Dva humanoidní roboti sami odoperovali žlučník praseti. Váží 27 kilo a používají běžné nástroje jako lidští doktoři

Dva kompaktní humanoidní roboti poprvé v historii provedli laparoskopické odstranění žlučníku u živého prasete. Operovali z konzole chirurga, ne na vlastní pěst.

Zdroj fotografie: PickPik

Výsledek zveřejnil 8. července 2026 tým z Kalifornské univerzity v San Diegu v časopise Nature. Robot jménem Surgie stojí na platformě komerčního humanoidu Unitree G1, má dvě paže, dvě nohy, trup a hlavu, měří zhruba 150 centimetrů a podle tiskové zprávy univerzity váží asi 27 kilogramů. Při zákroku pracoval s běžnými manuálními laparoskopickými nástroji, tedy stejnými, jaké drží v rukou lidský chirurg. Žádné proprietární koncové nástroje, žádný speciální software vytvořený pouze pro tento experiment. Právě v tom spočívá podstata pokusu: ukázat, že humanoidní robot dokáže vstoupit do existujícího operačního sálu a fungovat v něm s vybavením, které už se běžně používá.

Co se přesně při zákroku stalo

Formulace „sami odoperovali“ neznamená, že na sále nebyl žádný člověk. Šlo o teleoperaci: chirurg seděl u konzole a ovládal pohyby robota na dálku, zatímco u operačního stolu asistoval další člen týmu. Porty do břišní dutiny zaváděli lékaři ručně, anestezii hlídal veterinář a v první ze dvou živých operací krátce pomáhal s kamerou a retrakcí další člen týmu. Většinu asistence u stolu ale stále zajišťovali lidé.

Klíčové je, co robot skutečně dělal: manipuloval s tkáněmi, stříhal, koaguloval a prováděl disekci žlučníku, tedy kroky, při nichž chirurgovy ruce běžně drží nástroje uvnitř pacienta. Tentokrát je držel Surgie. Prase zákrok přežilo bez komplikací, což je u preklinického testu zásadní ukazatel úspěchu.

Rychlý pokrok mezi dvěma zákroky

Mezi první a druhou operací na živém praseti se výkon výrazně zlepšil. Aktivní čas u konzole klesl z 56 minut a 15 sekund na 31 minut a 59 sekund. Počet takzvaných redeploymentů, tedy situací, kdy bylo nutné robota znovu kalibrovat a přenastavit, klesl z osmi na čtyři. Technologie je stále v rané fázi, ale křivka učení je výrazná.

Proč právě žlučník a proč prase? Laparoskopické odstranění žlučníku patří mezi nejčastější chirurgické výkony na světě a zároveň existuje velké množství srovnávacích dat z robotických systémů typu da Vinci. Díky tomu slouží jako vhodné měřítko pro testování nových technologií. Prase je pak standardní velký zvířecí preklinický model, který se v chirurgickém výzkumu používá dlouhodobě.

Malý humanoid versus velký specialista

Právě rozměry a univerzálnost jsou hlavním argumentem týmu z UC San Diego. Surgie má podle tiskové zprávy univerzity vážit kolem 27 kilogramů a měřit asi 150 centimetrů. Pro kontext: specializovaný chirurgický systém da Vinci váží přibližně 800 kilogramů, vyžaduje vlastní zázemí a zabírá podstatnou část operačního sálu. Je ale fér dodat, že výrobce platformy Unitree G1 na svém webu uvádí hmotnost přibližně 35 kilogramů včetně baterie, zatímco samotná studie v Nature konkrétní hmotnost neuvádí. Číslo 27 kilogramů tedy pochází výhradně z univerzitních materiálů.

Rozdíl není jen v kilogramech. Da Vinci je stroj navržený výhradně pro chirurgii, s vlastními nástroji a uzavřeným ekosystémem. Surgie naopak pracuje s běžnými manuálními nástroji a teoreticky by se mohl přizpůsobit prostředí vytvořenému pro lidský personál. V Česku aktuálně funguje několik desítek systémů da Vinci; některé nemocnice, například FN Olomouc, mají více než jeden. Jde o špičková zařízení, ale jejich cena a logistická náročnost omezuje dostupnost pro menší a vzdálenější pracoviště.

Co zatím nefunguje a co brzdí cestu k člověku

Surgie má stále daleko k tomu, aby mohl samostatně operovat lidského pacienta. Studie sama hodnotí celkovou klinickou připravenost systému na 2,5 bodu z 5. Mezi hlavní překážky patří:

• Latence kolem 156 milisekund mezi pohybem chirurga a reakcí robota; v jemné chirurgii jde o citelné zpoždění.
• Omezený rozsah pohybu a menší síla koncových nástrojů oproti lidským rukám nebo nástrojům systému da Vinci.
• Citlivost na kalibrační drift; robot se postupně „rozlaďuje“ a vyžaduje opakované přenastavení.
• Sterilita; v testu se problém řešil navlečením chirurgických rukavic na paže robota. Komerční humanoidní roboti zatím nemají komponenty navržené tak, aby je bylo možné běžně sterilizovat v autoklávu.

Vedoucí výzkumného týmu Michael Yip přitom nemluví o nahrazení chirurgů. Cílem je spíše „autonomní chirurgický asistent“, humanoid, který pracuje bok po boku s člověkem a časem zvládne i další nemocniční úkoly: přinést nástroje, uklidit, pomoci s polohováním pacienta nebo převzít opakující se činnosti.

Proč je to důležité i za hranicemi laboratoře

Nejzajímavější na celém experimentu není představa robota, který nahradí doktora. Je to myšlenka, že levnější a menší humanoid by jednou mohl přenést robotickou chirurgii tam, kam se dnes velké specializované systémy ekonomicky nebo logisticky nedostanou: do odlehlých komunit, polních nemocnic, oblastí zasažených katastrofami nebo teoreticky i do vesmíru. Autoři studie tuto možnost zmiňují jako jeden z potenciálních směrů dalšího vývoje.

Pro srovnání: robot STAR z Johns Hopkins v roce 2022 provedl autonomní operaci střeva na živém praseti bez přímého vedení lidskou rukou, ale šlo o jiný typ výkonu a vysoce kontrolované laboratorní podmínky. Novější systém SRT-H ze stejné univerzity zvládl autonomně odstranit žlučník, ovšem pouze na kadaverózních vzorcích, nikoli na živém zvířeti. Surgie stojí někde mezi těmito přístupy: není autonomní, ale dokáže provést chirurgické úkony na živém organismu v reálném operačním prostředí.

Cesta k operačnímu sálu, kde humanoid skutečně pomáhá u lidského pacienta, bude ještě dlouhá. Ale po 8. červenci 2026 je o jeden konkrétní krok kratší.