Amazon, banky i aerolinky zavírají dveře AI agentům. Nejde jen o bezpečnost, chrání si tím vlastní zisky

Největší americké platformy, finanční domy i letecké společnosti od podzimu 2026 systematicky blokují externí AI agenty.

Zdroj fotografie: Pexels

Když Meta v září 2026 představila svého osobního AI agenta Muse, který dokáže pracovat s webovými stránkami, vyplňovat formuláře, rezervovat letenky a provádět platby, vypadalo to jako významný krok vpřed. Během několika týdnů však narazil na překážky. Amazon mu 21. září zablokoval přístup. Delta Air Lines v říjnu potvrdila, že neumožňuje integraci externích služeb pro rezervaci letenek. A v týdnu od 13. října se přidaly i největší americké banky: JPMorgan oznámil, že externím agentům neumožní přístup ke klientským účtům, Bank of America trvá na lidském schvalování odchozích plateb a Citigroup podle informací Financial Times nepovoluje ani přihlášení prostřednictvím externích agentů.

Tyto firmy přitom mají jedno společné: zároveň vyvíjejí vlastní nástroje využívající umělou inteligenci, které mají řadu podobných úkolů zvládat za zákazníky. Vzniká tak paradoxní situace, kdy společnosti omezují cizí agenty, ale samy chtějí nabídnout obdobné služby.

Co jsou AI agenti a proč je firmy vnímají jako hrozbu

Nejde o běžné chatboty, které pouze odpovídají na otázky. AI agent, jako je Meta Muse, Perplexity Comet nebo Instinct, dokáže na základě pokynů uživatele provádět konkrétní úkony. Může otevřít webový prohlížeč, projít nabídku e-shopu, vybrat produkt, vyplnit doručovací údaje a připravit nebo provést platbu, pokud k tomu má potřebná oprávnění.

Meta popisuje Muse jako asistenta, který si u citlivých kroků vyžádá souhlas uživatele. Z pohledu webové služby, na níž agent pracuje, však může jít o externí software, který přistupuje k zákaznickému účtu, prochází nabídku a provádí úkony jménem jeho majitele.

Právě v tom spočívá hlavní problém. Provozovatel služby může ztratit část kontroly nad tím, jaké produkty zákazník vidí, které nabídky mu agent doporučí a přes jaký kanál nakonec provede nákup nebo platbu. Agent může uživateli usnadnit hledání výhodnějších nabídek, zároveň ale může oslabit pozici platformy, která si dosud udržovala zákazníka ve vlastním prostředí.

Pro e-shopy, banky i aerolinky tak nejde jen o technickou otázku. Ve hře jsou také obchodní vztahy, bezpečnost, odpovědnost za provedené operace a kontrola nad zákaznickou zkušeností.

Jak přesně zavírání dveří vypadá

Amazon kombinuje smluvní pravidla s technickými opatřeními. Podle informací zveřejněných na jeho fóru pro prodejce vstoupila 4. března 2026 v platnost nová pravidla pro agenty. Ta mimo jiné vyžadují jejich řádnou identifikaci, zakazují vydávat se za běžného uživatele a stanovují podmínky, za nichž musí automatizovaný systém přístup ukončit.

Amazon následně obvinil společnost Perplexity z porušování těchto pravidel a přistoupil k právním krokům i technickému omezování přístupu. Spor se týká mimo jiné toho, jakým způsobem se agent identifikuje a zda se jeho provozovatel pokoušel zavedená omezení obejít. Podstatou sporu je také otázka, do jaké míry může provozovatel webu určovat, jakým způsobem budou externí nástroje jeho službu používat.

Banky postupují jinak. Zaměřují se především na přístupová práva, bezpečnost a odpovědnost za finanční operace:

• JPMorgan podle popisovaných vyjádření odmítá umožnit externím agentům přímý přístup ke klientským účtům. Důležitou otázkou je také to, kdo ponese odpovědnost za chybné nebo neautorizované transakce.
• Bank of America prosazuje model, v němž musí člověk potvrdit citlivé finanční operace. Bez lidského schválení tak agent nemá mít možnost samostatně provést libovolný odchozí převod.
• Citigroup podle zprostředkovaných informací nepovoluje externím AI agentům ani přihlášení do účtů, ani přímé provádění transakcí.

Delta Air Lines zvolila stručnější přístup. Její mluvčí Heena Chavdaová v říjnu podle serveru TechCrunch uvedla, že společnost v současnosti nenabízí třetím stranám partnerství ani integraci pro rezervace a podniká kroky proti neautorizované automatizaci. Pro uživatele to znamená, že ani technicky schopný agent nemusí být schopen letenku rezervovat, pokud mu to daná služba neumožní.

Vlastní agenti ano, cizí ne

Právě zde se ukazuje hlavní rozpor. Některé společnosti, které omezují externí agenty, zároveň budují vlastní nástroje a kanály založené na umělé inteligenci. Nejde nutně o stejná řešení, ale jejich cílem je často zjednodušit zákazníkům nákupy, správu financí nebo rezervace a současně zachovat kontrolu nad celým procesem.

Amazon rozvíjí funkci Buy for Me, která umožňuje zákazníkům nakupovat vybrané produkty z jiných webů, aniž by museli opustit prostředí Amazonu. Doplnil ji také o Shop Direct, který zákazníkům zpřístupňuje nabídky externích obchodníků. Pokud tyto nástroje fungují podle představ společnosti, zákazník může pohodlněji nakupovat, zatímco Amazon si zachovává důležitou roli při vyhledávání produktů a zprostředkování nákupu.

JPMorgan ve svém dopise akcionářům popisuje nástroj Smart Cash, který má klientům pomáhat přesouvat peníze mezi běžným účtem a lépe úročenými produkty. Podobné funkce mohou klientům usnadnit správu financí, pokud se však omezují na nabídku vlastní banky, nemusí jim pomoci porovnat všechny dostupné možnosti na trhu.

Pro banky je to důležitá otázka. Pokud by externí agent dokázal rychle porovnat úročení na různých účtech a automaticky doporučit nebo provést přesun peněz, klienti by mohli snadněji přecházet ke konkurenci. Banky, které využívají levnější vklady k financování dalších činností, by pak mohly čelit vyšším nákladům na získávání a udržení depozit.

Delta zase představila vlastního AI asistenta Concierge, který je v betaverzi dostupný členům věrnostního programu SkyMiles. Takový nástroj může cestujícím pomáhat s plánováním a správou cest a zároveň posilovat přímý vztah mezi aerolinkou a zákazníkem. Externí agent, který by celý proces zprostředkoval mimo prostředí Delty, by tuto kontrolu mohl oslabit.

Společnosti tedy nemusí být proti samotnému používání umělé inteligence. Spíše chtějí rozhodovat o tom, kdo bude mít k jejich službám přístup, za jakých podmínek a jakou roli si v celém procesu zachovají.

Nové zámky místo zavřených dveří

Finanční sektor ani e-commerce nemusejí chtít AI agenty trvale zastavit. Pro řadu firem může být výhodnější stanovit jasná pravidla, podle kterých budou externí nástroje smět jednat. Taková pravidla mohou řešit ověřování identity agenta, rozsah jeho oprávnění, způsob potvrzování plateb i odpovědnost za případné chyby.

V říjnu 2026 společnost Sierra společně s Metou, Walmartem, Shopify a Stripe představila Personal Agent Protocol (PAP), označovaný také jako Poppy. Cílem této iniciativy je vytvořit společná pravidla pro komunikaci mezi osobními AI agenty a službami, které využívají. Standard má mimo jiné vymezit, jak se agent identifikuje, jaká oprávnění může získat a jakým způsobem může provádět jednotlivé úkony.

Mezi 35 společnostmi zapojenými do návrhu standardu mají být podle dostupných informací také Bank of America a Wells Fargo. Pokud se podobné iniciativy prosadí, mohou pomoci vytvořit bezpečnější a předvídatelnější způsob, jakým budou agenti přistupovat k online službám.

Společné standardy ale samy o sobě nezaručí, že firmy povolí všechny externí agenty. Každý provozovatel může i nadále rozhodovat o tom, které nástroje přijme, jaká oprávnění jim poskytne a za jakých podmínek jim umožní provádět nákupy nebo finanční operace.

Kdo bude pravidla pro identifikaci, oprávnění a platby určovat, může mít v budoucím prostředí AI agentů významnou konkurenční výhodu. Nejde však pouze o to, kdo bude vybírat poplatky. Důležité bude také to, kdo získá důvěru uživatelů a kontrolu nad tím, jak agenti jejich požadavky vyřizují.

Co to znamená pro uživatele

Představa osobního AI agenta, který za člověka vyřídí prakticky všechno na internetu, zatím naráží na technická, smluvní i bezpečnostní omezení. Muse může fungovat u některých obchodníků, například Walmartu, Best Buy nebo Wayfair, ale na jiných platformách může narazit na blokování nebo na chybějící podporu. Dostupnost jednotlivých funkcí se proto může lišit podle konkrétní služby a typu úkonu.

Uživatel se o omezení často dozví až ve chvíli, kdy se agent pokusí přihlásit, dokončit objednávku nebo provést platbu. Ani souhlas uživatele totiž automaticky neznamená, že provozovatel webu takový způsob přístupu povoluje.

Podobné překážky se mohou týkat i českých uživatelů, kteří využívají zahraniční služby. To, že české platformy zatím nemusejí veřejně oznamovat stejně přísná pravidla, neznamená, že externí agenti budou mít všude volný přístup. S rostoucím rozšířením automatizovaných nákupů a finančních operací lze očekávat, že i další provozovatelé budou řešit jejich bezpečnost, oprávnění a odpovědnost za případné škody.

Budoucnost AI agentů tak nejspíš nebude připomínat jeden univerzální klíč, který otevře všechny internetové služby. Spíše vznikne síť různých oprávnění, partnerství a společných standardů. Uživatelé díky agentům mohou získat pohodlnější způsob, jak nakupovat, cestovat nebo spravovat finance. O tom, kde a za jakých podmínek budou tyto nástroje fungovat, však budou dál rozhodovat provozovatelé jednotlivých služeb.