceny.

Úspěch neposuzujte podle procentuální výše slevy, ale podle konečné měsíční ceny, která odpovídá vaší skutečné spotřebě. Sleva 30 % z tarifu, který nepotřebujete, totiž pořád nemusí být výhodná.

Když vyjednávání nevyjde

Žádný operátor veřejně nezaručuje, že vám nabídne výhodnější individuální tarif. Pokud vám jeho nabídka nedává smysl, máte jednoduchou alternativu: požádejte o autorizační kód a přeneste své číslo k operátorovi, jehož veřejný tarif lépe odpovídá vaší spotřebě. Podle pravidel ČTÚ vám původní operátor nesmí v přenosu čísla bránit. Může vám ale vyúčtovat poměrnou část ceny za příslušné fakturační období a případné smluvní doplatky. Samotný přenos čísla tím však zastavit nemůže.

Nejvíce mohou ušetřit lidé, kteří už svým způsobem používání telefonu odpovídají nabídce virtuálních operátorů, ale stále platí drahý tarif u některého z velkých operátorů. Často přitom stačí jediné: podívat se na vlastní vyúčtování, porovnat dostupné nabídky a nebát se změny.

Data Saver a omezení dat na pozadí: první zásah

Nejrychlejším způsobem, jak telefonu přikázat, aby šetřil mobilní data, je zapnout funkci Spořič dat (Data Saver). Najdete ji v nastavení Androidu v sekci Síť a internet. Přesná cesta se může lišit podle výrobce telefonu a verze systému.

Po zapnutí této funkce většina aplikací omezí přenos dat na pozadí. Mobilní data budou moci využívat především ve chvíli, kdy je aktivně otevřete. Aplikacím, které potřebujete mít neustále připojené, například komunikačním nástrojům nebo bankovním aplikacím, můžete udělit výjimku v nabídce „Neomezená data“.

Dalším krokem je kontrola přehledu Využití dat aplikacemi (App data usage) v nastavení telefonu. Zde uvidíte, kolik dat jednotlivé aplikace spotřebovaly. U každé z nich můžete také samostatně omezit přenos dat na pozadí.

Často se zde objeví i méně nápadný spotřebitel: Služby Google Play (Google Play services). Tato systémová součást zajišťuje například bezpečnostní aktualizace, určování polohy a další funkce Androidu. Google nabízí také samostatný přehled spotřeby, ve kterém lze sledovat využití dat jednotlivými službami za posledních 14 až 90 dní.

Android umožňuje nastavit nejen upozornění při dosažení určité spotřeby, ale také pevný datový limit. Jakmile ho překročíte, telefon automaticky vypne mobilní data. Tato funkce sama o sobě spotřebu nesnižuje, může vás ale ochránit před nečekaným vyčerpáním balíčku nebo dodatečnými poplatky.

Google Play a Google Photos: dva největší žrouti

Pokud chcete ušetřit co nejvíce mobilních dat, začněte u zálohování fotek a videí. Google Fotky mohou ve výchozím nastavení zálohovat obsah také přes mobilní síť. Jediné krátké video ve 4K přitom může zabrat stovky megabajtů.

V nastavení aplikace najdete sekci Využití mobilních dat (Mobile data usage), kde můžete:

• nastavit denní limit pro zálohování přes mobilní data,
• úplně vypnout zálohování videí přes mobilní síť,
• zakázat zálohování při roamingu.

Druhým významným zdrojem spotřeby je Google Play. Automatické aktualizace aplikací mohou během týdne stáhnout stovky megabajtů dat. V nastavení Obchodu Play proto přepněte automatické aktualizace na možnost Aktualizovat jen přes Wi-Fi. Případně je můžete úplně vypnout a aplikace aktualizovat ručně, až budete připojeni k domácí síti. Postup popisuje také oficiální návod Googlu.

Pokud jde o potenciální úsporu, na prvním místě jsou zálohy fotografií a videí, na druhém automatické aktualizace aplikací. Teprve potom má smysl zaměřit se na synchronizaci účtu a stahování MMS.

Synchronizace účtu a MMS: menší, ale stálé úniky

Aplikace a služby Googlu běžně synchronizují data automaticky. Kontakty, kalendář, Gmail, Keep a další služby tak průběžně přenášejí informace mezi telefonem a cloudem. V nastavení telefonu v sekci Účty můžete automatickou synchronizaci omezit nebo vypnout pouze u vybraných služeb, jejichž data nepotřebujete mít neustále aktuální.

Méně známé nastavení najdete také v aplikaci Google Messages. Funkce Automatické stahování MMS (Auto-download MMS) zajišťuje, že se multimediální zprávy stáhnou automaticky. Zvlášť užitečné je zkontrolovat také samostatnou možnost stahování při roamingu. Pokud obě funkce vypnete, budete mít nad stahováním MMS větší kontrolu a při častějším příjmu multimediálních zpráv můžete ušetřit část mobilních dat.

Proč nejsou všechny tyto úsporné funkce zapnuté už od začátku? Android upřednostňuje pohodlí a spolehlivý chod služeb. Google například uvádí, že Služby Google Play využívají mobilní data pro bezpečnostní aktualizace a další systémové funkce. Příliš přísné omezení by sice mohlo snížit spotřebu, zároveň by ale mohlo způsobit zpoždění synchronizace, oznámení nebo některých důležitých funkcí.

Kde to v Česku bolí nejvíc

Omezení spotřeby dat má největší finanční význam u tarifů s omezeným objemem. Po vyčerpání balíčku totiž může následovat výrazné zpomalení připojení nebo nutnost dokoupit další data. Na českém trhu najdeme například tyto nabídky:

• O2 NEO+ Modrý – 6 GB za 529–629 Kč měsíčně,
• Vodafone sLimitem S – 5 GB za 499 Kč měsíčně (Vodafone nabízí dokoupení 500 MB za 49 Kč),
• T‑Mobile Next – 5 GB za 595 Kč měsíčně.

Při takto omezeném objemu dat stačí jedna nezachycená záloha videí nebo větší vlna aktualizací a můžete přijít o značnou část měsíčního balíčku. Změna několika nastavení v telefonu proto může být rozumným prvním krokem ještě před tím, než začnete uvažovat o přechodu na dražší tarif.

A co iPhone?

Také iOS nabízí podobné nástroje. Patří mezi ně Režim nízkých dat (Low Data Mode) a možnost zakázat mobilní data jednotlivým aplikacím. Android ale poskytuje podrobnější možnosti nastavení. Kombinuje systémový Spořič dat, výjimky pro konkrétní aplikace a další síťová nastavení přímo v aplikacích Googlu.

Uživatelé Androidu tak mají k dispozici více možností, jak spotřebu mobilních dat ovlivnit. Na iPhonu najdete podobné funkce, jen v jednodušším a přehlednějším provedení.

Stačí několik minut v nastavení telefonu. Nemusíte měnit tarif ani instalovat další aplikaci. Jen upravit přepínače, které už v telefonu máte, aby mobilní data zbytečně nespotřebovávaly služby, které zrovna nepotřebujete.

Najděte viníka za třicet sekund

Nejrychlejší způsob, jak zjistit, co Chrome zpomaluje, je otevřít jeho vlastní Správce úloh. Použijte klávesovou zkratku Shift + Esc nebo přejděte přes nabídku Další nástroje. Kliknutím na sloupec „Paměť“ seřadíte procesy podle toho, kolik RAM spotřebovávají. Zaměřte se především na dvě oblasti:

• Rozšíření s vysokou spotřebou – hledejte položky označené jako „Stránka na pozadí“ nebo názvy konkrétních doplňků. Pokud některé rozšíření zabírá stovky megabajtů, přestože ho aktivně nepoužíváte, stojí za bližší kontrolu.
• Zapomenuté otevřené karty – sociální sítě, e-mailové služby nebo streamovací platformy mohou na pozadí průběžně aktualizovat obsah a spotřebovávat další paměť.

Podezřelý proces můžete označit a kliknout na „Ukončit proces“. Paměť se uvolní prakticky okamžitě. Pokud se některé podezřelé rozšíření opakovaně vrací nebo ho nemůžete odstranit, spusťte v nastavení Chromu Bezpečnostní kontrolu. Ta vás upozorní mimo jiné na potenciálně nebezpečná rozšíření a další problémy se zabezpečením.

Zapněte Spořič paměti na maximum

Chrome od verze 108 nabízí funkci Spořič paměti, která automaticky uspává neaktivní karty a uvolňuje tak operační paměť. V aktuální verzi Chromu ji najdete v nabídce Nastavení → Výkon → Spořič paměti. Zde můžete vybrat režim „Maximální“, který neaktivní karty uspává nejagresivněji.

Ne všechny karty ale Chrome automaticky uspí. Výjimku mohou tvořit například stránky s aktivním přehráváním zvuku nebo videa, probíhající videohovory, sdílení obrazovky, aktivní stahování nebo rozpracované formuláře. Výjimku lze nastavit také pro vybrané weby. Díky tomu se například nestane, že by prohlížeč uspával stránku, kterou potřebujete průběžně používat.

Praktický tip navíc: v nastavení výkonu můžete zapnout zobrazování informací o využití paměti jednotlivými kartami. Stačí najet kurzorem na záložku a Chrome zobrazí, kolik paměti daná stránka spotřebovává. Největší žrouty tak odhalíte ještě před otevřením Správce úloh.

Předběžné načítání: dvousečná funkce

Chrome může předem načítat stránky, na které byste podle jeho odhadu mohli kliknout. Díky tomu se weby otevírají rychleji, tato funkce ale zároveň spotřebovává paměť a přenáší další data. V nastavení najdete dvě úrovně:

• Standardní předběžné načítání – Chrome předem načítá stránky, u kterých předpokládá vysokou pravděpodobnost návštěvy.
• Rozšířené předběžné načítání – prohlížeč načítá stránky ve větším rozsahu, a může tak spotřebovat více dat i systémových prostředků.

Na počítačích s 8 GB RAM nebo méně může dávat smysl ponechat pouze standardní variantu, případně předběžné načítání úplně vypnout. Rozdíl se může projevit zejména při procházení zpravodajských webů a sociálních sítí, kde se na jedné stránce nachází velké množství odkazů.

Když nic nezabírá: reset bez ztráty dat

Pokud předchozí kroky nepomohly, můžete Chrome vrátit do výchozího nastavení. Přejděte na Nastavení → Resetovat nastavení → Obnovit nastavení na původní výchozí hodnoty. Podle Googlu tím nepřijdete o uložené záložky ani hesla.

Změní se ale řada dalších nastavení. Výchozí vyhledávač, domovská stránka a oprávnění webů se vrátí do původního stavu. Zakážou se také rozšíření a motivy a odstraní se některá dočasná data webů, například soubory cookie.

Reset tak představuje způsob, jak začít s čistším nastavením prohlížeče, aniž byste ho museli odinstalovat a znovu instalovat. Často se díky tomu ukáže, že za problémy může jedno problematické rozšíření nebo nevhodně změněné nastavení, nikoli samotný Chrome.

Přechod na jiný prohlížeč problém nevyřeší

Možná vás napadne, že jednoduše přejdete na Firefox nebo Edge. Ani to ale nemusí být řešení. Microsoft Edge používá stejné jádro Chromium jako Chrome a také nabízí funkci uspávání neaktivních karet. Opera je rovněž postavená na Chromiu. Firefox sice využívá vlastní vykreslovací jádro, ale i Mozilla zveřejňuje návody, jak řešit nadměrné využití paměti a procesoru.

Vysoká spotřeba RAM zkrátka není problémem výhradně Chromu. Moderní webové stránky využívají JavaScript, videa, animace a množství interaktivních prvků, které kladou na počítač stále vyšší nároky.

Pokud Chrome padá nebo se stránky nenačítají ani po resetování nastavení a vyzkoušení čistého uživatelského profilu, může být příčina jinde než v samotném prohlížeči. Zkontrolujte také dostupnou paměť, stav disku a celkové vytížení systému. Pokud počítač naráží na hardwarové limity, samotná změna nastavení prohlížeče problém nevyřeší.

Kde začít: pět kategorií, které zabírají nejvíc místa

Při čištění disku se vyplatí postupovat systematicky. Nejdříve se zaměřte na položky, které obvykle zabírají nejvíce prostoru a zároveň je lze poměrně bezpečně odstranit:

• Stahování – ve složce se hromadí soubory PDF, instalační balíčky i archivy ZIP. Často v ní najdete desítky gigabajtů dat, na která jste dávno zapomněli.
• Zálohy iPhonu a iPadu – lokální zálohy starších zařízení mohou zabírat překvapivě mnoho místa. Jejich přehled najdete v kategorii iOS soubory přímo v nabídce Úložiště.
• Dokumenty – otevřete Finder a seřaďte soubory podle velikosti. Snadno tak odhalíte největší položky, aniž byste museli instalovat další aplikaci.
• Mail – smazané zprávy a spam mohou stále zabírat místo kvůli velkým přílohám. Prostor se uvolní až poté, co zprávy odstraníte také z koše v aplikaci Mail.
• Koš – dokud ho nevysypete, smazané soubory nadále zabírají místo na disku.

U dokumentů se vyplatí sledovat také datum posledního otevření. Soubor, ke kterému jste se dva roky nevrátili, může být vhodným kandidátem na smazání nebo přesunutí na externí disk. Než ho ale odstraníte, ujistěte se, že ho skutečně nepotřebujete.

Co znamená „zrychlení“ a kdy se skutečně projeví

Apple nikde neslibuje, že vyčištění disku automaticky zvýší výkon Macu v benchmarkových testech. Přínos je především praktický. Pokud je systémový disk téměř plný, macOS má méně prostoru pro virtuální paměť, dočasné soubory a instalaci aktualizací. To může vést ke zpomalení systému, problémům při kopírování souborů nebo potížím se stahováním dat v aplikacích.

Uvolněním místa tak můžete Macu vrátit běžnou odezvu a předejít problémům způsobeným nedostatkem úložného prostoru. Kolik gigabajtů získáte, závisí na tom, jaká data se ve vašem počítači nahromadila. Pokud máte staré zálohy, rozsáhlé mediální knihovny a zapomenuté soubory ve složce Stahování, může jít o jednotky až desítky gigabajtů.

Automatická údržba: tři přepínače, které pracují za vás

V nabídce Úložiště najdete tři systémová doporučení, která vám mohou pomoci s průběžným uvolňováním místa:

• Uložit na iCloud – soubory z Plochy a Dokumentů se synchronizují s iCloudem. Pokud je zapnutá optimalizace úložiště, macOS může jejich lokální kopie odstranit a ponechat v počítači pouze soubory, které nedávno používáte. Ostatní zůstanou dostupné v iCloudu a podle potřeby si je znovu stáhnete. Pozor: potřebná kapacita závisí na vašem tarifu iCloud+. V Česku začíná cena tarifu s kapacitou 50 GB na 25 Kč měsíčně.
• Optimalizovat úložiště – macOS může automaticky odstranit filmy a pořady z aplikace Apple TV, které jste už zhlédli. V případě potřeby je můžete znovu stáhnout.
• Automatické vysypávání koše – soubory, které jsou v koši déle než 30 dní, se automaticky odstraní. Díky tomu se v něm nebudou zbytečně hromadit stará data.

Důležité upozornění: pokud smažete soubor z iCloud Drive, odstraní se také z ostatních zařízení přihlášených ke stejnému Apple účtu. Jestli chcete uvolnit pouze místo na Macu, klikněte na soubor ve Finderu pravým tlačítkem a zvolte „Odebrat stažení“. Soubor zůstane uložený na iCloudu, ale jeho lokální kopie se odstraní.

Nouzový krok: bezpečný režim

Pokud potřebujete rychle uvolnit místo, například před instalací aktualizace macOS, můžete vyzkoušet také spuštění Macu v bezpečném režimu. Při startu v tomto režimu systém provádí některé kontroly a může odstranit určité systémové mezipaměti. Tím se může uvolnit část úložného prostoru.

Postup se liší podle typu počítače. Na Macu s čipem Apple podržte vypínací tlačítko, dokud se nezobrazí možnosti spuštění. Vyberte startovací disk, podržte klávesu Shift a klikněte na Pokračovat v bezpečném režimu. U starších Maců s procesorem Intel podržte klávesu Shift bezprostředně po zapnutí počítače, dokud se nezobrazí přihlašovací obrazovka.

Bezpečný režim ale není určený k pravidelnému čištění disku. Berte ho spíše jako možnost, kterou můžete vyzkoušet při řešení konkrétních problémů.

Zálohy iPhonu: smazat, nebo archivovat?

Lokální zálohy starších iPhonů a iPadů patří mezi položky, které mohou na Macu zabírat opravdu hodně místa. Najdete je ve Finderu po připojení zařízení. Otevřete jeho přehled, přejděte na kartu Obecné a zvolte možnost Správa záloh.

U jednotlivých záloh se zobrazuje datum posledního vytvoření, takže snadno poznáte, které jsou aktuální a které už pravděpodobně nepotřebujete. Zálohy zařízení, která dávno nepoužíváte, můžete odstranit. Buďte ale opatrní: smazanou zálohu nelze obnovit. Pokud si nejste jistí, zda ji ještě budete potřebovat, můžete ji místo odstranění archivovat. Tím zabráníte jejímu automatickému přepisování novější zálohou.

Celý postup zvládnete bez jediné aplikace třetí strany, pouze pomocí nástrojů, které jsou součástí macOS. Začněte u složky Stahování a starých záloh, zapněte automatické vysypávání koše a bezpečný režim berte jako doplňkovou možnost při řešení problémů. Uvolníte tak místo na disku a svému Macu dopřejete prostor, který potřebuje pro bezproblémový chod.

Co vlastně znamená „pohotovostní režim“

Pohotovostní režim neznamená, že je spotřebič skutečně vypnutý. Podle definice Evropské komise jde o stav, kdy je zařízení stále připojené k elektrické síti, ale udržuje pouze funkce potřebné k opětovnému zapnutí nebo základnímu provozu. Může například přijímat signál z dálkového ovladače, čekat na probuzení přes síť, zobrazovat hodiny nebo poskytovat základní stavové informace. I zařízení, které uživatel považuje za vypnuté, tak může ve skutečnosti stále spotřebovávat elektřinu.

Je přitom důležité rozlišovat několik různých režimů. Pasivní pohotovostní režim, při kterém například svítí pouze červená kontrolka, má u moderních spotřebičů obvykle velmi nízkou spotřebu, často jen zlomky wattu. Síťový pohotovostní režim naopak udržuje aktivní Wi-Fi nebo ethernetové připojení, aby zařízení mohlo reagovat na příkazy ze sítě. Existuje také režim rychlého spuštění, který ponechává část elektroniky aktivní, aby se spotřebič zapnul téměř okamžitě. Právě tyto poslední dva režimy mohou být výrazně náročnější na spotřebu. Nejvíce tedy neplatíte za samotnou kontrolku, ale za pohodlí v podobě okamžitého probuzení zařízení.

Kdo žere nejvíc a kdo má neprávem špatnou pověst

Televizory bývají první na seznamu podezřelých. Jenže moderní televizor v pasivním pohotovostním režimu podle kritérií ENERGY STAR spotřebovává maximálně 0,5 W, u modelů se síťovými funkcemi může jít až o 1 W. Průměrná spotřeba televizorů v pasivním pohotovostním režimu navíc postupně klesá. Zatímco v letech 2003 až 2006 dosahovala přibližně 0,7 W, u modelů vyrobených po roce 2011 to bylo už jen kolem 0,3 W. Problém nastává především tehdy, když necháte zapnutý režim rychlého spuštění. V takovém případě může příkon překročit i 10 W.

Skuteční nenápadní spotřebitelé elektřiny se ale často skrývají jinde:

• Herní konzole patří mezi výraznější zdroje zbytečné spotřeby. Například Xbox One v režimu okamžitého zapnutí odebírá podstatně více energie než v úsporném režimu. Přepnutím do úsporného režimu lze pohotovostní spotřebu snížit až o 98 %.
• Set-top boxy a televizní dekodéry často nemají skutečný režim vypnutí. Zůstávají v provozu i ve chvíli, kdy televizi nesledujete.
• Modemy a routery jsou zařízení určená k nepřetržitému provozu. Nejde sice o klasické pohotovostní spotřebiče, jejich trvalá spotřeba ale přispívá k celkovému účtu za elektřinu.
• Tiskárny v síťovém úsporném režimu udržují připojení k Wi-Fi a čekají na tiskovou úlohu. Spotřeby pod 0,5 W dosahují pouze v případě, že se skutečně přepnou do odpovídajícího pohotovostního režimu. Ne všechny modely to však dělají automaticky.
• Nabíječky telefonů, které lidé často uvádějí jako příklad zbytečného plýtvání, naopak mezi největší žrouty elektřiny nepatří. Pokud k nim není připojené žádné zařízení, jejich spotřeba se obvykle pohybuje pouze v řádu desetin wattu.

Kolik to stojí v českých korunách

Pro přepočet jsme vycházeli z ceníku PRE platného od ledna 2026 pro sazbu D02d, upraveného o nulový příspěvek na podporované zdroje energie (POZE), který ERÚ potvrdil od 1. ledna 2026. Výsledná orientační cena činí přibližně 4,97 Kč/kWh včetně DPH.

Jeden moderní spotřebič v pasivním pohotovostním režimu vás tedy může ročně připravit jen o desítky korun. Pokud ale máte doma čtyři nebo pět zařízení, která zůstávají v síťovém pohotovostním režimu, jejich společný příkon se může snadno dostat na 30 až 50 W. V takovém případě už jde o částky přesahující tisíc korun ročně.

Důležitou roli hraje také distribuční sazba. Ve dvoutarifní sazbě D57d vychází stejný pohotovostní příkon 15 W přibližně na 439 Kč ročně, zatímco v jednotarifní sazbě D02d na zhruba 653 Kč. Skutečné náklady se samozřejmě odvíjejí od konkrétní ceny elektřiny a podmínek vašeho dodavatele.

Jak se bránit a kdy se to vyplatí

Nejjednodušším a nejlevnějším řešením je prodlužovací kabel s vypínačem. Na českém trhu lze základní modely pořídit už od 119 Kč. Stačí do něj zapojit zařízení, která běžně používáte společně, například televizi, soundbar a herní konzoli. Jedním stisknutím vypínače pak celou skupinu odpojíte od elektrické sítě. Pokud takto odstraníte trvalý odběr 5 W, investice do lišty se vám vrátí přibližně za sedm měsíců.

Pokročilejší možností je chytrá zásuvka s měřením spotřeby a časovačem. Například TP-Link Tapo P110 dokáže sledovat spotřebu v reálném čase a umožňuje nastavit automatické vypínání podle časového plánu. Chytré zásuvky s měřením spotřeby se na českém trhu prodávají přibližně od 259 Kč. Při pohotovostním odběru 15 W se investice může vrátit zhruba za pět měsíců, při 5 W přibližně za 16 měsíců. U zařízení se spotřebou pod 1 W by se chytrá zásuvka při uvedené ceně zaplatila až za více než šest let. V takovém případě je výhodnější obyčejná prodlužovací lišta s vypínačem.

Než ale začnete jednotlivá zařízení odpojovat, nejprve si změřte jejich skutečnou spotřebu. Jednoduchý zásuvkový měřič, například Solight DT26, stojí přibližně 169 Kč. U zařízení se stabilním odběrem stačí přímé měření. Pokud se jejich spotřeba v průběhu času mění, je lepší měřit delší interval a vypočítat průměr.

Pozor také na to, že ne všechna zařízení má smysl vypínat. Router například potřebuje běžet nepřetržitě, pokud chcete mít doma stále dostupný internet a funkční chytrou domácnost. V tomto případě je lepší zaměřit se na výběr energeticky úspornějšího modelu než na pravidelné vytahování zástrčky ze zásuvky.

Regulace přitvrzuje, ale komfort zůstává

Od 9. května 2025 platí v Evropské unii revidovaná pravidla pro spotřebu elektřiny v pohotovostním režimu. Nové spotřebiče od tohoto data nesmějí v režimu vypnuto nebo v běžném pohotovostním režimu odebírat více než 0,5 W. Pokud zobrazují stavové informace, například hodiny, může být limit 0,8 W. Od roku 2027 se mají pravidla dále zpřísnit. Pro režim vypnuto se počítá s limitem 0,3 W, zatímco u síťového pohotovostního režimu se limity budou podle typu zařízení pohybovat v rozmezí 2 až 7 W. Regulace ale nesměřuje k úplnému odstranění pohotovostní spotřeby. To by totiž znamenalo omezení funkcí, na které jsou uživatelé zvyklí a které od moderních zařízení očekávají.

Za elektřinu, kterou nikdo v domácnosti vědomě nespotřeboval, tak můžete zaplatit i tisíce korun ročně. Přitom někdy stačí obyčejná prodlužovací lišta s vypínačem za pár stokorun a několik minut na nastavení herní konzole do úsporného režimu. Nejvíce totiž může stát právě energie, jejíž spotřebu vůbec nevnímáte.

Tři typy soukromí, šest různých přístupů

Všech šest aplikací lze rozdělit do tří kategorií podle toho, co jejich funkce pro ochranu soukromí skutečně nabízí:

• Dočasná anonymní relace – YouTube a Google Maps. Zapnete anonymní režim a po dobu jeho aktivace se vybrané aktivity neukládají do historie vašeho účtu. YouTube navíc automaticky ukončí anonymní relaci po 90 minutách nečinnosti. Google Maps fungují podobně, ale rozsah omezení se liší.
• Soukromá relace nebo skrytí aktivity – Spotify a Instagram. Spotify nabízí soukromou relaci (Private Session), která dočasně vypne sdílení poslechu s přáteli a zabrání tomu, aby se daná relace promítla do doporučení nebo ročního přehledu Spotify Wrapped. Instagram umožňuje vypnout stav aktivity (Activity Status), takže ostatní neuvidí zelenou tečku signalizující, že jste právě online.
• Zpětná správa historie místo prevence – Netflix a Hulu. Ani jedna z těchto služeb nenabízí klasický režim, po jehož zapnutí byste byli neviditelní. Místo toho můžete dodatečně skrýt konkrétní tituly z historie sledování. Tím je odstraníte také z některých přehledů, například z rozkoukaných pořadů, a omezíte jejich vliv na doporučování dalšího obsahu.

Rozdíl je zásadní. YouTube a Google Maps umožňují omezit ukládání aktivity už během jejího používání, zatímco Netflix a Hulu řeší především její zpětnou úpravu.

Kde to najdete a jak to zapnout

YouTube: Klepněte na profilovou fotku v pravém horním rohu a vyberte možnost „Zapnout anonymní režim“. Pokud se vám tato volba nezobrazuje přímo, může být dostupná v nabídce účtu. Celou nápovědu YouTube najdete v češtině.

Google Maps: Klepněte na profilovou fotku a zvolte „Zapnout anonymní režim“. Během jeho používání se neaktualizuje časová osa, vyhledávaná místa se neukládají do historie účtu a Mapy nepřizpůsobují výsledky podle vaší dosavadní aktivity. Podrobnosti najdete v české nápovědě Map Google.

Spotify: V mobilní aplikaci otevřete profil a přejděte do Settings and privacy > Privacy and social > Private Session. Na počítači stačí kliknout na profilovou fotku a vybrat Private session. Pozor, soukromá relace se automaticky ukončí po šesti hodinách nebo po restartování aplikace. Spotify tento časový limit podrobněji nevysvětluje. Důležitý je také fakt, že nastavení se může projevit i na dalších zařízeních připojených k účtu, například na televizoru nebo reproduktoru. To je praktické zejména v domácnostech, kde se účet používá na více zařízeních.

Instagram: Otevřete Profil > menu > Messages and story replies > Show activity status a vypněte příslušnou volbu. Funkce je ukrytá v nastavení zpráv, takže ji lze snadno přehlédnout. Pozor ale na její omezení: skryje pouze informaci o vaší online přítomnosti před ostatními uživateli. Samotný Instagram o vaší aktivitě ví i nadále.

Netflix: V prohlížeči otevřete Account > Profiles > váš profil > Viewing activity. U každého titulu najdete možnost jeho skrytí z historie. Případně můžete zvolit „Hide all“ a skrýt celou historii sledování. Změna se nemusí na všech zařízeních projevit okamžitě a její synchronizace může trvat až 24 hodin.

Hulu: V sekci Home nebo Watch History vyberte u konkrétního titulu možnost „Remove“. Podle oficiálního oznámení by po odstranění titulu z historie neměl být nadále zohledňován při doporučování obsahu. Hulu je však služba určená především pro americký trh a v Česku není oficiálně dostupná. Navíc v roce 2026 přesouvá většinu historie sledování a doporučování do Disney+, takže význam samostatného rozhraní Hulu postupně klesá.

Před kým vás to vlastně chrání

Tady se dostáváme k nejdůležitějšímu rozlišení. Funkce označované jako inkognito mohou chránit soukromí ve třech různých rovinách. Každá služba přitom nabízí jinou kombinaci těchto možností:

Žádná z těchto funkcí vás neudělá neviditelnými pro samotnou společnost, která službu provozuje. Google ve své dokumentaci výslovně upozorňuje, že anonymní režim v Mapách neznamená anonymitu vůči poskytovateli internetu, jiným aplikacím ani dalším službám Googlu. Podobně to vysvětluje i Chrome: anonymní režim pomáhá především před ostatními lidmi, kteří používají stejné zařízení. Neznamená však, že vás nepoznají navštívené weby nebo správce sítě.

A co GDPR? Evropská komise výslovně uvádí, že nařízení je technologicky neutrální a vztahuje se mimo jiné na IP adresy, lokační údaje a identifikátory zařízení. Zapnutí inkognito režimu uvnitř aplikace tedy neznamená, že se přestanou zpracovávat vaše osobní údaje. Mění se především to, jaké informace se ukládají do historie účtu a jak se následně používají.

Kdy to má skutečný smysl

Tyto funkce jsou nejpřínosnější ve dvou situacích. První nastává při používání sdílených zařízení, jako je tablet v obývacím pokoji, rodinný notebook nebo společný účet na Spotify. Díky nim můžete omezit, aby ostatní uživatelé viděli, co jste sledovali nebo poslouchali.

Druhou situací je ochrana doporučovacího algoritmu. Když si například chcete na YouTube pustit dětské video nebo na Spotify vyzkoušet hudební žánr, který běžně neposloucháte, můžete zabránit tomu, aby se tato aktivita promítla do vašich dalších doporučení. Nemusíte si tak na několik týdnů „rozhodit“ celý feed.

Nejmenší ochranu naopak nabízejí funkce, které pouze skrývají vaši aktivitu před ostatními uživateli. Vypnutí zelené tečky na Instagramu je sice užitečné, pokud nechcete ostatním ukazovat, kdy jste online, ale vaše data před samotnou platformou nijak neskrývá.

Všech šest funkcí existuje a většinu z nich lze zapnout během několika sekund. Je ale důležité vědět, že pod jedním pojmem se skrývá šest různých způsobů ochrany soukromí. A ne všechny poskytují stejnou úroveň anonymity.

Kontrolní seznam, než stisknete „reset“

Nejdůležitější není samotné tlačítko pro vymazání telefonu, ale jistota, že máte k dispozici aktuální zálohu a po resetu se dokážete znovu přihlásit ke svým účtům. Než budete pokračovat, projděte si těchto pět bodů:

1. Dokončete zálohu ručně. Na iPhonu otevřete Nastavení → váš profil → iCloud → Záloha na iCloudu a klepněte na možnost „Zálohovat“. Na Androidu přejděte do Nastavení → Google → Záloha a spusťte zálohování ručně. Automatická záloha mohla proběhnout naposledy před několika dny, což nemusí stačit.
2. Zkontrolujte datum poslední zálohy. Najdete ho přímo v nastavení zálohování na obou platformách. Ověřte, že se záloha skutečně dokončila a obsahuje aktuální data. Pokud je zastaralá, spusťte ji znovu.
3. Ověřte si heslo k účtu Apple nebo Google. Po resetu ho budete potřebovat při prvním nastavování telefonu a obnově dat. Pokud heslo neznáte, vyřešte to ještě před smazáním zařízení. Jinak se můžete dostat do situace, kdy budete mít zálohu připravenou, ale nebudete se k ní schopni přihlásit.
4. Připravte si dvoufaktorové ověření (2FA). Na iPhonu ověřte, že máte přístup k důvěryhodnému telefonnímu číslu nebo jinému zařízení Apple, na které můžete dostat šestimístný ověřovací kód. Na Androidu zkontrolujte, zda máte kódy z Google Authenticatoru synchronizované s účtem, případně si bezpečně uložte záložní kódy.
5. U Androidu zvlášť zajistěte fotky a lokální soubory. Systémová záloha Google a zálohování fotek ve Fotkách Google jsou dvě samostatné věci. Zkontrolujte proto, zda je synchronizace fotek zapnutá a zda se všechny snímky skutečně nahrály. Soubory uložené přímo v telefonu, například PDF, dokumenty nebo nahrávky, nahrajte ručně na Disk Google nebo je uložte jinam. Systémová záloha je totiž nemusí zahrnovat.

Co se vrátí samo a co ne

Právě tady se ukazuje zásadní rozdíl mezi iPhonem a Androidem. Na způsobu zálohování a obnovy závisí, zda po resetu získáte zpět opravdu všechna důležitá data.

iPhone nabízí dvě hlavní možnosti zálohování. První je záloha na iCloud, která probíhá bezdrátově a po resetu umožňuje obnovit většinu dat, včetně nastavení, zpráv a rozložení plochy. Některý obsah, například aplikace a další média, se může stahovat až dodatečně po prvním spuštění telefonu.

Druhou možností je záloha do počítače prostřednictvím Finderu nebo iTunes. Tady je důležité dát pozor na jednu podmínku: pokud zálohu nezašifrujete, nebudou v ní zahrnuta některá citlivá data, například údaje ze Zdraví a Aktivita. Šifrovaná záloha je naopak obsahuje.

Android funguje trochu jinak. Systémová záloha do účtu Google obvykle zahrnuje aplikace a jejich data, historii volání, kontakty, nastavení zařízení a SMS. Google ale upozorňuje, že ne všechny aplikace podporují zálohování a následnou obnovu všech svých dat. U některých proto můžete o část nastavení nebo obsahu přijít.

Fotky se obnoví podle toho, zda máte zapnuté zálohování ve Fotkách Google a zda se snímky skutečně nahrály do cloudu. Lokální soubory, tedy například dokumenty nebo stažené soubory uložené v interní paměti telefonu, je potřeba zajistit samostatně. Systémová záloha je totiž nemusí pokrývat.

Jinými slovy, tvrzení, že po resetu nepřijdete „ani o jediný soubor“, platí pouze pro data, která jsou skutečně uložená v záloze nebo synchronizovaná s cloudovou službou. Co se nikam neuložilo, to se po vymazání telefonu nevrátí.

Jak přesně reset provést

Jakmile máte zálohu dokončenou a ověřenou, samotný reset už je poměrně jednoduchý.

iPhone: Otevřete Nastavení → Obecné → Přenést nebo resetovat iPhone → Smazat data a nastavení. Telefon si vyžádá kód zařízení a případně také heslo k účtu Apple. Po potvrzení se všechna data z telefonu smažou.

Android (Pixel / čistý Android): Přejděte do Nastavení → Systém → Možnosti resetu → Vymazat data (tovární reset). Zadejte PIN nebo jiné zabezpečení telefonu a potvrďte vymazání. U telefonů Samsung, Xiaomi a dalších značek se mohou názvy položek i jejich umístění lišit. Princip je ale stejný – příslušnou možnost najdete v nastavení zařízení.

Před resetem Androidu se ujistěte, že má telefon dostatečně nabitou baterii, ideálně alespoň na 70 %, a během procesu ho podle potřeby připojte k napájení. Na iPhonu je vhodné mít zařízení připojené k nabíječce a Wi-Fi také během následné obnovy. Samotné vymazání může u některých zařízení trvat desítky minut. Obnova dat pak může pokračovat i několik hodin, podle množství dat a rychlosti připojení.

Háčky, na které se zapomíná

Nejčastějším problémem po resetu nebývá ztracená fotografie, ale nemožnost znovu se přihlásit k účtu.

Pokud jste na Androidu krátce před resetem změnili heslo k účtu Google, doporučuje se s vymazáním počkat alespoň 24 hodin. Bezpečnostní mechanismy totiž mohou po nedávné změně hesla dočasně zablokovat opětovné přihlášení nebo obnovu zařízení.

Na iPhonu zase může být potřeba ověřovací kód z důvěryhodného zařízení Apple nebo důvěryhodného telefonního čísla. Pokud máte pouze jeden iPhone a právě ho mažete, ujistěte se předem, že máte k dispozici jiný způsob ověření.

U autentizačních aplikací třetích stran, jako jsou Microsoft Authenticator nebo Authy, si před resetem ověřte, zda máte zapnutou synchronizaci nebo zálohování. Každá aplikace totiž pracuje s uloženými účty a ověřovacími kódy trochu jinak a univerzální postup pro všechny neexistuje.

A ještě jedna dobrá zpráva: zakoupené aplikace nemusíte platit znovu. Na iPhonu je po přihlášení ke stejnému účtu Apple můžete znovu stáhnout. Totéž platí pro Google Play, kde jsou zakoupené aplikace a obsah navázané na váš účet Google.

Kdy reset opravdu pomůže

Tovární reset není jen přípravou na prodej nebo předání telefonu jinému člověku. Může pomoci také při řešení softwarových problémů, například poškozeného nastavení, chyb aplikací nebo neobvyklého vybíjení baterie. Telefon se vrátí do výchozího stavu a vy na něj následně můžete obnovit data ze zálohy. Pokud ale problém způsobuje samotná aplikace nebo chyba, která se přenese i do zálohy, nemusí reset vždy přinést trvalé řešení.

Na zařízeních s Androidem 15 a novějším se navíc může před resetem zobrazit upozornění na zálohování dopravních karet uložených v digitální peněžence. I na takové detaily je dobré myslet, protože některé údaje nemusí být součástí běžné systémové zálohy.

Celý proces zvládnete sami, bez návštěvy servisu, ale jeho délka závisí na množství dat a rychlosti připojení. Nejdůležitější je nepřeskočit kontrolu zálohy a přístupů k účtům. Bez ní je reset zbytečný risk. S pečlivou přípravou jde o běžný postup, při kterém můžete svá data bezpečně obnovit.

Mercedes konkrétní finanční ztrátu spojenou s provozem sítě nikdy nezveřejnil. Šéf Electry pro Německo Paul Tonini ale v rozhovoru pro server electrive.com otevřeně popsal, proč menší sítě v tomto oboru jen obtížně hledají cestu k ziskovosti: jejich provozní náklady jsou vzhledem k výnosům příliš vysoké a trh se postupně soustřeďuje kolem velkých hráčů.

Proč 374 nabíjecích bodů nestačilo na zisk

Ekonomika rychlonabíjecích stanic je poměrně neúprosná. Fixní náklady, jako jsou připojení k elektrické síti, rezervovaný příkon, pronájem pozemku, servis, software nebo zákaznická podpora, vznikají bez ohledu na to, kolik aut během dne přijede. Pokud je stanice málo vytížená, tyto náklady se rozpočítávají mezi menší množství odebrané energie a prostor pro zisk se rychle zmenšuje.

Tesla, která po celém světě provozuje přes 80 000 nabíjecích bodů Supercharger, tento princip vysvětluje i ve svém materiálu z října 2026. Vyšší vytížení lokality snižuje průměrné náklady na jednu kilowatthodinu. Teprve při dostatečném počtu zákazníků tak může být provoz stanice ekonomicky udržitelný.

Mercedes měl v celé Evropě 47 nabíjecích hubů, zatímco Electra jich provozuje více než 800 v deseti zemích. Rozdíl v rozsahu obou sítí je značný. Právě velikost sítě přitom pomáhá rozložit fixní náklady mezi více zákazníků a odebraných kilowatthodin.

Co přesně Mercedes prodal, a za kolik

Ve čtvrtletní zprávě za Q3 2026 Mercedes uvádí, že evropská rychlonabíjecí síť byla k 30. září 2026 vykázána jako majetek určený k prodeji. Její účetní hodnota činila 99 milionů eur. Z této částky připadalo 73 milionů eur na majetek, zatímco související závazky dosahovaly 21 milionů eur.

Skutečnou kupní cenu však automobilka nezveřejnila. Částka 99 milionů eur, která se v některých médiích objevuje jako údaj o hodnotě transakce, proto představuje účetní hodnotu převáděných aktiv, nikoli potvrzenou prodejní cenu.

Důležité je také to, že prodej se týká pouze Evropy. V Severní Americe Mercedes nadále provozuje vlastní síť Mercedes-Benz High-Power-Charging, která měla v červnu 2026 více než 775 nabíjecích bodů v 25 amerických státech a v kanadské Britské Kolumbii. Automobilka navíc zůstává spoluvlastníkem společných podniků IONITY v Evropě, IONNA v Severní Americe a IONCHI v Číně. O úplném odchodu z nabíjecí infrastruktury tedy nemůže být řeč.

Co se mění pro řidiče Mercedesu

Převzaté lokality zůstávají v provozu. Nabíjecí stojany se neruší, pouze přecházejí pod značku Electra. Pro majitele elektromobilů Mercedes to v praxi znamená několik změn:

• MB.CHARGE Public – karta, aplikace Mercedes-Benz i funkce Plug & Charge fungují dál.
• Rezervace – nabíjecí bod lze i nadále rezervovat prostřednictvím vozidla nebo aplikace Mercedes, a to 15 minut před příjezdem.
• Nově – na převzatých lokalitách lze využívat také aplikaci Electra, předplatné Electra+ a kartu Electra.
• Některé platební karty, které byly na těchto stanicích dříve akceptovány, už nemusí fungovat. Platba běžnou bankovní kartou přímo na terminálu ale zůstává k dispozici.

Electra na převzatých lokalitách účtuje 0,54 eura za kWh při platbě prostřednictvím aplikace a 0,69 eura za kWh při platbě kartou na terminálu. S předplatným Electra+ lze získat slevu až 0,20 eura za kWh. Uživatelé MB.CHARGE Public nadále platí podle tarifu Mercedesu, jehož podmínky se liší podle jednotlivých trhů.

Zákazníkům Mercedesu se navíc místo původních 47 lokalit otevírá přístup k síti Electra, která má přes 800 lokalit a 5 000 nabíjecích bodů. To je přibližně sedmnáctkrát více lokalit, než kolik jich měla evropská síť Mercedes-Benz Charging Hubs. Služba MB.CHARGE Public navíc i nadále zprostředkovává přístup k více než třem milionům nabíjecích bodů po celém světě.

Končí Mercedes s elektromobilitou? Právě naopak

Tvrzení, že Mercedes od elektromobility ustupuje, může na první pohled působit lákavě. Dostupná čísla ale ukazují něco jiného. Ve třetím čtvrtletí roku 2026 automobilka vykázala rekordní čtvrtletní prodeje čistě elektrických vozů. Meziročně vzrostly o 61 % a elektromobily s bateriovým pohonem (BEV) tvořily 16,8 % celkových prodejů. Podle firmy navíc evropské objednávky pokrývají výrobu až do roku 2027.

Mění se především obchodní model. Mercedes se odklání od přímého vlastnictví nabíjecích stanic a více se spoléhá na partnerství. Zákaznický komfort chce zajišťovat prostřednictvím softwaru, tarifů a roamingových služeb, nikoli nutně vlastnictvím každého nabíjecího stojanu.

Podobný přístup v Evropě uplatňují také BMW a Volkswagen. Obě automobilky se opírají o společné podniky, jako je IONITY, a o platformy, které sdružují nabídku různých provozovatelů. Nemusí tak budovat a samostatně provozovat vlastní rozsáhlé sítě prémiových nabíjecích stanic. BMW za rok 2024 vykázalo u svého podílu v IONITY zisk 11 milionů eur, započtený ekvivalenční metodou. Jde o jeden z příkladů, že rozsáhlejší společný podnik může být ekonomicky zajímavější než menší samostatná síť.

Rozhodnutí o prodeji navíc zapadá do širší snahy Mercedesu o zvýšení efektivity a omezení nákladů. Automobilka opakovaně zdůrazňuje potřebu přísné nákladové disciplíny. Investice a výdaje na výzkum v divizi Mercedes-Benz Cars meziročně klesly o 11 % a za první tři čtvrtletí roku 2026 firma vynaložila přibližně 1,1 miliardy eur na restrukturalizační opatření.

Český kontext: co to znamená pro nás

Mezi 47 převzatými lokalitami se podle dostupných oficiálních materiálů nenachází žádná česká stanice. Electra potvrzuje 31 hubů v Německu a šest v Rakousku. Český ceník služby MB.CHARGE Public uvádí položku „Mercedes-Benz Charging Network“ pouze pro Německo a Rakousko. Pro české majitele elektromobilů Mercedes tak jde především o změnu provozovatele při cestách do zahraničí, nikoli o ztrátu domácí nabíjecí stanice.

Electra nicméně s českým trhem počítá. Má zázemí v Praze a v aktuálním pracovním inzerátu výslovně zmiňuje ambiciózní plán rozvoje nabíjecí sítě v České republice. Česko je zahrnuto také v podmínkách propagační nabídky karty Electra pro rok 2026. Oficiální přehled zemí, ve kterých firma aktuálně provozuje nabíjecí stanice, však zatím spuštění české sítě nepotvrzuje.

Mercedes tedy v Evropě od nabíjení neodchází. Opouští pouze model, v němž sám vlastní a provozuje každý nabíjecí stojan. Místo toho sází na partnerství a digitální služby. Věří, že zákazníkům dokáže nabídnout pohodlné nabíjení i bez toho, aby musel vlastnit veškerou infrastrukturu.

OpenAI nezveřejnilo surová data, přesné časové období ani podrobnosti o tom, z jakého údaje Googlu při srovnání vychází. Nejde tedy o nezávisle ověřenou statistiku, ale o tvrzení jednoho z hlavních hráčů na trhu. Přesto naznačuje posun v chování uživatelů, který Google nemůže ignorovat.

V čem přesně Google „nezvládl“ AI

Nejde o technologickou neschopnost. Google stál u zrodu moderní generativní AI: jeho výzkumníci v roce 2017 publikovali zásadní práci o architektuře Transformer, na níž dnes stojí prakticky všechny velké jazykové modely včetně ChatGPT. Sám Google na tento svůj přínos upozorňoval už v roce 2023. Problém tedy nebyl v nedostatku odborných znalostí, ale v tom, jak rychle dokázal technologický náskok proměnit v produkt, který by lidé začali masově používat.

ChatGPT byl spuštěn 30. listopadu 2022. Google představil svého chatbota Bard až 6. února 2023, tedy s odstupem několika měsíců. Ještě důležitější ale bylo samotné pojetí produktu: zatímco OpenAI nabídlo AI jako nové místo, kam uživatelé přijdou a rovnou položí otázku, Google ji dlouho prezentoval především jako další vrstvu nad zavedeným vyhledávačem. OpenAI tak dokázalo vytvořit nový uživatelský návyk, zatímco Google se ho snažil dohnat.

Dnes Google uvádí více než miliardu měsíčně aktivních uživatelů AI Mode a 950 milionů uživatelů aplikace Gemini. Do AI zároveň masivně investuje. Jen ve třetím čtvrtletí roku 2026 dosáhly kapitálové výdaje mateřské společnosti Alphabet 51,4 miliardy dolarů, přičemž značná část směřovala do infrastruktury potřebné pro AI. Volný peněžní tok za toto čtvrtletí se dostal do záporných hodnot. To ale samo o sobě neznamená, že Google na AI doplácí v provozním smyslu. Ukazuje to především, jak nákladné jsou investice do dalšího rozvoje této technologie.

Dvacet procent neznamená dvacet procent ztráty

Bylo by snadné vyvodit, že Google přišel o pětinu trhu. Tak jednoduché to ale není. Na klasickém trhu s vyhledávači měl Google v říjnu 2026 celosvětový podíl 91,05 % podle Statcounteru. Příjmy z vyhledávací reklamy ve třetím čtvrtletí roku 2026 meziročně vzrostly o 12 % na 63,3 miliardy dolarů. Firma navíc hovoří o nejvyšším růstu počtu vyhledávacích dotazů za posledních pět let.

Jak to tedy jde dohromady s tvrzením OpenAI? Existují přinejmenším tři vysvětlení, která se navzájem nevylučují:

• Část dotazů je nových. Google tvrdí, že většina dotazů v AI Mode je přírůstková. Uživatelé se tedy ptají na věci, které by dříve vůbec nehledali. Podobně může ChatGPT vytvářet novou poptávku, místo aby pouze přebíral dotazy, které by jinak směřovaly na Google.
• Metodika může čísla výrazně navyšovat. Pokud jedna konverzace v ChatGPT vyvolá pět samostatných vyhledávání na webu, nelze je automaticky srovnávat s pěti samostatnými dotazy zadanými do Googlu.
• K odlivu uživatelů skutečně dochází, ale jen u některých typů dotazů. ChatGPT může přebírat především informační a vysvětlovací otázky, například „proč“, „jak něco funguje“ nebo „porovnej“. Navigační a transakční vyhledávání, tedy hledání konkrétních webů nebo produktů k nákupu, zůstává z velké části doménou Googlu.

Studie Microsoft Research z dubna 2026 navíc ukázala, že téměř 80 % dotazů na ChatGPT patří do kategorií, které by uživatelé do klasického vyhledávače vůbec nezadali. Přímé srovnání objemu vyhledávání proto není úplně přesné. Nejde totiž o totožné typy dotazů ani o stejný způsob jejich počítání.

Český trh vypadá jinak

Globální čísla nelze automaticky vztahovat na český trh. Podle veřejně dostupných údajů Statcounteru za říjen 2026 vedl v Česku mezi AI chatboty Google Gemini s podílem 46,53 %. ChatGPT se umístil na druhém místě s 36,8 %. Ve světě je přitom pořadí opačné: ChatGPT má globálně podíl 51,58 %, zatímco Gemini 28,86 %.

V klasickém internetovém vyhledávání si Google v Česku drží 80,07 % trhu. Pro české provozovatele webů a inzerenty to znamená, že změny ve způsobu, jakým Google zobrazuje výsledky – například prostřednictvím AI Overviews, AI Mode nebo nových reklamních formátů –, mohou mít bezprostřednější dopad než případný odliv uživatelů ke ChatGPT.

Podle analýzy Ahrefs, která vycházela ze vzorku 76 tisíc webů, posílá Google na internetové stránky stále přibližně 190krát více návštěv než ChatGPT. Provozovatelé českých webů by proto měli věnovat pozornost především tomu, jak se jejich obsah zobrazuje v odpovědích generovaných AI od Googlu. Obávat se, že jim ChatGPT okamžitě odvede většinu návštěvníků, zatím není na místě.

Co uživatel získá a co ztratí

ChatGPT má v některých situacích skutečnou výhodu. Dokáže pracovat s kontextem celé konverzace, navazovat na předchozí otázky a při zapnuté paměti zohledňovat uživatelovy preference. Pokud například ví, že je někdo vegan a žije v Brně, může tomu přizpůsobit doporučení restaurací. U složitějších dotazů, porovnávání možností, shrnování informací a personalizovaného hledání tak může být velmi užitečný.

Pohodlí má ale i své nevýhody. Podle studie z července 2026 vede ChatGPT uživatele na externí webové stránky jen v 5,2 % konverzačních sezení. Uživatelé tak mají méně příležitostí ověřit si odpovědi přímo v původních zdrojích. Microsoft Research navíc zjistil, že odpovědi AI jsou u srovnatelných dotazů méně rozmanité než výsledky klasického vyhledávání Google. A OpenAI samo upozorňuje, že citace i výsledky vyhledávání mohou být neúplné, zastaralé nebo chybné.

ChatGPT zatím nedokáže Google plnohodnotně nahradit. Jako doplněk pro určité typy otázek ale funguje velmi dobře – a právě v tom spočívá pro Google skutečná hrozba. Nejde o to, že by lidé přestali používat Google. Jde o to, že poprvé za více než dvě desetiletí ve velkém mění místo, kde hledání odpovědí začínají. A jakmile si člověk na nový způsob vyhledávání zvykne, nemusí být snadné přimět ho k návratu.