Svět se rozděluje, Trump toho dosáhl. Evropa chystá technologický obrat, chce vlastní čipy, cloud i umělou inteligenci

Evropská komise představila 3. června 2026 balík opatření pro technologickou nezávislost: dva nové zákony, open source strategii a energetickou roadmapu.

Zdroj fotografie: Pexels

Brusel to řekl nahlas: Evropská unie je závislá na neevropských zemích u více než 80 % klíčových digitálních produktů, služeb, infrastruktury a duševního vlastnictví. Tohle číslo viselo ve vzduchu roky, ale teprve série amerických cel, exportních kontrol a programů na vývoz amerického AI stacku do vybraných zemí donutila Komisi přestat mluvit o suverenitě abstraktně a začít ji promítat do konkrétních politik. Jde o balík, který stojí na čtyřech pilířích: Chips Act 2.0 pro polovodiče, Cloud and AI Development Act pro datová centra a umělou inteligenci, novou open source strategii a roadmapu pro digitalizaci energetiky. Dohromady jde o nejambicióznější pokus Evropy vymanit se z technologické závislosti, jaký kdy Komise předložila.

Trump urychlil rozpad jednotného technologického prostoru

Chronologie je výmluvná. V dubnu 2025 USA zavedly takzvaná reciproční cla, která jsou výslovně navázána na ochotu partnerů sladit se s americkými ekonomickými a bezpečnostními zájmy. V červenci 2025 Trump podepsal prezidentský příkaz, který spustil program na export amerického AI stacku (čipy, servery, cloud, modely) do vybraných zemí a regionálních bloků. V lednu 2026 přibylo 25% clo na část pokročilých čipů a Washington otevřel další vyjednávání o polovodičích. Americký AI Action Plan zároveň počítá s tvrdšími exportními kontrolami a případně i sekundárními cly pro spojence, kteří by americká omezení obcházeli.

Analytici z Joint Research Centre Evropské komise popisují výsledek jednoduše: fragmentace, exportní kontroly a „weaponizace provázanosti“ se staly novým normálem. Svět se nedělí na tři oddělené internety přes noc, ale vznikají oddělené zóny pro čipy, cloud, data i bezpečnostní a regulační rámce. A právě na tuto realitu Brusel reaguje.

Chips Act 2.0: od laboratoří k továrnám a zákazníkům

Původní European Chips Act vstoupil v platnost v září 2023 a výsledky má. Mobilizoval přes 52 miliard eur veřejných a soukromých investic, schválil 13 projektů státní podpory za více než 32 miliard eur a rozjel pět pilotních linek pro přechod z výzkumu do výroby. Jenže EU zůstává závislá na třetích zemích u pokročilé výroby i návrhu čipů. Proto přichází druhá verze.

Chips Act 2.0 přidává to, co první verzi chybělo nejvíc:

• Poptávkové akcelerátory, tedy nové nástroje propojující výrobce s odběrateli a silnější vazbu na veřejné zakázky s důrazem na evropský přínos.
• Rychlejší povolování, maximálně 12 měsíců pro klíčové projekty.
• Grand Challenges, cílené výzvy pro čipy napájející umělou inteligenci, kde se očekává více než 70 % růstu polovodičového trhu do roku 2030.
• Strategické projekty a regionální štítky, označení Semiconductor Regions of Excellence pro klastry splňující kritéria inovací a výroby.
• B2B platforma odolnosti, sdílení dat o dodavatelských řetězcích mezi firmami pro prevenci výpadků.

V českém kontextu stojí za zmínku, že už v přehledu projektů původního Chips Actu figuruje onsemi Rožnov s investicí 1,64 miliardy eur do výroby karbidokřemíkových součástek. Realistický scénář pro Evropu ale není úplná soběstačnost v nejpokročilejších technologiích během několika let – to by byla iluze. Jde o budování silných pozic v konkrétních vrstvách řetězce a ve vybraných typech čipů, kde má EU průmyslovou základnu.

Cloud a AI: ztrojnásobit kapacitu, definovat suverenitu

Čísla na cloudovém trhu jsou pro Evropu nepříjemná. Podle Synergy Research Group evropští poskytovatelé drží jen 15 % domácího trhu, což je pokles z 29 % v roce 2017. Amazon, Microsoft a Google mají dohromady 70 %. Celosvětově tito tři hráči kontrolují 67 % veřejného cloudu a do evropské infrastruktury investují zhruba 10 miliard eur za čtvrtletí. Dohnat je napříč celým stackem je nereálné.

Cloud and AI Development Act proto nemíří na přímou konkurenci s hyperscalery, ale na kontrolu nad kritickou vrstvou. Hlavní nástroje:

• Ztrojnásobení kapacity datových center v EU během 5 až 7 let, tedy rychlejší povolování, lepší přístup k energii, půdě, vodě a financování.
• Čtyři úrovně suverenity pro veřejný sektor, od základní po nejvyšší podle citlivosti dat a pracovního zatížení.
• Společný rámec veřejných nákupů, jednotná pravidla pro nákup cloudových a AI služeb státem.
• Podpora technologií příští generace, včetně frontier AI, průmyslové AI a fyzické AI, navazující na AI Continent Action Plan a Apply AI strategii.
• Experience and Acceleration Centers for AI, centra pro zavádění AI do strategických odvětví a veřejného sektoru.

Že to Komise myslí vážně, ukazuje kontrakt zadaný už v dubnu 2026: tendr na suverénní cloud za 180 milionů eur pro čtyři vybrané poskytovatele, kde byla hlavním kritériem právě suverenita. Brusel začíná pravidla psát nejen do strategií, ale i do veřejných zakázek.

Evropská oborová asociace CISPE nicméně varuje, že samotná kybernetická certifikace neřeší expozici vůči extrateritoriálním zákonům typu amerického Cloud Actu. Trh je podle ní zaplaven neověřenými „sovereign“ nabídkami a některé úrovně v novém zákoně jsou tak měkké, že mohou vést k „sovereignty washingu“. CISPE dokonce používá formulaci „Trump proof“, tedy služby odolné vůči zásahům cizí jurisdikce. Kritizuje také, že návrh zatím neukládá veřejným zadavatelům povinnost prověřit, zda evropská alternativa existuje.

Open source jako třetí opora a co to znamená pro české firmy

Balík má ještě čtvrtý, méně viditelný pilíř. Komise uvádí přes tři miliony open source přispěvatelů v Evropě a chce z toho udělat alternativu k neevropským proprietárním řešením v cloudu, AI, kyberbezpečnosti i na úrovni internetu samotného. Softwarová vrstva je totiž stejně strategická jako hardware: nemá smysl vyrábět vlastní čipy, pokud na nich běží výhradně cizí software.

Pro české firmy, které dnes využívají AWS nebo Azure, z návrhu neplyne okamžitý zákaz. Dopad přijde ve třech rovinách: přibude tlak na posuzování suverenity u citlivých pracovních zátěží, veřejné zakázky dostanou jednotnější evropský rámec a část poptávky se může postupně přesouvat k vyšším suverenitním úrovním služeb. Plošná povinnost „přejít na evropský cloud“ v aktuálních materiálech není. Jde spíš o rámec preferencí a auditovatelnosti, změna bude postupná, ne skoková.

Krátkodobě to může znamenat vyšší náklady, hlavně pro zákazníky, kteří dnes těží z cenové síly amerických hyperscalerů. Komise proti tomu staví společné nákupy, otevřené standardy a rychlejší povolování, aby se rozdíl v nákladech postupně snížil.

Později, anebo právě včas?

Oba zákony jsou zatím návrhy, čeká je jednání v Evropském parlamentu a Radě. U cloudu lze čekat první dopady dříve, zejména přes veřejné zakázky a suverenitní klasifikaci. U čipů jde o víceleté horizonty a reálné efekty až ve druhé polovině dekády. Analytici JRC zároveň upozorňují, že úplná technologická autarkie je „neproveditelná a nežádoucí“. Evropský obrat neznamená odstřižení od USA, ale přesun rozhodování a části investic do evropské kontroly tam, kde jde o kritickou infrastrukturu a citlivá data.

Trump Evropě nepostavil továrny ani datová centra. Ale jeho celní a exportní politika zrychlila moment, kdy Brusel přestal o suverenitě jen mluvit a začal ji promítat do pravidel pro investice, veřejné nákupy a infrastrukturu. Jestli to stačí na větší kontrolu nad další technologickou etapou, závisí na rychlosti implementace. Čísla (80 % závislost, 15 % podíl na vlastním cloudovém trhu, 70 % v rukou tří amerických firem) ukazují, že prostor pro čekání se vyčerpal.