Nový Android má zásadní chybu, hodinu ho bylo třeba aktualizovat. Čtyři restarty, než byl vůbec bezpečný

Motorola Signature dorazila z krabičky s lednovým firmwarem. Na červnovou úroveň zabezpečení ji dostaly až čtyři po sobě jdoucí aktualizace.

Zdroj fotografie: Motorola

Kdo si v těchto týdnech rozbalí nový telefon, čeká zpravidla rychlé nastavení, přihlášení k účtu a hotovo. Jenže u Motoroly Signature, uvedené na trh v lednu 2026 s Androidem 16, vypadala realita jinak. Přístroj se po prvním zapnutí hlásil s bezpečnostní úrovní z ledna, a mezitím Google stihl vydat bezpečnostní bulletiny 2. března, 6. dubna, 4. května a 1. června 2026. Každý z nich opravoval zranitelnosti. Telefon je musel dohnat postupně, protože systém nenabídl jeden souhrnný balík, ale řetězec navazujících aktualizací. Výsledek: zhruba hodina stahování, instalací a čtyř restartů, než se přístroj dostal na aktuální úroveň záplat. Do té doby mu chyběly měsíce bezpečnostních oprav.

Proč nestačí jeden update

Jádro problému leží v tom, jak Android distribuuje aktualizace. Dokumentace AOSP rozlišuje dva typy balíků: full OTA, který obsahuje kompletní cílový stav systému a lze ho nainstalovat bez ohledu na aktuální build, a incremental OTA, který nese jen rozdíly oproti předchozí verzi. Full OTA je větší, ale univerzální. Incremental je menší, ale vyžaduje přesně ten výchozí stav, na který navazuje.

Výrobci běžně používají inkrementální aktualizace. Důvod je prostý: šetří data i serverovou kapacitu. Jenže když telefon ležel měsíce na skladě a mezitím vyšly čtyři bezpečnostní bulletiny, inkrementální OTA se nemusí dát přeskočit. Každý krok musí proběhnout v pořadí: stáhnout, nainstalovat, restartovat, aktivovat nový build a teprve pak se zpřístupní další záplata. Odtud mohou pocházet i čtyři restarty. Systém po každém z nich zkontroluje aktuální stav a nabídne následující balík, protože ten je navázaný na právě aktivovanou verzi.

Skladový paradox: nový telefon, starý firmware

Motorola na své podpůrné stránce uvádí, že Signature startovala s Androidem 16 a garantuje bezpečnostní aktualizace každé dva měsíce po dobu sedmi let. To zní solidně, alespoň na papíře. V praxi ale záleží na tom, jak dlouho kus ležel v distribučním řetězci.

Telefon vyrobený v lednu a prodaný v červnu může být několik měsíců pozadu. Není to vada konkrétního modelu ani chyba jednoho výrobce. Je to konstrukční slabina celého OEM ekosystému Androidu:

• Google vydá měsíční bezpečnostní bulletin a zdrojové kódy oprav.
• Výrobce čipů musí dodat aktualizované ovladače a další potřebné komponenty.
• OEM (v tomto případě Motorola) integruje opravy a testuje je pro různé softwarové verze, modely, regiony a distribuční kanály.
• Operátor v některých zemích přidává vlastní certifikaci.

Každý článek řetězce může přidat dny až týdny. A žádný z nich neřeší situaci kusu, který už leží zabalený v krabici.

Jak si stojí konkurence

Ne všechny telefony s Androidem jsou na tom stejně. Rozdíly v přístupu k aktualizacím jsou markantní.

Značka / řadaFrekvence bezpečnostních záplatFull OTA veřejně dostupné?
Google Pixel	Měsíční, pravidelné	Ano, Google publikuje full OTA obrazy
Samsung (vlajkové modely)	Měsíční	Ne veřejně
Samsung (střední a nižší třída)	Čtvrtletní až půlroční	Ne
Motorola Signature	Každé dva měsíce	Ne

Pixel je v tomto srovnání výjimka. Google u něj zveřejňuje full OTA balíky, které dokážou přeskočit libovolný počet mezikroků a dostat telefon rovnou na cílový build. Technická možnost kumulativního skoku tedy existuje, jenže běžný OEM ji koncovému uživateli v klasickém aktualizačním toku nemusí nabídnout.

Apple to řeší radikálně jinak. Aktualizace iOS vede z jednoho zdroje na aktuální verzi. Uživatel neřeší, kolik bulletinů mezitím vyšlo; aktualizace softwaru nabídne poslední dostupnou verzi systému. Android to technicky umí také. Ekosystém desítek výrobců, stovek modelů a regionálních variant ale podobný přístup v praxi komplikuje.

Co s tím Google dělá, a co ne

Google si problém uvědomuje roky. Už v roce 2017 na vývojářském blogu přiznal, že aktualizace jsou pro výrobce „obtížné a drahé“, a představil projekt Treble, který oddělil vendor vrstvu od zbytku systému. Později přišel Mainline, modulární systém, díky kterému se některé komponenty Androidu aktualizují přímo přes Google Play, mimo klasický OTA cyklus. Bezpečnostní opravy jádra, ovladačů a dalších částí systému ale stále procházejí tradiční cestou přes výrobce.

V dokumentaci Androidu 17 není žádné oznámení funkce, která by řešila sloučení zameškaných měsíčních OTA do jednoho kroku pro koncového uživatele. Problém tedy přetrvává i v další generaci systému.

Co udělat hned po rozbalení

Kdo si kupuje nový telefon s Androidem, ať už Motorolu, Samsung, nebo cokoli jiného, měl by počítat s tím, že první minuty nebudou o focení a nastavování tapety:

• Připojit se k Wi-Fi.
• Mít baterii nad 75 %.
• Otevřít Nastavení → Systém → Aktualizace softwaru a spustit kontrolu.
• Po každém restartu kontrolu zopakovat. Další záplata se může zpřístupnit až po aktivaci předchozí.
• Opakovat, dokud systém nehlásí, že je vše aktuální.
• Ověřit v Nastavení → O telefonu → Verze Androidu, že položky Android security update a Google Play system update odpovídají aktuálnímu měsíci.

U červnového bulletinu 2026 platí, že úroveň záplat 2026-06-05 zahrnuje všechny opravy z daného měsíce i předchozí úrovně. Cokoli staršího znamená, že telefon ještě nemusí být na nejnovější dostupné úrovni zabezpečení.

Nový telefon v roce 2026 neznamená automaticky zabezpečený telefon. Ta první hodina s ním může být spíš dokončováním práce, kterou výrobce nestihl udělat za vás.