V 15 letech si v dětském pokoji postavil kokpit Boeingu 737. Dnes mu letecké školy platí za simulátory, které sám vyvíjí

Argentinec Gabriel Barresi začal v 15 letech stavět repliku kokpitu Boeingu 737 ve svém dětském pokoji. Dnes jeho firma VSIM dodává simulátory leteckým školám.

Zdroj fotografie: Pexels

Příběh zní jako hollywoodský scénář, jenže každý jeho krok je doložitelný. V patnácti si Gabriel Barresi v pokoji v patagonském městě General Roca začal stavět kabinu Boeingu 737 s vlastnoručně vyráběnými panely, elektronikou a konstrukčními díly. V šestnácti už hotový kokpit prodával zahraničním zákazníkům do Skotska i Spojených států. Dnes, po absolvování studia leteckého inženýrství, vede firmu VSIM, která navrhuje, vyrábí a instaluje profesionální výcvikové simulátory pro aerokluby a letecká centra. Mezi její klienty patří například ProFlight, který si objednal zařízení dimenzovaná na dvacet hodin denního provozu. Z pokojového prototypu vyrostla zakázková výroba s vlastním CAD návrhem, vlastní elektronikou, dokumentací, montáží i servisem.

Pokojový Boeing, který shořel, a pak se prodal do Skotska

Barresi v rozhovorech říká, že ho letectví fascinovalo už od dvou let. Zlom přišel kolem roku 2013, kdy jako patnáctiletý viděl skutečný kokpit a rozhodl se postavit si vlastní. V tehdejší Argentině byl ale dovoz součástek téměř nemožný, importní omezení byla natolik přísná, že si musel díly navrhovat a vyrábět sám. Učil se jako samouk, hledal přístup k laserovému řezání, zkoušel a chyboval. První prototyp mu shořel. Následovala druhá verze, pak třetí.

Výsledek zabral celý pokoj, zbylo mu místo jen na postel. Nešlo přitom o joystick připojený k monitoru, ale o celou repliku kabiny Boeingu 737 s funkčními panely. Už v šestnácti prodal dva až tři kokpity do zahraničí. To, co vypadalo jako teenagerská kuriozita, se ukázalo jako první komerčně ověřený prototyp budoucí firmy.

Od nouze k vertikální integraci

Paradoxně právě argentinská importní omezení Barresiho posunula tam, kde je dnes. Protože nemohl nakupovat hotové komponenty, naučil se navrhovat elektroniku, kreslit v CADu, vyrábět vlastní plošné spoje a stavět konstrukce od nuly. Když později vystudoval letecké inženýrství, přidal k řemeslné zručnosti i teoretický základ, zejména pochopení toho, co nazývá „negativní trénink“. Jde o situaci, kdy simulátor s nekvalitní haptikou nebo nepřesnými ovládacími silami pilotovi fixuje špatné návyky místo správných.

Právě tohle se stalo jádrem filozofie VSIM. Firma dnes funguje jako vertikálně integrovaný výrobce: od návrhu přes vývoj elektroniky, výrobu konstrukcí a finální montáž až po instalaci u klienta a následnou podporu. Na technické dokumentaci je jako autor stále podepsán sám Barresi, nejde tedy jen o manažera, ale o inženýra, který se přímo podílí na vývoji.

Cessna pro aerokluby, Citation Mustang pro profesionály

Dnešní portfolio VSIM už nestojí primárně na Boeingu 737, i když firma stále nabízí jednotlivé moduly pro Boeing 737 a Airbus A320. Těžiště se přesunulo k výcvikovým zařízením:

• Cessna 172 / G1000 – trenér pro aerokluby a školy s plánovanou certifikací PCATD. Realizovaný projekt pro Aeroclub Pampeano zahrnoval modernizaci simulátoru včetně instalace a následné podpory.
• Cessna Citation Mustang – dvoučlenný simulátor objednaný společností ProFlight, vybavený trojicí 4K displejů s více než 140° zorným polem a systémem control loading, který simuluje aerodynamické síly působící na řízení. Zařízení je konstruováno pro intenzivní provoz až 20 hodin denně.

Cena profesionálního monomotorového trenéru se podle Barresiho pohybuje kolem 16 000 až 17 000 dolarů, tedy zhruba 380 až 400 tisíc korun. Pro srovnání: americký Redbird SD, školní simulátor kategorie AATD, startuje na 49 900 dolarů. Na opačném konci spektra stojí full-flight simulátory Boeingu 737 s hydraulickým pohybovým systémem a certifikací FAA Level D – to je cenově i technicky úplně jiná liga. VSIM cílí na mezeru mezi domácími nadšenci a velkými výrobci, kde menší školy a aerokluby hledají cenově dostupná, ale hapticky věrohodná zařízení.

Proč je tato mezera čím dál zajímavější

Globální kontext hraje VSIM do karet. Podle výhledu Boeingu na roky 2025–2044 bude svět potřebovat 660 tisíc nových pilotů, z toho 37 tisíc v Latinské Americe. IATA potvrzuje, že poptávka po létání už překonala předpandemickou úroveň a dál roste. Pro menší letecké školy to znamená tlak na kapacitu výcviku a simulátory, které lze pořídit za zlomek ceny dováženého zařízení a servisovat lokálně, se stávají logickou volbou.

I v Česku existují firmy s podobným zaměřením. JBsims nabízí zakázkové simulátory pro školy i nadšence, brněnský Dogfight Boss se soustředí spíše na profesionální a vojenský segment. VSIM zatím nemá veřejně doloženou českou referenci, ale provozuje anglickou verzi webu, nabízí export i instalaci v místě určení, takže dodávka do Evropy je zjevně možná.

Když se z vášně stane byznys

Barresiho příběh pokrývá zhruba třináct let: od prvního prototypu kolem roku 2013 přes teenagerské exporty, studium leteckého inženýrství až po profesionální zakázky v roce 2026. Obrat ani zisk firma nezveřejňuje. Co je ale zvenčí patrné: standardizovaný zakázkový proces, institucionální klienti, technická dokumentace podepsaná zakladatelem a katalog, který pokrývá spektrum od desktopových modulů za několik tisíc korun až po kompletní dvoučlenné kabiny.

Nejsilnější na celém příběhu není to, že si chytrý kluk postavil v pokoji letadlo. Je to fakt, že z nouze – nemožnosti dovážet díly – vybudoval výrobní řetězec, který mu dnes umožňuje konkurovat cenou i flexibilitou firmám, které mají za sebou dekády zkušeností. Někdy je nejlepší škola ta, kde vám nikdo nic neprodá.