EU slibuje nižší účty za elektřinu, ale Češi mají důvod k obavám. Domácnosti čekají velké změny

Brusel představil rozsáhlý energetický balíček pro občany. Jenže česká domácnost už svou hlavní úlevu pro rok 2026 vyčerpala.

Zdroj fotografie: Uživatel Steven Lek / Creative Commons / CC BY-SA

Evropská komise 10. března 2026 zveřejnila takzvaný Citizens Energy Package, soubor opatření, která mají snížit účty za elektřinu po celé Unii. Slibuje tlak na členské státy, aby snížily daně a poplatky v ceně energie, jednodušší změnu dodavatele, flexibilnější smlouvy, rozvoj energetických komunit i masivní investice do sítí a nových zdrojů. Zní to nadějně. Problém je, že Komise sama české účty nesníží, může pouze doporučovat. Skutečnou úlevu na faktuře musí zajistit Praha. A ta už nejviditelnější krok pro rok 2026 udělala: od 1. ledna je poplatek na podporu obnovitelných zdrojů (POZE) pro domácnosti nulový, protože ho převzal stát. Další rychlá úleva bez změny zákonů jednoduše nepřijde. Právě v tom spočívá důvod k obavám, protože velké změny, které na domácnosti teprve čekají, mají horizont měsíců až let.

Co přesně Brusel slibuje

Komise mluví o několika cestách najednou. Členské státy mají využít prostor pro snížení daňové a poplatkové zátěže, která v průměru EU tvoří 28,9 % účtu domácností za elektřinu. Do konce roku 2026 má být ve všech zemích možné změnit dodavatele do 24 hodin. Přehlednější smlouvy, srovnávací nástroje a ochrana zranitelných odběratelů mají dostat spotřebitele do aktivnější role.

Dlouhodobě pak balíček počítá s investicemi přes Evropskou investiční banku, více než 75 miliard eur během tří let na sítě, infrastrukturu a čisté zdroje. Součástí je i strategie pro malé modulární reaktory (SMR), které mají být flexibilnější a rychleji škálovatelné než klasické jaderné bloky. Komise cílí na první evropské projekty SMR v první polovině třicátých let.

Na papíře to vypadá ambiciózně. Jenže tempo, jakým se opatření promítnou do reálných faktur, se stát od státu dramaticky liší.

Proč je česká situace jiná

Česko patří podle kupní síly k nejdražším zemím EU, pokud jde o elektřinu pro domácnosti. S cenou 38,65 PPS za 100 kWh obsadilo podle Eurostatu druhou příčku hned za Rumunskem. Německo drží jednu z nejvyšších nominálních cen (38,69 eura za 100 kWh), Rakousko zaznamenalo meziroční zdražení o 34,3 %. Česko tedy rozhodně není v komfortní pozici.

Jenže právě proto už stát jednu velkou úlevu provedl. ERÚ vydal změnový cenový výměr, kterým od ledna 2026 vynuloval POZE na fakturách domácností. To byla nejviditelnější regulovaná položka, kterou šlo rychle odstranit. Co zbývá?

• DPH 21 % – upravuje zákon o DPH, bez novely neklesne.
• Daň z elektřiny 28,30 Kč/MWh – upravuje zákon č. 261/2007 Sb., opět je nutná změna zákona.

Pokud by Parlament zrušil samotnou daň z elektřiny, průměrná domácnost se spotřebou 2 500–5 000 kWh ročně ušetří zhruba 86 až 171 korun včetně DPH. To jsou desítky, maximálně nižší stovky korun ročně. Výrazně větší efekt by mělo snížení DPH, ale žádný konkrétní legislativní krok tímto směrem dnes na stole neleží.

Co mohou domácnosti udělat samy

Komise ve svém balíčku zdůrazňuje, že aktivní spotřebitelé ušetří nejvíc. A uvádí konkrétní čísla: samotný přechod k nejlevnějšímu dodavateli může přinést úsporu kolem 150–200 eur ročně. Domácnost se solární samospotřebou podle Komise ušetří 260–550 eur ročně, v energetickém společenství s kombinací větru a fotovoltaiky dokonce 440–930 eur ročně.

Pro běžnou českou domácnost to v praxi znamená:

• Porovnat nabídky a nebát se změnit dodavatele – od konce roku 2026 má být přechod otázkou 24 hodin.
• Zvážit samovýrobu – střešní fotovoltaika se v českých podmínkách stále vyplácí, zvlášť při rostoucích cenách.
• Sledovat energetická společenství – legislativa se teprve dotváří, ale potenciál úspor je podle Komise nejvyšší právě tady.
• Připomínkovat regulované ceny – ERÚ vede veřejné konzultace k cenovým výměrům a občané i firmy do nich mohou vstupovat.

Kdy se změny reálně projeví

Časová osa balíčku má tři vrstvy. Nejrychleji, v řádu měsíců, se mohou projevit spotřebitelské změny: snazší přechod k jinému dodavateli, přehlednější smlouvy, případné národní daňové zásahy. Střednědobě, v horizontu tří a více let, přijdou na řadu investice EIB do sítí, rozvoj flexibility a energetických komunit. Dlouhodobě, tedy ve třicátých letech, mají pomoci nové jaderné technologie typu SMR a plná integrace evropského trhu.

Pro Česko je ale klíčové, že bez domácího politického rozhodnutí o daních a poplatcích zůstane unijní slib jen rámcem. Komise může tlačit, doporučovat a financovat. Fakturu ale pošle český dodavatel podle českých zákonů.

V nejbližších měsících je pro českou peněženku důležitější, co udělá Sněmovna s DPH a daní z elektřiny, než co nově slíbí Brusel.