Ze 110 zón pro větrníky zbylo 61 a starostové zuří. Nikdo se jich nezeptal, zda lidé chtějí turbíny u své obce

Ministerstvo pro místní rozvoj zveřejnilo upravenou mapu akceleračních oblastí pro obnovitelné zdroje. Z původních 110 zón zůstalo 61.

Zdroj fotografie: Pexels

Číslo 61 vzniklo razantním škrtáním. Po posouzení vlivů na životní prostředí stát ponechal 46 oblastí beze změny a dalších 15 zmenšil. Zbytek z návrhu úplně vypadl. Jenže právě způsob, jakým se celá mapa kreslila, rozbouřil samosprávy po celém Česku. Obce se o tom, že v jejich katastru má vzniknout zóna pro větrné či solární elektrárny, dozvěděly až z hotového návrhu. Žádné předběžné konzultace, žádné zjišťování, zda místní obyvatelé turbíny chtějí. Starostové dostali možnost přijít na veřejné projednání a podat písemné připomínky, nic víc. A přesně to je jádro jejich hněvu: stát použil územně-plánovací postup tam, kde samosprávy očekávaly politickou dohodu předem.

Z mapy se ztratila skoro polovina zón

Změnu č. 2 Územního rozvojového plánu vede Ministerstvo pro místní rozvoj jako celostátní projekt navázaný na Národní plán obnovy a evropskou směrnici RED III. Původní návrh počítal se 110 akceleračními oblastmi, tedy plochami, kde by povolování větrných a solárních elektráren probíhalo ve zrychleném režimu. Stavební úřad by měl rozhodnout do 60 dnů a investor by nemusel procházet plnou EIA, pokud by splnil předem stanovené podmínky.

Po posouzení vlivů na životní prostředí se ale ukázalo, že řada lokalit koliduje s ochranou přírody, krajinným rázem nebo zájmy armády. Výsledek: 49 oblastí ze seznamu zmizelo úplně a 15 dalších se změnilo. Ministerstvo tvrdí, že i po redukci zůstává potenciální instalovaný výkon nad 3 000 MW. Podrobný rozpis podle jednotlivých zón ale veřejně dostupný není, takže jde zatím o údaj ministerstva, který nelze nezávisle ověřit.

Zóna jen z horních míst, souhlas nikde

Výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková v květnovém rozhovoru pro Radiožurnál shrnula problém jednou větou: návrh nebyl dostatečně diskutován s obcemi ani s kraji. Nejde o jediný hlas. Z veřejných debat i mediálních výstupů plyne podobný závěr: obce byly postaveny před hotovou věc.

Právně přitom stát postupuje podle současných pravidel. FAQ Ministerstva životního prostředí uvádí, že akcelerační oblast na celostátní úrovni může být vymezena i bez souhlasu dotčené obce. Zákon nevyžaduje předběžný souhlas, referendum ani anketu mezi obyvateli. Obce a občané vstupují do procesu prostřednictvím veřejného projednání a písemných připomínek, které mohou podat do 15 dnů po jeho konání. Ministerstvo pro místní rozvoj jich podle iRozhlasu eviduje kolem osmi tisíc.

Osm tisíc podání je jasný signál, že formální připomínka nestačila jako náhrada skutečné debaty. Starostové nežádají porušení zákona, ale jiný přístup. A v tom mají podle nás silný argument: když stát plánuje zásah do krajiny desítek obcí najednou, měl by s nimi mluvit dříve, než jim předloží hotovou mapu.

Tři roviny, které se v debatě míchají

Ve veřejné diskuzi se neustále zaměňují tři různé věci:

• Vymezení zóny – celostátní rozhodnutí, které říká „tady je to principiálně přípustné“. Samo o sobě nepovoluje jedinou turbínu.
• Povolení konkrétní stavby – i uvnitř zóny musí investor splnit podmínky, projít řízením a získat povolení stavebního úřadu.
• Souhlas obce a obyvatel – ten v současném nastavení není podmínkou ani pro vymezení zóny, ani pro povolení stavby. Obec nemá právo veta.

Důležitý je i opačný směr: větrné a solární elektrárny lze stavět i mimo akcelerační oblast, jen bez procesních výhod zrychleného režimu. Zmizení zóny z mapy tedy neznamená, že v dané lokalitě projekt definitivně padá. A vznik zóny neznamená, že tam turbíny automaticky vyrostou.

Pro obce, které se ocitly v mapě, ale existuje alespoň finanční kompenzace. Zákon č. 249/2025 Sb. stanovuje poplatek 50 Kč za každou vyrobenou MWh, přičemž 98 % výnosu směřuje přímo obci. U běžně projektované turbíny o výkonu 4,5 MW s roční výrobou kolem 10 000 MWh to podle orientačního přepočtu Komory OZE znamená přes 500 tisíc korun ročně. Peníze, které mohou změnit obecní rozpočet, ale jen těžko změní pocit, že se vás nikdo nezeptal.

Česko na chvostu Evropy a pod tlakem termínu

Spor o zóny se odehrává na pozadí čísel, která mluví sama za sebe. Podle statistiky WindEurope přidalo Česko v roce 2025 pouze 13 MW nového větrného výkonu. Celkem mělo nainstalováno 372 MW a vítr pokrýval přibližně jedno procento spotřeby elektřiny. Evropská unie jako celek přidala 15,1 GW a větrná energie v ní pokrývala 19 % spotřeby. Česko je tak hluboko pod evropským průměrem.

Právě proto stát spěchá. Změna Územního rozvojového plánu je financována z komponent Národního plánu obnovy a původně se počítalo s její účinností do 31. srpna 2026 po schválení vládou. K polovině července ale konečné rozhodnutí stále nepadlo, ministerstvo vypořádává připomínky a materiál teprve míří na vládu. Nestihnutí termínu by mohlo ohrozit čerpání evropských prostředků.

Co bude dál

Vláda má během léta rozhodnout o konečné podobě mapy. Starostové, kteří podali připomínky, čekají na jejich vypořádání. Liberecký kraj, kde mají z návrhu vypadnout všech pět větrných oblastí a zůstat pouze dvě fotovoltaické, sleduje vývoj zvláště napjatě. Podobně například Plzeňsko nebo Příbramsko.

Klíčová otázka ale není jen počet zón na mapě. Je to důvěra. Stát může mít zákon na své straně a termín v zádech, ale pokud chce větrníky stavět v krajině, kde žijí lidé, měl by s nimi nejprve mluvit. Ne až ve chvíli, kdy je mapa hotová.