Spousta Čechů má fotovoltaiku nastavenou špatně, a pak zbytečně přichází o tisíce korun ročně

Fotovoltaiku má v Česku přes 200 tisíc domácností. I kdyby jen zlomek z nich měl špatně navržený nebo řízený systém, jde o desítky tisíc střech, kde peníze mizí.

Zdroj fotografie: Pexels

Problém většinou není v tom, že by panely vyráběly málo. Je přesně opačný: elektrárna vyrábí dost, jenže ve chvíli, kdy to dům nepotřebuje, a v objemu, který baterie nestíhá pojmout. Baterie bývá plná už kolem poledne, odpoledne systém vesele posílá přebytky do sítě za zlomek jejich skutečné hodnoty a po setmění si domácnost zase kupuje energii od distributora za plnou cenu. Každá kilowatthodina, která takhle zbytečně odteče, stojí majitele zhruba 5,60 Kč – tolik činí rozdíl mezi hodnotou vlastní spotřeby a tím, co za přetoky reálně dostane. Při jedné ztracené megawatthodině ročně je to přes 5 500 korun, při dvou už přes 11 000 korun. A to není jednorázová ztráta, opakuje se rok co rok.

Kde přesně vzniká ta drahá chyba

Nejčastější scénář vypadá takto: na střeše je 10 kWp panelů, v garáži stojí baterie s kapacitou pouhých 5 kWh a v domě chybí efektivní řízení spotřeby. Panely v létě bez problémů vyrobí 50–60 kWh denně, ale baterie pojme jen zlomek. Už dopoledne je plná, zbytek dne teče elektřina do sítě. Večer a v noci pak dům táhne proud zpět od distributora.

Tři věci se tu sčítají:

• Naddimenzovaný výkon panelů vzhledem ke skutečné spotřebě domu. Během boomu 2022–2023 zákazníci i dodavatelé tlačili na „co nejvíc kilowattpeaků“, aniž by řešili, zda je dům vůbec dokáže využít.
• Poddimenzovaná baterie. ČEZ Prodej už v roce 2023 pároval 10 kWp systémy s bateriemi 7,2 až 12 kWh. Kdo skončil s pětikilowatthodinovou baterií u velkého pole panelů, má strukturální problém.
• Chybějící chytré řízení. Bez systému, který v reálném čase rozhoduje, kam energie poteče (baterie, bojler, wallbox nebo síť), se přetoky nedají efektivně řídit.

Nejde přitom vždy o jednu izolovanou chybu. Často jde o kombinaci všech tří, která vznikla už při návrhu systému. Desatero pro výběr fotovoltaiky v rámci programu Nová zelená úsporám říká, že korektní dodavatel má navrhnout řešení podle skutečné spotřeby a budoucích potřeb domu, ne prodávat univerzální katalogový balíček.

Týká se to spousty domácností

Podle Asociace pro akumulaci a fotovoltaiku (CAFT) využívá vlastní výrobu elektřiny k pokrytí části spotřeby více než 200 tisíc českých domácností. Fotovoltaika je dnes přibližně v každém desátém rodinném domě. Přesný počet špatně navržených systémů nikdo centrálně neeviduje, taková statistika neexistuje. Ale signálů je dost.

CAFT v dubnu 2026 spustil servisní síť určenou právě pro případy, kdy původní dodavatel nekomunikuje nebo už neexistuje. Že nejde o okrajový problém, dokládá i osud firmy Woltair, jedné z hvězd solárního boomu, která v červenci 2025 skončila v insolvenci. Část firem, které v letech 2022–2023 instalovaly tisíce systémů, dnes už jednoduše nefunguje.

A právě instalace z období boomu nesou největší riziko. Trh jel na plný výkon, dodavatelé prodávali standardizované balíčky, zákazníci chtěli „co největší elektrárnu“ a málokdo řešil hodinový profil spotřeby konkrétní domácnosti. Výsledkem jsou systémy, které v létě přetékají a v zimě stejně nestačí.

Kolik vlastně přetoky stojí, a proč se na nich nedá stavět

E.ON otevřeně uvádí, že fixní výkup přetoků se dnes pohybuje v řádu stovek korun za megawatthodinu, typicky kolem 500 Kč/MWh. Oproti tomu celková cena elektřiny odebírané ze sítě vychází v ceníku PRE PROUD SOLAR na zhruba 6 880 Kč/MWh. Rozdíl je propastný.

Každá kilowatthodina spotřebovaná z vlastní výroby místo nákupu ze sítě ušetří asi 5,60 Kč. Každá kilowatthodina, která zbytečně odteče do sítě, přinese jen asi 0,50 Kč. To je více než jedenáctinásobný rozdíl v hodnotě.

Situace na velkoobchodním trhu navíc ukazuje, že spoléhat na přetoky je stále rizikovější. OTE v květnu 2026 muselo snížit minimální zúčtovací cenu denního trhu na −600 EUR/MWh, právě kvůli sérii extrémně nízkých cen v poledních hodinách, kdy solární výroba zaplavuje síť. Jinými slovy: ve chvíli, kdy vaše panely vyrábějí nejvíc, je elektřina na trhu nejlevnější. Někdy dokonce záporná.

Jak poznat problém a co s ním udělat

Podezřelé signály, které stojí za prověření:

• Baterie je v létě pravidelně plná už kolem poledne a odpoledne systém dlouhé hodiny přetéká do sítě.
• Večer po setmění domácnost rychle přechází na odběr ze sítě, přestože přes den vyrobila násobně více energie, než spotřebovala.
• Bojler se spouští v noci z baterie místo toho, aby využíval denní přebytky.
• Dodavatel při návrhu neřešil hodinový profil spotřeby, budoucí elektromobil ani tepelné čerpadlo.

Část chyb lze napravit bez velkých investic – úpravou priorit v řídicím systému, změnou logiky pro bojler nebo wallbox, případně doplněním chytrého řízení. Pokud je ale problém v samotné sestavě (například výrazně naddimenzované panely s malou baterií), náprava může znamenat rozšíření akumulace, což už je investice v desítkách tisíc korun.

Kdo teprve systém pořizuje, měl by si nechat zpracovat návrh podle skutečné roční spotřeby, zohlednění plánovaných změn v domácnosti a konkrétní řešení chytrého řízení. Program Nová zelená úsporám to ostatně doporučuje a od roku 2026 k dotacím přibyl i bezúročný úvěr na rekonstrukci, takže finanční bariéra pro správně dimenzovaný systém klesá.

Největší úspora se neschovává v kilowattpeakách

Honba za maximálním výkonem panelů je přežitek z doby, kdy se fotovoltaika prodávala jako komodita. Dnes rozhoduje něco jiného: kolik elektřiny dům skutečně spotřebuje sám. Orientačně: sestava 5–7 kWp s baterií 8–12 kWh bývá pro běžný rodinný dům vyváženější než 10 kWp s pětikilowatthodinovou baterií. Univerzální recept ale neexistuje, protože záleží na konkrétním provozu domácnosti, přítomnosti elektromobilu, tepelného čerpadla i denním režimu obyvatel.

Správně nastavená fotovoltaika není ta, která vyrobí nejvíc. Je to ta, která minimalizuje levné přetoky a maximalizuje využití vlastní výroby. Ten rozdíl může činit klidně deset tisíc korun ročně a za životnost systému jde o statisíce.