EU nalije do umělé inteligence přes 5 bilionů Kč. Polsko už ví, jak z toho vytěžit maximum, staví obří superpočítač

Evropská komise mobilizuje do umělé inteligence zhruba 5 miliard korun. Polsko jako první přišlo s konkrétním plánem, jak si z toho urvat největší díl.

Zdroj fotografie: Unsplash

V únoru 2025 Brusel představil iniciativu InvestAI, která má do evropské AI nasměrovat investice v objemu 200 miliard eur. Při přepočtu podle kurzů ECB jde zhruba o pět bilionů korun. Nejde o jednu rozpočtovou položku, ale o kombinaci veřejných a soukromých peněz. Z celkového balíku má 20 miliard eur putovat do zcela nového fondu určeného na takzvané AI gigafabriky, obří výpočetní centra určená pro trénování jazykových modelů s biliony parametrů. A právě o jednu takovou gigafabriku se uchází Polsko. V červenci 2026 polská vláda schválila usnesení, které otevírá cestu do evropské soutěže programu EuroHPC JU. Součástí je závazek nakoupit AI služby za 100 milionů eur v letech 2028–2033, národní vklad přes 400 milionů zlotých a připravené průmyslové konsorcium. Polsko zatím gigafabriku nevyhrálo ani nestaví, ale udělalo víc než většina konkurentů, aby na startovní čáře stálo připravené.

Co je AI gigafabrika a proč ji Evropa potřebuje

Dnes v Evropě funguje síť devatenácti takzvaných AI Factories, menších center, která startupům a výzkumníkům nabízejí výpočetní výkon. Jenže jejich kapacita je řádově jinde než to, co potřebují nejpokročilejší AI modely. Lucemburská L-AIF, jedna z největších, disponuje zhruba 2 100 GPU akcelerátory. Gigafabrika je jiná liga.

EuroHPC JU definuje gigafabriku jako velkokapacitní infrastrukturu pro kompletní životní cyklus velmi velkých AI modelů, od vývoje přes trénink až po nasazení. Lot 1, o který se Polsko uchází, vyžaduje v první fázi minimálně 25 000 akcelerátorů odpovídajících výkonu NVIDIA H100 a ve druhé fázi 75 000. Vedle samotných čipů jde o datové centrum, úložiště, síťovou infrastrukturu, zabezpečený cloud a specializované AI služby. Není to jen „větší cluster“. Je to skok o celý řád.

Polský recept: peníze, odběr, konsorcium

Polsko nezačalo od nuly. Už v červnu 2025 společně s Estonskem, Litvou a Lotyšskem představilo záměr pod hlavičkou Baltic AI GigaFactory s rozpočtem tři miliardy eur a 65% podílem soukromého kapitálu. O rok později přišel další důležitý krok: vládní usnesení ze července 2026.

Co přesně Polsko na stůl položilo:

• Politické schválení – vládní usnesení formálně otevírá cestu k účasti v soutěži EuroHPC.
• Garantovaný odběr služeb – závazek nakoupit AI výpočetní kapacitu za 100 milionů eur v letech 2028–2033. Stejnou částkou má přispět EU. Tím se projekt stává atraktivnější pro soukromé investory.
• Národní vklad – přes 400 milionů zlotých (zhruba 2,4 miliardy Kč) jako státní spolufinancování.
• Průmyslové konsorcium – soukromý sektor má gigafabriku projektovat, financovat, postavit i provozovat. Veřejná intervence pokrývá podle předběžného modelu EuroHPC až třetinu investičních nákladů do IT infrastruktury, zbytek nese soukromý kapitál.

Skutečný rozdíl Polska nespočívá v proklamacích. Spočívá v tom, že EuroHPC přesně tohle potřebuje slyšet: kdo zaplatí, kdo bude odebírat výkon a kdo to celé odřídí.

Kde je v tom Česko

Zkratka „Polsko ano, Česko ne“ by byla zavádějící. Česká vláda už v listopadu 2025 dala zelenou projektu AI Gigafactory CZ a v červnu 2026 schválila zapojení do evropské soutěže. Ministerstvo průmyslu a obchodu může jménem ČR uzavřít dohodu o společném zadávání s EuroHPC JU. Veřejně se mluví o projektu s rozpočtem přes 90 miliard korun a státním závazkem 2,5 miliardy Kč v letech 2028–2032, pokud by česká kandidatura uspěla.

Paralelně Česko jedná s Polskem o možné společné regionální přihlášce pro střední a východní Evropu. Běží tedy dvě linie současně, národní i koaliční. Rozdíl oproti Polsku je hlavně v míře veřejně potvrzené připravenosti: Varšava už oznámila konkrétní finanční závazky, zatímco Praha zatím komunikuje spíše strategické záměry.

Soutěž teprve začíná

K 20. červenci 2026 na oficiální stránce EuroHPC „AI Gigafactories Calls“ stále nebyla zveřejněna ostrá výzva, pouze zástupná stránka pro budoucí žádost. Do nezávazné fáze zájmu přišlo 76 návrhů ze šestnácti členských států a šedesáti lokalit. Oficiální užší výběr neexistuje. Polsko je relevantní kandidát, není vybraný vítěz.

Po publikaci výzvy mají uchazeči minimálně čtrnáct až patnáct týdnů na podání nabídky a zhruba pět až šest měsíců do podpisu rámcové smlouvy. První gigafabriky by měly fungovat od roku 2028. Model je přitom unijní, ne čistě národní; přístup k výpočetnímu výkonu mají mít uživatelé ze všech členských států, bezplatně pak veřejné instituce, malé a střední firmy či projekty financované z programů Horizon Europe a Digital Europe.

Polsko si nevybudovalo hotovou stavbu. Vybudovalo si pozici tím, že jako první přeložilo politickou ambici do jazyka, kterému rozumí investoři i bruselská byrokracie: potvrzené peníze, garantovaný odběr a připravený tým. Česko má ještě čas, ale hodiny tikají.