Sony nacpalo celý PlayStation 1 do ovladače. Fungoval na 4 tužkové baterie 20 hodin, ale zabil ho spor o 2,50 Kč

Nikdy neprodaný prototyp PlayStation Puga dokázal spustit hry pro PS1 bez konzole. Projekt ztroskotal na licenčních poplatcích, které Sony nedokázalo vyjednat, a to ani samo se sebou.

Zdroj fotografie: The Retro Collective

Začátkem července 2026 se na YouTube kanálu The Retro Collective objevil rozhovor s Brianem „Biscuitem“ Watsonem, veteránem herního průmyslu se čtyřmi dekádami praxe. Watson v něm vytáhl z krabice něco, co vypadalo jako mírně přerostlý DualShock, ovladač, který v sobě ukrýval kompletní schopnost spustit hry pro PlayStation 1 bez jakékoli další konzole. Stačilo ho připojit kompozitním kabelem k televizi, vložit čtyři tužkové baterie a hrát. Projekt nesl interní kódové označení Puga a nikdy se nedostal do obchodu. Ne proto, že by nefungoval. Fungoval výborně. Zabil ho byznys.

Co přesně znamená „celý PS1 v ovladači“

Uvnitř Pugy neseděla zmenšená základní deska původního PlayStationu z roku 1994 ani miniaturní CD mechanika. Srdcem prototypu byl čip TI OMAP3530 s jádrem ARM Cortex-A8, procesor, který Texas Instruments uvedl až po roce 2008. Hry pro PS1 na něm běžely přes softwarový emulátor, načítaly se ze 4GB paměťové karty s deseti předinstalovanými tituly a obraz šel kompozitním výstupem do televize.

Z pohledu hráče ale výsledek odpovídal slibu: vzal do ruky ovladač, zapnul ho a na obrazovce běžel plnohodnotný PS1 titul. Žádná konzole, žádné kabely navíc, žádná optická mechanika. Právě absence displeje, CD čtečky a přítomnost úsporného ARM čipu vysvětluje i zdánlivě neuvěřitelnou výdrž. Watson uvádí zhruba 20 hodin na čtyři AA baterie. Pro srovnání: Game Boy Color s vlastním displejem zvládal na dvě tužkové baterie asi 10 hodin, Game Boy Advance kolem 15. Puga sice neměla obrazovku a potřebovala televizi, ale v kategorii „zapni a hraj“ nabízela výdrž, o které se handheldy té doby mohly jen zdát.

Proč zrovna Brazílie

Puga nebyla zamýšlená jako globální produkt. Watson výslovně mluví o Brazílii, zemi, kde vysoké importní bariéry a cla na elektroniku dlouhodobě komplikovaly oficiální distribuci herních konzolí. Lokální výroba levného zařízení měla tyto překážky obejít. Není to ojedinělý přístup: Sony stejnou logiku použilo o roky později, když v roce 2015 oznámilolokální výrobu PS4 přímo v Brazílii v rámci tamní zóny volného obchodu Manaus.

Puga měla být ještě radikálnější variantou téhož principu. Extrémně levný hardware, žádná mechanika, žádný displej, jen ovladač s čipem, kartou her a TV výstupem. Cílová cena musela být tak nízká, aby dávala smysl na trhu, kde si běžný zákazník klasickou konzoli nemohl dovolit.

Spor o 2,50 Kč, který zabil celý projekt

A právě tady příběh narazil. Levný hardware znamenal minimální marži, a tím pádem i minimální prostor pro licenční poplatky za hry. Podle Watsona šlo zhruba o 10 amerických centů royalty na prodaný kus pro každý zařazený titul, v přepočtu asi 2,50 Kč. Částka, za kterou si v automatu nekoupíte ani žvýkačku.

Třetí strany, externí vydavatelé, takovou nabídku odmítly. Deset centů za právo použít jejich hru v zařízení s nejistým osudem? Nezajímavé. Jenže problém nebyl jen venku. Watson popisuje, že i hry z vlastního katalogu Sony musely projít vyjednáváním se samostatnou jednotkou uvnitř korporátu. Sony Computer Entertainment tehdy fungovalo jako dceřiná struktura s vlastními rozpočty, licenčními kompetencemi a regionálními pobočkami. Jedna ruka Sony vyvinula hardware, druhá ruka Sony držela práva na hry, a ta druhá ruka řekla, že 10 centů nestačí.

Podle GamesRadar+ Watson k celé situaci dodal, že kvůli ní málem ze Sony odešel. Hardware byl hotový, emulátor fungoval, prototyp existoval fyzicky. Ale bez her je konzole těžítko.

Co z Pugy přežilo

Příběh ale nekončí v koši. Watson tvrdí, že emulační software vyvinutý pro Pugu nezmizel, později se prý propsal do Sony Xperia Play, prvního smartphonu s oficiální PlayStation certifikací, představeného 14. února 2011. Xperia Play uměla spouštět PS1 tituly na Androidu a měla vysouvaný herní ovladač. Jiný formát, jiný trh, jiná doba, ale pod kapotou možná kus stejné práce.

Samotný prototyp Pugy Watson stále vlastní. Plně funkční už ale není: po zapnutí se dostane jen do takzvaného debug stubu, jakéhosi diagnostického režimu. Chybí software potřebný k normálnímu spuštění. Veřejně si ho lze prohlédnout zatím jen v původním rozhovoru na kanálu The Retro Collective a na fotografiích, které z něj převzala herní média.

Proč je Puga víc než kuriozita

Lákavé je vidět v Puze zapomenutou revoluci: „Kdyby jen vyšla, všechno mohlo být jinak.“ Tak jednoduché to není. Bez vlastního displeje nešlo o přímého konkurenta Game Boye ani pozdější PSP. Byla to spíš předchůdkyně kategorie, kterou dnes známe jako retro minikoncole: levné krabičky s předinstalovanými hrami připojené k televizi. Nintendo NES Classic, Sega Mega Drive Mini, i samotný PlayStation Classic z roku 2018 jdou ve stopách myšlenky, kterou Sony mělo na stole o dekádu dřív.

Nejsilnější poučení z Pugy není technické. ARM čip v ovladači zvládl emulovat PS1 hry s dvacetihodinovou výdrží na baterie, to je inženýrský úspěch. Projekt ale padl na něčem, co žádný čip nevyřeší: na ceně obsahu. Hardware bez her je mrtvý hardware, a když si ani vlastní firma nedokáže prodat práva sama sobě za přijatelnou cenu, nemá ani ta nejlepší technologie na světě šanci.