Neviditelní hrdinové zimní olympiády: Z chaosu vytváří záběry, které sledují miliony diváků. A mají na to jen chviličku

Na biatlonové trati v Anterselvu sedí muž s FPV brýlemi na očích, v uchu mu křičí dva hlasy najednou a na jeden let má přesně tři minuty.

Zdroj fotografie: Rawpixel

Alex Andy je profesionální FPV dronový pilot, který na zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026 dodává záběry přímo do světového televizního signálu. Není sám, Olympic Broadcasting Services (OBS) nasadila na těchto hrách až 15 FPV dronů napříč disciplínami. Kolem každého stroje pracuje minitým: pilot, spotter a napojení na světovou režii. Právě tihle lidé jsou „neviditelní hrdinové“, jejich práce zmizí v mezinárodním feedu, který přebírají vysílatelé od Tokia po Prahu. Záběr zná každý. Jméno člověka za brýlemi nikdo. Je to doslova rádiový provoz ve dvou kanálech, ze kterého musí pilot během minutového okna vyfiltrovat použitelný příběh pro globální publikum.

Tři minuty na příběh, který uvidí celý svět

Představte si to takhle: biatlonový závod běží, Alex Andy nasadí FPV brýle a ztratí kontakt s okolním světem. Vidí jen to, co vidí kamera na dronu. V jednom uchu mu mluví spotter, hlídá překážky, upozorňuje na dění v závodě, varuje před nebezpečím. V druhém kanálu přicházejí pokyny ze světové režie: jaký obraz má pilot dodat do mezinárodního vysílání. Z tohoto dvoukanálového „chaosu“ musí Andy za letu vyhodnotit, co je podstatné, a okamžitě to převést do kreativního provedení. Na biatlonu má na jeden let zhruba tři minuty. Pak musí přistát, vyměnit baterii a připravit další výjezd. Tři minuty na to, aby z živého závodu vytěžil záběr, který stojí za zařazení do světového přenosu. Žádný druhý pokus, žádný střih v postprodukci. Všechno jde živě.

Vedle malého FPV dronu, který sleduje atleta přímo na trati, létá na biatlonu i větší stroj, který slouží pro přehledové záběry, odstupy mezi závodníky a celkové pohledy na areál. Jsou to dvě úplně odlišné disciplíny pilotáže, dvě různé platformy, ale jeden cíl: dodat světové režii obraz, který kabelová kamera nikdy nezachytí.

Od Hirscherova incidentu k 243gramovým strojům

Drony na olympiádě nejsou úplná novinka, FPV se poprvé objevilo v živém přenosu na letních hrách v Paříži 2024 u horských kol. Ale zimní olympiáda 2026 je první zimní edicí s takto rozsáhlým nasazením napříč sporty. A cesta sem nebyla přímočará.

V prosinci 2015 při slalomu Světového poháru v Madonna di Campiglio havaroval vysílací dron těsně za zády Marcela Hirschera. Šlo o těžký stroj DFC-COPTER XR1, příčinou bylo pravděpodobné rušení frekvence. FIS a Infront tehdy využití dronů pro televizní přenosy dočasně zastavily. Ten moment poznamenal celou debatu o dronech ve sportu na roky.

O dekádu později vypadá realita zásadně jinak. Nizozemský tým Dutch Drone Gods, který na hrách obsluhoval sliding centrum, létá s upraveným vysílacím FPV strojem o hmotnosti pouhých 243 gramů. Stroj zvládne rychlost přes 120 km/h a vydrží ve vzduchu až pět minut. Před nasazením na hrách proběhly testy přímo s atlety, piloti létají za sportovcem (nikdy nad ním ani před ním) a pro případ havárie existují postupy na okamžité odstranění trosek z pole hry. Že to není jen teorie, ukázal první trénink sjezdu, kdy jeden dron nouzově spadl a na trati zůstaly trosky. Ale stalo se to při tréninku, ne v ostrém závodě, a bezpečnostní protokol fungoval.

Patnáct týmů, tisíc sportovců, živý přenos

Rozsah nasazení na Milano Cortina 2026 ukazuje, že FPV přestalo být experimentem. Šéf OBS Jiannis Exarchos v průběhu her uvedl, že organizace pracovala celkem s přibližně 25 drony, z toho 15 FPV a zbytek tvořily větší stroje pro přehledové záběry. Dutch Drone Gods ve sliding centru během tří týdnů sledovali 1 014 sportovců a téměř všechny záběry šly živě do mezinárodního feedu.

Výjimky existují, FPV drony nenajdete u hokeje, curlingu ani krasobruslení. Oficiální podrobné zdůvodnění pro každý z těchto sportů OBS nezveřejnila, ale logika je čitelná: FPV záběr pronásledování dává největší smysl u lineárních rychlostních disciplín. V kompaktních halových sportech na ledě je obrazový přínos menší a citlivost na zásah do hry i na hluk výrazně vyšší.

A právě hluk je zatím nevyřešený problém. Exarchos zmínil vizi, že by v budoucnu umělá inteligence dokázala zvuk dronů z přenosu odfiltrovat. Jenže NBC při hrách v únoru 2026 potvrdila, že v živém prostředí zatím žádné spolehlivé řešení neexistuje. Plán ano, realita ještě ne.

Cesta od hobby dronu k olympijským hrám

Alex Andy si první dron koupil v roce 2014. Testoval možnosti s atlety, od roku 2018 pracoval pro Mezinárodní biatlonovou unii a postupně si vybudoval úzkou specializaci. Není to ale jen o talentu a tisících hodinách praxe, jeho firma uvádí evropské licence EASA v kategoriích A1/A2/A3 i kompetence pro složitější operace v režimu STS/Specific. Formální regulační vrstva je v Evropě tvrdá a bez ní se k olympijskému host broadcastu nikdo nedostane.

Mezi piloty na hrách se ve veřejně dostupných materiálech české jméno neobjevilo. Co ale český divák vidí, jsou právě tyto záběry. Česká televize je pro Milano Cortina 2026 uvedena mezi vysílacími partnery EBU a standardně pracuje se světovým signálem OBS doplněným vlastním obsahem. Když se tedy na obrazovce ČT objeví záběr, který sleduje biatlonistu metr za zády tratí mezi stromy, je za ním právě někdo jako Andy, člověk s brýlemi na očích, dvěma hlasy v uchu a třemi minutami na to, aby z chaosu vyrobil obraz, který stojí za to.

Až příště při sledování olympiády uvidíte záběr, který vypadá, jako by kamera letěla přímo se závodníkem, vězte, že za ním stojí člověk, jehož jméno v přenosu nikdy neuslyšíte. A že na ten záběr měl méně času, než vám trvá uvařit si kávu.