Korály mizí kvůli znečištěným mořím. Naději jim vrací umělé útesy z hlíny vytištěné na 3D tiskárně

Mezi lety 2009 a 2018 zmizelo ze světových oceánů zhruba 14 % korálů. Švýcarský startup teď na mořské dno spouští terakotové moduly z 3D tiskárny.

Zdroj fotografie: Toby Hudson / Creative Commons / CC BY-SA

Když se řekne „znečištěné moře“, většina lidí si představí ropnou skvrnu nebo plastovou láhev. Jenže korálové útesy zabíjí hlavně to, co z pevniny odtéká nenápadně: sedimenty splavené z odlesněných svahů, přebytek dusíku a fosforu z hnojiv a splašků, patogeny z nedostatečně čištěných odpadních vod, pesticidy a průmyslové toxiny. Sedimenty korály fyzicky zasypávají a blokují jim světlo, živiny zase krmí řasy, které přerostou útesový povrch a udusí jej. K tomu se přidává rekordní oteplování oceánu; podle NOAA Coral Reef Watch zasáhl od ledna 2023 do září 2025 teplotní stres způsobující bělení asi 84,4 % světové plochy korálových útesů. Právě do tohoto kontextu vstupuje rrreefs s řešením, které nezní intuitivně: vytisknout z hlíny kostru budoucího útesu a nechat přírodu, ať si ji osídlí sama.

Co přesně znečištění dělá s korály

Korál je živočich závislý na symbióze s mikroskopickými řasami, které mu dodávají většinu energie. Stačí narušit rovnováhu vody kolem něj a symbióza se rozpadne. Americká agentura EPA popisuje řetězec takto: splašky a zemědělský odtok přinášejí do moře nadbytek živin, ty podporují explozivní růst volně plovoucích řas, řasy přerostou korálový povrch a odříznou ho od světla. Současně patogeny z nedostatečně čištěných odpadních vod zvyšují výskyt korálových nemocí. A sedimenty, jemný písek a bahno z erodovaných pobřeží korály přímo pohřbívají.

Výsledek? Tam, kde stál členitý útes plný života, zůstane holé, ploché dno pokryté řasovým povlakem. Larvy korálů nemají na čem přistát, ryby nemají kde se schovat. Útes jako ekosystém přestane existovat, i když se voda kolem časem vyčistí. Právě tady nastupuje myšlenka umělého útesu, ne jako náhrady přírody, ale jako lešení, na které se příroda může vrátit.

Terakotové kostky místo betonových bloků

Umělé útesy nejsou nový nápad. Desítky let se do moře potápěly vyřazené lodě, pneumatiky a betonové panely. Výsledky byly rozporuplné: beton má po ponoření pH kolem 10 až 11 a potřebuje měsíce „zrání“, než se na něm korály vůbec uchytí, kov zase koroduje a povrchová oxidace může paradoxně podporovat růst řas místo korálů.

rrreefs zvolil jinou cestu. Jejich moduly jsou vytištěné z terakotové hlíny na 3D tiskárně a následně vypálené. Proč zrovna keramika?

• Chemická neutralita – terakota neuvolňuje do vody alkalické látky ani toxiny, korálové larvy se na ní mohou usadit prakticky okamžitě.
• Nastavitelná poréznost – po výpalu vzniká povrch, na kterém se snadno tvoří biofilm, tedy první vrstva mikroorganismů, která láká další osídlení.
• Tvarová svoboda – 3D tisk umožňuje vytvořit dutiny, převisy, úzké štěrbiny i široké komory v jednom modulu. Odborná review z roku 2025 publikovaná ve Springer Nature potvrzuje, že keramický 3D tisk dosahuje komplexních morfologií, které jsou klasickými výrobními postupy prakticky nedosažitelné.

Jednotlivé moduly do sebe zapadají jako stavebnice. Nejde o jeden monolit, ale o stovky malých „cihel“, které dohromady vytvoří členitou strukturu s různými proudovými režimy, světelnými podmínkami a velikostmi úkrytů. Právě tato rozmanitost mikrostanovišť je klíčová: jiný prostor potřebuje larva korálu, jiný kreveta, jiný mladá rybka.

Čísla z oceánu, ne z laboratoře

Nejsilnější argument pro rrreefs nejsou rendery ani tiskové zprávy, ale data z reálných lokalit. Startup založený v roce 2020 umělkyní a popularizátorkou vědy Marií Griesmarovou a mořskou bioložkou Hannou Kuhfussovou dnes provozuje projekty v Kolumbii, Ekvádoru, na Filipínách i na Maledivách.

Výsledky mluví konkrétně:

• Pujada Bay, Filipíny – na ploše 100 m² bylo instalováno 820 terakotových modulů. Po dvou letech monitoring zaznamenal přes 380 přirozeně usazených mladých korálů a více než 200 ryb v jednom průzkumu. Projekt se rozšířil o dalších 80 m² a v místním městě Mati vznikla lokální výrobna schopná produkovat až 90 modulů týdně.
• Siquijor, Filipíny – po pouhém roce téměř 5 000 mladých korálů, zhruba trojnásobek ryb a čtyřnásobek diverzity bezobratlých oproti blízké písčité kontrolní ploše.
• San Andrés, Kolumbie – pilotní reef El Castillo hostil po třech měsících 38 druhů ryb.
• Maledivy – na resortu Anantara Dhigu se první ryby objevily už druhý den po instalaci.

Důležitý detail: v Pujada Bay nešlo jen o ponořené moduly. Součástí projektu byla výsadba asi 9 000 mangrovníků na pobřeží a okolí útesu Manguihay Reef bylo převedeno do režimu úplného zákazu rybolovu. Hardware funguje nejlépe, když ho doplní ochrana celé lokality.

Podpora pro přírodu, ne její náhrada

Bylo by snadné sklouznout k představě, že 3D tiskárna „tiskne korálové útesy“. Netiskne. Tiskne kostru, stabilní, členitou platformu, která vrací zničenému dnu to, co ztratilo: tvrdý povrch, vertikální strukturu a mikroprostředí vhodné pro život. Přirozený korálový útes je výsledkem tisíců let geologického a biologického vývoje. Terakotový modul tuto historii nenahradí.

Co ale umí, je dramaticky zkrátit dobu, za kterou se na holém dně znovu objeví život. Bez umělé struktury může trvat desetiletí, než se na písčitém nebo sutinami pokrytém dně uchytí první korálová kolonie, pokud se uchytí vůbec. S modulem rrreefs se larvy usazují během měsíců.

Zároveň platí, že samotná technologie útesy nezachrání. Systematická review publikovaná v PLOS ONE upozorňuje, že aktivní obnova kupuje čas, ale bez snižování emisí, regulace znečištění a omezení destruktivního rybolovu zůstane záplatou na systémový problém. NOAA dnes řadí obnovu útesů mezi čtyři klíčové pilíře své strategie, vedle ochrany, výzkumu a snižování stresorů. Není to tedy okrajový experiment, ale součást širšího plánu.

Švýcarský startup na tropickém dně

rrreefs je firma ze Švýcarska, země bez moře. Právě to ale ukazuje, že obnova útesů není jen záležitostí přímořských států. Tým kombinuje design, mořskou biologii a lokální partnerství. Na Filipínách školí takzvané Reef Regeneration Leaders, kteří moduly vyrábějí a instalují sami. V létě 2026 startup uzavřel crowdinvestingové kolo, do kterého se zapojilo přes 200 spoluvlastníků, a vybraná částka překročila cíl 800 000 švýcarských franků, tedy zhruba 21 milionů korun.

Českou stopu v projektech tohoto typu se nám nepodařilo dohledat. Kdo chce rrreefs podpořit, může se zapojit do komunitního programu „one brick“, organizovat charitativní akce nebo pomáhat se šířením povědomí přes oficiální stránku.

Terakotová cihla na mořském dně nevypadá jako technologická revoluce. Ale když se na ní po šesti měsících uchytí první korál a kolem proplouvá hejno ryb, je to přesně ten moment, kdy technologie splnila svůj účel a ustoupila přírodě.