Jak celý řetězec funguje

Částka 99 Kč týdně není náhodná. Kodex APMS platný od 1. července 2026 stanovuje právě 99 Kč jako strop pro týdenní předplatné Premium SMS služby. Jedna služba na jednom krátkém čísle a klíčovém slovu má navíc limit 2 000 Kč. Po jeho dosažení musí být služba deaktivována, nebo znovu potvrzena. Při ceně 99 Kč týdně to vychází zhruba na 20 týdnů, tedy téměř pět měsíců automatického strhávání.

Formálně má objednací cyklus vypadat takto: uživatel provede úkon na webu, přijde mu informační SMS s cenou, frekvencí a upozorněním, že jde o opakované předplatné, a teprve jeho výslovné potvrzení platbu aktivuje. Problém nastává ve chvíli, kdy je první krok na webu prezentován jako něco jiného než objednávka placené služby. Člověk si může myslet, že potvrzuje přístup k obsahu, účast v soutěži nebo ověření věku. Ve skutečnosti může tímto krokem zahájit proces vedoucí k pravidelnému strhávání peněz z vyúčtování.

Důležité je pochopit, že nejde o hack telefonu ani o virus. ČTÚ výslovně uvádí, že služby třetích stran mohou být na SIM kartě aktivní a jejich samotná existence není v rozporu s legislativou. Premium SMS je v Česku legální platební infrastruktura, přes kterou lze platit například jízdenky nebo parkovné. Rozdíl je v tom, že jízdenka je obvykle jednorázová platba, zatímco předplatné účtuje opakovaně a problém může vzniknout ve způsobu, jakým byl uživatel k potvrzení služby přiveden.

Kde to zkontrolovat a jak to zastavit

Každý z velkých operátorů nabízí cestu, jak nechtěné předplatné odhalit a zrušit. Liší se ale v tom, jak snadné je konkrétní službu dohledat a deaktivovat.

• T-Mobile umožňuje správu služeb třetích stran v samoobsluze. Pro odhlášení přes SMS lze podle konkrétní služby použít příkaz „STOP“ na příslušné krátké číslo.
• O2 uvádí možnost zrušit všechny služby na konkrétním krátkém čísle pomocí SMS s textem „STOP ALL“ odeslané na dané číslo. V aplikaci Moje O2 najdete platby třetím stranám také v podrobném vyúčtování.
• Vodafone umožňuje blokaci jednotlivých kategorií, například Premium SMS, audiotexu nebo mobilních plateb. V samoobsluze Můj Vodafone hledejte sekci „Platby třetím stranám“.

Ve všech případech si opište číslo začínající na 90x, ze kterého placené zprávy přicházejí, případně číslo služby uvedené ve vyúčtování. Budete ho potřebovat při dohledávání poskytovatele a případné reklamaci.

Jak získat peníze zpět

Vrácení peněz není automatické a cesta vede přes několik kroků:

• Zrušte předplatné – SMS „STOP“ nebo „STOP ALL“ na příslušný short code, případně přes samoobsluhu operátora. Konkrétní způsob závisí na dané službě.
• Dohledejte poskytovatele – na webu platmobilem.cz zadejte číslo služby a najdete firmu, která ji provozuje, případně její reklamační údaje.
• Podejte reklamaci poskytovateli – pokud reklamujete samotnou službu nebo způsob jejího objednání, je potřeba obrátit se především na jejího poskytovatele. Operátor v tomto mechanismu zajišťuje účtování a přenos platby.
• Když reklamace nevyjde – podle povahy sporu se lze obrátit na příslušný orgán ochrany spotřebitele nebo využít mimosoudní řešení spotřebitelského sporu.
• ČTÚ vstupuje do hry jen v některých případech – například pokud řešíte otázku související s elektronickými komunikacemi nebo namítáte, že konkrétní Premium SMS nebyla odeslána či doručena, přestože vám byla účtována.

Podle Rubešova videa figuruje v pozadí služby Soundies web unsubscribe-online.com, který provozuje amsterdamská firma Telfeed BV. Rubeš tvrdí, že jde o stejné lidi, kteří na předplatném vydělávají. Z veřejně dostupných zdrojů se ale tato vlastnická vazba nedá nezávisle potvrdit. Web se sám prezentuje jako nástroj pro kontrolu transakcí a rušení předplatných.

Proč se to pořád děje

Za čtvrté čtvrtletí 2025 evidoval ČTÚ v kategorii služeb třetích stran 18 vyřízených dotazů a podání. Samotné toto číslo ale nelze chápat jako údaj o celkovém počtu lidí, kteří se se službami třetích stran setkali nebo kteří na nich přišli o peníze. Může pouze ukazovat, kolik případů se dostalo do konkrétní evidence ČTÚ.

Rubešovo šetření podle serveru iDNES odhalilo vyšší desítky zasažených z více než tisícovky prověřených čísel. Nejde o reprezentativní statistiku celé populace, ale o vlastní šetření, jehož výsledky nelze automaticky zobecnit na všechny zákazníky českých operátorů.

Systémově je celý mechanismus legální. APMS má kodex, operátoři nabízejí možnost blokace a ČTÚ vykonává dohled. Slabým místem může být okamžik, kdy uživatel dává souhlas. Kodex stanovuje požadavky na informování zákazníka a na označení objednávacího prvku. Pokud místo jasného označení platby vidíte například „Pokračovat“, „Potvrdit“ nebo „Ověřit věk“ a teprve následně vám přijde SMS s výzvou k odpovědi, je namístě zpozornět a zkontrolovat, co přesně potvrzujete.

Otevřete si vyúčtování a hledejte řádek, který tam nepatří. Pár minut kontroly může odhalit předplatné dřív, než z něj budou tisíce korun.

Jak to funguje na iPhonu

Apple nabízí dvě cesty. První je univerzální: otevřete aplikaci Kamera (nebo funkci Scan Code v Ovládacím centru), namíříte na Wi-Fi QR kód a klepnete na oznámení, které se objeví. Hotovo, podle Apple Support stačí doslova tři kroky.

Druhá cesta je exkluzivita ekosystému Apple. Pokud se kamarád s iPhonem nebo Macem už na síť připojil, jeho zařízení vám může heslo předat přímo, bez QR kódu a bez diktování. Stačí, aby obě zařízení měla zapnuté Wi-Fi a Bluetooth, byla blízko sebe a vy jste byli navzájem uložení v Kontaktech. Technicky to běží přes mechanismus využívající Bluetooth Low Energy, jak popisuje Apple Security Guide. Od iOS 26 navíc iPhone umí u připojené sítě přímo zobrazit vlastní QR kód volbou „Show Network QR Code“, takže ho můžete vygenerovat i pro svou domácí síť a vytisknout na lednici.

Jak to funguje na Androidu

Princip je stejný, liší se jen cesta v menu:

• Pixel: Otevřete Kameru nebo Google Lens, naskenujete QR kód a potvrdíte. Žádná další aplikace není potřeba. Chcete-li sdílet vlastní síť, jděte do Nastavení → Síť a internet → Internet → detail sítě → Sdílet.
• Samsung: Ve Wi-Fi nastavení najdete přímo ikonu QR kódu pro sdílení připojení. Samsung navíc umí detekovat podezřelé sítě.
• Xiaomi: Postup je obdobný, ale názvy položek se mohou lišit podle modelu a verze HyperOS. Xiaomi navíc nabízí funkci Touch to share pro sdílení Wi-Fi hesel mezi svými telefony. Dokumentace Xiaomi popisuje připojení přes QR jako „téměř okamžité“.

Společný jmenovatel: žádný z těchto postupů nevyžaduje stahování aplikace třetí strany.

Kdy dvě sekundy nestačí

Tady je háček, o kterém se málokdy mluví. Dvousekundový sken funguje bez dalších kroků u běžných WPA/WPA2 sítí: domácí router, hotelový pokoj, kancelář. Jenže spousta veřejných Wi-Fi v kavárnách, na letištích nebo v nákupních centrech používá takzvaný captive portál. To znamená, že i po úspěšném naskenování QR kódu vás čeká ještě přihlašovací stránka v prohlížeči: zadání e-mailu, souhlas s podmínkami, někdy i platba. Xiaomi ve své dokumentaci přímo uvádí, že sdílení veřejných sítí s webovou autentizací není podporované.

V Česku se praxe liší podnik od podniku. Třeba Hotel Štekl má ve svém průvodci pro hosty přímo Wi-Fi QR kód, takže sken opravdu stačí. Naproti tomu Hotel Atlantis nebo pražský Domus Balthasar uvádějí název sítě a heslo klasicky textově, tam si ho budete opisovat postaru.

Co je uvnitř QR kódu a je to bezpečné

Wi-Fi QR kód obsahuje jednoduchý textový řetězec ve formátu WIFI:T:WPA;S:názevSítě;P:heslo;;. Nic víc, nic míň. Kdo ho naskenuje, získá stejné údaje, jako kdybyste mu heslo nadiktovali. Proto Xiaomi výslovně doporučuje sdílet QR jen s důvěryhodnými lidmi.

Samotné připojení přes QR není nebezpečnější než ruční zadání hesla, je spíš pohodlnější, protože odpadá riziko překlepu a potřeba heslo říkat nahlas. Bezpečnost ale určuje hlavně síť samotná. Podle FTC je veřejná Wi-Fi dnes často použitelná díky rozšířenému HTTPS šifrování, ale stále platí základní pravidla: kontrolovat, že se připojujete ke správné síti (ověřte název u personálu), hlídat HTTPS v prohlížeči a na veřejných sítích zvážit VPN. U Pixelů je VPN dostupná prostřednictvím systému Google One VPN pouze u podporovaných modelů a tarifů, takže nejde obecně říct, že je vestavěná u všech Pixelů 7 a novějších.

Jak zabránit automatickému připojování

Po naskenování QR kódu si telefon síť uloží a příště se k ní může připojit automaticky. To je pohodlné u domácí sítě, ale u náhodné kavárny to nechcete. Vypnutí je jednoduché:

• iPhone: Nastavení → Wi-Fi → Upravit → detail sítě → vypnout Automatické připojení, nebo rovnou Zapomenout tuto síť.
• Android / Pixel: V nastavení Wi-Fi u dané sítě zvolte Zapomenout. Pixel má navíc v pokročilých síťových preferencích volby pro automatické připojování k veřejným sítím.
• Xiaomi: U některých modelů najdete přepínač „Připojovat automaticky“ přímo u konkrétní sítě, případně klasické Zapomenout síť.

Nejrychlejší Wi-Fi připojení je to, které nevyžaduje ani jedno klepnutí navíc. Stačí QR kód na správném místě a telefon, který ho umí přečíst. A ten dnes umí prakticky každý moderní smartphone.

Chtěl jen udělat dobrý skutek a podpořit řidiče dopravce

Osmačtyřicetiletý Vendelín nakupoval online pravidelně a výdejní boxy pro něj představovaly pohodlný způsob doručení. Nejraději měl jeden u supermarketu ve městě, který měl cestou z práce, a nechával si tam posílat prakticky všechny balíky. Jednou si objednal nový telefon, protože ten starý už měl ledacos za sebou. Objednávka byla potvrzená, doručení rychlé a notifikace z aplikace přišla přesně tak, jak čekal.

Bez váhání se proto po práci vydal k boxu u známého obchodu. Po příchodu zadal kód, dvířka se otevřela a uvnitř ležela malá zásilka a jeden malý lístek. Na něm byl vytištěný QR kód se zprávou. „Bylo tam napsáno, že v případě spokojenosti se službou mohu drobným poplatkem podpořit kurýry,“ popsal Vendelín. A jelikož chtěl dopravce podpořit, rozhodl se přispět.

QR kód ho přesměroval na stránku „dopravce“

Vendelín tedy vzal svůj stávající telefon a QR kód naskenoval. Otevřela se stránka, která vypadala jako oficiální portál dopravní společnosti – logo, barvy i rozložení byly téměř identické s tím, co znal. Stránka ho vyzvala k přihlášení a následně k úhradě symbolické částky kartou, údajně tedy spropitného pro kurýry. Bez váhání údaje vyplnil. Částka byla pouhých 50 Kč a celý proces působil normálně, téměř jako běžná součást doručení.

Krátce po potvrzení platby se stránka zavřela a systém oznámil, že zásilka byla vyzvednuta. Na první pohled vše skončilo dobře. Jenže o několik hodin později začala jeho banka zaznamenávat podezřelé transakce. Nejprve drobné platby, poté další nákupy, které už nedokázal zastavit. Až zpětně mu došlo, že údaje zadané na QR stránce neputovaly dopravci, ale nejspíše někam jinam.

Podvodné QR kódy jsou na mnoha místech

Podobné útoky se čím dál víc zaměřují na běžné situace, které lidé neřeší. V tomto případě šlo o kombinaci fyzického a digitálního podvodu, ale třeba E15 varuje i před podvodnými kódy na parkovacích automatech nebo v e-mailech. QR kód nebyl součástí doručení, někdo ho do boxu umístil dodatečně. Buď ho tam procpal skrz škvíru, anebo ho vložil při vyzvednutí vlastní zásilky.

Po jeho naskenování se uživatel dostane na falešnou stránku, která napodobuje oficiální systém dopravce. Cílem není vyvolat podezření, ale přimět člověka k rychlé akci, ideálně pod záminkou malého poplatku. QR kód neukazuje cílovou adresu předem, takže uživatel neví, kam ho odkaz vede. To otevírá prostor pro phishingové stránky, které vypadají téměř identicky jako originál, upozorňuje PČR.

Vendelínův příběh nám ukazuje, jak snadno se dá zneužít důvěru v moderní doručovací systémy. Stačí jeden podvržený QR kód a běžné vyzvednutí zásilky se může změnit v útok na bankovní účet.

Hledal si bydlení v Berlíně a narazil na solidní inzerát

Třiatřicetiletý Stanislav byl po těžkém rozchodu a jelikož nebyl ničím vázaný, rozhodl se, že zkusí jít pracovat do Německa. Měl vidinu lepšího platu a takového nového začátku, v novém prostředí. Jazyk mu problém nedělal a netrvalo dlouho, než si našel místo jako automechanik v jedné dílně nedaleko Berlína. Začal proto pátrat i po nějaké pronájmu, kde by prozatím bydlel.

Netrvalo to dlouho a našel inzerát, který vypadal dobře. Byt byl dle fotek malý, ale jemu to stačilo. Z popisu se dozvěděl mnoho věcí i o dané lokalitě, co je v okolí, cena za měsíc byla přijatelná. Kontaktoval proto majitele. Ten byl příjemný, komunikovali spolu přes e-mail, dokonce mu poslal i víc fotek okolí a dal mu tipy na dobré restaurace poblíž bytu. Měl jen jednu podmínku.

Požadoval zálohu 15 000 korun s tím, že to je taková jistota na první měsíc bydlení. Dále už by to šlo formou klasického nájmu. Stanislav souhlasil a částku majiteli odeslal. Obratem od něho obdržel klíč v podobě QR kódu, kterým si měl pak bez problémů otevřít vchodové dveře do bytu. Toto řešení je dnes právě u pronájmů, domlouvaných bez osobního kontaktu, velmi oblíbené, říká firma 2N.

Když přijel, něco bylo špatně. Zůstal na vše sám

Uteklo několik týdnů a přišel den stěhování do Berlína. Stanislav jel vlakem a dorazil na uvedenou adresu. V tu chvílí začalo být jasné, že něco nesedí. Budova sice existovala, ale žádný byt k pronájmu v ní nebyl. QR kód na dveře také nefungoval. Ve skutečnosti šlo jen o obrázek s odkazem, který nikam nevedl. Ostatně před podobnými podvody varuje i PČR.

Komunikace s „majitelem“ byla tatam, protože dotyčný najednou nebyl k zastižení. Stanislav zůstal trčet v cizím městě, bez ubytování, o 15 000 korun chudší a bez možnosti to vyřešit. Nezbylo mu nic jiného, než se rychle začít shánět po jiném bydlení. Tím, že nevyužil známou platformu s ochranou plateb, neměl odvolání. Po odeslání peněz tak neměl prakticky žádnou šanci je získat zpátky. Nakonec narychlo sehnal něco jiného, ale stálo ho to další peníze a stres.

Jen si šla dát do kavárny kávu a nechala se nalákat na poukaz

Třiadvacetiletá studentka Kristýna měla v jedno sobotní odpoledne sraz s kamarádkou ve městě. Domluvily se, že se sejdou u jednoho obchodu v centru a vyrazí společně na nákupy, případně si pak někde dají oběd. Nicméně Kristýna na místo dorazila skoro o hodinu dřív, počasí ještě nebylo nejpříjemnější, a tak se rozhodla zajít do malé kavárny, kterou cestou viděla.

Posadila se ke stolku, u milé servírky si objednala kávu a chvíli se rozhlížela po interiéru a ostatních hostech. Na stole si všimla nenápadného malého letáčku. Byl doplněný o hezké obrázky a nabízel poukázku v hodnotě 500 korun na příští objednávky výměnou za jednoduchou registraci přes QR kód.

„Říkala jsem si, proč nezískat takový bonus na další objednávky. Ve městě jsem často, tak mi to přišlo dobré,“ vysvětlila nám Kristýna. Kód tedy naskenovala, vyplnila krátký formulář, na který ji to odkázalo, a potvrdila „ověření účtu“. Všechno bylo poměrně rychlé a bez nějakých komplikací. Chvíli vyčkávala, co se bude dít, ale pak ji napadlo, že si o to pravděpodobně musí říct u obsluhy. Servírka jí ale sdělila, že žádnou takovou akci nemají.

Žádný poukaz nedostala, naopak ještě o peníze přišla

Kristýna ztuhla. Ukázala servírce i letáček, ta se něj podívala a řekla, že je velmi podobný jako jejich nápojové menu, včetně QR kódu, který však na originálním letáčku odkáže hosta na webové stránky kavárny, nic víc. Tím se vysvětlilo, proč si servírka letáčku na stole nějak více nevšímala, považovala ho totiž za jejich lístek. Kristýna se hned podívala na účet, protože tušila, že udělala chybu.

A nemýlila se – místo očekávané odměny zjistila, že jí naopak bylo z účtu strženo 500 korun. „Nezbylo mi nic jiného, než si říct, že jsem blbá. Pořád o tom člověk někde čte a slyší o podobných podvodech, a přesto mi to v tu chvíli vůbec nedošlo,“ řekla naštvaně. Zkusila pak ještě projednat situaci s bankou, ale nevypadá to, že by bylo možné peníze dostat zpět.

Naštěstí pro ni nejde o nijak závratnou částku, přesto člověka naštve ten pocit ponížení, když mu dojde, že naletěl na takový jednoduchý podvod. Minimálně do budoucna je poučená. Stejně jako třeba Petr, o němž redakce Mobify psala, který platil QR kódem v restauraci, ale obsluha ho nenechala odejít.

Obyčejný QR kód může vést ke ztrátě peněz lusknutím prstu

QR kódy se staly běžnou součástí každodenního života. Používáme je v restauracích, obchodech i dopravě. A přesně na tuto důvěru ale podvodníci sází. Stačí vytvořit falešný kód, doplnit ho třeba logem podniku a odkázat na podvodnou stránku. Může vypadat normálně ale po uživateli obvykle požaduje registraci či „ověření účtu“. Při tom sbírá citlivé údaje anebo rovnou iniciuje platbu.

Podobné situace nejsou ojedinělé a mohou se objevit prakticky kdekoliv. Ostatně před nimi varuje i PČR na svých stránkách, která takové případy řeší dnes a denně. Proto platí několik základních pravidel:

• QR kódy skenujte jen z ověřených zdrojů
• Při „registraci“ si vždy zkontrolujte adresu stránky
• Nikdy nezadávejte platební údaje bez jasného důvodu
• Pokud nabídka vypadá až příliš dobře, zpozorněte

I když 500 korun není nijak velká částka, při větším počtu obětí jde o dost výnosný podvod. A právě to je důvod, proč se s podobnými praktikami budeme pravděpodobně setkávat čím dál víc.

Petr (41) vzal svou ženu s dětmi do restaurace, aby společně povečeřeli. Užili si hezký večer, jenže jak napsal redakci Mobify, problém nastal ve chvíli placení. Použil k němu QR nacházející se na stole podniku. Personál ho přesto nechtěl nechat jít s tím, že účet není zaplacený. Problém rozsekla až přivolaná policie – chybný byl kód.

Obyčejná večeře se proměnila v nečekané drama

Účetní Petr byl celý týden pracovně vytížený, a tak vzal rodinu do restaurace na večeři. Pochutnali si na skvělém jídle, popovídali si a užili společný čas. Suma sumárum utratili 2 471 korun, s dýškem 2 500 Kč. Když přišlo na placení, sáhl Petr po mobilu a naskenoval QR kód nalepený na stole. Byl tak zvyklý z desítek jiných podniků.

Platba proběhla okamžitě, bankovní aplikace potvrdila odeslání peněz a Petr telefon zase schoval do kapsy. Jenže číšník se po chvíli vrátil s tím, že platba nepřišla. Petr v klidu ukázal potvrzení v bankovní aplikaci a myslel si, že jde jen o nějakou technickou chybu.

Personál přesto slušně trval na svém. Podle jejich systému zaplaceno nebylo a bez úhrady nemohli restauraci opustit. „Nechápal jsem, co se děje. Peníze už jsem na účtu neměl,“ popsal Petr. Všichni chvíli vyčkávali, zda opravdu nenastala někde jen chyba. Nakonec se ale obě strany domluvily a přivolaly policii, aby spor pomohla vyřešit.

Na vině byl falešný QR kód, který překryl ten původní

Až po příjezdu policie se ukázalo, kde byl problém. QR kód na stole sice vypadal oficiálně, ale někdo ho přelepil falešnou verzí. Platba tak neputovala restauraci, ale na účet neznámého pachatele. Jednalo se tedy o zásah někoho úplně jiného.

Policie nakonec odpovědnost za situaci přisoudila provozovateli. Restaurace má povinnost zajistit, aby platební informace odpovídaly skutečnosti, i když všimnout si něčeho takového je prakticky nemožné. Ani Petr nejspíše své peníze už neuvidí. Podobné triky přitom praktikují podvodníci už dlouho, popsal Chip.

QR kódy působí zkrátka důvěryhodně, jsou rychlé a uživatelé je berou už jako samozřejmost. Právě díky tomu je mají podvodníci tak rádi. Stačí jen fyzicky vyměnit kód. Celý platební proces se tváří normálně, peníze opravdu odejdou, nicméně na účet podvodníka. Před tímto trikem varuje i PČR na stránkách.

Nepříjemná zkušenost jako varování pro ostatní

Petrova zkušenost skončila relativně dobře. Mohl v závěru odejít, nebyl z ničeho obviněn a situace se vyřešila v klidu, jen ty peníze byly nenávratně pryč, ale na druhou stranu by je za večeři dal tak jako tak.

Při QR platbách se vyplatí zkontrolovat, kam peníze skutečně odchází, a všímat si i drobných detailů. Restauracím pak nezbývá než být obezřetnější a pravidelně kontrolovat, co mají na stolech.

Podvodníci se zaměřují na parkovací automaty, na které lepí falešné QR kódy, které když řidič naskenuje, skončí na falešné stránce a z účtu mu začnou později mizet peníze. Dle zkušenosti redakce Mobify sází útočníci na to, že lidé spěchají, neřeší detaily a informace po naskenování nezkoumají. Stejná technika se objevuje po celé Evropě, varoval theSun.

Automaty jsou snadným terčem, nikdo je nehlídá

Praha i další města čelí problému s parkovacími automaty. Útočníci na nich přelepují originální nálepku svou vlastní s falešným QR kódem. Ten po naskenování odkáže řidiče na web, který napodobuje stránku parkovací služby. Stačí, že oběť vyplní číslo platební karty nebo povolí platbu. Útoku se říká quishing aneb phishing pomocí QR kódu.

Z pohledu útočníků jde o ideální terč. Parkovací automaty stojí na ulici bez dozoru, lidé u nich tráví jen pár sekund a věří jednoduchému řešení přes telefon. V Česku se první případy objevily v Praze, kde TSK zaznamenala falešné růžové nálepky s logem parkovací aplikace. Ty odkazovaly na podvodné stránky, na nichž uživatelé odevzdávali údaje přímo z platebních karet, informoval Thein.

Hlavní hrozbou nicméně není nezaplacené parkování a riziko pokuty, ale únik osobních údajů. Když je oběť zadá, podvodníci se dostanou ke kartě a mohou z ní začít strhávat drobné částky, které zprvu člověk považuje za parkovné. Podobné krádeže pomocí QR kódů jsme už zaznamenali, třeba u nákupu dálničních známek přes neoficiální e-shopy.

Obětujte raději pár minut a vše zkontrolujte

Nechce-li člověk naletět, musí si zkrátka u automatu dát trochu na čas a tolik nespěchat. Přece jen prevence a ztráta pár minut navíc je lepší než následné okradení o peníze z účtu, které klidně může přijít na několik tisíc korun. Proto se řiďte těmito doporučeními:

1. Zkontrolujte, jestli není QR kód přelepený

Originální kódy bývají přímo součástí konstrukce, nebo jsou opravdu pevně přilepené. Ty podvodné bývají na papírových nebo tenkých plastových samolepkách, často mírně křivě.

2. Sledujte adresu, na kterou vás kód přesměruje

Oficiální stránky parkovacích systémů mají domény městských institucí nebo konkrétního provozovatele. Jakákoliv náhodná adresa s neznámou koncovkou je podezřelá.

3. Plaťte přes ověřenou aplikaci

Aplikace jako Lítačka nebo oficiální parkovací systémy měst nabízí zcela bezpečnou platbu bez, aniž by bylo nutné využít fyzický QR kód na automatu.

4. V případě podezření kontaktujte banku

Vyplníte-li údaje na nedůvěryhodné stránce, okamžitě si nechte kartu zablokovat. Banky často dokážou zastavit škodlivé transakce dříve, než se projeví.

Z našich poznatků vyplývá, že se podvodníci zaměřují hlavně na místa, kde se lidé nezdržují dlouho a přístup k automatům není nijak monitorovaný. Počet útoků bude pravděpodobně růst s přibývající digitalizací platebního styku. Proto je dle nás klíčové, aby města více informovala o oficiálních aplikacích a zavedla kontrolu automatů.

QR kódy jsou stále na vzestupu a představují velmi jednoduchý způsob přesměrování na nějaké informace (restaurace přes ně třeba odkazují na menu v jiném jazyce, zobrazíte si tak nějaké povídání o zvířatech v zoo apod.). Na iPhonu přitom existuje zabudované řešení již od výrobce, takže není třeba stahovat čtečku, a ani to redakce Mobify někdy nedoporučuje, jelikož může představovat riziko.

Jak jednoduše načíst QR kód na iPhonu

Možná vás mate, že v telefonu od Applu není žádná čtečka, jako tomu je běžně na mobilech s OS Android; to je zcela v pořádku, žádná totiž není. QR kódy načtete následovně:

1. Spusťte aplikaci „Fotoaparát“
2. Namiřte s ní na QR kód
3. Zobrazit by se měl malý řádek s odkazem, kam kód vede
4. Klepněte na něj, čímž dojde k přesměrování do Safari a zobrazení informací

Tak jednoduché to je. QR kódy lze snímat jak zblízka, tak z větší dálky (rozpoznává je to velice dobře a rychle), a pokud byste je chtěli pouze vyfotit, také můžete.

Čtečku klidně použijte, ale dávejte si pozor

V AppStoru i na jiných tržištích jsou dostupné mnohé aplikace pro načítání QR kódů, ale jelikož má tuto funkci zabudovaný již Fotoaparát, jsou de facto zbytečné, a hlavně mohou mít některé virus, který krade různá data, jak upozorňuje Komando. Sice je to běžnější u telefonů s Android OS, ale nějaké případy se objevují také v případě iOS, takže pozor.

Nicméně i kdyby byla aplikace zcela v pořádku a zkrátka jenom plnila svůj účel, představuje také jistý zdroj informací – a to nikoliv pro vás, ale pro jejího tvůrce. Ten si přirozeně může vyžádat k mnohému přístup, například k fotoaparátu a galerii, takže o vás může sbírat data, s nimiž poté dokáže dále nakládat (třeba je prodávat, ačkoliv legálně).

Vedle toho existují i vyloženě podvodné aplikace pro údajné načítání QR kódů, které pouze zneužívají velkých jmen – třeba na fóru Avastu se objevil dotaz, zda společnost zajišťující bezpečnost na internetu nabízí skener těchto kódů, a když jsem pátral trochu dále, narazil jsem skutečně na falešné aplikace, které se tváří, že jsou od Avastu. Už jenom hledání tohoto řešení tedy představuje určité riziko, takže to nedoporučuji.