I levná televize může mít obraz jako prémiová ze desítky tisíc. Výrobci to ale schválně nastavují špatně

Největší skok v kvalitě obrazu neudělá nová televize za padesát tisíc, ale jedno jediné přepnutí v menu té staré, které je už 10 let.

Zdroj fotografie: Pexels

Představte si dvě televize vedle sebe v regálu elektra. Obě mají úhlopříčku 140 cm (55 palců), obě hrají stejný klip s barevným korálovým útesem. Ta nalevo září, barvy křičí, obraz vypadá ostře jako žiletka. Ta napravo působí mdle. Zákazník sáhne po té nalevo, a přesně to výrobce chtěl. Jenže doma, v zatemněném obýváku u filmu, ten „zářivý“ obraz unavuje oči, pleti vypadají oranžově a akční scény se rozmazávají podivným mýdlovým efektem. Problém není v panelu. Problém je v továrním nastavení, které nikdo po koupi nezměnil.

Proč televize z krabice vypadá tak špatně

Výrobci dodávají televize s obrazovými režimy optimalizovanými pro prodejnu, ne pro váš obývák. Sony u režimu Vivid přímo uvádí, že je vhodný pro „jasná místa, jako jsou výlohy obchodů“. Philips popisuje Shop Mode jako režim určený pro propagaci v prodejně. LG má v menu samostatný přepínač Home/Store, a pokud televize zůstane ve Store režimu, obraz se po každém zapnutí vrátí do prodejního nastavení.

Co to znamená v praxi? Přepálený jas, přesaturované barvy, přehnaná ostrost a zapnuté vyhlazování pohybu. Česká kalibrační služba VOIX popisuje tovární obraz jako „příliš jasný, přesaturovaný a s přehnanou ostrostí“. A vyhlazování pohybu, funkce, která vkládá uměle dopočítané mezisnímky, sice na papíře zní jako vylepšení, ale Sony samo přiznává, že může vytvářet vizuální artefakty na hranách a ve svižných scénách. Výsledek? Film vypadá jako telenovela natočená na kamkordér.

Výrobci o tom vědí. Není to chyba, je to záměrná volba pro showroom. Televize má v silně osvětleném regálu působit jasněji a živěji než konkurenční kus vedle. Domácí sledování v potaz nebere.

Pět změn, které uděláte za tři minuty

Nepotřebujete kalibrační sondu ani technika. Stačí dálkový ovladač a pět kroků v tomto pořadí:

1. Zkontrolujte, zda televize není ve Store/Shop režimu. U LG: Nastavení → Obecné → Home/Store Mode. U Samsungu a Philipsu hledejte obdobnou volbu v obecném nastavení. Pokud tam svítí „Store“ nebo „Shop“, přepněte na „Home“.
2. Přepněte režim obrazu. Tohle je ta jedna změna s největším efektem. Místo Dynamic, Vivid, Sports nebo Crystal Clear zvolte Movie, Cinema, Home Cinema nebo Filmmaker Mode. Jediným kliknutím shodíte přehnaný jas, barvy, ostrost i část vyhlazování pohybu.
3. Vypněte nebo stáhněte vyhlazování pohybu. Každá značka to pojmenovává jinak:

• LG: TruMotion
• Samsung: Auto Motion Plus / Picture Clarity
• Sony: Motionflow
• TCL: Motion Clarity
• Philips: Perfect Natural Motion / Motion Styles

Ideálně vypněte úplně, případně nastavte na minimum.

4. Snižte ostrost. Tovární hodnoty bývají vysoko; LG pro režim Cinema v tmavé místnosti doporučuje ostrost na hodnotě 10. Vysoké doostření přidává do obrazu umělé hrany, které tam původně nejsou.
5. Vypněte agresivní úsporu energie. Režimy úspory snižují jas a omezují podsvícení, což je přesný opak toho, co HDR obsah potřebuje. Sony u novějších modelů přímo doporučuje pro vyšší jas nastavit úsporu energie na „Vypnuto“. LG navíc upozorňuje, že při zapnuté automatické úspoře nemusí jít jas vůbec ručně měnit.

HDMI port: skrytá past pro konzole i přehrávače

Pokud připojujete herní konzoli, Blu-ray přehrávač nebo streaming box, je tu ještě jeden krok, na který se často zapomíná. Většina televizí má ve výchozím stavu HDMI porty nastavené tak, že nepřijímají plný 4K HDR signál. Musíte to ručně povolit:

• LG: HDMI Ultra HD Deep Color → Zapnuto
• Samsung: Input Signal Plus → Zapnuto (evropský manuál výslovně říká, že bez tohoto nastavení televize HDR signály z externího zařízení nepřijme)
• Philips: HDMI Ultra HD → Optimal
• Hisense: Enhanced Format pro příslušný HDMI vstup

Důležitý detail: u některých značek se obrazové nastavení ukládá zvlášť pro každý vstup. Samsung nabízí volbu „Apply Picture Settings“ pro aktuální nebo všechny vstupy, TCL má obdobnou funkci „Apply All Picture Settings“. U LG se režim obrazu může lišit podle toho, zda sledujete Netflix, tuner nebo HDMI. Pokud jste ladili obraz na Netflixu a pak přepnete na konzoli, začínáte znovu.

Co nastavení nevyřeší, a kdy dává smysl kalibrace

Buďme féroví k hardwaru. TCL 55P6K za necelých 10 000 Kč má 50/60Hz panel a maximální jas 270 nitů. LG OLED55G66LS za 59 990 Kč na Datartu nabízí OLED kontrast s dokonalou černou, vyšší HDR jas a výkonnější obrazový procesor. Správné nastavení levné televize vyřeší tonalitu, klid obrazu a přirozenost barev, ale nedodá jí OLED černou, lokální stmívání prémiové třídy ani schopnost rozsvítit HDR highlighty na tisíc nitů. Rozdíl mezi 10 000 a 60 000 Kč je reálný. Jen není tak propastný, jak se zdá, když levná televize běží v režimu pro obchodní regál.

A co profesionální kalibrace? V Česku stojí zhruba 3 500 až 7 000 Kč, trvá tři až pět hodin a řeší věci specifické pro konkrétní panel: přesnost barev, bílý bod, gamma křivky pro SDR i HDR. Dává smysl jako druhý krok, až když jste vyčerpali to, co zvládnete sami. Největší viditelný skok ale udělá už ten první krok: přepnutí z prodejního presetu do filmového režimu.

Filmmaker Mode: průmyslový standard, který výrobci schovávají

Za režimem Filmmaker Mode stojí UHD Alliance a podporují ho LG, Samsung, Philips i TCL. Princip je jednoduchý: vypne vyhlazování pohybu, doostřování i redukci šumu a zobrazí obraz tak, jak ho zamýšlel tvůrce. Některé modely ho umí aktivovat automaticky, když detekují příslušný signál v obsahu, ale záleží na konkrétním modelu, ročníku a regionu. Ne každá levná televize ho má. I bez něj ale existuje Movie nebo Cinema režim, který dělá totéž, jen méně důsledně.

Platí to i pro televizi, kterou máte doma pět let. Starší modely Filmmaker Mode zpravidla nenabídnou, ale Movie nebo Cinema režim mívají prakticky všechny. A to je ten jeden krok, který stojí za tři minuty s dálkovým ovladačem, ne za padesát tisíc v obchodě.