Největší solární elektrárna na světě vyrostla uprostřed pouště. Jenomže inženýři přehlédli problém, že vyrábí moc energie

Solární park Bhadla v indické poušti Thár pokrývá plochu větší než celé Brno. Musel ale omezit výrobu o desetinu – síť prostě nestíhala odvádět elektřinu.

Zdroj fotografie: Unsplash

Když se řekne „vyrábí příliš mnoho energie“, většina lidí si představí přehřáté kabely nebo explodující transformátor. Realita je prozaičtější a v jistém smyslu absurdnější: panely fungují přesně tak, jak měly. Ale dráty, které mají elektřinu odvést stovky kilometrů do měst a průmyslových center, ještě nebyly hotové. Příkaz provozovatele sítě tedy zní: sniž výkon. Levná, čistá energie, která by mohla téct do soustavy, se prostě nepustí. Bhadla tak není příběhem o selhání solární technologie. Je to příběh o tom, co se stane, když se obří zdroj naplánuje rychleji než cesta, kudy má jeho elektřina proudit.

Koberec panelů uprostřed ničeho

Satelitní snímky NASA ukazují Bhadlu jako kovově lesklou skvrnu v jinak béžové krajině pouště Thár, nedaleko města Phalodi v Rádžasthánu. Rozloha přesahuje 5 700 hektarů. Pro srovnání: největší evropský solární park Witznitz v Německu zabírá asi 500 hektarů a má výkon přes 650 MW, americký Edwards Sanborn v Kalifornii má dosahovat 875 MW. Bhadla se svými 2 245 MW je výkonově zhruba 3,5× větší než evropský rekordman a 2,6× větší než deset amerických.

Park vznikl ve čtyřech fázích, 75, 680, 1 000 a 500 MW, a stát Rádžasthán pro něj připravil pozemky i vnitřní infrastrukturu. Analytický materiál Světové banky vyzdvihuje, že aukce v Bhadle dosáhly rekordně nízkých tarifů za megawatthodinu. Jenže právě ta rychlost a ambice se staly zdrojem problému, který se naplno projevil v prosinci 2022.

Deset procent výkonu, které nikam nemohly

Dne 1. prosince 2022 dostali developeři v Bhadle pokyn omezit výrobu až o 10 %. Důvod: klíčové přenosové projekty, zejména kolem uzlu Bikaner-2, nebyly dokončeny včas. Jak popsal deník The Indian Express, šlo o nařízená omezení výkonu, takzvané zkrácení. Elektřina se „nepřelije někam bokem“; provozovatel sítě jednoduše zakáže části panelů dodávat do soustavy. Praktický výsledek: ušlé zisky pro investory a nevyužitá levná energie v době, kdy by bez omezení mohla proudit do domácností a továren.

První úleva přišla na jaře 2023. Z dokumentů indické energetické regulační komise CERC vyplývá, že navazující přenosové aktivum získalo uznané datum komerčního provozu k 1. 4. 2023, přičemž o jeho předčasném zprovoznění se jednalo už v únoru téhož roku. Jenže „oprava“ nebyla jednorázová. Státní přenosová společnost POWERGRID ještě v roce 2025 uváděla část navazujících projektů v oblasti Bhadla jako rozestavěné a současně oznamovala nasazení stabilizačních prvků typu STATCOM na uzlech Bhadla-II, Fatehgarh-II a Bikaner-II. Nešlo jen o chybějící techniku, síť tehdy potřebovala i řízení napětí a jalového výkonu.

Proč sítě nestíhají, a proč to není jen indický problém

Podle zprávy IEA Electricity 2026 trvá výstavba nových přenosových linek 5 až 15 let, zatímco solární nebo větrný park se postaví za 1 až 5 let. Tento strukturální nesoulad není indická specialita. IEA odhaduje, že chytrými síťovými opatřeními by šlo odblokovat 1 200 až 1 600 GW projektů, které dnes čekají ve frontě na připojení po celém světě.

V Bhadle se problém projevil zvláště ostře, protože park plánoval stát, vnitřní infrastrukturu stavěl developer a vnější přenos řešila jako samostatná vrstva jiná instituce, POWERGRID. Koordinace mezi vrstvami selhala v časování, ne v záměru. Přesnou celkovou cenu nápravy se nepodařilo veřejně dohledat; šlo o mozaiku samostatně financovaných přenosových projektů, regulačních řízení a technologických doplňků.

Co na to Česko

Může se totéž stát tady? V menším měřítku možná ano, a proto se už pravidla mění. ERÚ prosazuje takzvaný cable pooling, tedy sdílené připojení více zdrojů do jednoho bodu sítě, které šetří kapacitu a náklady. Souběžně běží novela vyhlášky o podmínkách připojení k elektrizační soustavě. Vláda v červnu 2025 schválila Národní akční plán rozvoje flexibility, který počítá s akumulací, řízením spotřeby a flexibility do roku 2035. A Lex OZE III, schválený poslanci téhož roku, zakotvuje agregaci akumulaci přímo do energetické legislativy.

Akcelerační zóny pro obnovitelné zdroje, které MPO připravuje, už neřeší jen samotnou elektrárnu, ale i připojení k síti a systémy ukládání energie. Právě to je lekce z Bhadly přeložená do českého kontextu: neplánovat panel a drát jako dva oddělené světy.

Úspěch i varování v jednom

I přes curtailment zůstává Bhadla technickým důkazem, že gigawattový solární park lze postavit rychle, levně a v extrémních podmínkách, při teplotách přes 45 °C a za pravidelných prachových bouří, kvůli nimž část provozovatelů nasadila robotické čištění panelů s minimální spotřebou vody. Kapacitní faktor jednotlivých bloků se pohybuje kolem 25 až 28 %, což je pro fotovoltaiku v dané lokalitě solidní číslo, nesrovnatelné s jadernými zdroji běžícími nad 80 %.

Bhadla prokázala, že solár v poušti funguje. Zároveň ukázala, že bez synchronizace se sítě, akumulace a flexibilita se i ta nejlevnější elektřina mění v elektřinu, kterou nikdo nesmí odebrat.