Mapa: jenom 3 % Čechů se v případě války vejdou do krytů. Zbytek nemá kam jít a stát to neřeší

Aktivní stálé úkryty v Česku pojmou zhruba 310 tisíc lidí. Pro zbylých deset a půl milionu obyvatel stát počítá hlavně s tím, že se schováte doma.

Zdroj fotografie: Picryl

K březnu 2026 eviduje Hasičský záchranný sbor necelých 1 600 funkčních stálých úkrytů civilní ochrany. Jejich souhrnná kapacita, přibližně 310 tisíc míst, odpovídá oněm třem procentům populace, která se v médiích opakují od ruské invaze na Ukrajinu. Jenže samotné číslo říká jen půlku příběhu. Druhá půlka je v tom, kde ty kryty stojí, jak rychle se dají použít a co stát nabízí všem ostatním. Odpověď na poslední otázku je překvapivě upřímná: nejbližší stabilní budova a vlastní připravenost.

Tři procenta, šest procent, třináct procent: kde je pravda

Mediální zkratka „3 %“ se vztahuje výhradně k aktivním stálým úkrytům. Připočteme-li ochranný systém pražského metra (kapacita 332 tisíc osob) a Strahovský tunel (15 tisíc), teoretická kapacita stoupá na zhruba 657 tisíc míst, tedy asi 6 % obyvatel. Starší materiály HZS pracují ještě s číslem kolem 13 %, ale to zahrnuje i vyřazené úkryty, jejichž technický stav nikdo systematicky nesleduje a jejichž reálná použitelnost je nejistá.

Rozdíl mezi těmito vrstvami není akademický:

• Aktivní stálé úkryty (~310 tis.) – evidované, s určeným vlastníkem, ale i tak vyžadují „pohotovost“, která může trvat dny až týdny.
• Metro + Strahov (~347 tis.) – fungují jen pro Prahu a okolí, využitelné při specifických scénářích.
• Vyřazené úkryty (teoretická rezerva) – bez garantované údržby, bez revizí filtroventilace, často v privatizovaných objektech.

Od začátku roku 2022 nepřibyl do evidence ani jeden nově vybudovaný úkryt. Ani jeden.

Praha versus zbytek: mapa, která mluví jasně

Nerovnoměrnost rozmístění je extrémní. Praha disponuje necelými 800 funkčními stálými úkryty s kapacitou přibližně 116 tisíc osob, a k tomu metro a Strahov. Hlavní město tak pokrývá více než třetinu celostátní kapacity pro necelých 12 % populace.

Na opačném pólu stojí Liberecký kraj. Historická data HZS ukazují strmý propad: 97 úkrytů v roce 1990, 19 v roce 2010, 15 v roce 2017. Aktuální veřejný seznam pro Liberecký kraj obsahuje převážně vyřazené objekty; „živých“ je jen několik. Prakticky to znamená, že obyvatel Liberce nebo Jablonce může mít k nejbližšímu funkčnímu krytu desítky kilometrů. Ve veřejně dostupných materiálech jsme nenašli samostatný krajský plán, který by tuto situaci řešil.

Kdo si chce ověřit svou pozici, může otevřít mapu v systému Terinos, v menu „Seznam vrstev“ zvolit „Ukrytí“ a kliknout na konkrétní objekt. Mapa byla naposledy aktualizována 24. března 2026. Automatický výpočet vzdálenosti ani „nároku“ ale nenabízí.

Proč stát nestaví nové kryty

HZS v březnu 2026 výslovně uvedl, že navýšení kapacit stálých úkrytů se neplánuje. Důvod je prostý a drtivý: odhadovaná cena plošného dobudování by činila přibližně 6 bilionů korun, tedy více než roční HDP země. Už v roce 2022 Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval, že ministerstvo vnitra dlouhodobě neiniciovalo potřebné legislativní změny a systém ochrany obyvatelstva měl „zásadní nedostatky“. Odpovědnost za ukrytí obyvatel přitom formálně nesou obecní úřady, nikoli přímo ministerstvo, což v praxi znamená, že ji nenese nikdo s dostatečným rozpočtem.

Za údržbu stálého úkrytu odpovídá vlastník objektu. Filtroventilace, dieselagregáty, vodní hospodářství, to vše stojí peníze, které soukromí vlastníci privatizovaných budov nemají motivaci vynakládat. Výsledek: kryty z evidence postupně mizí, nové nepřibývají.

Co stát nabízí místo krytů

Skutečný posun po roce 2022 neleží v betonu, ale v komunikaci. Stát začal veřejně přiznávat, že první ochrana většiny lidí bude v jejich vlastním domě, sklepě nebo nejbližší stabilní budově. Konkrétní kroky:

• Kampaň 72 hodin – ministerstvo vnitra v roce 2025 distribuovalo 5,2 milionu příruček do domovních schránek. Podle oficiálního vyhodnocení si je přečetly téměř 4 miliony lidí. Logika převzatá z finského modelu: domácnost má zvládnout první tři dny krize bez pomoci státu.
• Improvizované úkryty – HZS je definuje jako předem vytipované prostory (sklepy, suterény, podzemní garáže), které se v případě potřeby udělají víc odolné. Nejsou to hotové bunkry, ale místa, která obec nebo firma připraví podle metodiky.
• Cell Broadcast – systém hromadného varování přes mobilní sítě má být spuštěn ve druhé polovině roku 2026.
• Nová koncepce ochrany obyvatelstva – k březnu 2026 HZS uvádělo, že ji „dokončuje“. Má pokrýt varování, ukrytí, individuální ochranu i evakuaci. Konkrétní termín schválení veřejně oznámen nebyl.

Z krizové legislativy prošel nový zákon o kritické infrastruktuře, ale prováděcí nařízení vlády se zpozdilo.

Co dělat, když zahoukají sirény

Ředitel Institutu ochrany obyvatelstva HZS v březnu 2026 vysvětlil strategii bez příkras: při moderních hrozbách je nejefektivnější ochrana v místě, kde se člověk právě nachází. Nejet „za krytem“. Využít nejbližší vhodnou budovu, utěsnit okna a ventilaci, sledovat instrukce. Stálé a improvizované úkryty se aktivují až v dalším kroku, pro stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Česko v tom není samo. HZS přiznává, že plošné ukrytí většiny populace nikdy nezajistilo, stejně jako drtivá většina evropských států. Výjimkami jsou Finsko, Švýcarsko a částečně Švédsko, kde krytový fond rozvíjeli systematicky a povinně po celá desetiletí.

Tři procenta kapacity, nula nových krytů za čtyři roky a příručka ve schránce. To je aktuální nabídka státu pro případ, že by se válka přiblížila. Zbytek je na vás, vašem sklepě a na tom, jestli máte doma vodu na tři dny.