Tiskárna hlásí, že inkoust došel, přitom ho v ní zůstává dostatek. Francie žene Epson k soudu, hrozí pokuty i vězení

Francouzský soud začal projednávat obvinění Epsonu z plánovaného zastarávání inkoustových tiskáren. Firmě hrozí pokuta až do výše 5 % ročního obratu.

Zdroj fotografie: Santeri Viinamäki / Creative Commons / CC BY-SA

Představte si, že si koupíte kazetu, vytisknete pár desítek stránek a na displeji se rozsvítí hláška: inkoust došel, vyměňte. Jenže když kazetu vyndáte a zatřepete s ní, slyšíte, jak se uvnitř přelévá tekutina. Přesně tohle popisují tisíce uživatelů po celém světě a přesně tohle se stalo jádrem trestního řízení, které Francie vede proti japonskému výrobci Epson. Podle francouzské spotřebitelské organizace HOP (Halte à l’obsolescence programmée) některé kazety hlásily prázdno, přestože v nich zbývalo odhadem 20 až 50 procent původního objemu inkoustu. Francie má od roku 2015 plánované zastarávání jako samostatný trestní delikt a právě na základě tohoto zákona se případ po téměř devíti letech vyšetřování dostal před soud. Odpovědným fyzickým osobám hrozí až dva roky odnětí svobody, firmě samotné pak peněžitá sankce, která může vyšplhat do stovek milionů korun.

Čip, který neměří, ale odhaduje

Klíč k celému sporu leží v maličkém čipu na každé inkoustové kazetě. Ten neměří hladinu inkoustu sondou ani plovákem. Místo toho sleduje, kolik inkoustu tiskárna spotřebovala při tisku a při automatickém čištění trysek, a z těchto dat odvozuje zbývající množství. Epson ve svých uživatelských manuálech otevřeně přiznává, že při hlášení výměny v kazetě zůstává takzvaná „proměnlivá bezpečnostní rezerva inkoustu“. Slouží prý k ochraně tiskové hlavy a udržení kvality tisku.

A tady začíná problém. Epson sám uvádí, že deklarované výtěžnosti kazet tuto rezervu nezahrnují. Jinými slovy: koupíte kazetu s udávanou kapacitou třeba 200 stran, ale část inkoustu, za který jste zaplatili, se nikdy nepromění v tisk. Zůstane zamčená uvnitř kazety, kterou vyhodíte. HOP tvrdí, že nejde o marginální ztrátu, ale o systematický mechanismus nutící spotřebitele kupovat nové kazety dříve, než je to technicky nutné.

Odpadní podložka jako druhý zámek

Kromě kazet řeší francouzské řízení ještě jeden mechanismus, takzvanou odpadní inkoustovou podložku. Ta zachycuje přebytečný inkoust z čištění trysek. Tiskárna si vede počítadlo jejího zaplnění a jakmile software usoudí, že podložka dosáhla konce životnosti, celý přístroj se zablokuje. Nevytiskne jedinou stránku.

Epson argumentuje bezpečností: přetečení inkoustu by mohlo poškodit vnitřní elektroniku. Jenže u řady modelů nejde o díl, který by si uživatel vyměnil sám; Epson ho klasifikuje jako součástku vyžadující autorizovaný servis. U novějších řad firma nabízí vyměnitelný údržbový box, ale starší a levnější modely tuto možnost nemají. Výsledek? Funkční tiskárna, která odmítá tisknout kvůli softwarovému odhadu, a oprava, jejíž cena se blíží ceně nového přístroje.

Proč právě Francie, a proč to trvalo 8 let

Francie je v boji proti plánovanému zastarávání průkopníkem. Zákon ze 17. srpna 2015 zavedl do spotřebitelského kodexu samostatný delikt: úmyslné použití technik zkracujících životnost výrobku s cílem zvýšit míru jeho náhrady. Sankce? Až 300 000 eur pro fyzické osoby a dva roky vězení. U firem může pokuta dosáhnout 5 % průměrného ročního obratu.

HOP podal trestní stížnost v září 2017. Vyšetřování vedla francouzská dozorová agentura DGCCRF a prokuratura v Nanterre. Trvalo téměř devět let, než se případ dostal k soudu; první procesní audience proběhla 2. července 2026. Další jednání je naplánováno na 25. února 2027. Rozsudek zatím nepadl.

Důležitý detail: vězení hrozí konkrétním fyzickým osobám, pokud soud dovodí jejich osobní odpovědnost. Epson jako právnická osoba do vězení jít nemůže, firmě hrozí „jen“ finanční postih. Ale i ten může být astronomický. Při globálním obratu Epsonu by pětiprocentní hranice znamenala částku v řádu miliard korun.

Není Epson sám, ale je první u soudu

HOP už v původní stížnosti z roku 2017 jmenoval i HP, Canon a Brother. V listopadu 2024 pak podal samostatnou stížnost proti HP, kde popisuje jiné, ale příbuzné praktiky, zejména softwarové blokování neoriginálních a repasovaných kazet. Do fáze soudního projednávání se ale zatím dostal pouze Epson.

Na evropské úrovni se situace mění rychle. Směrnice 2024/825 posiluje ochranu proti praktikám spojeným s předčasným zastaráváním a členské státy ji měly převést do národního práva do 27. března 2026; účinnost nastává od 27. září 2026. Paralelně od 31. července 2026 platí i nová opravárenská směrnice, která zakazuje některé techniky bránící opravě. Francouzský případ tak přichází v momentě, kdy se celá Evropa dívá stejným směrem.

Co může udělat český uživatel

České právo samostatný delikt plánovaného zastarávání nezná. To ale neznamená, že je spotřebitel bezbranný. Zákon č. 634/1992 Sb. pokrývá nekalé a klamavé obchodní praktiky a tiskárna, která tvrdí, že je kazeta prázdná, ačkoli v ní prokazatelně zbývá inkoust, do této kategorie spadat může.

Praktické kroky:

• Podnět k ČOI – Česká obchodní inspekce přijímá podněty při podezření na klamavou praktiku a může zahájit dozorové řízení.
• ADR spor – mimosoudní řešení spotřebitelského sporu přímo u ČOI.
• Zákonná záruka – pokud výrobek nefunguje tak, jak byl inzerován, běží minimálně dvouletá zákonná záruka podle pravidel EU; spotřebitel má právo na opravu, výměnu, slevu nebo odstoupení od smlouvy.
• Vizuální kontrola – u tankových modelů Epson doporučuje zkontrolovat hladinu inkoustu pohledem přes průhledný zásobník. U klasických kazet bohužel zůstáváte odkázáni na softwarový odhad.

Francouzský verdikt, až jednou padne, nebude pro české soudy závazný. Ale pokud se prokáže, že stejná logika čipu a blokace fungovala napříč evropskými modely, vznikne silný argumentační materiál i pro spotřebitele mimo Francii. Téměř devět let vyšetřování a tisíce stran důkazů se těžko ignorují.