Z 8 000 budou už brzy až 3 miliony: OSN schválila první globální pravidla pro auta bez řidiče

Fórum UNECE přijalo první mezinárodní bezpečnostní rámec pro plně autonomní vozidla. Miliony robotaxi ale na silnice dorazí až za dekádu.

Zdroj fotografie: Pexels

Na světě dnes jezdí zhruba osm tisíc robotaxi, téměř výhradně v čínských a amerických městech. Podle horního scénáře Boston Consulting Group by jich do roku 2035 mohlo být až tři miliony, rozptýlených ve čtyřiceti až osmdesáti městech planety. Mezi těmito dvěma čísly leží právě přijatý regulační milník: fórum WP.29 při Evropské hospodářské komisi OSN (UNECE) schválilo první mezinárodně harmonizovaná pravidla pro takzvané Automated Driving Systems, tedy systémy, které přebírají celé řízení vozidla bez nutnosti lidského zásahu. Účinnost se podle standardního postupu dohody z roku 1958 očekává od ledna 2027. Nejde o světové povolení robotaxi. Jde o společný technický základ, na kterém mohou státy stavět vlastní provozní pravidla. Rozdíl je zásadní.

Co přesně OSN schválila

Nový rámec má dvě nohy. První je předpis OSN (UN Regulation) pod dohodou z roku 1958, která umožňuje vzájemné uznávání typových schválení mezi smluvními stranami, tedy i v celé EU. Druhá je paralelní globální technický předpis (GTR) pod dohodou z roku 1998, který vytváří společný standard, ale bez automatického uznávání homologací. Obě nohy sdílejí totéž jádro: výrobce musí prokázat, že jeho autonomní systém dosahuje bezpečnosti alespoň na úrovni „kompetentního a opatrného lidského řidiče“.

Co to v praxi znamená? Výrobce předkládá takzvaný safety case, strukturovaný dokument s tvrzeními, argumenty a důkazy. Musí provozovat auditovaný systém řízení bezpečnosti, doložit kombinaci virtuálních simulací, testů na polygonu i jízd v reálném provozu a validovat celý simulační řetězec. Každé vozidlo musí být vybaveno záznamovým zařízením DSSAD (obdoba černé skříňky) a výrobce je povinen průběžně hlásit významné incidenty. Kybernetická bezpečnost a aktualizace softwaru mají vlastní kapitoly. Podle pracovního textu regulace musí být všechna identifikovaná rizika snížena pod práh „nepřiměřeného rizika“, a výrobce to musí doložit opakovatelnými testy s jasnými metrikami.

Důležité upřesnění: pravidla cílí na systémy úrovní SAE 3 až 5, tedy na vozidla, kde řízení skutečně přebírá stroj. Běžné asistenční systémy typu Tesla Autopilot nebo adaptivní tempomat sem nespadají; u nich podle americké NHTSA stále platí princip „řídíte vy, monitorujete vy“.

Osm tisíc dnes, tři miliony za dekádu

Čísla v titulku spojují dvě různé časové roviny a dva různé zdroje. Osm tisíc je odhad IEA pro rok 2025, kdy se globální flotila robotaxi přibližně zdvojnásobila oproti předchozímu stavu a rozjela se v asi dvaceti městech. „Až tři miliony“ pochází z analýzy Boston Consulting Group, která pro rok 2035 počítá s rozpětím 700 tisíc až 3 miliony vozidel. IEA tento rozsah přebírá.

Proč tak velký rozptyl? Záleží na řadě proměnných:

• Náklady na vstup do nového města – BCG uvádí pro americký trh 350 až 700 milionů korun a přibližně dva roky příprav.
• Rychlost škálování flotily uvnitř jednoho města po spuštění provozu.
• Ochota cestujících přesedlat z klasického taxi nebo vlastního auta.
• Regulatorní limity na přidávání vozidel a reakce úřadů po případných nehodách.

Miliony robotaxi tedy nejsou otázkou ledna 2027, kdy nový rámec vstoupí v účinnost. Jsou horizontem příští dekády, a tempo určí spíš ekonomika, důvěra veřejnosti a lokální regulace než samotný text předpisu.

Kdo je dnes nejdál

Žádná firma zatím nemůže veřejně prohlásit, že splňuje požadavky nové regulace, ta teprve nabude účinnosti. Ale komerční provoz už běží v měřítku, které ještě před pár lety vypadalo jako sci-fi.

Waymo provozuje komerční robotaxi v deseti amerických metropolitních oblastech a hlásí přes 400 tisíc jízd týdně. Připravuje expanzi do dalších dvaceti a více měst. Baidu Apollo Go v prvním čtvrtletí 2026 vykázalo 3,2 milionu plně bezřidičských jízd ve 27 čínských městech. Pony.ai míří na 3 500 vozidel ve více než dvaceti městech do konce roku 2026. A WeRide provozuje zhruba 1 300 robotaxi včetně mezinárodních nasazení v Singapuru a Dubaji.

Společný jmenovatel? Všichni tito hráči investovali miliardy do vývoje, testování a budování infrastruktury dálkového dohledu. Nový rámec OSN jim dává šanci expandovat přes hranice s jednotným bezpečnostním standardem místo desítek odlišných národních požadavků. Pro menší firmy to ale znamená opak: náročné audity, safety case a průběžný reporting vytvoří tlak na konsolidaci. Dá se čekat, že řada z nich skončí jako dodavatelé senzorů, softwaru nebo validačních nástrojů, nikoli jako samostatní provozovatelé flotil.

Co to znamená pro Česko

Česko od 1. ledna 2026 povolilo na silnicích podmíněnou automatizaci SAE Level 3, tedy systémy, kde řidič může za jízdy pustit volant, ale musí být připraven převzít řízení. Pro robotaxi bez řidiče (Level 4 a výš) je to málo. Ministerstvo dopravy v memorandu z června 2025 počítá s další legislativou směrem od roku 2027 a aktualizovaný plán autonomní mobility z února 2026 zmiňuje testování autonomních shuttlů v uzavřených areálech a postupně ve vybraných městských částech.

Protože je Česko součástí EU a EU je smluvní stranou dohod UNECE, nový mezinárodní rámec se do českého právního prostředí promítne přes unijní legislativu. EU přitom není na startovní čáře, vlastní pravidla pro typové schvalování plně automatizovaných vozidel má od roku 2022 a v březnu 2026 je rozšířila. Mezinárodní harmonizace ale přidává důležitý rozměr: vozidlo schválené v jednom státě dohody může být uznáno v jiném bez opakování celého procesu.

A co odpovědnost? Nový rámec OSN ji na světové úrovni nesjednocuje. Vytváří ale důkazní základ, tedy záznamové zařízení DSSAD a povinné hlášení incidentů. V českém kontextu dnes platí, že po dobu jízdy v režimu autopilota Level 3 nenese řidič odpovědnost za dodržování pravidel provozu; škodu kryje povinné ručení provozovatele a při prokázané vadě může přijít regres vůči výrobci. Pro budoucí robotaxi bez řidiče musí Česko teprve dopracovat vlastní režim.

Pravidla před vlnou, ne po ní

Regulace tentokrát předbíhá masové nasazení, a to je neobvyklé. Technologický sektor si zvykl na model, kdy pravidla dohánějí realitu. Tady je to naopak: bezpečnostní rámec vzniká v době, kdy na celém světě jezdí osm tisíc robotaxi, ne osm milionů. Právě proto má šanci fungovat. Výrobci vědí, co musí splnit, ještě než začnou škálovat přes hranice. Státy mají společný technický jazyk, na kterém mohou stavět lokální pravidla provozu. A cestující v Praze, Šanghaji i Houstonu budou jednou sedět ve vozidlech testovaných podle stejné metodiky; jen ta ulice za oknem bude pokaždé jiná.