Vedra nad 40 °C ničí koleje, silnice i elektrickou síť. Energetici radí vypínat spotřebiče

Česko na konci června 2026 zažilo nejteplejší den ve své historii, v Doksanech naměřili 41,9 °C. Extrémní horko přitom testuje infrastrukturu, na kterou se denně spoléháme.

Zdroj fotografie: Pexels

Neděle 28. června 2026, stanice Doksany v Ústeckém kraji. Rtuť teploměru se zastavila na hodnotě 41,9 °C a ČHMÚ následující den potvrdil nové absolutní maximum teploty vzduchu na území České republiky. Nešlo přitom o ojedinělý exces jednoho odpoledne. Červen 2026 byl v pražském Klementinu s průměrnou měsíční teplotou 22,9 °C druhým nejteplejším za celých 252 let měření. Nejvyšší maxima zasáhla Polabí, Poohří, jižní Moravu i střední Čechy. A právě při takových teplotách se ukazuje, kde dopravní a energetická soustava ztrácí provozní rezervu.

Co vedro dělá s kolejemi a silnicemi

Ocel se při zahřívání prodlužuje. Kolejnice, které jsou v běžném provozu napnuté přesně na míru, při teplotách nad 40 °C expandují natolik, že roste riziko takzvané tepelné deformace; kolejový rošt se může vybočit do strany. Na exponovaných úsecích s přímým sluncem to znamená preventivní omezení rychlosti, případně zvýšený dohled nad stavem tratě.

U silnic je mechanismus jiný, ale důsledek podobný. Asfaltové vrstvy při extrémním horku měknou a pod zátěží těžkých vozidel se trvale deformují, vznikají vyjeté koleje, vlny a výtluky. ČHMÚ ve svém přehledu dopadů extrémních teplot výslovně upozorňuje na možné ovlivnění silniční dopravy a deformace povrchů, zejména na místech s přímým osluněním. Nejde o kolaps, ale o postupnou degradaci, která se při opakovaných vlnách veder sčítá.

Elektrická síť pod tlakem: horko, klimatizace a večerní špička

Vysoké teploty ovlivňují přenosovou soustavu hned z několika stran. Vedení vysokého napětí se při zahřívání prověšuje a ztrácí schopnost přenášet plný výkon; v krajním případě může být nutné některé linky dočasně omezit z bezpečnostních důvodů. Tepelné elektrárny potřebují vodu na chlazení a při vedrech je její teplota vyšší, což snižuje účinnost. A pak je tu spotřeba: klimatizace, ventilátory a chladicí systémy v budovách ženou poptávku po elektřině nahoru právě ve chvíli, kdy je soustava pod největším stresem.

Klíčový paradox ale leží jinde. Přes den, kdy slunce praží nejsilněji, česká fotovoltaika s instalovaným výkonem 4,5 GW pomáhá pokrývat špičku; podle OTE může výroba ve slunných hodinách dokonce převyšovat spotřebu a tlačit ceny do záporu. Jenže jakmile slunce začne zapadat, solární výroba rychle klesá. Poptávka ale zůstává vysoko, lidé se vracejí domů, zapínají spotřebiče, klimatizace běží dál. Právě v rozmezí zhruba od 16 do 21 hodin se střetává trvající vysoká spotřeba s mizejícím příspěvkem fotovoltaiky. To je nejcitlivější okno celého dne.

Hrozí blackout? Fakta místo paniky

Samotné vedro v Česku zatím blackout nespouští. Energetická analytička Joanna Maćkowiak-Pandera, která se letními špičkami zabývá dlouhodobě, ve svém vystoupení v pořadu Magazyn EKG připomněla, že blackout typicky nevzniká jen z horka, potřebný je souběh více faktorů: velká technická porucha, výpadek části výroby, omezené dovozy a nedostatečné vyrovnání systému rezervami.

Pro Česko je podstatné, co říkají oficiální evropské podklady. ENTSO-E v Country Comments k Summer Outlook 2026 u České republiky výslovně uvádí: „Žádné problémy s dostatečností se neočekávají.“ Česko navíc zůstává čistým exportérem elektřiny, přeshraniční saldo za rok 2025 činilo 7,4 TWh. Jaderné bloky v Dukovanech a Temelíně ČEZ prezentuje jako stabilní pilíř soustavy. Systémový kolaps tedy podle dostupných dat nehrozí. Co ale hrozí, jsou lokální poruchy, přetížení distribučních sítí a snížená provozní rezerva, která znamená, že jakýkoli další problém se řeší s menším manévrovacím prostorem.

Co můžete udělat: přesuňte spotřebu, ne paniku

Konkrétní veřejná výzva typu „vypněte tyto spotřebiče“ se v českých oficiálních zdrojích během této vlny veder neobjevila. Přesto má smysl řídit se logikou, kterou energetici doporučují standardně při letních špičkách. Nejúčinnější je přesunout energeticky náročné a flexibilní spotřebiče mimo kritické podvečerní hodiny:

• Pračka, sušička, myčka – spouštějte ráno nebo v noci
• Trouba a varná deska – pokud to jde, vařte mimo odpoledne
• Bojler – ohřev vody přesuňte na noční hodiny
• Nabíjení elektromobilu – ideálně přes noc
• Klimatizace – přes den pomáhá, ale večer zvažte, zda ji potřebujete na plný výkon

Nejde o nouzové opatření, ale o chytrou domácí ekonomiku. Přes den, kdy svítí slunce a fotovoltaika tlačí ceny dolů, je elektřina levnější a soustava má rezervu. Večer je tomu přesně naopak.

Soustava funguje, jen pod větším stresem

Srovnání s polskou krizí z léta 2015, kdy mělo Polsko pouhých 200 MW fotovoltaiky a muselo přistoupit k řízenému odpojování odběratelů, ukazuje, jak daleko se středoevropská energetika za dekádu posunula. Česko má dnes 4,5 GW solárních zdrojů, rozvinutější přeshraniční obchod i nástroje řízení poptávky. Problém letních špiček ale s rostoucími teplotami nezmizí, bude se vracet. Infrastruktura, která byla projektována na jiné klima, funguje. Jen s menší rezervou a s rostoucím tlakem na to, aby se spotřeba přizpůsobila výrobě, a ne naopak.

Tahle konkrétní vlna veder už odezněla; k prvnímu červencovému víkendu ČHMÚ uváděl maxima kolem 23 °C. Ale 41,9 °C v Doksanech je číslo, které zůstane v tabulkách. A příště, až přijde další vlna, bude soustava o něco starší.