Evropa za 90 milionů vyvinula unikátní podmořské drony. Nepotřebují GPS, využívají trik, který ryby znají miliony let

Čtyři evropské státy pod hlavičkou Evropské obranné agentury dokončily projekt SABUVIS II, roj biomimetických podmořských dronů.

Zdroj fotografie: Evropská obranná agentura

Rozpočet projektu činil 3,7 milionu eur, tedy přibližně 90 milionů korun. Vedoucí zemí bylo Polsko, přičemž hlavní odbornou roli zastávala Akademie námořnictva v Gdyni. Na projektu se dále podílely Německo, Portugalsko a Slovinsko. Výsledkem není jeden „superdron“, ale demonstrátor celého roje autonomních podvodních strojů. Ty spolu dokážou komunikovat, udržovat formaci a rozdělovat si úkoly, aniž by byly závislé na jediném velitelském centru nebo na signálu GPS, který pod vodou prakticky nefunguje. Právě v tom spočívá hlavní přínos projektu: nejde jen o samotné podvodní drony, ale o schopnost celé skupiny spolupracovat jako jeden celek.

Proč GPS pod vodou nefunguje a čím ho drony nahrazují

Satelitní navigace, na kterou se spoléhá velká část moderní techniky na souši i ve vzduchu, pod hladinou nefunguje. Rádiové signály se ve vodě rychle tlumí a signál GPS neproniká do větších hloubek. Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) upozorňuje, že podvodní robot proto potřebuje jiné způsoby určování polohy. Bez nich se jeho odhad polohy postupně odchyluje od skutečnosti, dokud nezíská nové referenční údaje.

Tým projektu SABUVIS II proto využil kombinaci několika navigačních metod. Drony jsou vybaveny inerciálními měřicími jednotkami, dopplerovskými senzory pro měření rychlosti vůči mořskému dnu, optickými gyroskopy a tlakovými hloubkoměry. Údaje z těchto senzorů zpracovává rozšířený Kalmanův filtr, který průběžně zpřesňuje odhad polohy na základě dostupných měření.

Informace o vzájemné poloze si jednotlivé stroje předávají akusticky pomocí podvodních modemů a protokolu JANUS. Když se vynoří, mohou svou polohu aktualizovat prostřednictvím satelitní navigace GNSS. Pod vodou však musí spoléhat na vlastní senzory a komunikaci s ostatními členy roje. V dřívějších fázích projektu se testovala také optická navigace podle známých orientačních bodů na pobřeží.

Trik starý stovky milionů let

Hejnové chování ryb se řídí několika poměrně jednoduchými pravidly. Každý jedinec reaguje na své nejbližší sousedy, udržuje si odstup, přizpůsobuje směr pohybu a rychlost okolním rybám. Kromě zraku využívají ryby také postranní čáru, smyslový orgán podél těla, který zachycuje změny tlaku a pohyb vody v bezprostředním okolí. Díky této kombinaci podnětů dokáže hejno rychle měnit směr, aniž by potřebovalo jediného velitele, který by řídil každý pohyb.

Hejnové chování se během evoluce vyvinulo u mnoha skupin ryb a u řady druhů dodnes představuje důležitou strategii, která pomáhá snižovat riziko napadení predátory a usnadňuje pohyb i hledání potravy. Právě principy takové koordinace se inženýři projektu SABUVIS II snaží přenést do softwaru podvodních dronů.

V roji mohou některé stroje zajišťovat navigaci a koordinaci, zatímco ostatní plní konkrétní úkoly. Pokud jeden člen selže, ostatní mohou upravit své chování a pokračovat v plnění mise. Evropská obranná agentura (EDA) zdůrazňuje, že podobná odolnost je jednou z klíčových výhod spolupráce více autonomních platforem: úspěch celé mise nezávisí na jediném stroji.

Biomimetika se však neomezuje pouze na chování. Některé podvodní platformy vyvíjené v rámci projektu využívají také vlnivý pohon inspirovaný pohybem rybích ploutví namísto klasického lodního šroubu. EDA při zahájení projektu v roce 2019 upozorňovala na dva potenciální přínosy: nižší spotřebu energie a menší akustickou stopu. Takové stroje by proto mohly být hůře zjistitelné pomocí některých podvodních senzorů.

K čemu má roj sloužit, a proč právě teď

SABUVIS II není primárně civilní výzkumný projekt. Spadá pod Evropskou obrannou agenturu a zaměřuje se na vojenské využití, například průzkum, sledování, ochranu kritické námořní infrastruktury, zabezpečení přístavů a operace v nebezpečných podmínkách. Ve veřejně popisovaných cílech projektu není autonomní útočná funkce hlavním tématem. Důraz se klade především na průzkum, koordinaci a obranné využití.

🫧Swarms of drones to simplify underwater missions with EDA’s #SABUVIS II project With field demonstrations in Poland, Germany, & Portugal during #REPMUS2025, mixed swarms of drones were tested in real-life settings. ➡️ Read the story: https://t.co/0G3NNpvbrR #StrongerTogether https://t.co/E82f7GLrQM

— European Defence Agency (@EUDefenceAgency) February 19, 2026

Načasování projektu souvisí také s rostoucími obavami o bezpečnost podmořské infrastruktury. Baltské moře se v posledních letech stalo jednou z oblastí, kde se evropské státy intenzivněji zabývají ochranou kabelů, potrubí a dalších strategických zařízení na mořském dně.

• V lednu 2025 NATO spustilo operaci Baltic Sentry, jejímž cílem je posílit ochranu kritické podmořské infrastruktury. Do operace se zapojily fregaty, hlídková letadla a další prostředky námořního dohledu.
• Evropská komise v únoru 2026 upozornila na opakované incidenty týkající se podmořských kabelů a připomněla akční plán EU pro jejich zabezpečení, představený v únoru 2025.
• Paralelně se rozvíjí projekt PESCO CSIP, který se zaměřuje na ochranu kritické infrastruktury na mořském dně.

SABUVIS II je určen pro prostředí, v němž mohou mít autonomní podvodní stroje významnou výhodu: mělké pobřežní vody, přístavy a další oblasti, kde je pohyb velkých ponorek komplikovaný. Roj menších a obratnějších strojů může prozkoumávat rozsáhlé území a rozdělovat si úkoly podle aktuální situace.

Evropský demonstrátor v globálním kontextu

Za přibližně 90 milionů korun Evropa nezískala hotový zbraňový systém připravený k okamžitému nasazení, ale technologický demonstrátor, který měl ověřit funkčnost navržených řešení v praxi. Zkoušky probíhaly v Polsku, Německu a Portugalsku a také během mezinárodního cvičení REPMUS 2025. Projekt byl podle uvedených informací oficiálně dokončen na začátku února 2026 po čtyřech letech vývoje. Termín případného zavedení do výzbroje zatím nebyl veřejně oznámen.

Spojené státy postupují několika směry. Program DARPA Manta Ray vyvíjí velké autonomní podvodní platformy určené k dlouhodobým misím s minimální potřebou údržby. Americké námořnictvo se zároveň zabývá spoluprací bezosádkových plavidel a jejich koordinací. Čína zase už v roce 2021 představila na Harbinské technické univerzitě decentralizovaný systém pro spolupráci většího počtu podvodních robotů.

SABUVIS II se od těchto iniciativ liší především zaměřením na biomimetické platformy, provoz v mělkých evropských vodách a spolupráci různých typů autonomních prostředků. Důležitou součástí projektu je také interoperabilita, tedy schopnost systémů vyvinutých v různých zemích vzájemně spolupracovat.

Česká republika se projektu přímo neúčastnila. Význam podobných technologií se jí však týká také. Podmořské kabely a energetická infrastruktura jsou důležité pro fungování evropské ekonomiky, a jejich ochrana proto může mít nepřímý dopad i na českou bezpečnost a hospodářství.

Pod hladinou Baltského moře se v rámci podobných výzkumných programů testují technologie, které se snaží napodobit jeden z osvědčených principů přírody: spolupracovat, reagovat na nejbližší okolí a pokračovat v činnosti i tehdy, když jeden člen skupiny selže. Vývoj takových systémů stojí roky práce a značné finanční prostředky. Příroda podobné principy zdokonalovala během milionů let evoluce, zatímco inženýři je nyní převádějí do autonomních strojů.