Tokijská policie chce nehody rekonstruovat pomocí AI a 3D simulace. Vyšetřovatel se podívá očima řidiče i chodce
Tokijská metropolitní policie oznámila plán na systém, který z kamerových záznamů a trojrozměrné mapy ulice složí digitální rekonstrukci nehody.
Obsah článku
Dne 4. listopadu 2026 se v japonských médiích objevily první podrobnosti o rozpočtovém požadavku tokijské policie na takzvaný systém 3D prostorové rekonstrukce dopravních nehod. Jeho základem je mobilní mapovací systém, který už dnes snímá ulice metropole a vytváří přesná trojrozměrná data o vozovkách, chodnících, dopravním značení i okolních budovách. Nová vrstva umělé inteligence má tato data propojit s analyzovanými záběry z bezpečnostních a palubních kamer. Kombinací obou zdrojů bude možné odhadovat rychlost, vzdálenosti, vzájemné polohy účastníků a rekonstruovat celý průběh nehody. Výsledkem nemá být pouze efektní animace, ale měřitelný digitální model, v němž si vyšetřovatelé budou moci nastavit virtuální kameru do výšky a polohy řidiče za volantem nebo chodce na přechodu. Nepůjde tedy o autentický záznam nehody, ale o dodatečně vytvořenou perspektivu založenou na skutečně naměřených datech. Zkušební provoz má začít v červnu 2027, plné nasazení je naplánováno na leden 2028.
Proč Tokio nestaví na zelené louce
Představa, že teprve umělá inteligence přinese do vyšetřování dopravních nehod třetí rozměr, je zavádějící. Tokijská policie používá stereokamerový systém k dokumentaci míst nehod už od šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Letecké snímkování zavedla v roce 1998 a mobilní mapovací vozy využívá nejpozději od roku 2023.
V rozhovoru zveřejněném na webu společnosti Tójó Teknika vedoucí pracovník dopravní kriminalistiky popsal, že policie potřebuje analyzovat záznamy z palubních a bezpečnostních kamer ve třech rozměrech. Cílem je obejít se bez nutnosti vracet vozidla na místo nehody a znovu kvůli vyšetřování omezovat provoz. Nový systém je tedy dalším krokem v dlouhodobém technologickém vývoji, nikoli náhlým průlomem.
Podobný požadavek formulovala také prefekturní policie v Jamaguči. Na platformě Urban Innovation Japan popsala projekt, který kombinuje 3D mračna bodů s kamerovými záznamy. Jeho hlavním problémem však byla časová náročnost: ruční úpravy a skládání dat zabíraly čtyři až pět dnů. Právě tento krok má nová technologie s využitím AI automatizovat.
Co to změní v praxi a kde jsou limity
Největší přínos nového systému nespočívá v samotném použití umělé inteligence, ale v tom, jak změní průběh vyšetřování. Dnes musí vyšetřovací tým uzavřít místo nehody, nasadit podle některých zdrojů i více než dvacet lidí a provést ohledání, které může trvat dvě až tři hodiny. Digitální rekonstrukce slibuje, že podstatnou část podrobných analýz přesune ze silnice do kanceláře. Provoz tak bude možné obnovit dříve, zatímco vyšetřování bude pokračovat v bezpečném prostředí.
Digitální model je však pouze tak přesný, jak přesná jsou vstupní data. Odborný článek publikovaný ve Springeru upozorňuje na nižší přesnost 3D vizuální rekonstrukce v noci, za deště nebo při neúplných datech. Slepá místa kamer, nízké rozlišení nebo objekty zakryté jinými předměty mohou způsobit, že systém nebude schopen některé situace přímo změřit a bude je muset odhadovat. Právě v takových případech hrozí, že AI doplní detaily, které ve skutečnosti neodpovídají průběhu nehody.
Americké ministerstvo spravedlnosti ve své závěrečné zprávě z prosince 2024 výslovně doporučuje, aby výstup umělé inteligence nikdy nebyl jediným podkladem pro forenzní závěr a aby jej vždy posuzoval také lidský odborník. Forenzní standardy NIST navíc požadují, aby byly uváděny nejistoty a možné zdroje chyb. Digitální rekonstrukce tak může být cennou technickou pomůckou, rozhodně však nejde o neomylného svědka.
Tokio není samo a Česko má vlastní cestu
Bavorský zemský kriminální úřad už dnes využívá 3D modely míst činů. Společně s Technickou univerzitou v Mnichově navíc vyvíjí funkce umělé inteligence, které umožní vyhledávat objekty a analyzovat jejich viditelnost v digitálních dvojčatech. Spolupráce má pokračovat do konce roku 2028.
V indickém Púne policie v květnu 2024 oznámila záměr vytvořit simulaci známé nehody sportovního vozu Porsche pomocí umělé inteligence a předložit ji soudu jako důkaz. Veřejně dostupný soudní dokument, který by potvrzoval skutečné nasazení této technologie v soudním řízení, se však zatím nepodařilo dohledat. Americký Národní institut pro standardy a technologie (NIST) zase v září 2026 spustil projekt ForensiTwin, jehož cílem je vytvořit digitální dvojče místa činu využitelné ve virtuální realitě.
V Česku zatím nebyl veřejně oznámen centrální systém podobný tomu tokijskému. Kriminalistický ústav Policie ČR však už pracuje s videoexpertizami, 3D skenováním a bezpilotními systémy. Konkrétní příklad nabízí Plzeň. Tamní Správa informačních technologií města provozuje aplikaci Crash Inspektor, pomocí níž dron zmapuje místo vážné nehody v průměru za pět minut. Provoz na silnici se poté může obnovit a další analýza včetně tvorby 3D modelu pokračuje mimo vozovku.
Český Plán autonomní mobility navíc počítá s úpravou metodik pro vyšetřování nehod s automatizovanými vozidly v letech 2026–2027. Datově náročnější způsob vyšetřování tak bude stále důležitější i u nás.
Obstojí AI rekonstrukce u soudu?
Žádný soud na světě plošně nezakazuje důkazy vytvořené s pomocí umělé inteligence. Požadavky na jejich věrohodnost a ověřitelnost se však zpřísňují. Irská soudní praxe například zakazuje využívat generativní AI k vytváření obsahu svědeckých prohlášení a klade důraz na pravost předkládaných příloh. Australský federální soud od dubna 2026 vyžaduje přiznání použití AI zejména u multimediálních materiálů a znaleckých posudků. Americká poradní komise pro pravidla dokazování se zase zabývá rizikem deepfake a potřebou nových standardů pro ověřování pravosti důkazů.
V českém právním prostředí platí, že ani znalecký posudek, jakkoli přesvědčivý, nepředstavuje automaticky jediný důkaz o průběhu nehody. Krajský soud v Českých Budějovicích to výslovně konstatoval v rozhodnutí z roku 2025. Účastník řízení může předložit vlastní odborný posudek a příslušný orgán musí vysvětlit, proč případně takový důkaz neprovede.
Řidič, který by s výsledkem AI rekonstrukce nesouhlasil, by tak mohl zpochybnit použité vstupní údaje, kalibraci systému, validační postup nebo kvalifikaci odborníka, který výstup vyhodnocoval.
Tokijský systém zatím nemá veřejně známého dodavatele, zveřejněnou cenu ani dostupné výsledky validačních testů. Známý je jeho účel, plánované vstupy a harmonogram. Teprve zkušební provoz od června 2027 ukáže, zda digitální dvojče dopravní nehody dokáže přesvědčit nejen vyšetřovatele, ale také soudce.